| |||||
|
Komentáře k :
Oficiální článek ( 4.9.2003 10:21:09 )
"Ne, v pět to nestíhám, Dane," "Sakra," zakleje na účet vozidla před sebou, předjíždí ho a dál věnuje svou pozornost hlasu na druhém konci přístroje. "V sedm bych už mohl být zpět, to by snad šlo," souhlasí. V té rychlosti a zaujetí hovorem nemá šanci registrovat policejní hlídku s radarem u krajnice.
"Co zase..."
Ještě než k němu stihla dojít, stáhl okénko a připravil si peněženku a doklady. "Dobrý den,"
"Dobrý den, pane řidiči. Silniční kontrola,"
"Jste si vědom svého přestupku?"
"Překročil jste povolenou rychlost o více než 30 km/h," připomněla mu. "Jsem si toho vědom," odpověděl klidně. V duchu ale přemítal, co tak pěkná ženská pohledává u policajtů. Studoval očima její velké hnědé oči, úzký nosík a přísně vyhlížející široké rty. Marně se snažil odhadnout délku tmavých vlasů, měla je pevně staženy pod čepicí. Natáhl ruku s doklady směrem k ní, ještě dříve, než si o ně stihla říct. Překvapeně pozvedla obočí a doklady přijala. Zkusmo se ho zeptala na jméno a bydliště. Odpověděl jí a ona se dál zabývala vypisováním formuláře. On se zabýval jí. Naprosto nepochopitelně se mu v hlavě honily myšlenky podobné scénám z akčních filmů... leží na zemi hlavou mezi jejími stehny a ona se ho snaží škrtit. Její pevná prsa vidí přímo nad sebou, a některé vlasy vlivem zápasu opustily přísný uzel pod čepicí. Vypadá jako bohyně, pomyslel si. Ale bohyně ho rychle vrátila zpět do reality.
"Tak tentokrát to bude za 2000,-- Kč," "Můžete," svolila a předala mu vyplněný pokutový lístek. "Na shledanou," usmála se na něj, poprvé za celou dobu.
"Nashle," Vrátil se do kanceláře ve své firmě, ale zvědavost mu nedala. Na internetu si dal vyhledat adresu udanou tmavovlasou bohyní. Přesně jak předpokládal - druhý konec Prahy. Několikrát sáhl po sluchátku telefonu, aby odřekl domluvený tenis s kamarádem, ale pokaždé jej opět zavěsil. Nemohl se rozhodnout. Místo toho zavolal svou sekretářku a následující dvě hodiny strávil zavalen prací. Když ji propouštěl na oběd, jen tak mimochodem ji požádal, aby zrušila schůzku, co si domluvil s Danem na večer. Teprve když odešla, uvědomil si, co udělal. Sám sebe utěšoval slovy, že to ještě nic neznamená. Ale stejně věděl, že v sedm hodin bude čekat před jejím domem.
Nestalo se tak. Přišla mu otevřít drobná blondýnka, což ho překvapilo. Chtěl se zeptat, jestli je na správné adrese, ale pak si uvědomil, že vlastně ani neví, jak se jeho hostitelka jmenuje. Blondýnka se jen lehce poklonila a zvala ho dále. Tedy vešel. Uvedla ho do rozlehlého pokoje a nabídla mu místo v kožené sedačce poblíž krbu. Pak odešla a nechala ho samotného. Rozhlížel se po místnosti. Okamžitě si uvědomil, že z platu České policie by si nákladné vybavení nemohla dovolit. Díval se do plamenů a ani nepostřehl, kdy vešla. Stála za ním a prohlížela si ho.
"Dáte si něco k pití?" "Snad něco lehčího," usmál se letmo. "Džus?" Pokynula hlavou blondýnce, která neslyšně postávala za ním, a nyní se přesunula k baru, odkud mu přinášela sklenici se žlutou tekutinou. Trochu upil a znovu zvedl pohled k bohyni. Nebo k ďáblici. Neshledával v tom rozdíl. Seděla proti němu ležérně v křesle, na sobě tmavě rudé kožené šaty s korzetem bez ramínek a vlasy opět přísně sčesané do uzlu. Nyní fascinovaně zíral na její rudě nalakované nehty na nohou vykukující z pantoflíčků na velice vysokém podpatku. "Kouříte?" zeptala se ho, když sáhla po krabičce francouzských cigaret odložených na stolku.
"Někdy," A pak si uvědomil to, co ona už věděla dávno... že ho činí nesmírně šťastným k ní vzhlížet. Byla pro něj nedotknutelnou bytostí. A přece se jí jen o několik okamžiků později dotkl. Dotkl se jejích nohou... tiše jí vyzul pantoflíček a uchopil malé chodidlo do svých hřejivých dlaní. Klečel před ní a prsty jí masíroval chodidla. Nejprve jedno a později druhé. Teprve, když došel až k jejím lýtkům, opovážil se zvednout k ní zrak. Stáhla se. Típla cigaretu a jednoduchým pohybem si nazula opět pantoflíčky. Zvedla se a on stále klečel. Chvíli před ním jen tak stála a o něčem přemýšlela, potom vykročila směrem ke dveřím. Nezvedl se, dokud ho nepřimněla slovy: "Pojďte za mnou." Šel tedy za ní. Čekal, že ho vede do své ložnice. Byl z ní úplně vykolejený. Kdyby to byla jakákoli jiná žena, už by mu dávno patřila. Ale tato byla jiná. Nedovolil si udělat téměř nic, o co ho nepožádala. Zastavili se v malém salonku o patro výše. Otočila se k němu a podívala se mu zpříma do očí. "Nyní Vás na okamžik opustím," oznámila mu. Ve dveřích se však otočila:"Dám vám čas na rozmyšlenou. Pokud mě chcete následovat, vejděte do těchto dveří. Ale pak se mi musíte plně oddat. Nic, co se s vámi dále stane, nebude záležet na vás." Odmlčela se a už zády k němu dodala: "Pokud chcete odejít, sejděte dolů po schodech a Maylee vás vyprovodí." Nečekal na nic a vykročil za ní. Ale zastavila ho přísným pohledem. "Rozmyslete si to!" a zmizela za těžkými dveřmi. Ztěžka usedl na židli a snažil se usilovně myslet. Věděl, že v tomto domě není nic normálního. Že celá tato situace je absurdní. Ale také věděl, že jeho hostitelka mu učarovala. Ovládla ho nějakou zvláštní mocí. Přemýšlel, co bylo myšleno slovy: nic, co se s vámi stane, nebude záležet na vás. Představil si sám sebe opět v podobných scénách jako dopoledne. A pak v ještě bizardnějších, kdy klečel u jejích nohou a prosil o slitování. Jen letmý obraz v mysli, nemohl si vybavit, proč prosil a o jaké slitování. Ale šokovalo ho vědomí, že ji chce prosit. Zvedl se a zamířil ke dveřím, ve kterých předtím zmizela. Pomalu je otevřel a vstoupil.
"Veděla jsem, že vejdeš," přivítala ho, ale možná čistě konstatovala svůj odhad.
"Maylee..." oslovila blonďatou dívku a bradou pokynula k němu. "Pomož hostovi."
"Ano, paní," Maylee k němu přistoupila a začala mu rozepínat košili.
"Klekni před svou paní!" "Pojď blíž," požádala ho. Chtěl se zvednout, ale zastavila ho bičíkem v půli pohybu. "Po kolenou!" "A teď lehni," nařídila mu, když dolezl až před ni. Bez pomoci rukou, které měl spoutány za zády, padl na břicho k jejím nártům. Začal je líbat. Postupně přecházel od jedné nohy k druhé a oddaně je líbal a olizoval. Byl vděčný, že se jí smí dotknout. Byl šťastný, že se jí smí dotýkat. Když ji to přestalo bavit, nechala ho, ať si stoupne. Stál před ní, Maylee klečela po její pravé ruce, a ona uchopila pevně do ruky jeho ptáka. Zatmělo se mu před očima. Několikrát ho přejela prsty a pak mu promnula koule. "Provaz, Maylee!" "To bylo jen pro seznámení," poučila ho. "A teď zas klekni, musím ještě něco vyřídit s Maylee, pak přijdeš na řadu ty." Zvedla se z křesla a podívala se na mrňavou blondýnku. "Zatím se budeš dívat." "Maylee," oslovila ji a dívka před ní poklekla. "Víš čím ses dnes provinila?" Opět mu připomněla svou profesi. Maylee jen tiše kývla. "To je dobře," přitakala paní. "Nebudeme to rozmazávat, věřím, že už se to nebude opakovat." "Nebude, má paní," odpověděla se sklopenou hlavou Maylee. "To jsem ráda," pronesla smířlivě paní. "Podej si bič. Bude jich dvacet a pět." Maylee se zvedla a odešla pro bičík. Bála se. Bála se jako pokaždé. Ale milovala svou paní. Věděla, že dvacet ran přes zadek vydrží, ale bála se zbývajících pěti. Podala své paní bičík a zaujala obvyklou pozici, ohnuta přes kozu s rozkročenýma nohama. Vyhrnula si sukni, pod kterou nic neměla. Ještě se ani nestihla zapřít dlaněmi a už jí přistála první rána, která jí vehnala slzy do očí. "Jedna," "Dva," "Tři.. čtyři..." Klečel a soucítil s nebohou dívkou. A záviděl jí. Žárlil na ni, že jeho bohyně věnuje pozornost jí, místo jemu. Pak s ní přestal soucítit a přál si, aby ji to bolelo co nejvíce. V tu chvíli ji nesnášel. Chtěl být na jejím místě.
"Dva-cet," Maylee ležela v nepohodlné pozici a téměř se klepala strachy. Po obličeji jí stékaly slzy ještě z předchozího výprasku. Viděla svou paní, jak nad ní stojí a rozpřahuje se... a pak jí projela ostrá bolest, jak bič dopadl do jejích intimních míst, mezi měkké růžové pysky. Vykřikla bolestí a pokusila se zkroutit, ale nešlo to. Než stihla počítat, dopadla další rána. Svíjela se, co jí připoutání dovolovano a zatínala zuby bolestí. Při další ráně brečela a křičela bolestí... konečně bylo po všem. Ale paní ji nechala v této poloze a odešla.
"Ty ses také provinil!"
"Ano," odvětil. Pomalu se zvedl a nejistě se postavil na nohou. Díval se na ni a připadala mu ještě krásnější, pokud to bylo možné. Jen kývla a on před ní padl na kolena. "Pro dnešek jsem s tebou byla spokojena," odměnila ho letmým úsměvem. "Jistě, mnoho věcí se budeš muset naučit, ale to časem zvládneš." Naklonila se pro sklenku vína a pomalu z ní upila. "Nyní, pokud chceš," postavila sklenku na stoleček, "můžeš si ho pro mé potěšení vyhonit." Při těchto slovech se dívala upřeně na jeho nyní už temně rudého ptáka. Zvedl ruku a uchopil ho mezi tři prsty. Začal si ho honit a přitom neodtrhl pohled od jejích nohou....... Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Zobraz článek
|
NEZNAMY_1337 [ 15.5.2024 - 04:24 ]
|