Téměř 28 let chodím po tomto světě, snad 22 let si uvědomuji, že jsem poněkud jiná, přibližně 15 let umím svou odlišnost pojmenovat, asi 10 let se pohybuji v BDSM komunitě, 3 roky znám svou partnerku, a tři měsíce s ní žiji v sladkém poblouznění zvané láska? Jak jsem se k tomu dopracovala, co jsem při tom přežívala a přežívám a jak to celé vlastně bylo, o tom všem je následující článek?

Jsem submisivní heterosexuální TVčko, neskrývám svůj vztah k některým prvkům masochismu a na fakt, že tyto atributy patří k zásadním ve vývoji mého intimního života je asi upozorňovat zbytečné. Jako asi každý z nás, BDSM pozitivních lidí, mám za sebou bouřlivý vývoj hledání optimální cesty svého intimního, partnerského života. Když nepočítám zastaveníčka kratší než 6 měsíců, mám za sebou dva dlouhodobější vztahy vanilkového charakteru, při nichž se mi ani v jedním případě nepodařilo nashromáždit dostatek odvahy na to, abych dostala ze sebe ven všechno to nestandardní, co se ve mně skrývá. Nedostatek otevřenosti musel zákonitě vést k zásadním rozporům a ty k radikálním krokům. Ačkoliv jsem z pohledu mužské ješitnosti v obou případech zastával stanovisko 50 procent chyb na jedné straně 50 na straně druhé, netrvalo dlouho, abych se sám sebe přesvědčil o tom, že překážkou ve vývoji jsem byl především já a můj vnitřek? Po rozpadu posledního vanilkového vztahu před čtyřmi lety jsem si dal závazek nevstupovat do dalších a to zejména z důvodu, ač znějícím hodně pohádkově, ochrany dalších vanilek před zklamáním. Pesimismus, který mně ovládl měl základ v přesvědčení, že najít si BDSM pozitivní partnerku se vztahem k mužským služkám a ještě k tomu vyhovující osobnostně pro civilní život je utopií? (více v článku Jak to vidí submisivní TVčko).

S mou milovanou partnerkou se známe tři roky. Prožili jsme tři roky intenzivního přátelství, které zákonitě vedlo k vibracím způsobovaných sílícími vzájemnými pozitivními emocemi tak, jak je to přirozené mezi lidmi v našem věku? A to zase vedlo mně k pocitům frustrace. Nechtěl jsem totiž (dočasně) ztratit krásné přátelství, k čemu by pravděpodobně došlo po přiznání citů jednou stranou a odmítnutí stranou druhou. Ale při tom jsem si plně uvědomoval, že mému závazku nepouštět se do dobrodružství vanilkových vztahů s nejasným cílem jsem povinen dostát a tudíž ztráta se stává nezbytností. Pokud z celé prekérní situaci nenajdu cestu jinou? Hledání nebylo těžké. Řešení jsem měl na mysli od začátku. Chtělo to jen najít správný čas, formu a v neposlední řadě i dostatek odvahy?

Měl jsem (a přirozeně i mám) vedle sebe osobu inteligentní, tolerantní a otevřenou. Tento fakt se stal prvotní motivací, protože u mě vyvolával nezbytné pocity maximální důvěry a bezpečí... Řešení otázky odvahy přišlo spontánně. Nejen pod vlivem opojného moku vinního jsem se cíleně pustil do diskuse, v které jsem přiznal, že se ve mně NĚCO nachází a já jsem připraven se s TÍM (jednou) svěřit. Díky této proklamaci jsem vytvořil ?veřejný závazek?, který jsem byl nucen dostát, jelikož jako jsem předpokládal, tlak podporován zvědavostí se začal zvyšovat. Není důležité dál opisovat, jakým způsobem jsem se dopracoval k ?formě?. V každém případě jsem to vyřešil teoreticko-filosofickým traktátem o teorii a praxi BDSM v rozsahu kolem 30 stran, do kterého jsem přirozeně zakomponoval i vlastní osobu a její zaměření? K jeho existenci jsem se přiznal samozřejmě také, čímž jsem otevřel cestu ke klíči od pandořiny skřínky?

Nastalo krátké období, které si dovolím charakterizovat citacemi: ?Celou dobu hledám někoho podle mých vlastních představ, nakonec ho najdu přímo pod nosem a nemůžu ho mít.? Druhá stran odpověděla?: ?Uvědomuji si, že jsem v dost beznadějný situaci, ale nejsem ochoten dělat kompromisy typu tichá akceptace anebo žij si jako chceš, ale nechci o tom slyšet?? Teď na tyto slova vzpomínáme s úsměvem na rtech? Na stejných rtech, na které přišel velice rychle, spontánně a přes všechny mé závazky první vášnivý polibek? Bylo to v období, které jsme využívali na detailní rozhovory o všem tom, co se pod zkratkou BDSM skrývá, o všem tom, jak to chápu já a o všem tom, co mluví teorie tvořená kompilátem názorů lidí v BDSM komunitě se pohybujících. Měla jsem jistotu, že o tom vím strašně moc. Že zejména díky mým praktickým zkušenostem ze vztahů s D/s prvky znám své emoce, přesně vím, že ne každá fantazie je v realitě stejná, že jsem schopna odhadnout sebe samou... Až později jsem si uvědomila, že má jistota nebyla zcela na místě. A byla jsem při tom přesvědčena, že vztah mezi námi nemá šanci vzniknout? A tohle byl omyl také?

Pro období co následovalo bylo charakteristické ?Bourání mýtů a konvencí?. Každý z nás, bez ohledu na to, že je členem nestandardní, nekonvenční, originální BDSM komunity, je vázán spoustou společenských konvencí. Je ovlivňován stylem chování, oblékání, hudbou, kulturou a mnohými dalšími faktory. Každý z nás se usiluje najít si v této pavučině své místo. Nechceme si to možná přiznat, ale i ten nej-nezávisleji tvářící se příslušník květinové generace je v konečným důsledků vázán právě květinovými šaty a zvonovými kalhoty, čímž se stává na své proklamované nezávislosti závislým? A ačkoliv svou milovanou partnerku považuji a budu vždy považovat za samostatnou a od vnějších vlivů nezávislou osobnost, i u ní se najednou projevil výrazný zájem o alternativu a možnosti alespoň krátkodobého osvobození. Možnosti úniku z vnějšího světa, který nás všechny svazuje. Najednou poznala alternativu v chování, v pocitech, oblečení, na které do té doby plně v souladu se společenskými konvencemi dívala skrz prsty (nakonec, v společnosti vanilkových přátel jsem tak s nadsázkou a ironii mně vlastní činila i já?:-) Byl to jeden ze zásadních zlomů, díky kterému objevovala NĚCO, co se možná i díky našim diskusím a mému vysvětlování dostalo do úplně jiného světla oproti tomu, které jí poskytovala konvencemi svázaná společnost. Byl to impuls, který vzbudil zájem o poznávání a to poznávání nejen ?jak se to dělá?, ale zejména ?co všechno mi to přináší? a ?jak se při tom cítím??

Ale já jsem bourala konvence také? Ačkoliv jsem byla přesvědčena o tom, že mám nastudovaných dostatečné množství materiálů a díky mým několika praktickým zkušenostem s D/s vztahy dokážu odhadnout své vlastní chování a pocity jsem velice rychle zjistila, že tomu tak není. Fakt, že jsem úplně spontánně bez konkrétních rozhovorů, diskusí či pokynů začala pečovat o domácnost a svou milovanou partnerku, jsem zaregistrovala až po chvíli. Fakt, že jsem to dělala zcela automaticky a přitom s radostí v duši mně nepřekvapil a to, že jsem ani na chvíli, ani v případech únavy z pracovního dne o tyto pocity nepřišla, mně potěšil a těší stále. Fakt, že jsme se k tomuto tématu doma dostali a ze strany mé partnerky byl prezentován jako velice příjemná změna, je z pohledu jejího pohodlí zcela pochopitelný. Z pohledu historického a v společnosti stále převažujícího názoru na rozdělení pravomocí v domácnosti už tak jednoznačný však není. A fakt, že jsme se snad po měsíci dostala k ukazování mého nádobíčka a ošacení, které jsem za ty léta dala dohromady, že jsme se vypravily společně na nákupy líčidel pro mou maličkost, že jsem se doma objevila v silonkách, v uniformě služky a nalíčená klečící při nohách a pečující o nohy už byla změna zcela zásadního charakteru, kterou opravdu nečekala ani jedna z nás? A já jsem si najednou uvědomila, že mé naléhání na partnerku, aby si tempo vývoje našeho vztahu v oblasti BDSM určovala sama už přestává být aktuální. Ačkoliv jsem byla do poslední chvíle přesvědčena, že mám v této oblasti výrazný náskok, velice rychle jsem pochopila, že jsem se stala stejným ?panicem/pannou? jako je má, ještě před několika týdny do ničeho nezasvěcená partnerka? A najednou se začaly bourat i mé mýty o BDSM? Najednou jsem přestávala studovat, myslet na to, jako to fungovat má a jako ne, co chci a co nechci, ale nechala jsem věcem dokonale volný průběh. Pochopila jsem, že je to jedině naše společná spontánnost, která nám zabezpečí na jedné straně bezpečný, ale na druhé straně krásný vývoj našeho vztahu. A fakt, že po třech měsících našeho fungování jsem ještě neměla nasazený obojek, pro mě opravdu silný symbol svého postavení, je pro mě dokonale podružným protože vím, že jednou, až/pokud k tomu dojde, tak to budeme chtít obě. Uvědomila jsem si totiž velice důležitou věc, kterou jsem do té doby sice prosazovala, ale osobně na vlastních emocích tak hluboce neznala:

BDSM není o pomůckách, oblečcích či interiérech? BDSM je o lásce, citech a emocích?

Dělat věci jenom proto, že na to mám příležitost, která nepřichází často, přináší zcela jiné a vůbec ne tak intenzivní pocity, jako při spontánním průběhu.

Spontánnost je základní podmínkou pro jak diskusi tak i hry s osobami nejen vanilkového zaměření.

A to, že jsem si to vše uvědomila díky probuzené vanilce pro mě znamenalo PROBUZENÍ také?

Na závěr pár poznámek k vysvětlení:.

1) Věřte prosím, že fakt, že jsem svou partnerku ani jménem, ani jinou identitou nejmenovala není spojen s nízkou intenzitou mích citů vůči ní, ale právě naopak vůlí po ochraně jejího soukromí a zajištění maximálního bezpečí, atributy nezbytnými zejména v tomto citlivým období.

2) Není v tomto momentě na místě hodnotit proč k těmto všem změnám došlo, zda-li je má milovaná partnerka vanilka ? pistácie anebo jiný druh exotického plodu:-) Stále cítíme, že jsme zcela na začátku a nevíme, kterým směrem se pustíme. Důležité na tom všem je, že cestu budeme hledat spontánně přesně tak, jak to naše emoce budou chtít.

3) Pokud jste v článku zaregistrovali, že autorka střídá ženský a mužský rod při opisu událostí vztahujících se k stejné osobě, tak vám to mohu jenom potvrdit. V stejné tělesné schránce mají domov opravdu dvě osoby, přičemž můžu zodpovědně s jistotou téměř stoprocentní prohlásit, že se nejedná o patologickou schizofrenii, ale stav BDSM positivismu, který všichni, anebo většina z nás zná:-)

4) Cílem tohoto článku není poskytnout obecně platný návod pro zásadní životní rozhodnutí. Uvědomme si prosím, že každý z nás je odlišný jak osobnostně, tak prostředím v kterém se pohybuje a v neposlední řadě i lidmi, kterými je obklopen. Na druhé straně však mým cílem už bylo napsat ucelenější zprávu o jednom coming-outu, a nabídnout tak inspiraci a snad i naději, že i zázraky se dějí:-) Budu vám všem držet palce.

Publikováno s laskavým souhlasem mé milované partnerky.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek