Nevím, jak dlouho jsem spala. Den, dva? Probrala mě vůně bylin a
oleje. Otevřela jsem oči. V rohu místnosti stála dřevěná káď, vystlaná
bílým plátnem a naplněná horkou vodou s vonnými oleji. Přivítala jsem
to s nadšením. Bez velkého rozmýšlení jsem vklouzla do lázně a nechala
horkou vodu obejmout celé mé tělo a vůni stoupající v páře naplnit své
smysly. Horká voda měla očistný účinek. A právě ve chvíli, kdy jsem si
nabírala po koupeli z hroznů a prokládala je lahodným sýrem, trámoví ve
stropě se znovu otevřelo. Přestala jsem jíst.
?Ty jsi ještě tady?? zeptal se a osten jeho překvapení a zároveň
nezájmu shrnutý v jedné otázce vyvolal pocit dotčení. Ale mlčela jsem.
Znovu se posadil do křesla.
?Takže jsi se přeci jen rozhodla zůstat,? řekl a jeho slova nebyla
míněná jako otázka.
?Co je s Marianem? A jak se má otec??
Upřeně se na mě podíval. ?Nebudu ti to usnadňovat,? promluvil po
chvíli. ?Ne takovým způsobem. Můžu tě vést. Ale nebudu za tebe přijímat
rizika, která provází tvé rozhodnutí zůstat.?
Seděl mlčky několik minut bez hnutí a díval se na mě. Abych zmírnila
svou nervozitu, hrála jsem si s konečky vlasů.
?Já čekám,? promluvil znovu. Překvapeně jsem vzhlédla. Čeká? Na co ale?
?Ještě jsi to neřekla,? napověděl mi.
Znovu jsme chvíli mlčeli. Sbírala jsem odvahu. Několikrát se nadechla a
snažila promluvit, i když jsem si nebyla jistá tím, co vlastně chci
říct. Nebo byla?
?Chci zůstat,? řekla jsem konečně.
Žádná reakce kromě zdviženého obočí.
?Dovol mi zůstat, prosím,? ztišila jsem hlas.
?Pojď ke mně.?
Váhavě jsem vstala. V bílé říze, do které jsem se zahalila po koupeli,
jsem k němu přistoupila. Díval se na mě zpříma.
?Dovolím ti zůstat. Povedu tě. Od tebe za to vyžaduji v každém případě
pravdomluvnost a poslušnost v čemkoli budu chtít. Víc nebude třeba.?
Polekaně jsem se na něj podívala.
?Rozumíš??
?Ano,? řekla jsem sotva slyšitelně.
?Pojď ještě blíž. Sedni si ke mně.?
Váhavě jsem poslechla.
?Tak je to správné,? řekl a chvíli se na mě díval, zatímco pravou rukou
probíral srst svého černého druha. ?Víš, co jsi právě udělala??
Nechápavě jsem k němu vzhlédla.
?Právě jsi upsala duši ďáblu,? řekl a chraplavě se rozchechtal.
Zpanikařila jsem a odtáhla se. ?Mám to tak rád. Právě takhle. Ten
okamžik, kdy podlehnete. Respektive, kdy si uvědomíte, že jste už dávno
podlehly,? pokračoval dál pobaveným tónem. ?Proč se odtahuješ? Pojď
blíž.?
Náhle jsem ucítila jeho ruku, která mě pohladila po vlasech.
?Budeš-li mít strach, bude to pro tebe jen horší,? řekl smířlivě.
?Copak jsi nebyla rozhodnutá už dávno? Chtěla jsi prostoupit kruhem. A
to jsi právě udělala. Máš strach, co se teď stane??
Přikývla jsem.
?Strachem nic neovlivníš. Teď mi patříš. Patří mi tvoje duše. Dokud se
podle toho budeš chovat, nestane se nic, co bys nedokázala překonat.
Rozumíš??
Znovu jsem přikývla, ale nebylo mi jasné, jestli jsem přesně chápala
to, co mi říká. Jeho ruka mě podruhé pohladila. Pak to udělala znovu a
znovu. Zvláštním způsobem byl jeho dotek něžný a uklidňující. Zvedla
jsem hlavu.
?Představovala jsem si tě jinak.?
?Jako bestii trhající lidi na kusy?? jeho hlas zněl opět pobaveně.
Pokrčila jsem rameny. ?Nepleť si to, co se děje, s tím, co si myslíš,
že by se dít mělo. Všechny jste stejné. Když vás pohladím, přisuzujete
mi něhu a laskavost. Já ale přináším bolest i v něze. Brzy to poznáš. A
poznáš taky, že každá bolest, zcela každá bolest je v určitém okamžiku
snesitelná, ba co víc, žádoucí. To je laskavost, kterou ti nabízím. Máš
možnost ji využít. Máš tu příležitost. Ne každému se jí dostane. Tebe
jsem si vybral, abych tě vedl. Dovolím ti, abys byla právě taková, jaká
jsi. A budeš-li se chovat tak, jak ti řeknu, přinese to užitek tobě i
mně. Pokud ne, přijde trest, který si sama vybereš. Je to jasné??
?Myslela jsem,? namítla jsem váhavě, ?že lidem jen ubližuješ,? zajíkla
jsem se a moje vlastní slova mi zněla jako slova malé holky, která se
ptá na to, jaké to je, být s mužem poprvé.
?Opět se pleteš. Já lidi neničím. To dělají sami. Já jen nechávám na
povrch vystoupit jejich slabosti. Jednoduché, ale účinné.?
Odmlčel se. Snažila jsem se srovnat si vše, co vyslovil, v hlavě. Ale
on za chvíli pokračoval v toku svých myšlenek.
?Jednou jsem se dokonce setkal s lítostí nad svým osudem.? Slovo ´osud´
vyslovil s neskrývaným despektem. ?Myslíš, že jsem si tuto úlohu vybral
sám??
Podívala jsem se na něj důvěřivě a téměř jsem už zavrtěla hlavou, ale
předběhl mě. ?Samozřejmě, že jsem si tuto úlohu zvolil sám. To, jakým
způsobem svět ovlivňuji, se nedá dělat jen proto, že je k tomu někdo
předurčen osudem. A já to dělám rád. Rád dostávám lidi do situací,
které nemohou nebo nechtějí zvládnout. Není to fascinující?? s
neskrývaným zaujetím pro věc se na mě podíval, ale já nebyla schopná
reakce. Pousmál se.
?Čeho se bojíš? Tebe se tohle přeci netýká. Alespoň zatím.?
?Co když? co když budu chtít odejít??
?Teď už to není možné. Tedy ne, pokud to nebudu chtít já. Patříš mi.
Dala jsi mi svou duši. Už není nic, co bylo. Neexistuje Sára. Jsi jen
žena, která mi patří a která nemá jméno. Alespoň prozatím. A teď běž už
spát. Zítra se opět setkáme.?
Ještě než odešel, všiml si mého nadechnutí.
?Chceš se ještě na něco zeptat??
?Říkal jsi, že jsem mohla odejít. Jak??
Usmál se. ?Copak sis nevšimla, že když jsi cokoli potřebovala, měla jsi
to? Tedy, když jsi opravdu potřebovala. Když jsi potřebovala lázeň,
měla jsi ji. Když jsi měla hlad nebo žízeň, měla jsi dostatek jídla i
pití. Myslíš, že jsem ti to jídlo nosil snad já? Ovlivňovala jsi to
svou vůlí. Bylo to samozřejmé, nepřemýšlela jsi o tom. Měla jsi hlad,
tak jsi chtěla jíst. Měla jsi tedy jídlo. Kdybys chtěla odejít, prostě
bys šla ke dveřím a vzala za kliku.?
Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou.
?Už na to nemysli,? pobídl mě. ?A spi už. Jak jsem řekl. Zítra
nashledanou.? Zamířil ke schodům.
?Diaborone?? oslovila jsem ho váhavě.
Otočil se.
?Vrátíš mi teď mé šaty, prosím??
Rozesmál se.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod