Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 965 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 967 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 968 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 969 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 970 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 972 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 974 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 975 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 976 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 977 Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 978 Oficiální článek ( 16.6.2003 09:19:07 )
Touhy se rodí v mysli 4. 1.
Potkali jsme se ve virtuálním světě na Mageu. Nejdřív jsme si jen povídali... trochu o sobě... o životě... a o snech. Vyprávěla jsem mu o filmu a o tom, co bych možná i někdy chtěla prožít. Co by novicka jsem se zcela ztrácela v pojmech, on mi je trpělivě vysvětloval, dal mi odkaz na své stránky, občas doporučil něco, co bych si měla přečíst... Stále jsem si myslela, že se náš příběh nerozvine. Pořád jsem byla přesvědčená, že to vlastně nechci, o čemž jsem otevřeně mluvila. Nic mě k ničemu nenutilo... jen lákalo... Pamatuji si na jeden hravý okamžik, kdy mě za mou prostořekost, která se mi zřejmě stala osudnou, "poslal zpátky do košíku". Žertem jsem mu odporovala, on přistoupil na mou provokaci a společně jsme rozepsali virtuální scénku o zkrocení neposlušné ženy. Tenkrát jsem mu poprvé řekla "pane". Ale to byl jen svět internetu. Bezpečný a hravý. Jen některé věci se pozvolna měnily. Já se poddávala emocím, které ve mně naše hra vyvolávala, svého pána jsem zcela přestala oslovovat jeho jménem a neřekla mu už jinak než "můj pane", Vyměnili jsme si telefonní čísla, poslali pár smsek... A pak se mě zeptal, zda bych s ním nešla na kávu, kterou jsem mu kdysi, ještě před naši hrou, navrhla sama. Nakonec vše skončilo 31. 12. u oběda na můj vlastní popud, kdy jsem nemusela jet do práce. Snad jsem svého pána překvapila tím, že jsem i v rámci našeho setkání nevypadávala z role, nadále mu vykala a chovala se chvílemi rozpustile, ale uctivě. Opět si živě pamatuji jeden okamžik, kdy jsem s úsměvem prohlásila, že bych mu cosi neodpustila. Jeho reakce byla velmi klidná, hlas tichý, ale tón byl neústupný. "Já myslím, že bys mi to odpustila.. nebo ne?"... Hrklo ve mně, vše se sevřelo a já byla schopná jen přiškrceným hlasem špitnout, že ano... Náš oběd ve mně vyřešil jednu otázku, kterou jsem se zabývala v posledních dnech. Pochopila jsem, že chci k svému pánovi vstoupit do služby. Ne jen ve virtuálním světě. Ale být s ním a být mu nablízku, že ho chci učinit šťastným... Spustila se lavina vysvětlování po internetu, smsek, dohadů, kdy jsem se mu snažila vysvětlit, co cítím a co bych vlastně chtěla... Byl překvapen tím náhlým zvratem, který byl náhlý jen z vnějšího pohledu, neboť ve mně se odehrávala velká bitva emocí, rozumu a srdce už delší čas. O dva dny později jsme se potkali v jedné kavárně. Já opět v roli subinky, on v roli mého pána. Povídali jsme si o všem možném, ptal se mě na spoustu detailů ohledně zdraví, přání, možností, snů. Byla jsem opravdu překvapená tím, co se se mnou děje a jak to všechno na mě působí. Bojovala jsem s tím. Nechtěla jsem se tomu poddat. Pořád jsem nevěřila tomu, že to se mnou tak mává. Nahlas jsem uvažovala o tom, že nevím, co to se mnou udělá a že se mi to třeba v reálu vůbec nebude líbit... namísto odpovědi sáhl můj pán do své kapsy a vytáhl obyčejný, bavlněný čtyřmetrový provaz, který už jednou "použil" v naší virtuální hře. Úplně mě to vyhodilo z konceptu. Krev se mi nahrnula do tváře, přestala jsem se kontrolovat, fascinovaně hleděla na tenké bílé nic, hrdlo se mi sevřelo a srdce se mi rozbušilo. Po místnosti jsem se roztěkaně rozhlédla... ne snad proto, že jsem měla strach, že by mě někdo viděl, ale proto, že jsem nesnesla pohled na tu věc, zatímco se můj pán pobaveně díval na mě... To nebyl strach, co jsem cítila. Zcela mě ovládlo vzrušení, které jsem vůbec nečekala...
"Ty budeš ujetá až nevím kam..." řekl můj pán, usmál se a provaz zase schoval. Ty budeš ujetá až nevím kam... ty budeš ujetá až nevím kam... Pořád to slyším. Pořád jsem se s tím tak úplně nevyrovnala. Ještě to musím přijmout. Ještě se musím smířit... Ještě týž večer jsem si koupila tmavomodrou sametku a upravila ji tak, abych ji ve společnosti mohla nosit namísto obojku. Ještě týž večer mi dal můj pán nové jméno a mou nynější virtuální identitu. Ještě týž večer mi dal mou nynější ikonu se slovy, že takovou si mě přeje... Pokornou a poddajnou...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje. Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod |