V dobré paměti našeho posledního rozhovoru, ve kterém jsi vyjádřil jisté myšlenky ohledně toho, zda a jak jsme uctíváni v Římě, rozhodl jsem se poctít návštěvou toto město smrtelných a zúčastnit se tamnější slavnosti uspořádané na moji počest tím jejich Cézarem imperátorem. Však víš, slavnosti bujarého veselí, vína, zpěvu a tance, vrcholící mnohadenními orgiastickými rituály. Kdyby mi jen tak nepřezdívali. Jako by jim slovo Dionýsos nešlo vyslovit, že si z něj dělají to jejich Bakchus.
Slavnost nechal uspořádat v paláci na ostrově uprostřed veliké řeky. Svobodní občané, vojsko i liberové byli pozváni. Když jsem se dozvěděl, že na slavnost má být přizvána i královna Nilu Kleopatra, tím spíše jsem připustil ochotu účastnit se oné události. Však víš, jak uzavření jsou egyptští bohové a jak málo informací o nich máme od té doby, co jsme vyhodili ty zapšklé velvyslance. Očekával jsem, že Kleopatra v rozhovoru ráda upustí nějaký ten drb, zvláště, když bude daleko od vlasti a ne tak docela pod dozorem.
Úderem soumraku počala palácová garda vytlačovat přítomné ze středu palácového nádvoří a vytvářela tak prostor pro příchod Cézara. Po patřičně hřmotném nástupu, který je ovšem pouze slabým odvarem proti Tvému příchodu kamkoliv, jal se tento smrtelník zahajovat hostinu a oproti Tvé chmurné vizi vzpomněl bohů olympských. Když mne vyzval k požehnání hostině, sestoupil jsem s přítelem, horským Satyrem Adamusem, doprostřed dvorany a vyčkával obětiny na počest bohů. Následovalo nás hejno Bakchantek, přívrženkyň a zasvěcenkyň mého kultu. Otrokyně mi podala pohár lahodného vína a plody pozemské. Dary to byly vskutku hodné přijetí, a tak jsem požehnal darům, zemi, hostině i lidu shromážděnému.
Bakchantky věru nezapomínaly na rozdávání bujarého veselí mezi shromážděný lid, stejně jako plodů země a vína. Zanedlouho garda ohlásila příchod Kleopatry. Ta smrtelnice věru nevypadala tak špatně, jako na těch papyrových svitcích. Dar z orientu, který sebou dovezla by Tě věru potěšil. Otrokyně, tanečnice. Jak ta tančila. Ani hadi na hlavě Medůzy se tak nekroutí, jako se ona prohýbala a vrtěla ve zrychlujícím rytmu. Vskutku, takovou do hejna Bakchantek ku Tvé i mé potěše. A Cézar? Vrhl vedle ní svoji osobní otrokyni. Prý, jsou stejně dobré. Kleopatra se zatvářila se jako má nevlastní matka, když se dozvěděla o mé existenci. Nedivím se, že kvapně opustila slavnost. Ó Olympe! Kde zůstala úcta k darům poutníků? Tu věru nepovedlo se vštípit řeckým učitelům do mysli Imperátorovy. Nevím, jestli s takovým chováním bychom jej měli posmrtně povýšit na Olymp. Aby toho nebylo málo, ten nafoukanec se cítil spěšným odjezdem Kleopatry dotčen! Vztek svůj vybil na své osobní otrokyni. Bičovat ji poručil. Gartus, ten nejvyšší exekutor sám se ujal díla. Rány práskaly,dívka se svíjela a výkřiky musel být slyšet až na Olymp. Ach, Otče, proč jsi mne žádal, abych nezasahoval a vždy byl nestranným? Cožpak Tebe tento nový zvyk obětování lidí namísto dobytka neděsí?
Náladu skleslou zachraňovaly svým rejem Bakchantky a zapojovaly do něj i návštěvníky domu Cézarova. Roznášely víno i dary zemské.
Konečně nadešel čas velké oběti za příští úrodu. A zase měli být obětování lidé! Ne, tentokráte posloužili jen jako živé tácy. Otroci, nějaká Klainas, podle jména asi z mé rodné Thrákie, a až z Galicie přivlečený Ti Jeanus Petrus. Vysvlečené je nazdobili vybranými pokrmy hodnými královny Nilu, kterou mezitím garda přinesla zavinutou v koberci. Rozvinuli ji Cézarovi k nohám. Ponížená, ale přec královna se usadila po Cézarově boku a vypadala docela mile. Však když jí předložili Velkou oběť k načetí, vrátila Cézarovi vše jedním pohybem nohy. Nabrala na ni vybranou pochoutku a dala ji požít svému osobnímu otrokovi. Věru, tentokráte se zase Cézar netvářil nijak nadšeně. Ale což, zachoval se jak velí mrav a místo zničení Velké oběti ji věnoval svému lidu.
Bakchantky opět rejdily a zvaly nové návštěvníky mezi sebe. Gladiátorské hry mě nikdy neoslovovaly. Je v nich mnoho násilí a i když tihle smrtelníci své řemeslo věru ovládali, posledního z nich nakonec podle zavraždili při odchodu z dvorany.
Já pak ještě nechal mistry kreslíře zhotovil několikero ikon mých i veselého hejna mne obklopujících Bakchantek - Muflonekias, Suizias, Petulatus, Mountbattenias, LauraEs, Ardanis a Tygrikis. Dále roznášeny byly vybrané plody země i víno v amforách až do velmi pozdní hodiny noční a leckterý akt orgiastický jistě se odehrál v podzemních prostorách k tomu určených, jakož i v dvoraně pohledu na smyslovou deprivaci, imobilizaci a rovněž mistři biče své umění dále předávali. Za zmínku stojí též zajímavé umění mumifikace, téměž bez velkého zájmu předvedené egyptským balzamovačem a mumifikátorem, mistrem Imobiliusem, o které rád osobně Tě zpravím.
Otče, tato slavnost byla důkazem, že dokud smrtelníci na zemi takovéto vydařené slavnosti pořádat budou, nenahradí nás žádný trojitý monopolista.
Olymp je věčný!
Tvůj milující syn
Dionýsos, Bakchus též zvaný.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Tohle byl můj 1. Podraz a líbil se mi-jen mi přišlo, že se hosté nedokázali ve většině "odvázat", jen postávali u baru, bavili se mezi sebou a že byl program málo odvážnej? Většina z nich se ani nezapojila do toho, co se odehrávalo.....(tanec, požívání pokrmů z živých táců a tak)-my (bakchantky) jsme je lákali, ale oni povětšině nechtěli........
Mnozí přítomní znají můj názor na přespříliš masové akce :-) Popravdě řečeno, bič není zrovna věc na předvádění dvěma stovkám lidí, už proto, že leckoho by mohlo napadnout, že je to vlastně brnkačka a při vhodné příležitosti to na subince vyzkoušet, aby pak opravdu došlo na jehelce, kengut a streptomycinovou mast. Pro podobné akce by se mi jako vhodnější jevily důtky :-) Pravdou ovšem je, že Trinity velice dobře ví, o čem mluví a Gartovu reakci v tomto ohledu považuju za nepříliš adekvátní ... No, jsem z lyží zpět, budu víc k vidění na veřejnosti.
Trinity: Fajn, konstruktivní kritika se hodí, ale jestli máš něco proti rádoby bičování, beru tě na příští výstup, který bude dle tvých představ. Ovšem připrav si antibiotika a šití. Seřezat někoho do bezvědomí je totiž děsně snadný. Na rozdíl od více či méně hodnověrné simulace, kdy oběť musí vyváznout bez jediné modřiny či šrámu. Víme, paní kritičko?
Inu, zdá se, že jsem ťala do živého, že?Že by se ozvala "potrefená husa" ? Svým kratičkým článkem jsem rozhodně nechtěla říci, že bych uvítala bičování do bezvědomí, jak uvádíš.Ostatně, vůbec nechápu, jak jsi k tomuto závěru došel.Myslím, že vím o čem hovořím.A že je velice nesnadné dát ránu tak, aby byla dobrá "vizuálně zajímavá", ale přitom bez větších následků, to je samozřejmě jasná věc.Ozýváš se ale přespříliš hlučně a nesmyslně.Nejsem žádná paní a díky bohům ani kritička.Rozčiluješ se tedy zbytečně a naprosto "mimo mísu"
Trinity, nejsem sice onou pověstnou potrefenou husou, ale velice se těším na onu kontruktivní kritiku, kterou jsi slíbila 2.3. a nejen věřím, že ani fyzické útrapy s chorobou tě nezastaví v tvém úmyslu, ale dokonce věřím, že místní redakce ji ráda zveřejní jako samostatný článek, aby bylo možné na toto téma nejen jistě bouřlivě podiskutovat, ale rovněž smysluplně dojít k řádovému zlepšení hodnoty zábavy pro dvěstě lidí.
Bravo Wacovi za jeho přepěkně napsaný článek, leč..., k samtnému Podrazu mám přemnoho výhrad.
Sice chápu, že s tak malým rozpočtem si nikdo nemůže vyskakovat, ale na druhou stranu by se mělo zvážit, zda je vhodné dělat fraškovité akce, které více, než cokoliv jiného žel vypadají jako maškarní.Odhlédnu-li od toho, že historicky byl téma podchyceno naprsto neadekvátně, pak samotné akce úchylné byly asi toliko ulítlé, jako středověké slavnosti na hradě Točníku.A i tam, a věřtě, říkám to nerada, se toho děje více, než se toho z hlediska akčnosti dění událo na Podrazu.Myslím, že by nebylo nutné hrnuot se za každou cenu do nějakých tématizovaných večerů - tématem přeci může být to, že je to akce po čertech úchylná.Nebo si myslíte, že je nutné schovávat se sami před sebou za rej masek a rádoby bičování?
Omlouvám se, ale více toho dnes nenapíšu neb mám nemocnou ruku, až mi odnemocní-snad to bude již příští týden, ráda bych napsala k Podrazu nějakou rize konstruktivní kritiku.
Všechna čest organizátorům za hrdinství, s jakým jdou na trh se svou kůží, leč lze to dělat jinak a myslím, že snad i lépe.
- Včera... Ten koberec... Nechci, abys o tom s někým mluvil, rozumíš? - podívala se na svého otroka zpříma a hlas se jí zachvěl.
- Jistě, má paní -
- Ale ten pohled, když jsem ti podala první sousto z hostiny... Měl jsi ho vidět - rozesmála se zvonivým smíchem a na chvíli zapomněla, že ten, kdo před ní stojí, je jen... otrok. A pokračovala... - Ale ten večer... bylo to docela příjemné, nemyslíš? - zeptala se, aniž by očekávala odpověď... Jen její osobní otrok se musel v duchu pousmát, když si všiml zasněného pohledu své paní. Za ta léta služby ji znal velmi dobře. Věděl, na co myslí, však hostina netrvala dlouho a ona se do své ložnice vrátila až pozdě k ránu v doprovodu gardy...
- Ale dost zbytečných slov! - Její tvář náhle ztvrdla. Z ženy se v jedné vteřině stala znovu vládkyně. - Připrav mi lázeň. Ceasar nás očekává. -
- Ano, má paní, - přikývl otrok a obrátil se k odchodu.
- Dateli... - oslovila ho ještě. Otočil se a na znamení, že naslouché své božské, poklonil se. - Včera jsi znovu prokázal, že jsi dobrým sluhou své paní. Budeš odměněn. -
I kuš, nezdvořáku! Svojí královně neodporuj, i kdyby tě nazvala kusem hadru. Což nevíš, že už tím, že tě osloví tě povyšuje z nicotné neexistence otroka? :-)
Tanaí, ó božská Klepopatro, chtěl jsem jen poníženě doporučit již léty prověřené slovní spojení, při vyslovení "pdatele" bys se mohla královno přeřeknouti a výsledkem by bylo mocné a významné pokašlávání okolostojících, chtěl jsem Tě toho vyvarovat:))))))
Engine pracoval: 0.041676044464111 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.018793106079102 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 72938 bytes