Výlety bývají většinou spojovány s batohem na zádech, mapou v ruce a jakýmsi účelným propocením alespoň jednoho trička po dosažení kýžené památky či významného místa. Výlety také bývají pohodlně lenošivé, kdy autem zaparkujete pár set metrů pod hradem a v houfu turistů se pohybujete rádoby svižně dále ku hradu.

Ale jsou i jiné výlety?

Domluvili se, že prostě jednoho krásného sobotního rána vyrazí ven. Tahle dohoda však nespočívala v tom, že by se někde sešli lidé na nádraží, nastoupili směrem divočina a pak s chutí společně vyšlápli po stezkách nepoznaných. Vyrazili každý zvlášť?.On i ona.Společnou měli jen mapku a cílové místo. Ona vyrazila brzy ráno vlakem. On se dopravil na stanovené místo svými tajnými prostředky o 30 minut později?

---------------

Auto zastavilo. Bouchly dveře a vystoupil muž v černém. Nohy v pohorách zamlaskaly v ranní rozměklé půdě. Rozhlédl se kolem. Jedním okem mrkl do mapy, sám pro sebe souhlasně kývl hlavou a pak vyrazil na neobvyklý lov?. Přešel koleje a energicky stoupal do kopce. V očích měl vzrušení i soustředění. Viditelně spěchal a věděl za čím?.Jako vlk, který zavětřil pach své budoucí oběti. Na chvíli se sehnul a hledal v měkčí hlíně stopy.

U jedné se zastavil déle. Zkusil, zda je stopa čerstvá. Byla?Nabral si do dlaně trochu hlíny a rozetřel jí libně mezi prsty. Lačně polkl. Šla rovně?..vyhodnotil jeho mozek. On však uhnul ostře do leva mimo cestu a spěchal svou zkratkou do prudkého kopce?.

---------------

V kopci, zatím se značným náskokem, pospíchala rychlým krokem v pohorkách ženská postava. V ruce svírala mapu a kontrolovala směr podle buzoly. Hlavou jí vířilo, jak provede splnění úkolu. Na skalnatém vrchu nejmenovaného kopce má postavit mezi ostatními vlastní mohylu a na ní umístit svůj červený šátek. Na tomhle mohla ztratit celý svůj nynější náskok? Místo sice trochu znala a kamením oplývalo dost, přesto to znamenalo velké zdržení. Kromě toho si nebyla jista, zda se její časová rezerva nezmenší také tím, že on jí nadeběhne nějakou krkolomnou stezkou?. Jedinou její dovolenou možnou satisfakcí bylo umístit na mohylu lístek s úkolem, který ho zdrží. A který jí přesvědčí, že opravdu mohylu viděl a nezvolil k cíli úplně jinou trasu. Měla to být vzájemná kontrola pro oba.

Ranní mlha se pomalu a nenápadně rozpustila. Vzduch byl ještě chladný. Přesto měla propocené triko. Na čelo se jí přilepil pramen vlasů. Při chůzi sledovala očima terén kolem a co chvíli se otáčela, zda se někde neskrývá?Na vrchol kopce zbýval ještě hodný kus. Dávno sběhla z cesty, aby nebyla tak snadno k dostižení. Volba nevyšlapané stezky však byla náročná a stoupání prudké. Naštěstí se její pohorky držely země jako vilné milenky. Za to byly pořádně těžkým závažím nohám. Opřela se o strom. Rychle dýchala. Na tváři se jí mihl potměšilý úsměv při pomyšlení na úkol, který si na něj právě vymyslila?. Jen doufala, že ji nechytí dřív, než postaví mohylu?.Ještě kousek. Už se objevovaly první balvany a skalky. Konečně se ocitla na stanoveném místě. Tak zvaný cíl číslo jedna. Cíl číslo dvě byl ve zřícenině starého hradu, který se rozkládal na nižším hřebeni vedlejšího kopce.

---------------

Mužská postava v černém, s batohem na zádech neúprosně míjela skalní stěny a stoupala skalnatým terénem. Zkratka nebývá vždy pohodlná. Předpokládal, že ani ona nepůjde po té nejširší cestě, také ale odhadoval, že si nevybere tu nejtěžší. Tušil, že nebude riskovat, aby ztratila jedinou zbytečnou minutu zaváháním. Poběží spíš jako štvanec. Největší oříšek mu může připravit úkolem, který si na něj vymyslí. Není hloupá. Pousmál se a s jiskrou vzrušení v oku šplhal dál mezi průrvou ve skalách.

Konečně se dostal na planinu mezi skalami. Rozhlížel se po červeném šátku. Nic neviděl. Prošel celé prostranství s mohylami, které tu lidé postavili. Teprve na konci na mechu se cosi červenalo. Mohylečka. Taková malá. Připadalo mu, že kameny jsou ještě teplé od jejích rukou. Pod posledním šutrem byl přimáčknutý bavlněný červený šátek. Vlastně dva. Ne?jeden roztržený na dvě půlky. Ještě plně nechápal, jen tušil?

Ksakru. Ulevil si nadávkou a rychle rozbaloval papírek se vzkazem, ve kterém bylo něco podivného zabaleno?. ?Au!? Sykl, když mu spadla do dlaně špulka a v ní zapíchnutá jehla. Celý vzteklý četl: ?Sešij ty dvě půlky k sobě jakýmkoliv způsobem, ale tak, aby to zase byl šátek?Tvá roztoužená oběť :o) ;?

?Já jí snad vlastnoručně zaškrtím!? Vykřikl bezprostředně nahlas. Nejdřív měl chuť se na to vykašlat. Když ale ona jeho úkol splnila, nenechá se On zahanbit.

?No počkej Ty bosorko, co já s tebou udělám!? Zahudroval ještě výhružně a snažil se rychle navléknout jehlu. Nemohl ztrácet čas?Ale ruce měl zpocené. Také se mu trochu třásly vypětím sil z téměř horolezeckých úseků cesty. Jen vidina běžící oběti, která na chvíli vyzrála nad jeho silou i rychlostí jej přiměla k velmi dobrému výkonu. Za dvě minuty byly obě dvě poloviny šátku spojeny asi dvoucentimetrovými stehy?

Potom šátek pečlivě složil do kapsy u košile. Nasadil rychlé tempo a mrštně jako kamzík sbíhal kopec, až se kamení s rachotem odvalovalo. V tom se zastavil. Zbystřil sluch. Na chvíli měl pocit, že padající kamení má poněkud zvláštní ozvěnu?Jeho oběť musí být blízko?

---------------

Necítila únavu. Srdce jí tepalo do spánků adrenalínovou melodii. Všechny smysly se podřizovaly maximálnímu nastavení a vzrušení ze hry. Bezpečné hry, do které se lze položit jen tak, aby to bylo příjemně napínavé?.

Mlha dávno ustoupila raním paprskům slunce, které probleskovalo portálovými okny v jediné zachovalé zdi zříceniny. Musí ještě někam zakopat svůj obojek. Když On jej nenajde, bude ?výhra? její?.Tak byli domluveni. Sundala si batoh a vyndala svůj černý pruh kůže obitý nýtky. Byl krásně teplý. Její záda ho v batohu ohřála. Kovová očka a přezka na něm zachrastila, jak jej pokládala na zem. Umínila si vykopat díru pod bývalou věží. Rozhlédla se kolem. Všude bylo ticho a nikde se nic nehýbalo. Chvíli váhala, jako by se jí do toho ani nechtělo. Pak se shýbla do batohu pro malou zahrádkářskou lopatku, kterou si přibalila?

?Polož tu lopatku a podej mi svůj obojek!? Uslyšela za svými zády jeho rázný hlas ještě trochu udýchaný. Usmála se?Tak přece! Stihl to?Vybrala si svou nádhernou prohru s obojkem na krku, rukama svázanýma nad hlavou?.a Dominantně sešitým červeným šátkem na očích?