| |||||
|
Komentáře k :
Oficiální článek ( 25.7.2003 11:12:22 )
Nedávno jsem dostala e.mail od jednoho mého příznivce. Nejprve něco o něm. Náš vztah je docela zajímavý. Jednou do roka mi nechá poslat nádherný puget růží a pár týdnů na to mi vždy pošle e.mail, ve kterém mě pěkně setře. V životě jsme se neviděli, ale přesto naše občasné dopisování je plné jakési vzájemné úcty a důvěry. Tedy, alespoň já mám ten pocit. Myslím, že to je jeden z mála lidí, od kterých snesu i tvrdou kritiku jednak proto, že je vždy celkem na místě a jednak proto, že mě vždycky popíchne a nasměruje tím správným směrem mého počínání. Jako tuhle. Napsala jsem článek o kreativitě a perverzi. Přečetl si ho a napsal mi stručný dopis. Něco ve smyslu: ?Číst umí každý, teorie je hezká věc, mě ale k ničemu. Proč nepíšeš o DS vztazích? To lidi zajímá. Piš něco konkrétního, nač stále jen teoretizovat a hrát si na chytrou?? Měl pravdu. Celý den jsem přemýšlela o jeho slovech. Co vlastně vím o DS vztazích? Znám několik párů, kdy jim DS vztah funguje i v manželství. Ovšem těch je skutečně jen několik. Já se obvykle setkávám ve studiu spíše s lidmi, kteří mají v partnerských vztazích problémy. Většinou slýchávám tutéž písničku. ?Mám strach to doma říct. Co když? co když ? co když?? Obavy jsou na místě. Těžko se berou zpět vyslovená slova. Přirozenou reakcí partnera může být i výsměch, vztek či dokonce agresivita. Každé nové poznání je svým způsobem šokující. A potom - těžko se mění zaběhlý systém. I v manželském životě. Čím později se člověk svěří, tím je to větší problém. A tak se raději nesvěří vůbec a volí jinou variantu. Být odkázán na doživotní návštěvy některé z domin. Ne vždy to bývá šťastné řešení. Často se totiž může stát, že si submisívní jedinec vypěstuje na svoji Paní jistou závislost. Těžko se to dá nazvat láskou. Je to prostě otrocký vztah. Tento vztah se potom léty prohlubuje a znám případy, že často končí dost dramaticky. Jedním z důsledků takovéhoto vztahu je například to, že si oficiální partner či partnerka prostě všimne - city a pocity, které jsou v DS vztazích mnohdy velice silné a nezvladatelné se těžko skrývají před manželem či manželkou a potom následuje odcizení manželů, které může často končit až rozvodem. Znám i případy, že se Paní rozhodne ukončit otrocký vztah se svým otrokem, například proto, že skončí svoji komerční dráhu dominy a nebo si prostě vybere nového osobního otroka, neboť současný ji prostě omrzel. Submisívní jedinec potom propadne těžké depresi, protože ztratil svoji ?drogu?, svůj život. Znám i případy, dokonce z vlastních zkušeností, následného citového vydírání, demonstračních sebevražd a podobně. Vaškovi je 30 let. Navštěvoval mě pravidelně jednou za měsíc téměř 8 let. Zajímavé bylo, že se o mých návštěvách svěřil své matce. Kolem 28. roku se u něho vyskytlo vážné duševní onemocnění s podezřením na schizofrenii. Jeho ošetřující psychiatr mě kontaktoval, abych ho navštívila. Z rozhovoru vyplynulo, že má obavy, aby se pacient nedekompenzoval a někomu neublížil. Hranice mezi masochismem a sadismem bývá totiž někdy velice vratká a mnozí z nás si to jen těžko dokážeme připustit. Ujistila jsem lékaře, že Vašek je skutečně submisivní a že preferuje anglickou školu, spanking a podobné praktiky. Lékař mi doporučil, abych svůj DS vztah s Vaškem raději ukončila, protože tahle vazba není přijatelná vzhledem k dramatickému rozvoji jeho choroby. Na doporučení Vaškova lékaře jsem tedy Vaška propustila ze své převýchovy a vysvětlila mu, že to dělám pro jeho dobro. Následovala série telefonátů s výhrůžkami a nakonec demonstrační sebevražda. Vašek musel být nakonec hospitalizován na psychiatrii. Nakonec jsme museli s lékařem přistoupit na dohodu, že lekce omezíme, ale že s nimi úplně neskončíme. V opačném případě Vašek nebyl ochoten spolupracovat při své léčbě. Absence realizace jeho masochistické potřeby v něm vyvolávala agresivitu, jednou dokonce i fyzicky napadl ošetřovatele a vyhrožoval mu zabitím. To je ale extrémní případ. Vraťme se ke vztahům partnerským. Tedy k DS partnerským vztahům duševně zdravých lidí. Tyto vztahy bych rozdělila na 4 skupiny. Každý okomentuji praktickým příkladem. V praktickém životě mohou nastat tato případy. l. Jeden z manželů je DS orientován. Druhý partner orientaci netoleruje. A teď podrobněji: l. Jeden z manželů je DS orientován. Druhý partner orientaci netoleruje.
Mirek řekl své ženě po 3 letech manželství, že má rád bondage. Vysvětlil jí o co jde, co s ním bongade dělá a snažil se manželku přesvědčit, aby alespoň vyzkoušela, jaké pocity by ona mohla mít svázaná v provazech a nebo alespoň, aby ona čas od času svázala jeho. Manželka Mirka pozorně vyslechla, několikrát s ním dokonce tuto praktika vyzkoušela a potom mu sdělila, že buď budou žít pouze ?normálním? sexuálním životem a nebo, že se s ním dá rozvést. Mirek je stálým klientem mého studia a své návštěvy doma pochopitelně tají. Doma je schopen klasického sexuálního života, ale sám přiznává, že by byl v životě mnohem šťastnější, kdyby jeho partnerka s ním alespoň jednou za čas s ním tyto praktiky provozovala. Dnes je ve stavu, kdy má strach se doma vůbec jen zmínit o svém zaměření, protože kdykoliv to jen zkusí, manželka ho tvrdě odmítá a vyhrožuje rozvodem. U Mirka se vyskytují v poslední době časté deprese. Myslím, že chování jeho ženy je velice nešťastné. 2. Jeden z manželů je DS orientován. Druhý partner orientaci toleruje, ale odmítá DS praktiky realizovat.
Radek je submisívní. Na moji radu se svěřil se svojí orientací své partnerce, se kterou rok žije. Partnerka Radka vyslechla, dokonce s ním jednou přijela i na konzultaci, několikrát s ním vyzkoušela roli Paní, ale nakonec mu řekla, ať si své zaměření chodí realizovat jinam, protože jí to nebaví. Doma žijí normálním sexuálním životem a jednou měsíčně Radek jezdí na návštěvy do mého studia. Několikrát jsem se snažila, aby Radkova partnerka přijela s ním alespoň na lekci, protože to byl vždy Radkův sen, ale ona se vždy vymluvila, že nemá čas. Nakonec mě sama navštívila bez Radka a řekla, že ho nechce ztratit, ale že jí realizace BDSM vztahu je velice odpudivá. Dohodly jsme se tedy s Radkovou partnerkou na kompromisu, že Radek nebude doma o své orientaci hovořit a ona bude tolerovat, že jednou za měsíc ke mně přijede. Radek na kompromis nakonec také přistoupil. Přesto se nevzdává a věří, že časem partnerku přesvědčí alespoň o částečné realizaci svých BDSM představ. Toto řešení je poněkud šťastnější, než byl předchozí případ. To, že Radkova partnerka Radkovo zaměření toleruje, stejně tak jako jeho návštěvy SM studia, zmenšuje mezi nimi jisté nepříjemné napětí ve strachu z možného prořeknutí se jako tomu je v předchozím případě. Radek je se situací prozatím smířen a věří, že jednou svoji partnerku přece jen přesvědčí alespoň ke společné návštěvě, aby ona jako pasivní pozorovatelka sledovala lekci. 3. Jeden z parterů je DS orientován. Druhý partner orientaci toleruje a je ochoten čas od času ?kvůli? partnerovi DS praktiky realizovat.
Jana mě navštívila před dvěma lety. Svěřila se mi, že její manžel je masochista. Protože má strach, aby si nenašel milenku a jejich manželský vztah nevzal za své, rozhodla se s ním realizovat jeho sexuální tužby. Nakoupila si kožený korzet a kalhoty, kozačky a jednou za dva týdny nastoupí v roli dominy na svého manžela. Svěřila se mi ale, že má problémy s tím, že její manžel je v normálním životě velice dominantní a to jak v práci, tak i doma a v roli submisivního touží být pouze při sexu. Ona sama má prý velké problémy s tím, aby svého na oko dominantního partnera dokázala zvládnout jako domina a to tím spíš, že si ho velice váží a má k němu velkou úctu. Jejich vztah zatím funguje a Jana se mi dokonce po čase svěřila, že si v sexuálním otroctví sama našla zálibu. Na tomto případu oceňuji zejména Janinu odvahu navštívit mě a snahu, že přestože se domnívá, že sama není takto orientována, najít si v BDSM praktikách něco, co uspokojuje i ji. 4. Oba partneři jsou DS orientováni. Karel a Jiřina jsou spolu 6 let. Mají dvě děti. Bydlí v rodinném domku a ve sklepě si vybudovali vlastní mučírnu. Seznámili se zcela prozaicky. Na inzerát. Karel si podal inzerát, že hledá partnerku s DS orientací. Ozvalo se mu několik žen, ale jen Jiřina věděla, o co skutečně jde. Krátce po svatbě mě navštívili s tím, že doma své sexuální SM hry omezují jen na výprasky. Dále nemají prý odvahu experimentovat. Myslím, že čtvrtý příklad je ideálním příkladem DS vztahu. K tomu, aby vůbec mohl vzniknout a fungovat je zapotřebí komunikace mezi partnery bez obavy, že by mohlo dojít k zneužití důvěry a snahy svěřit se například při manželských hádkách. Myslím, že důležité při budování DS vztahu je nestydět se hovořit o svém zaměřením už při výběru partnera, což je nejčastější chybou, které se lidé s menšinovou sexuální orientací dopouštějí. Mylné sebepřesvědčevání se, že ?časem jí nebo jemu to řeknu? je velmi zavádějící, protože čím více se vztah prohlubuje, tím více narůstají obavy z možné ztráty partnera a jeho odsouzení. Aby mohl DS partnerský vztah vůbec fungovat, je nezbytné stanovit si pravidla hry a pokud jsou dány nesnažit se je porušovat. Důležité je také stanovit si určitou ?brzdu? či určitou možnost úniku v případě, kdy jeden z partnerů přestává zvládat tu či onu roli v DS hře. Podmínkou ale při tom je, aby ?záchranná brzda? nebyla zneužívána a byla použita opravdu jen v krajním případě. Často mi lidé také kladou otázku, zda je možné žít v permanentním DS vztahu. Být skutečně celoživotním otrokem, či otrokyní bez jakýchkoliv úniků. K této problematice bych chtěla říct jen to, že pokud by takový vztah vůbec měl fungovat, muselo by se jednat o partnerský vztah, nikoliv, jak se mi často stává, kdy mi zejména mladí submisívní jedinci píšou, že se zřeknou svého života, majetku a všeho ve prospěch celoživotního otroctví u dominy a já jim potom vysvětluji, že toto je cesta maximálně k jejich sebezničení, protože být jedním z mnoha otroků profesionální dominy je velice riskantní právě proto, že může být ze strany dominy kdykoliv ukončen a radím jim, aby si hledali dominantně založenou partnerku a jedině tak je šance, aby jejich přání bylo plnohodnotně realizováno. Ale i v partnerském vztahu je celoživotní otroctví dost velký problém, neboť nežijeme v izolaci, jsme tvorové sociální a ať chceme, či nechceme, denně jsme v kontaktu s nejrůznějšími sociálními skupinami, ať už v zaměstnání, v rodině či při realizaci nejrůznějších koníčků, jejíchž členové by jen těžko akceptovali pro ně podivné chování takovéhoto páru na veřejnosti. Proto doporučuji vymezit si taková pravidla DS her, která by příliš nebudila pozornost okolí, tedy své hry realizovat především v soukromí a nebo v komunitě lidí stejně zaměřených. Jinými slovy nezbývá nám nic, než žít dva životy. Jeden na oko společenský a ten druhý za zdmi našich mučíren a ložnic. Zkrátka BDSM je jako droga, která se dá užívat s jistou dávkou rozumu a nebo jí zcela propadnout. Proto musí zapracovat racionální jádro naší osobnosti, aby zkorigovala naše jednání tak, aby bylo společensky únosné. Napsala: Dr.L.Blažejová
Otázka do diskuze: Zajímali by mě vaše konkrétní životní příběhy a osudy. Jaký je váš názor na partnerský BDSM vztah či chcete- li DS vztah? Máte s tím své ať už pozitivní, či negativní zkušenosti? Napište mi.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Zobraz článek
|
NEZNAMY_2538 [ 26.4.2024 - 05:53 ]
|