Petra se mezitím v pokojíku znova oblékla. Bylo léto, bylo horko, takže
si vzala jenom krátké džínové kraťasy zastřižené hned pod zadečkem a
bíle volné triko. Ve skutečnosti ji bylo až příliš horko, když si
uvědomila, co ji teď čeká. No nic se nedá dělat. Někdy z pokoje vyjít
musí a Martin se snad už za tu chvilku uklidnil. Právě se chystala, že
vyjde ven, ruku už měla na klice, když někdo zaklepal. Uskočila od
dveří, zčásti protože se lekla a zčásti, aby ji Martin nesrazil dveřmi
na zem, když je otevře.
?Můžu dovnitř? Jsi už oblečená??
?Dále. Jasně. Jo.? promluvili skoro současně.
Martin vstoupil a zastavil se v otevřených dveřích. Najednou
nevěděl jak začít. ?Hele Petro, já?fakt nevím.? na chvíli se odmlčel,
jak hledal slova ?Je mi líto, ale tohle je na mě moc. Vůbec jsem si to
takhle nepředstavoval. Vím, že si chceš užít prázdnin, ale pochop, že i
já jsem měl jiné plány. Nechtěl jsem, aby to vůbec došlo takhle daleko,
a i ten včerejšek bych si nechal pro sebe. Nejsem žádnej práskač, ale
ten dnešek?Chováš se jak utržená z řetězu a to je na mě příliš.?
?Ale já?? Petra se snažila říct něco na svou obhajobu. Ona si to také
nepředstavovala takhle. Ani ona nechtěla, aby to došlo takhle daleko a
určitě se s Martinem nechtěla dva týdny, každý den hádat a dohadovat,
ale? Prostě byla neštvaná a uražená a chtěla mu dát co proto, za to, že
ji včera tak seřval kvůli takové maličkosti, jako že byla na párty.
Proč se k ní všichni chovají jako k děcku, vždyť už je přeci skoro
plnoletá? Nic z toho neřekla nahlas.
?Lucka mě do toho navedla. To nebyla moje chyba.?
?K tomu je vždycky potřeba dva.? smutně zakroutil hlavou Martin ?Chováš
se jak malá holka. Místo toho, abys alespoň stála za tím, co děláš, tak
se pořád jenom vymlouváš, že ty za nic nemůžeš, že za to mohou pořád ti
ostatní.? Martin se trošku zastyděl, když si uvědomil, že už zní jako
jeho máma.
?Zajímavé, že ty seš vždycky dokonalej viď? Ty nikdy neděláš nic špatně
a seš prostě perfektní?? Petřina lítost byla tatam a opět se začala
ozývat uražená ješitnost. Co si ten Martin o sobě myslí. Je starší
jenom o nějakejch sedm roků a dělá tady ze sebe vševědoucího světce.
Proč si sakra každý myslí, že ji může poučovat?
?Hele víš co, trhni si. Chtěl jsem se s tebou normálně domluvit, ale
zdá se, že nic kromě řemene tvýho táty na tebe nezabírá. Můžeš si bejt
jistá, že se o tomhle dozví, ihned jakmile se vrátí a jakýkoliv tvoje
další průsery máš u mě jako v bance. Jakmile se vaši vrátí z Kanárů,
tak se máš na co těšit.? Martin toho měl právě tak dost. S Petrou se
prostě nedalo mluvit jako s dospělou osobou. Naštvaně se otočil a
vykráčel ven, přičemž nezapomněl za sebou třísknout dveřmi.
Petra se rozbrečela a hodila sebou na postel. Až příliš živě si uměla
představit, jak zareaguje táta, až mu Martin řekne, že ji načapal v
posteli a ještě k tomu s holkou. Zaracha až do svatby a nesedne si
alespoň týden. A to všechno kvůli tomu, že chtěla, aby se k ní Martin
choval jako k zodpovědné, skoro dospělé, a akceptoval ji. Vždyť už má
občanku sakra.
Martinovi bylo Petry líto. Ve skutečnosti ji měl docela rád a naprosto
chápal, jak se asi cítí. I on byl stejným rebelem a dokud se ho máma
snažila držet zkrátka pevnou rukou, tak se pořád bouřil. Změnil se
vlastně až poté, co máma musela do nemocnice na operaci žaludku a tehdy
si uvědomil, že by ji mohl ztratit. Až tváří v tvář neutěšené
budoucnosti se zklidnil a začal jí pomáhat, kde jen mohl.
Petře je teprve patnáct a strejda ji drží pěkně zkrátka, takže se
Martin vůbec nedivil, že se chová, jak utržená z řetězu, když k tomu
konečně dostala příležitost. Na druhou stranu, teď za ni odpovídal on a
pokud to půjde stejným tempem dál, tak do těch čtrnácti dnů Martin
skončí v blázinci. Unaveně si znovu pustil televizi, kterou před
chvilkou vypnul a posadil se do křesla, aby si trochu odpočinul a
zklidnil neposedné myšlenky.
Petra se mezitím uklidnila a rozhodla se, že nejlepší bude se co
nejrychleji omluvit a snažit se zachránit co se ještě dá. Setřela si
slzy, urovnala neupravené vlasy a sešla do přízemí do obývacího pokoje,
kde tušila Martina. Martin tam skutečně byl.
Než ji stihla opustit odvaha, tak rychle spustila: ?Martine, já se moc
omlouvám. Já jsem to tak nemyslela. Nic co jsem říkala, jsem tak
vlastně vůbec nemyslela. Prosím, prosím, neříkej našim co se tady dělo.
Slibuju, že už budu sekat dobrotu.? Martin neodpovídal a nepřerušoval
ji, ale poslouchal a když se odmlčela, tak ji gestem vyzval, aby
pokračovala. ?Víš, když to řekneš tátovi, tak dostanu zaracha alespoň
na rok a to už nemluvím o tom výprasku, co mě čeká. Prosíííím.?
Dalo se jí věřit? Nebo to byly zase jenom plané sliby. ?Víš, Petro, já
bych ti rád věřil, ale nemůžu. Včera jsem měl o tebe hrozný strach, od
deseti do dvou jsem poletoval po vesnici jako šílený a hledal
jakoukoliv zmínku po tobě. To, žes byla na párty, to je mi vážně
ukradený. Kdybys mi napsala nějaký lístek nebo zavolala, že jsi tam a
tam, tak bych se vůbec nestaral a ještě bych tě přijel vyzvednout, aby
ses nebála vracet potmě sama, ale takhle? žádná zpráva, žádný vzkaz,
telefon máš mimo signál, nikdo o tobě neví? mohlo se ti stát cokoliv a
co si myslíš, jak by asi vaši reagovali, kdyby se ti něco stalo? Na čí
hlavu by se pak snesl vztek tvýho táty? Sama víš, jak umí být
?důrazný?, když se mu něco nelíbí. A jsem to já, komu tě nechali na
starosti, kdo je odpovědný za to, že se ti nic nestane a hlavně kdo
bude nést následky jakéhokoliv tvého průšvihu.?
?Martine, prosííím, já tě chápu a fakt se moc omlouvám, jestli chceš,
tak mě můžeš sám potrestat, ale neříkej to našim. Tak to bude jenom
horší.? naléhala Petra ?Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, tak by
vážně bylo nejlepší, kdyby sis pro mě vymyslel nějaký trest a bylo by
to tak lepší, protože pokud řekneš našim, co se tady dělo, tak tě
stejně budou považovat za nespolehlivého, když jsi tomu neuměl
zabránit.? Petra počítala s tím, že jí Martin za trest uloží pouklízet
celý dům, nebo posekat zahradu nebo tak něco a teď se ho snažila dostat
psychologicky.
Martin se v duchu zasmál, když si uvědomil, jak je ta malá
manipulátorka dobrá, a jak se ho snaží dostat. Pokud to chce takhle,
tak to má mít. Martin se rozhodl, že si její hru zahraje podle jejích
pravidel a stejně jí pořádně vymáchá čumák.
Když se Martinovi na tváři objevil zlomyslný úsměv, uvědomila si Petra,
že teď se na ni chystá něco špatného. Že by něco přehlédla? Okamžitě
ztichla v předtuše blížící se katastrofy. Martin pořád mlčel, ale bylo
to takové zlověstné ticho. Jako v lese předtím, než vypukne průtrž
mračen nebo ohromný požár. Jako chvilku před výbuchem sopky.
?Máš pravdu.? Martinovi zmizel úsměv z tváře a nahradil ho co
nejpřísnější výraz. ?Tentokrát bych tě ještě mohl potrestat já a
zůstalo by to mezi námi.? Petra tušila, že celá věc má nějaký háček.
?Myslím, že adekvátní trest by byl výprask na holou.?
?COŽE!!!? Petra
vykřikla ještě dřív, než Martin stihl domluvit. Nevěřila vlastním uším,
kde byl ten úklid domu nebo práce na zahradě? Copak se Martin zbláznil?
Snad si nemyslí, že si od něho nechá nařezat. Vždyť už je na to stará.
Mám už zatraceně občanku, jsem skoro plnoletá, trestně odpovědná,
SAKRA!!! Zdálo se jí, že celý svět tento zásadní fakt ignoruje. Petra
si těsně
před prázdninami vyzvedla občanku a byla na to náležitě hrdá, ale
vypadalo to, jakoby to NIKDO nebral na vědomí a pořád se k ní všichni
chovali jako k děcku.
Martin se nenechal přerušit a rychle utnul její protesty, ještě než je
stihla vyslovit: ?Buď já teď nebo tvůj táta za dva týdny. Vyber si. Je
to na tobě. Sama jsi to navrhla a já jsem souhlasil, ale pokud nechceš
přijmout trest ode mne, můžeme počkat.?
Petra jenom otevírala a zavírala ústa, jak se snažila bránit proti
tomuto zjevnému bezpráví a nespravedlivému rozsudku. Martin ale vypadal
rozhodnutý a když se k ní dokonce otočil zády, aby tak dal jasně
najevo, že jemu je to jedno, tak bezmocně sklapla a přemýšlela jaké má
možnosti. Ať se na to dívala z kteréhokoliv úhlu, pořád ji vycházel
stejný závěr.
Martin byl jasně lepší volba, než aby se to dozvěděli rodiče a
zasahoval táta. Ale aby se před ním svlékla? Vždyť to byl Martin,
bratranec, rodina a hlavně chlap. Už tak bylo dost špatné, když ji
ještě v jejím věku občas přehnul přes koleno táta, ale od něho alespoň
nedostávala na holou. Sice dostala řemenem a zadek jí pak hrál všemi
barvami, ale alespoň měla zdání zachování intimity.
Ramena, doteď bojovně zvednutá, jí poklesla, když se konečně rozhodla:
?Dobře.?
Martin se znovu otočil na ni, jakoby jí doteď nevěnoval pozornost: ?Co
dobře? Jak ses rozhodla??
?Vezmu si ten výprask od tebe.? Petra se nedokázala přinutit, aby na
něho pohlédla a tak jenom koukala do země.
?Dobře, tak na mě počkej u sebe v pokoji a připrav se. Předem tě ale
varuju, když ses rozhodla, že to přijmeš ode mne, tak budeš taky dělat
co ti řeknu a ne že si to v polovině rozmyslíš. Jasné??
Petra jenom přikývla a vyběhla k sobě do pokoje. Pořád nebyla schopná
pohlédnout mu do tváře. Ta ostuda, to ponížení?
Když Petra odešla, tak se Martin zhluboka nadechl. Nikdy nemyslel na
Petru s jakýmkoliv sexuálním podtextem, ale na druhou stranu faktem
bylo, že Petra se už dostala do věku, kdy se z ní stávala žena. Když
zavřel oči, tak se mu nechtě opět vybavila scéna, jak tam tak ležela
Petra v objetí s devatenáctiletou Luckou. Dvě krásné mladé holky,
opálené od sluníčka, pevná pružná těla, která ještě nevěděla nic o
neúprosném zubu času ? Martin rychle otevřel oči a zatřásl hlavou, aby
z ní podobné myšlenky vyhnal násilím. Znova se zhluboka nedechl a
vyrazil za Petrou.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Engine pracoval: 0.072901964187622 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.002194881439209 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 43762 bytes