Komentáře

Pokusnými králíky proti své vůli se zřejmě stali BDSM pozitivní lidé, navštěvující na chatu lide.cz místnost Dominance submisivita.

28.02.2007 16:02 - Založení místnosti - trvalý odkaz Založení místnosti

Na začátku října 2006 jsem jednoho večera dostal nápad na založení místnosti se zaměřením na D/s, kde by lidé měli možnost komunikace a seznámení. Ještě ten večer jsem se s tímto nápadem svěřil svému internetovému kamarádovi MaxiDablovi, který nadšeně přislíbil spolupráci. Druhý den se k nám ještě přidala naše společná internetová kamarádka Azraelka1, která dotvořila tým bez kterého by tato místnost nikdy nevznikla.
Přes několik změn názvu, které jsem vymýšlel, aby správně vystihly zaměření místnosti, jsme se pomalu přiblížili k limitu pro ustálení. Debata o ustálení byla dlouhá, ale díky otevřenosti administračního týmu serveru lidé.cz a pomoci Artiany při komunikaci, se mi podařilo dne 18.10. 2006 místnost ustálit.
Chtěl bych zde poděkovat všem lidem, kteří se na realizaci tohoto nápadu podíleli a doufám, že se nám podařilo vytvořit příjemné místo pro komunikaci a seznámení D/s lidí.
Váš ArdeLord
Zakladatelé místnosti ArdeLord, Azraelka1, MaxiDabel ( Ze stránek místnosti )

Tato místnost zanikla koncem září toho roku. Na tom by nebylo nic divného, internet i BDSM komunita jest prostředím dynamickým, místnosti, chaty i celé servery vznikají a zase zanikají, což jest běžným jevem.

A opravdu by na tom nebylo pranic divného kdyby... Kdyby její zakladatel, ArdeLord, neposlal již před více nežli rokem (sledujte datum !) přinejmenším některým stálým správcům následující omluvný email. Uveřejnujeme jej v nezměněném znění, tak, jak jsme jej dostali do ruky, jen jsem si dovolil vykřížkovat některé informace, například nicky, a opravit formátování rozhozené několikerým forwardováním a pro lepší čitelnost a orientaci velectěného publika rozdělit text na odstavce, na které se v dalším článku leckdy odkážu.

# ------------ Původní zpráva ------------ # Od: Arde Lord # # Předmět: Omluva a vysvětlení # Datum: # 19.7.2007 10:04:30 # ----------------------------------------

Drazí přátelé, bohužel nastal okamžik, kdy jsem nucen Vám vysvětlit pozadí vzniku našeho společného projektu Dominance / submisivita na serveru lide.cz, který pro mě byl velkým přínosem.
Pracuji jako počítačový odborník a v rámci volného času spolupracuji s odbornou komisí Evropské unie, která se zabývá výzkumem lidské společnosti a jejího chování.Na konci roku 2005 jsme s kolegy dospěli k názoru, že víme velice málo o lidech, kteří mají alternativní sexuální zaměření, a o dopadu jejich chování na společnost.
Proto jsme hned od začátku roku 2006 tyto věci začali studovat a v průběhu roku jsme se začlenili do komunit těchto lidí po celém světě. Důvodem tohoto chování nebylo někomu ublížit nebo někoho naštvat, jen jsme chtěli zjistit, jak tito lidé fungují a jaká představují rizika pro společnost, ve které se pohybují.Celou dobu jsme se snažili Vám předat veškeré zjištěné informace a upozornit Vás na lidi, kteří o celé věci nic neví a jen si na něco hrají, čímž představují potenciální riziko nejen pro Vás, ale i pro své okolí (v našem konkrétním případě XXXXXXXXXXXXXXXXXX několik nicků odstraněno redakcí. Nicméně tyto lidi informuji osobní zprávami ).
Zjistili jsme, že jste velmi příjemní a přátelští lidé, s kterými toho máme mnoho společného, i přes odlišný životní styl a sexuální touhy. Klíčovou postavou celého projektu byl Max, (MaxiDabel - pozn redakce) bez jehož pomoci bychom tento projekt nemohli v České republice nikdy uskutečnit a do jehož rukou předávám budoucnost tohoto projektu.
A samozřejmě Azi (Azraelka1 - pozn redakce), pro kterou jsem měl vždy slabost, jelikož byla sluníčkem celého realizačního týmu, a která svou pomocí nemalou měrou přispěla k úspěchům které jsme dosáhli. Doufám, že nebudete celou záležitost brát jako podraz na Vaši osobu nebo na Vaši komunitu, a odpustíte nám, že jsme Vám občas neříkali pravdu (nedokážu si představit, že bych partnerku seřezal nebo jí jinak ubližoval).
Jak je již jasné, nejsem jeden z Vás, ale přesto Vás považuji za své přátele, s kterými jsem toho hodně prožil a kterých si velmi vážím. Snad se jednou setkáme na kávě nebo u vína a zavzpomínáme na staré časy, kdy jsem v rámci výzkumu lidské společnosti jako dominant budoval D/s komunitu. Přeji vám vše nejlepší nejen v rámci budování D/s komunity, ale i v rámci Vašeho osobního a partnerského života.
Váš snad ještě přítel
ArdeLord

O věci jsem se snažil zjistit co největší množství informací, kontaktoval jsem jak Azraelku1 tak MaxiDabla, narazil jsem však na hradbu mlčení až přímého zapírání a v některých případech i manipulace. Nicméně oba potvrdili, že se něco takového událo (samozřejmě, že zálohy mám). Nesouhlasím však s MaxiDáblovým názorem, který jsem od něj získal na otázku, proč to okamžitě nezveřejnil - cituji "že lidi to nepotřebovali vědět". Naopak, lidé právě tyhle věci vědět musí. Proto jsem se rozhodl dát věc v obecnou známost a připojit pár svých úvah a komentářů.

Cui bono. Komu ku propěchu. To jest asi tak třemi slovy vyjádřený souhrn toho, co se mi honí hlavou od chvíle, kdy jsem se o existenci tohoto dopisu dozvěděl. První hypotéza, která se nabízí (ehm, nebo jest mi nabízena) že ArdeLord jen chtěl za sebou bouchnout dvěřmi a chtěl, aby to bylo nahlas. A že se někde v skrytu radoval, jak to těm úchylákům zavařil. To ale NESEDÍ. Kdokoliv by chtěl tohle udělat, dělá to zejména kvůli efektům. Ty potřebuje vidět a vědět o nich, aby dosáhl uspokojení z toho, co zamýšlí. To znamená, že když tato informace nebyla zveřejněna jednou cestou, postaral by se zcela zákonitě o to, aby byla zveřejněna cestami jinými. Tato hypotéza jest tedy nevěrohodná a značně přitažená za vlasy.

Z vědeckého hlediska nemůže mít tento výzkum také valnou cenu. Vždyť výzkumníci mají POZOROVAT a sledovat, nikoliv se sami účastnit interakce, usměrňovat respondenty a "budovat komunitu", včetně toho, že určují pravidla apod a podobně, jak se to v rámci místnosti dělo. Takovýto výzkum by notně připomínal etiku novináře, který se proslavil slovy "Dodejte mi první stranu já vám dodám válku". Neb by výzkum nepopisoval realitu, ale přímo vědátory stvořeného Frankensteina. Koneckonců výzkumníkům jest určena i následující vsuvka v textu :

ETHICS - IT?S A STATE OF MIND. Ethical sensitivity is directly related to honesty and truthfulness. Applicants should ask themselves: How would I like my spouse/child/parent's dignity to be handled in a research setting?

ETIKA - TO JE STAV MYSLI. Citlivost k otázkám etiky je přímo spojena s důstojností a upřímností. Výzkumníci se mají ptát sami sebe: Jak bych sám chtěl, aby aby byla ve výzkumu zachovávána důstojnost mého partnera,dítěte nebo rodiče.

A ano, etická námitka proti takovému výzkumu může být velice významná. Sluší se tedy připomenout Norimberský kodex a také zmínit evropský etický standard socioekonomických výzkumů , jak jej definuje například projek RESPECT.

Researchers should endeavour to ensure that participation in research should be voluntary

Researchers should endeavour to ensure that decisions about participation in research are made from an informed position.

Researchers should endeavour to ensure that all data are treated with appropriate confidentiality and anonymity.

Researchers should endeavour to ensure that research participants are protected from undue intrusion, distress, indignity, physical discomfort, personal embarrassment, or psychological or other harm.

Výzkumníci by se měli snažit zajistit, aby účast ve výzkumu byla dobrovolná.

Výzkumníci by se měli snažit zajistit, aby souhlas z výzkumem byl učiněn z informované pozice.

Výzkumníci by se měli snažit zajistit, aby veškerá data byla zpracovávána s adekvátní mírou důvěrnosti a anonymity .

Výzkumníci by se měli snažit zajistit, že účastníci výzkumu jsou chráněni před nepatřičným vměšováním, stresem a nátlakem , ztrátou lidské důstojnosti, psychickou nepohodou, rozpaky (? nevím jak přesně přeložit) a před psychickou nebo jinou újmou.

Každopádně, dobrovolné zapojení a INFORMOVANÝ SOUHLAS jest základní podmínkou etičnosti výzkumu. A jest velkou ironií, že lidé v BDSM komunitě, která jako celek bazíruje na nutnosti INFORMOVANÉHO SOUHLASU s jakoukoliv bdsm praktikou či hrátkou, byli BEZ svého informovaného souhlasu zkoumáni. Pro úplnost však musím dodat, že mnoho vědátorů se takových O NÁS BEZ NÁS výzkumných metod zastává, že prý jsou to defakto jediné přesné metody, a že jedině tak lze zkoumat [http://www.respectproject.org/ethics/412ethics.pdf#page=33]:

Those who think covert research is acceptable justify this in a number of ways. They report that the data and the understanding of particular groups or social processes these generate are important and necessary, and that these data and understanding could not be generated in any other way. Sapsford and Abbott (1996) comment that it may be less reactive to research people?s lives unobtrusively through covert methods. Furthermore, these methods may be less likely to cause harm, for example, if potential respondents feel distress or anxiety at the thought of being studied. Where the researcher joins in and becomes part of a group or community, it can also be argued that covert research will provide more honest and accurate information compared, for example, to conducting formal/structured interviews with the same respondents. Many examples of covert research involve studies of violent, criminal or anti-social groups, those involved in non-accepted behaviours, or where a group has closed membership.

Ti, kdo se domnívají že utajený výzkum je akceptovatelný, to dokládají různými argumenty. Tvrdí, že data a porozumění určité skupině nebo sociálnímu procesu který je vytváří, jsou důležité a nutné a tato data není možné získat žádným jiným způsobem. Sapsford and Abbott (1996) komentují, že zkoumání lidských životů nenápadně ve skrytu může méně ovlivnit data z výzkumu. Dále, že tyto metody jen ztěží mohou způsobit úblížení, například jestli potencionální respondent cítí nepohodu a strach z toho, že jest zkoumán. Když se výzkumníci aktivně zapojí a stanou se členy skupiny nebo komunity, může být v prospěch skrytých výzkumů argumentováno tím, že utajené výzkumy poskytují nejupřímnější, nejčestnější a především nejpřesnější informaci, ve srovnání například s formálním / strukturovaným pohovorem se stejnými respondenty. Existuje mnoho příkladů utajených výzkumů, kde byli studováni násilné, kriminální, antisociální nebo do neakceptovatelného chování zapojené skupiny, nebo skupiny s uzavřeným členstvím.

Validita poznatků, především toho, jak a zdali vůbec popisují jakoukoliv REÁLNOU stránku myšlení, jednání a prožívání BDSM orientovaných, jest také přinejmenším diskutabilní. Maximálně zjistí, jak BDSM orientovaní spřádají fantasmagorie ve fiktivním světě vzdáleném tisíce světelných let od posledního zapomenutého patníku reality (ehm opravdu BDSM orientovaní, nebo prostě KDOKOLIV s bujnou fantazií, kterou si chodí honit na chaty, bez ohledu na jeho skutečné sexuální prožívání a potřeby?). Podle mě osobně jest zjištování skutečných preferencí, motivů nebo "nebezpečnosti pro společnost" podle fatamorganického světa různých virtuálních místností asi stejně naivní, jako kreslit v bezpečí deštivé Anglie mapu Afriky podle zvuku chrápání cestovatele pokousaného mouchou "Tse - Tse", nebo podle jeho blouznění v záchvatech Terciány (malarické horečky třídenní), kteréžto parazity si sebou domů nebožák přinesl jako nechtěné suvenýry.

Položme si také otázku, proč by vlastně Evropská komise úchyláky zkoumala. EU zpravidla nezkoumá něco pronic zanic, ale provádí výzkumy tak, aby vyšlo to, co se byrokratům v Bruseli (Brusel skloňuj podle vzoru Prdel) hodí. A nezlobte se na mně, ale snad nikdo nevěří, že motivem výzkumu bylo ukázat, že jsme jen takoví normální neškodní občané a dál už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Snaha o hloubkové řízení čehokoliv, zakřivením banánů počínaje, přes zelenost okurek až po soukromí občanů, spolu s úsilím cenzurovat internet, jest eurokratům vlastní už nějaký ten rok. Lze se spíše obávat, že onen výzkum měl jakýmsi způsobem poskytnout relevantní čísla, která by se mohla stát podkladem pro zdůvodnění represe, cenzury, zákazů nebo přinejmenším fízlování BDSM orientovaných.

Některá připodotknutí, které se sluší připomenout: Pamatujete na, ehm, podivná pravidla, která v místnosti panovala, včetně zákazu byť i tematických a s hovorem souvisejících odkazů? A víte, že nick Virtualni.spravce byl bot? Schválený a naprogramovaný přímo ArdeLordem? Pamatujete si také na problémy, které mělo mnoho pokusů ustálit jinou místnost s BDSM tématem, ačkoliv například "Velký kozy" měly místností několik - žeby to bylo proto, aby neutíkala pokusná morčata z klece? A pamatujete si ještě na vyjádření jistého admina lide.cz, že za věk uvedený v profilu se NESMÍ kopat, protože "si tam může každý vyplnit co chce"? A kam z netu najednou vyšuměli mnozí ze stálých správců místnosti, když předtím byli online pečení vaření, dušení smažení, s přílohou i bez? Včetně ArdeLorda, který dle agentury JBP (jedna bába povídala) dokonce momentálně působí někde v Japonsku?

Z celé věci vyvstávají následující otázky:

Kdo onen výzkum POVOLIL, kdo jej SCHVÁLIL a kdo jej PLATIL?
Kde se lze seznámit s jeho oficiálními výsledky?
Jaký byl podíl správců serveru lide.cz a vlastně celého Seznamu a jestli vědomě nechali ze svých uživatelů dělat laboratorní potkany, a v širším kontextu i otázka JAK se server LIDE.CZ oficiálně staví k důvěrnosti a intimitě komunikace, která se prostřednictvím jejich serveru vede, k osobním a intimním údajům, které lze takto získat?
Čeho se tento výzkum opravdu týkal, čeho se týkala data jím shromaždovaná?
Jak jsou tato data, která získali od lidí, zabezpečena proti jejich zneužití, jak je chráněno soukromí, byť nedobrovolných, respondentů?
Spolupracovala na věci třeba taková E. Jozífková, etoložka a výzkumnice BDSM komunity, provozovatelka známých stránek EN.K? (Asi bych se velice kysele usmíval, kdyby se nakonec z ArdeLorda vyklubal její manžel či kolega....)
Byl pravým cílem skutečně sociologický výzkum, nebo se jednalo spíše o akci, ehm, represivního aparátu?
Proč Maxidabel nenašel přes ROK vůli a odvahu jít s tím mezi lidi???

Záhadou jsou i motivy ArdeLorda na účasti jednak v tom výzkumu, jednak o tom proč se potom omlouval. Možná zjistil (a z textu jeho dopisu to tak vyznívá), že nejsme my BDSM+ tak pekelně černí, jak mu bylo v úvodu prezentováno, že jsme normální lidi, ne ufoni, že nemáme troje uši, tykadla a chobůtky a chapadla, že neukrucujeme kočičkám hlavičky, nevraždíme partnerky, nemáme doma zázračné sklípky pana Fritzla a kompost plný rozkládajících se znásilněných mrtvolek žen, dětí a drobného či většího zvířectva. Každopádně o jeho osobních motivech, proč se jako DOBROVOLNÍK této akce účastnil, i o motivech proč se minimálně jednomu z bývalých stálých správců takhle omlouvá, lze jen spekulovat.

Nemenší záhadou je fakt, že MaxiĎábel ačkoliv se po tomhle dopisu může oprávněně cítit využit a zneužit, nepustil následující informaci mezi lidi, ale nechal je ještě více nežli rok bezstarostně a bez nejmenšího podezření "brouzdat se". Jistou morální kocovinu bych u člověka, který byl zneužit proti svému přesvědčení, čekal, ale styl mrtvého brouka nikoliv. Lze se tedy domnívat, že jeho mlčení (nebo spolupráce) není až tak samo sebou či dobrovolné.

Všem však je jasné, že osobní či intimní data a údaje shromážděné takovouto formou výzkumu či studie, musí mít patrně velmi výrazný osobní charakter a velmi vysoký potenciál ublížit a zkorumpovat jedince. Jakmile totiž někdo získá v komunitě ostruhy a postavení jakéhosi "centrálního bodu", získává také víceméně automaticky nejen aureolu "autority na problematiku", ale především důvěryhodnost a postavení důvěrníka, až skoro zpovědníka, pro řadu lidí, takže se mu tito víceméně spontánně svěřují a žádají jej o radu a podobně. Informace, které pánové vědcofízli takovýmhle způsobem získali (a nemluvme nyní o tom, že takovýto postup je daleko za jakoukoliv hranicí vědecké etiky), mohou být zneužity a využity způsoby vpravdě rozličnými, co si budeme povídat. Osobně se však domnívám, že jako správci jakéhokoliv projektu, mají tito před lidmi i jakousi přinejmenším morální zodpovědnost, a spíše POVINNOST, lidi o podobných věcech informovat. Ono rozhodnutí, že se věc obyčejnému plebsu zamlčí, že to nepotřebuje vědět atd, a ponechání informací dotýkajících se každého návštěvníka místnosti pod pokličkou, vnímám jako jejich hluboké morální selhání. Byl bych však velmi nerad, aby se z mého informačního článku stala záminka k honu na lidi, Kladivem na čarodějnice, či popud k svaté válce nebo něco podobného. Nemohu mluvit o motivacích či cílech a ideálech zůčastněných, to zůstává věcí jejich svědomí.

Když však slyším pohromadě slova CHAT a DOBROVOLNÍCI, vybaví se mi působení americké občanské skupiny Perverted-justice. Tato skupina byla založena patrně s velmi dobrými úmysly ochránit ubohé nevinné děti před online predátory, pedofily a podobně. Její činost se proslavila v slavném televizním pořadu TO CATCH A PREDATOR, nicméně její fungování provází řada kontroverzních jednání, na pokraji etiky, a zájem o ochranu dětí se již dávno zvrhl v neskutečnou exhibici moci, svatou inkvizici a řádění samozvaných mstitelů. Je však dobré sledovat, jak ona občanská mafie vlastně funguje, neboť je to poučné, místy až temné (nicméně o tom by to bylo na samostatný článek). Vězte však, že pro různé občanské mafie a spolky hobbyfízlů totiž neplatí žádné vědecké standardy a také se nemusí tak přísně regulovat, co se nasazení různých podrazů, vějiček a konspirací týká, jako běžní policisté.

Ti jsou ve své činnosti přecejen vázáni trestním řádem, musí mít rozkazy, nadřízené, na některé akce dokonce povolení soudu, atd. Jestli to nemají, hrozí, že veškeré akce a materiály které nashromáždí, jakýkoliv soud smete ze stolu, neboť jim popřípadě může být namítnuto že se jedná o provokaci, zneužití policejních pravomocí a podobně. Použití agenta či odposlechů upravují §158e - Použití agenta:

(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení, pro trestný čin přijímání úplatku podle § 160 trestního zákona, pro trestný čin podplácení podle § 161 trestního zákona, pro trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 162 trestního zákona nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky, oprávněn použít agenta.

Závaznou mezinárodní smlouvou může však pro tyto účely být třeba i " Úmluva o potírání oplzlých publikací" z roku 1927, popřípadě její předchůdce ještě z dob říšského zákoníku zpuchřelého mocnářství. Tedy text dnes již mimo realitu, ale stále právně závazný. Přesto nasazení agenta představuje zbytečné komplikace a právní úkony. U DOBROVOLNÍKŮ tohle ale nehrozí. Ti nejsou součástí represivní složky a vlastně si mohou dělat, co chtějí. A tak zatímco je u nás POLICEJNÍ PROVOKACE nálezy ústavního soudu de iure zakázaná (ne, že by de fakto neprobíhaly) a provokace by nemusely policistovi projít (jest alespoň hypoteticky volatelný ke zodpovědnosti, a někdo by mohl zkoumat KDO co nařídil, kdo se pod jaký rozkaz podepsal, který soudce akci povolil atd), provokace DOBROVOLNÍKŮ, použité třeba i proto, aby nemusel být provokatérem policista, žádnou zákonnou regulaci nemají...

Jaký však má důvod psát ArdeLord takovéhle dopisy, že to nemáme brát jako podraz? Ale co jiného to na ty lidi bylo, když se účastnili jakehosi pofidérního výzkumu beze svého informovaného souhlasu? Koneckonců, pánové výzkumníci měli vždy možnost se s mnohými z nás sejít na férovku a otevřeně, bez žádných konspirací a podobného svinstva, jak to dokázal třeba Dr. Petržela poté, co mu komunita zkritizovala jeho článek, ve kterém dal rovnítko mezi BDSM+ a německé kanibaly, kteří se sežrali navzájem.

ArdeLorda možná trochu tížilo svědomí, protože patrně do věci vstoupil coby idealista, vidouce kažého z nás s nejméně třemi Nataschami Kampusch ve sklepě a plným kompostem mrtvol. A možná, že ten výzkum právě začíná a že se měří a zkoumá to, jakým způsobem se komunita dokáže či nedokáže ztmelit, přenést přes spory a reagovat jako celek, nebo jestli lidi dál zůstanou coby žába sedět v hrnci vody i když teplota pomalinku stoupá k bodu varu. A třeba už se u nás natáčí obdoba amerického "To Catch a Predator", třeba "Chyťte si svého devianta": krize klepe na dveře a lidé budou potřebovat "chléb a hry" a bude nutno zajistit dostatek křesťanů pro lvy.

Zarážející jest rovněž, že text evokuje existenci jakéhosi SEZNAMU či výpisu nebezpečných lidí. Jest nadmíru zajímavé, že v seznamu nebyli zahrnuti lidi, jejichž nebezpečnost pro okolí bych očekával, podvodníci, chroničtí porušovatelé stopek atd, ale ani moje maličkost ne. Pominu-li validitu tohoto seznamu, neboť jest přinejmenším otázka, jak hodnotné a skutečné preference lidí pokrývá fantasmagorijní svět chatů a online diskuzí, kde nic nikoho opravdu nebolí, kde lze subině klíďopíďo strčit na vánoce anální kolík a vytáhnout jej o velikonocích a podobně, tak nikdo neskládá seznamy proto, aby si je posléze vetknul za klobouk. Co se s těmi seznamy a lidmi na nich děje dál? Jsou nějak dál, ehm, rozpracováváni nebo špiclováni a kolik vlastně je na něm opravdu jmen?

A ještě jedno připodotknuní místo PS: Je až s podivem, jak lze komunitu velmi lehce infiltrovat. Tehdy prakticky neznámí lidé založí místnost, v čele s člověkem, kterého téměř nikdo nikdy neviděl, a pak stačí trocha sociálního inženýrství, a lidé důvěřují a navypráví o sobě nebo prozradí často i velmi intimní a potenciálně ohrožující informace. Domnívám se, že jedním z poučení z celé věci by mělo být zamyšlení se, komu jsme vlastně schopni a ochotni ve virtuálním světě věřit a především sebereflexe, zdali, coby mešinová sexuální orientace, nejsme si až příliš jistí v kramflecích.

Poznámka 1: The RESPECT project was funded by the European Commission?s Information Society Technologies (IST) Programme, to draw up professional and ethical guidelines for the conduct of socio-economic research.

A menší vzkaz pro pár lidí, oni si už přeberou co komu patří. Děkuji, a moc si vážím vaší osobní statečnosti. A těm na druhé straně barikády vzkazuji: Zase se to nepovedlo, to je pech, co? S čím přijdete příště?

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod