Delší dobu jsem se zaobíral myšlenkou přijít do práce ?na krásno?.
Prodávám ve stánku noviny a neměl bych být tak nápadný, jak by se dalo
očekávat. A tak jsem jen čekal na vhodnou příležitost. Jednou můj synek
chytil nějakou chřipku a tak se manželka, která s ním měla zůstat doma,
rozhodla, že s ním odjede na zbytek týdne k rodičům. Znamenalo to, že
od úterý minimálně do pátku budu sám doma. Dříve jsem si tuto situaci
mnohokrát představoval. Na co všechno se musím připravit, co si vezmu
na sebe, jak se do práce dopravím atd. Má žena o mé ?zálibě? ví, ale
kdyby znala mé úmysly, jistě by měla námitky.
Bydlíme sice ve větším městě, ale co kdyby mě náhodou někdo známý
potkal a poznal ? Stěhovat se kvůli hlouposti by se jí rozhodně
nechtělo. Já jsem ovšem tomuto riziku chtěl předejít a pečlivě se na
podobnou příležitost připravoval. Několikrát týdně trénuji ženský hlas,
téměř každý večer chůzi v lodičkách i ženská gesta. Vzhledem k tomu, že
mě na fotkách nepoznala ani má žena jsem pravděpodobnost prozrazení
považoval za minimální.
Sotva se v pondělí odpoledne zavřely za mou rodinou dveře, vrhnul jsem
se na přípravy. Nejdřív jsem si podrobně sepsal seznam všeho potřebného
jídlem počínaje a odlakovačem konče a nakoupil na týden dopředu. Nerad
bych ráno zjistil, že mi něco chybí. Ve vaně jsem si v duchu probral
celý harmonogram mé akce. Má fantazie pracovala na plné obrátky a já si
představoval jaké to bude, když strávím celé čtyři dny jako žena.
Snad to nebude moc velký problém. Bydlíme v přízemí panelového domu a
auto mi parkuje přímo před vchodem. V práci jsem sám a můj
zaměstnavatel mě navštěvuje maximálně jednou do měsíce. Jelikož to bylo
zrovna minulý týden, rizika jsou, jak se říká, veškerá žádná.
Ihned po koupeli jsem si depilačním krémem pečlivě odstranil všechny
chloupky na těle (tedy téměř všechny), pinzetou lehce protrhal obočí a
udělal manikuru. Naštěstí nemám ?dělnické ruce? a stále si nechávám o
kousek delší nehty, než je u mužů obvyklé. Nemusel jsem tedy sahat po
umělých. Nehty jsem si nalakoval jemným narůžovělým lakem a většinu
prstů ozdobil lacinými prstýnky. Vyřadil jsem ty extravagantní a s
uspokojením si prohlížel prsty. Nevypadaly tak špatně. Rozhodně jsem
viděl dost ženských, které mají zanedbané ruce jako lopaty. Nebo
alespoň jako lopatky.
Přemýšlel jsem, jaké si vzít ráno šaty. Zda něco nenápadného unisex,
nebo nějakou sukni a halenku či rovnou letní šaty, které jsem si minulý
měsíc koupil. Moc jsem si přál je vyzkoušet, ale opatrnost zvítězila.
Napoprvé to budou obyčejné rifle a černé krajkové body. U bot jsem si
tak vybírat nemohl. Mám jen čtvery, z toho dvoje lodičky (na 10 a 15cm
vysokých jehlových podpatcích), černé lakové sandálky na 12cm
podpatcích a pohodlné domácí pantoflíčky na nezbytných 12cm vysokých
jehlách. Do práce byly lodičky s nižšími podpatky nejrozumnější. Jsou
mi trochu těsné a tak jsem si vzal na přezutí do stánku červené
pantoflíčky. Při nákupech jsem nakupoval věci, co mi připadaly sexy a
nepředpokládal, že budu potřebovat také něco všedního.
Večer, ještě než jsem ulehl ke spánku, mě napadla bláznivá myšlenka.
Sebral jsem všechno své mužské ošacení co v bytě bylo, nacpal jsem ho
do velké krabice a uzamknul do komory na chodbě. Klíč jsem pak zalepil
do obálky a nadepsal vlastní adresu. Když zítra půjde všechno dobře,
hodím obálku na poštovní schránky a klíč mi ve čtvrtek, nejpozději v
pátek přijde domů poštou. Nezbude mě tedy nic jiného, než strávit v
ženském převleku bez možnosti úniku celé čtyři dny. Tedy nepočítám
možnost rozbít dveře sekerou, ale to by mě manželka asi moc
nepochválila a sousedi v domě asi taky ne.
Svlékl jsem župan, navlékl jsem si podprsenku s vycpávkami, oblékl
krajkovou noční košilku vínové barvy a hupsnul jsem do postele. Dlouho
jsem vzrušením nemohl usnout a stále si v hlavě přehrával zítřejší den.
Snad to proběhne bez potíží.
Když ráno budík začal ve čtyři vyzvánět, myslel jsem, že si dělá
legraci. Normálně vstávám pár minut po půl , abych byl před pátou v
práci, ale dnes bych to rozhodně nemohl stihnout.
Vletěl jsem do koupelny a přemýšlel, s čím začnu. Nejdřív hladce oholit
a nejlépe dvakrát. Pak rychle make-up, černou řasenku, oční linky a
slabě i oční stíny. Kosmetiku používám kvalitní, aby zakryla mé mužské
rysy a vydržela bez velkých úprav celý den. Nakonec jemnou rtěnku,
nasadit náušnice a řetízky.
Navlékl jsem si korset, který mi stáhnul pas, stahovací kalhotky a
silonové punčocháče. Nechal jsem si černou podprsenku, která pod černým
body vypadala celkem sexy. Nakonec jsem si natáhl rifle a přes ramena
přehodil lehkou letní bundu, kterou jsem si vypůjčil z manželčina
šatníku. Jistě se nebude zlobit, zvlášť když se nic nedozví.
Navlékl jsem si nachystané prstýnky, připnul hodinky (náhradní, které
manželka nenosí) a zkontroloval vše ve velkém zrcadle. Snad to bude v
pořádku.
Na první pohled jsem byl(a) tuctová ženská, ani ne moc zajímavá, ani ne
moc škaredá. Prostě typ, za kterým se chlapi moc neotáčí, což mi
vyhovovalo. Obul(a) jsem si lodičky, vzal(a) kabelku, igelitku s
pantoflíčky a náhradními šaty, hluboce se nadechl(a) a pravou nohou
coby žena vykročil(a) ze dveří.
Bylo čtvrt na šest a dům se pomalu probouzel. Ticho na chodbě narušoval
jen klapot mých kovových podpatků. Tiše jsem zamknula a vyšla z domu.
Byl to nepopsatelně zvláštní pocit. Cítila jsem se jinou bytostí, ta
mužská část zůstala zamčena v krabici v komoře a a ženská část teď
nasedala do auta a odjížděla pryč.
Řídit v lodičkách zase nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslela. Byla
jsem i tak dost nervózní a klidu mi nepřidalo ani to, že mi podpatky
zavazely při sešlápnutí pedálů. Nakonec jsem si přece jen zvykla a
vyrazila. Úzkostlivě jsem dodržovala předepsanou rychlost. Co kdyby mě
zastavili policajti ? Ještě tak skončit v base (i když mezi ženskýma by
to možná nebylo nezajímavé), nebo rovnou v blázinci.
Zaparkovala jsem asi 100 metrů od svého pracoviště. Nachystala jsem si
do ruky klíče, abych se dlouho nezdržovala venku a vystoupila z auta.
Měla jsem pocit, že mě sledují tisíce očí, ale přejel po mě pohledem
jen nějaký výrostek a bez zájmu zas pohled odvrátil. Tuctová ženská ve
starém autě nebylo pro něj nic zajímavého. Začalo trochu poprchávat a
já využila příležitosti se schovat pod deštník. Cítila jsem se tak před
pohledy kolemjdoucích přece jen bezpečnější. Na chůzi jsem si dávala
záležet a až na malé škobrtnutí to myslím celkem šlo. Hlavně moc
nespěchat. Cestou jsem potkala pouze několik zamračených dělníků z
nedaleké fabriky dámu středních let. Došla jsem ke stánku, rozhlédla
se, zda mě někdo nepozoruje a odemkla dveře. Vklouzla jsem dovnitř a
hluboce si oddechla. První část je za mnou, za 10 minut mě čeká velká
zkouška. Přivezou mi noviny a musím podepsat dodací list. Mám už
připravenou pohádku, že zaskakuji svého nemocného bratra. Rychle jsem
zkontrolovala make-up a paruku, před stánek vytáhla reklamní tabuli a
sotva jsem se schovala, noviny byly tu.
?Pane Novotný, novinýýý? zahlaholil můj dodavatel jako obvykle a
zaťukal na okénko.
?Dobrý den, pane Sojko, bratr je nemocný a tak ho do konce týdne
zaskakuju. Hoďte mi noviny dozadu jako obvykle? řekla jsem napůl šeptem
a napůl slabým hláskem. Moc mi to po ránu nešlo, ale Sojka si ničeho
nevšiml. Jen mi vrazil dodací list k podpisu. R. Veselá, přeluštil můj
podpis a viditelně jej to potěšilo. ?Co znamená to R.?? vyzvídal.
?Jsem Renata?, řekla jsem nejistě a trošku mi zatrnulo.
?Moc mě těší, já su Sojka, ale to už víte? zahlaholil a zamával mi na
rozloučenou. Když odjel, moc se mi ulevilo. Generálku mám tedy za
sebou. Schovala jsem noviny dovnitř a roztřídila jsem je. Pak jsem si
teprve svlékla bundu a s úlevou zula lodičky. Přece jen mě trochu tlačí
a celý den v nich nevydržím. Nazula jsem si pantoflíčky, které se spíš
hodily do erotického klubu a postavila si na kávu. Bude mi to chvilku
trvat, než si zvyknu chodit na podpatcích celý den. Pánské pantofle
jsem zavrhla a jít teď do obchodu si koupit obyčejné dámské bych se
neodvážila.
Pomalu se trousili první zákazníci. Bez problémů jsem je obsloužila,
nikdo se na nic neptal, každý jen sbalil své noviny, dal na tácek
drobné a šel. Zaplavil mě báječný pocit štěstí a úspěchu a tak jsem se
rozhodla, že obálku s klíčem od komory vhodím do poštovní schránky.
Nebylo to daleko, jen přes ulici. Přezula jsem se (bylo by asi nápadné
běhat v pantoflíčcích na jehlách po ulici) a sebevědomě došla ke
schránce. Na cestě jsem si všimla jen pohledu nějakého tlouštíka, který
se cpal u blízkého občerstvení párkem v rohlíku. Vhodila jsem bez
zaváhání obálku dovnitř a definitivně si tímto uzavřela možnost návratu
do mužské role (samozřejmě jen pro tento týden).
Při chůzi mé podpatky po dlažbě hezky klapaly a já se snažila kroutila
boky (zadkem), jak jsem to u některých žen viděla. Zapadla jsem do
stánku a uvelebila se ke kávě.
Listovala jsem si v ženských časopisech a pročítala si různé tipy a
triky v kosmetice a oblékání. Občas si někdo přišel koupit cigarety, či
noviny a já si libovala, jak mi čas příjemně utíká. Když už mě to
omrzelo, sáhla jsem po S/M erotice. Začetla jsem se do první povídky,
když mě vyrušil zvonivý hlas.
?Je to hodně zajímavé ?? culil se na mě skrz okénko baculatý chlapík.
?Zajímá Vás to ? Možná bychom si to mohli číst společně, ne ?? začal se
vnucovat.
Zatvářila jsem se tak studeně, jak to šlo a zeptala jsem si, co si
přeje.
?Já bych si toho přál? chytil se mé odpovědi a culil se dál. ?Chtěl
bych tenhle časák. Ale ne zabalený, ten, co právě čtete. Když mi na něj
otisknete svou rtěnku, tak Vám dám dvě stovky, jo ??
A jéje, mám ctitele. S tím jsem nepočítala. Odpovědí byl opět můj
studený pohled. Ten by se asi divil, kdo tu sedí. Tlouštík se nedal jen
tak odbýt a strčil hlavu do okénka. Pohledem hltal má plná ňadra a
zkoumal podprsenku, která byla pod krajkovým body celkem slušně vidět.
Ten pohled mi byl celkem nepříjemný. Instinktivně jsem se nahrbila a
dala ruce před tělo. Prsa mám asi dost velká a nedošlo mi, že to
přitahuje mužské pohledy. Jako bych byla v mužské roli jiná!
?Vemte si ten časopis, dejte mi 70 korun a nechte mě laskavě na
pokoji.? Tlouštík zklamaně stáhnul obličej, vysázel na tácek peníze a
bez pozdravu odešel.
Tak to mi byl čert dlužný, pomyslela jsem si a začala trochu litovat
téhle akce. Co když mě bude někdo obtěžovat ? Že já káča pitomá ty
klíče házela do schránky. Teď už z toho nevycouvám. Ledaže bych musela
rozbít dveře od komory a trhnout si šílenou ostudu před sousedy.
Nezbývá mi nic jiného, než to dohrát do konce. Nervózně jsem popíjela
kávu a děsila se toho, co mě ještě čeká. Byla jsem vyklepaná a to jsem
byla teprve na začátku. Když mě rozhodí jeden trouba, co budu dělat
jindy ?
Ruka se mi klepala a zákonitě došlo k nejhoršímu. Káva, naštěstí už
studená, se mi vylila do klína a udělala mi obrovský flek. Ještě že
jsem si vzala náhradní šaty, kdyby bylo horko. Moc se mi z riflí
nechtělo, připadaly mi přece jen nenápadnější, ale nezbylo mi nic
jiného, než se převléci. Vykoukla jsem ven, ale na dohled nikdo nebyl.
Skopla jsem pantoflíčky a stáhla ušpiněné rifle. Přes hlavu jsem
přetáhla body a seděla v trafice polonahá jen ve spodním prádle a
silonkách. Náhle mi zatrnulo. Přes ulici za živým plotem stál ten
dotěrný tlouštík, zubil se od ucha k uchu a nápadně mi ukazoval
vztyčený palec. Představení se mu asi líbilo. Nenapadlo mě, že mě může
někdo špehovat. Připadala jsem si tak trošku zneuctěná a měla jsem na
něj vztek. Kdybych mohla, zmlátila bych ho do fialova. Rychle jsem
vklouzla do šatů a upravila se. Veškerá tuctovost asi byla pryč. Dlouhé
šaty s motivem leopardí kůže těsně obepínaly mé tělo a zdůrazňovaly
velká ňadra. Kdyby to šlo, hned bych je vyměnila za menší. Když jsem se
převlékala na večírcích, snažila jsem se co nejvíce vypadat sexy. Teď
tomu bylo naopak. Začínala jsem chápat některé pocity, které ženy v
každodenním životě pociťují. Jak může být nepříjemné, když Vás někdo na
ulici svléká očima, nebo dokonce šmíruje. Nikdy jsem si nemyslela, jak
může být slovní obtěžování nepříjemné. A to jsem byla schovaná ve
stánku, natož jak by to asi dopadlo na ulici či v parku.
Tlouštík mi ještě jednou zamával a snad definitivně zmizel.
Ta úleva. Úplně jsem zapomněla, že nastal čas oběda a já od rána mimo
kávy neměla nic v ústech. Do restaurace či obchodu si ještě netroufnu,
ale nákup nějaké klobásky bych zvládnout mohla. Opět jsem se přezula do
lodiček, přehodila si přes ramena bundu, která se sice k šatům moc
nehodila, ale já se cítila o něco jistější a vyrazila pro oběd. Bez
problémů jsem si koupila dlouhou klobásku s rohlíkem. Stoupla jsem si k
pultíku a olízla ze špičky klobásy hořčici. S chutí jsem se zakousla a
všimla si, jak mě sleduje postarší prodavač párků a uculuje se.
Samozřejmě, všichni chlapy jsou chlíváci a nemyslí na nic jiného, než
na sex. Tenhle by si měl místo zástěry vzít raději bryndák. Ať ženská
udělá či řekne cokoliv, vždy si většina chlapů najde nějakou spojitost
se sexem. Otráveně jsem sbalila svůj skrovný oběd a odešla jej dojíst
do bezpečí.
Odpoledne již proběhlo celkem klidně, pracovní doba se chýlila ke konci
a já začala předčasně trošku bilancovat. Až na toho tlouštíka vše
proběhlo v klidu. Nebude to snad takový problém, jak jsem se obávala.
Vyšla jsem ze stánku schovat ceduli a zahlédla, jak za živým plotem na
lavičce seděl ten protivný tlouštík a valil oči na mé nohy. Panebože,
já se zapomněla přezout a vyběhla jsem ven v těch růžových
pantoflíčcích. Kdo ví, jak dlouho mě sleduje a co má za lubem. Jestli
je to také pro můj zájem o S/M, budu se ho možná obtížně zbavovat.
Podle auta si může zjistit, kde bydlím a všechno může prasknout. To se
nesmí stát.
Přezula jsem se a pomalu uklízela stánek. Tlouštík vstal a ostýchavě se
přibližoval ke mně. V jedné ruce něco skrýval za zády a já dostala
trochu strach. To je pech, první den a natrefím na nějakého opruze.
Tlouštík se zastavil asi dva metry ode mě a zahuhlal.
?Nezlobte se prosím za to dopoledne, nechtěl jsem být dotěrný? a podal
mi krásnou rudou růži, kterou do té doby skrýval za zády. ?Normálně
nejsem takový, ale s tím časopisem jste mě zaujala.?
?A nejen tím, že?? zasyčela jsem na něho, ale už jsem byla klidnější.
?Hm,? vyšlo z něj a nenápadně pokukoval po mých nohách. Chtě nechtě
jsem se musela pousmát. Viditelně pookřál.
?Já jsem Mirek a bydlím tady naproti. Vy jste tu nová?? vyzvídal.
?Jen zaskakuji za bráchu?, ujelo mi.
?Aha, jste mu dost podobná.?
´Bodejď by ne, ty troubo´, pomyslela jsem si a přemýšlela, co dál.
?Nezlobte se, ale spěchám, za tu růži díky?.
?Za málo, paní. Nashledanou, ? paní.?
Bez odpovědi jsem stáhla rolety a zapadla do stánku. Přezula jsem se a
oblékla bundu. Zamknula jsem stánek a pomalu odkráčela směrem k autu.
Dokud jsem nezašla za roh jsem cítila na zádech jeho pohled. Chvilku
jsem počkala, zda mě nesleduje a pak rychle nasedla do auta a odjela
domů.
Cestou mi došlo, že s návratem to nebude tak jednoduché jako ráno. V
domě je navečer živo a nevím, zda by mě sousedi nepoznali. Zvlášť ta
bába od naproti. Sedí celý den u kukátka a sleduje, co se kde šustne.
Mozek pracoval na plné obrátky, ale nic kloudného jsem nevymyslela.
Zaparkovala jsem co nejblíže domu a odhodlaně vystoupila. Před domem
bylo jen pár dětí na pískovišti, které měly úplně jiné starosti, než mě
sledovat. Jednomu z nich zrovna přistála lopatka s pískem na hlavě,
čemuž se ty ostatní pošklebovaly. Otočily se jen ve chvíli, kdy mi
podpatky hlasitě zaškrtaly o chodník. Budu muset tu chůzi ještě
pilovat, moc mi to nejde. Na druhou stranu je spousta ženských, které
by se na jehlách přelámaly po prvním kroku.
Nejistě jsem vstoupila do chodby a zamířila si to ke svým dveřím.
Samozřejmě, sousedka je sice poloslepá, ale slyší všechno. Klapot
podpatků ji zaujal natolik, že dokonce vystrčila hlavu ze dveří a
zaskřehotala: ?Hledáte někoho??
?Ne, děkuji? odpověděla jsem studeně a odemykala zámek.
?Vy tu ale nebydlíte, že? Jdete za panem Novotným?? vyzvídala dál.
Stroze jsem odsekla, že je bratr nemocný.
Zklamaně a bez dalších otázek zabouchla dveře. Jistě seděla z druhé
strany u kukátka a šmírovala. Naštěstí asi nic nepoznala.
Zapadla jsem do bytu, s úlevou skopla lodičky a svalila se v ložnici na
postel. Teprve teď mi docházelo, co jsem dnes prožila, jaké následky to
mohlo mít a co mě asi ještě čeká.
Hlad mě donutil vstát. Ještě že mám nakoupeno, konečně se slušně najím.
Celý večer budu běhat bosá, podpatky nechci ani vidět.
Uvařila jsem si čínu s hromadou hranolek a otevřela láhev archivního
vína. Taková událost se přece musí oslavit. První den coby ženou jsem
zvládla na? no? asi dvojku. Po dobré večeři a skleničce se mi zdála má
situace přece jen snesitelnější. Odlíčila a převlékla do domácích šatů.
Spodní prádlo, paruku i vycpávky ňader si na sobě nechám. Jinak by to
asi nebylo ono.
Po koupeli jsem si opět oblékla to nejnutnější. Jen paruku jsem na noc
nechala na stojanu. Než jsem se dostala do postele bylo 10 večer a já
usínala s celkem dobrým pocitem. Nakolik to byla zásluha dnešního dne
nebo vypitého vína si netroufám odhadnout.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod