NOVINKY : Texty : Komentáře : Auditoria : Seriály : Click & Bound : Kalendárium                       Home   

Identita :
NEZNAMY_5088 
info : profil : má auditoria : známí
přítomní : všichni : uspat : logout


Spřátelené weby :



Wacovo doupě
www.eleferno.cz

Stránka Domi.D
Shop s BDSM pomůckami
Njalova noční říše
Dark Club
Klub antropomorfní kynologie. Domov pejsků a feneček v lidské podobě
Sluneční tvrz Petrůvka
Yelen plastification. Fetish foto a móda



clanek reaguje nikdo
na clanek reaguji nikdo

Rubriky
Začátečníkům  ( 66 )
Náctiletým  ( 11 )
Reálné zážitky  ( 55 )
Scénáře  ( 16 )
Povídky  ( 100 )
Poezie  ( 33 )
Eseje a úvahy  ( 53 )
Teorie BDSM  ( 34 )
BDSM v praxi  ( 45 )
Udělej si sám  ( 11 )
Recenze,testy  ( 5 )
Reportáže  ( 23 )
Bondílna  ( 8 )
Help  ( 6 )
Vox populi  ( 62 )
Editorial  ( 13 )

Pište pro www.ds-life.cz

Komentáře
(bez názvu)      [Epire ]
(bez názvu)      [NTPT ]
(bez názvu)      [Epire ]
Vylet II      [NEZNAMY_3900 ]



Znamkovali

Existujici
1.5

Alespon registrovani
2

vsichni
1.5


()
(2)
(2)
()
()
()
()
()


Znamkovani - jako ve skole
Neznamkuji 5 4 3 2 1

Oficiální článek ( 7.6.2004 00:22:52 )
Výlet II
Přečetlo 3473 lidí celkem 4478 krát (zobrazit statistiku). Komentovalo 3 lidí 4 krát. Nové4 (zobrazit komentáře)
Kam se zvířátky? Do přírody! Ještě tam pobudeme
Vkladatel:WACO ., Autori:WACO  Témata : Femsub    Pony, dog, zoomorfia    Rubriky : Povídky   

Jednoho sobotního rána jsem vzal zvířátka do přírody...

Po několika minutách už vzájemné drbání není tak intenzivní. Beru do ruky opět svazek kopřiv a blížím se ke spoutané dvojici. Nervózní pohledy jasně signalizují nejhorší obavy. Když už jsem těsně u zvířátek, odhazuji už dost použité kopřivy stranou a začínám je hladit. Po rukou, po tělech, nevynechávám ani břicha a nohy. Jen některá místa vynechávám. Nedočkavě se mi snaží nastavovat své erotogení zóny, ruka však vždy uhne. Hodnou chvíli s nimi takhle laškuji, než se dočkají hnětení, lehkého dráždění i silných stisků. Vzrušení by mohly rozdávat.

Náhle všeho nechávám. "Tak, zvířátka, budeme se věnovat výcviku. Proto jsme tady." Dvojhlasné, trochu zklamané "ano" zazní v odpověď. "První disciplína bude hledání a sbírání míčků. Která jich najde více, bude v další disciplíně vodit. Abyste nebyly zvýhodněny, nesmíte ani jedna vidět kam míčky umisťuji." S těmito slovy beru do ruky škrabošky a jednu po druhé opět zbavuji výhledu na tu lesní nádheru kolem.

Otevírám kufr a vytahuji čtyři sáčky. V každém je tucet malých barevných dětských míčků o průměru kolem čtyř centimetrů. Jeden vytahuji a vracím zpět do kufru. Rozhodně se nechystám řešit problémy se shodným počtem kuliček. Třicet kroků a jsem na hranici skoro pohádkově krásné mýtinky s travnatým povrchem. Rozhlížím se. Když projdu, zůstanou za mnou cestičky. Zvířátka nejsou hloupá a dovedou stopovat, takže bych jim zjednodušil situaci. Zůstávám tedy při okraji a kuličky házím do trávy pomalými lehkými obloučky. Procházím asi šedesát metrů a snažím se o co největší rozptyl. Ode mě není pestrobarevné kuličky v trávě nijak vidět. Hra by mohla vyjít.

Rychle se vracím zpět a vytahuji dvě misky. Vedle mé značky je na jedné modrá a na druhé zelená tečka. Pokládám je ke kořenům stromů tak, aby na značky bylo vidět od louky. Odvazuji zvířátka a sundávám jim škrabošky. Nechávám je protáhnout. Usmívají se a zjevně se těší. Rozhlížejí se a všímají si misek. Ruce jim poutám za zády, nohy nechávám volné. "Zvířátka, budete sbírat kuličky. Támhle na palouku v trávě je jich rozházených sedmačtyřicet." Překvapené "Jů!" mě sice vyrušuje, ale pokračuji "Ne všechny asi půjdou vzít do tlamiček. Smíte je brát do rukou, ale v tom případě s nimi obejdete tamten osamocený strom a teprve pak je donesete do misky. A každá do své. Jak víte, cílem je najít víc. Dokud nenajdete všechny, nekončíme. Moc mi neběhejte, ať si neublížíte. Jasné?" Horlivé přikyvování je mi odpovědí. "Tak běžte."

Je odstartováno. Čekám, jakou strategii zvířátka vymyslí. Koukají se na sebe a pak se rychlým krokem vzdalují. Obhlížím okolí. Zvířátka mezitím došla společně k nejbližšímu konci palouku a rozdělují se každá na jinou stranu. Pouštějí se do trávy a bedlivě se rozhlížejí. Náhle se ozývá "Mám"" a jedno zvířátko se spouští na kolena. Její hlava mizí v trávě a už se zvedá. Mezitím druhé zvířátko udělalo ještě dva kroky a rovněž se vrhá k zemi. Klesá hodně rychle, až se trochu leknu. Ale i ono se vzápětí zvedá a obě současně vyrážejí směrem ke mně a v obou tlamičkách vidím míčky. Rozbíhají se. "Pomalu," volám, abych je poněkud uklidnil. "Jednak máme dost času a jednak nechci aby se některé z vás něco stalo." Zpomalují na ostrou chůzi. "Běhat mi nebudete. Rozběhnutí bude za pět", dodávám pro zdůraznění vážnosti. Zpomalují. Zbytečně dostávat nechce ani jedna. Za chvíli jsou u mě. Já se ale nemám k odebrání nákladu. "Do misek", upřesňuji. Rozhlížejí se a každá vyráží k jedné misce. Když jsou u nich, dívají se na značky. Jistě, každá stojí u misky s nesprávnou značkou. Jak to asi vyřeší? Dívají se na sebe a pak každá pouští míček do misky před sebou. V dalším kole to už nespletou, pomyslím si. Jedno zvířátko se vydává ke mně. Sklání se a šťouchá mě nosem do ruky. Druhé je pozoruje. "Odměna bude až na závěr. Neboj, dostaneš." Kouká se na mě, usmívá se a obě vyrážejí zpátky k travnaté ploše.

Začínají stejně jako před chvílí. Jedno ze zvířátek má ale větší štěstí. Kleká, ale kroutí se aby dosáhlo a kuličku bere do ruky. No, je to dovoleno. Asi je příliš špinavá na vzetí do úst. Vydává se na cestu kolem určeného stromu. Po upuštění se vrací zpět stejnou cestou. To sice nemusí, ale nechám ji tak. Druhé zvířátko zatím marně pátrá v zeleni. Konečně nalézá a bere kuličku do tlamičky. Přináší ji do správné misky a vrací se zpět. Bude to vyrovnané. V duchu počítám čas. Něco kolem minuty a půl na kuličku. Očekávám že s přibývající náplní v miskách se bude tato doba prodlužovat.

Rozhlížím se kolem. Dopolední slunce příjemně hřeje. Od nedaleké jednokolejky je slyšet zahoukání a vysoké bručení prozrazující záběr motoráčku ve stoupání. Vzdaluje se. Ptáci jako by chtěli zahnat šum dne prozpěvují doslova jak na lesy. Tihle ještě mobily neznají. Dole pod nimi se prohanějí ve vyhřáté trávě dvě zvířátka a loví kuličky. Už neběhají tak často jako zpočátku. Počítám úlovky v miskách. Dvacet tři ku dvaceti třem. ?Auvajs?, ozývá se náhle z louky. Jedno zvířátko leží na zemi a druhé k němu běží. Rovněž pospíchám. ?Copak se stalo?? ptám se. ?Špatně jsem stouplo a podjela mi tlapka při klekání.? Rychle kontroluji nohu. Zda se byt v pořádku. ?Dobrá,? říkám a rozvazuji jim ruce. ?Zbývá najit poslední kuličku. Docela jste se snažily. Které zvíře ji najde, zavolá a donese ji v ruce.? Zaměrně zamlčuji prostou skutečnost, ze právě tato jediná kulička rozhodne. Po bezmála hodinovém úsilí obou zvířátek o získání převahy rozhodne jedna jediná kulička. Vzdalují se. Vypadají o něco méně nadšeně než na začátku a trochu unaveně. Koukám jak se domlouvají a systematicky pročesávají louku rojnicovým způsobem. Po několikerém průchodu konečně volají ?Máme ji! Našly jsme!? a společně se vracejí. ?Tak kam přijde?? ptám se. ?My jsme se dohodly, že je to stejně jasné a tak ji nikam nehodíme?, pokoušejí se smlouvat. ?Ne. To by nešlo?, zamítám. ?Všechny kuličky je třeba někam umístit. Dívají se na sebe. ?Tak dobře, dáme ji sem,? rozhoduje zvířátko a kuličku přidává druhému zvířátku do misky s modrou tečkou. Ten výsledek, bleskne mi hlavou, snad neudělá problém. V další hrátce bude vodit. To ale pro nás bude znamenat posunutí jedné hranice. Snad pro jednoho směšné, pro jiného nepochopitelné, ale přesto dříve dohodnuté hranice. ?Dvacet čtyři?, pronáším co nejzřetelněji a usmívám se. Zmateně se na sebe dívají. ?Dvacet čtyři?? opakují otázkou a všichni se rozesmějeme.

?Tak pojďte. Bude odměna.? Beru deky a rozkládám je na slunci. Ukazuji povel ?místo? a obe ulehají. Kuličky přesypávám zpátky do sáčků a jednu misku plním ovocem, druhou pak sušenkami a oříšky. Misky stavím na zem k dekám, podávám ještě pití a lehám si ke svým zvířátkům. Hladím je. ?Tak jak jste si to užily?? ptám se. ?Bylo to moc prima?, odpovídají. ?Ale s tou poslední kuličkou to byl podraz.? Nechápu. ?Podraz? A v čem jako? Všechny kuličky se měly najít a dát do misek. Jak to provedete nebyla moje starost.? ?No to je vlastně pravda.? Aspoň něco uznají. Krmím je z ruky ovocem, sušenkami a oříšky. Užíváme si příjemně lenivé pohody v hřejivých paprscích předpoledního sluníčka.

Pokračování příště


Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

 
Pritomni :
NEZNAMY_5088 
[ 29.3.2024 - 16:06 ]
info
profil
přátelé
auditka
chat
texty

Status: OK
                    Administrace : Statistika : Psat redakci : Psat teamu  
Engine pracoval: 0.055188179016113 sekund sec.
You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.0329749584198 sekund
Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 41851 bytes