Byla jsem překvapená, když se v půlce února ozval. Naposledy jsme se viděli před vánocemi, pak poslal opatrně neutrální sms k Novému roku a od té doby nic. Nejdřív jsem čekala, pak jsem si pomyslela něco o zbabělcích, kteří ani na rovinu neumí říct, že něco končí, trochu jsem si zabrečela a začla se poohlížet jinde?
A najednou zpráva ? "zítra jako obvykle, těším se". Hvězdička místo podpisu a jako odesilatel číslo, které jsem před měsícem snadno vymazala ze seznamu na mobilu, ale v mé vlastní paměti zůstalo asi už napořád. Motýlci v břiše a trochu špatné svědomí. Pak mávnu rukou ? vždyť on nemůže vědět, co jsem posledních čtrnáct dní dělala ? a i kdyby, může si za to sám. Odpovím obvyklým "OK" a druhý den čekám ve tři na "našem" rohu.
Odváží mě do bytu, kde jsem skoro dva měsíce nebyla. Všechno je tu stejné, automaticky zamířím ke kávovaru, odměřím vodu a kávu, otevřu modrobílou plechovku ? vida, jsou tu ještě ty sušenky, co jsme minule načali ? nebo že by koupil nové a naaranžoval je sem, aby to vypadalo, že tu od té doby nikdo nebyl? Přichází z koupelny, vlasy mokré po sprchování, na sobě tričko a džíny, co se mi v nich líbí stokrát víc než v obleku.
Přitáhne mě k sobě. Trochu se vzpouzím. Co si myslí ? že po takové době zareaguju jako dřív? "No tak, lištičko, co se děje? Ty se na mě zlobíš?" "Divíš se?" odseknu. "Sedm týdnů ses neozval, devět jsme se neviděli ? a já se nemám zlobit?" Kousnu se do rtu. Taky jsem nemusela říkat ta čísla, takhle pozná, že jsem to počítala a že mi chyběl. Pustí mě a navrhne v klidu si vypít kávu a promluvit si.
Jde to ztuha, připadá mi, že si vlastně nemáme moc o čem povídat kromě o nás dvou a o tom, co spolu děláme ? jenže to zrovna teď není nejvhodnější téma. Po chvíli se uvolním, nejsem už tak neježená, nezávazná konverzace plyne přirozeněji a já nevím, proč jsem se na něj vlastně tolik zlobila. Neozval se, no a co? Nemám na něj přece žádný nárok, od začátku vím, že hodně pracuje a hodně cestuje ? a že nechce, abych mu jeho zaběhaný stereotyp nějak narušovala. Takhle jsme se dohodli, že své životy moc nepropletem, abychom si nedělali navzájem problémy. Jenže když já se s ním nemohla čtrnáct dní sejít, psala jsem mu aspoň smsky? Vypráví o nějakém případu v práci, poslouchám ho na půl ucha a přemýšlím, jak dát najevo, že bych třeba ani nebyla proti změně programu.Najednou se zeptá ? "A co ty, cos dělala celých těch devět týdnů?"
Nadechnu se. Teď hlavně opatrně, neprozradit se. "To víš ? rodinné vánoce, silvestr u našich, hodně jsem si četla, byla jsem na horách?" "?.dala jsem si inzerát," pokračuje on. Hrkne ve mně. Jak to ví? "No, dala,," soukám ze sebe. "Tys mi dlouho nenapsal, myslela jsem, že je konec, že už nejsem? že už nejsme? že už nejsem tvoje" "Jak sis mohla něco takového myslet? Ty nevíš, že kdybych chtěl skončit, řeknu ti to rovnu? Já si zas myslel, že dokážeš pár týdnů počkat. Ale ne, ty nevydržíš bez chlapa ani den, viď?" Teď je nespravedlivý, vím to a on určitě taky. Stejně se ale najednou cítím provinile.
"Vstaň a pojď sem." Poslechnu. "Klekni si." Poslechnu. "Ruce dozadu." Poslechnu. Vytáhne z kapsy obojek. Zvednu si vlasy, aby ho mohl snáz připnout. On ho ale položí na stůl. "Nezasloužíš si ho." Skloním hlavu. "Já vím," špitnu. "Podívej se na mě a nelži. Ten inzerát vyšel před dvěma týdny, je to pravda?" Přikývnu. "Už jsi dostala nějaké odpovědi?" "Ano." "Kolik?" "Sedmatřicet." Očividně ho to zaskočilo. Nedivím se ? když jsme se před rokem seznámili my dva, byla jsem prý jedna ze tří, co mu na jeho inzerát odpověděly. "A už ses s někým sešla ?" "Ne, opravdu ne. Asi čtyřem jsem napsala, ale nějak jsem neměla náladu se s nimi vidět." To je pravda, ale uvěří mi? Uvěřil. "A víš, proč nemáš chuť se s nimi vidět? Protože jsi moje a víš to. Tohle jsi udělala naposledy, jasné?" "Jasné, ale?" "Jaké ale?" Seberu odvahu a pokračuju. "Ale nedělej mi to, co teď. Když se dlouho neozveš, ztratím tu jistotou, že jsem tvoje? Měl by sis mě trochu hlídat, víš?" Mlčí. Pak vzdychne. "Lištičko, měl jsem fakt spoustu starostí. Myslel jsem na tebe, ale nechtěl jsem ti psát, když bychom se stejně nesetkali. Chtěl jsem ti dát možnost být s rodinou, odpočinout si? ale ne proto, aby sis hledala někoho jiného. Jsi moje a budu rád, když moje zůstaneš. Chceš?"
Mám stažený krk a nemůžu mluvit. Beru ze stolu obojek a podávám mu ho. Zavrtí hlavou. "Ještě ne. Ještě jsme nevyřídili ten inzerát. Kolik si zasloužíš?" Nesnáším tuhle otázku, nikdy nevím, co říct, aby to nebylo hodně ani málo. Pak mě něco napadne. Trochu se usměju. "Sedmatřicet?"
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Ta povídka je krásná.... i když taky zastávám názor, že to moh' říct předem.. Pro mě chlapi nejsou vším, ale občas ráda vím, na čem jsem- po takovýmhle jednání bych měla chuť odejít (nevím, jestli bych to udělala), ale výprask bych asi nedovolila.
... opravdu hezká povídka... V poslední době už povídky ani moc nečtu... vlastně... čtu málo co, pokud se to týká bdsm... ale tohle mě zaujalo... díky...
Ne, ten chlap nejednal fér i když je to takové klasické chlapské chování....tak trochu zbabělé v té jejich dominantní síle...
Chce se mi napsat, že bych mu to vmetla do tváře, bouchla dveřma a řekla, že jdu na rande s někým, kdo na mě má víc času. Jenže, chápu velmi dobře jednání Lišky....ostatně...vím své.
I když je to fantazie, tak nejvíc bych mu asi vpíchla jedu za poznámku, že si myslel, že budu mít víc času na rodinu....a sexuální touhy co? Jako kdyby žena byla aktivní jen, když je se svým D a jinak v podstatě takový strojek na rodinu....grrrrrrrr....ruku abysme si ukroutily, nééé!?:-(
Nějak se teď moc hrabu na DSku, a to není dobře, po čase dělám pak kraviny, ale tohle nejde nekomentovat....to totiž vyjadřuje víc, než tisíc slov. To je přesně ono. A to bych měla stát spíš za ženami....
vezmeme-li v úvahu, že se jednalo o vanilkové sexuálně neuspokojivé manželství....Každý stroj potřebuje mít na co jezdit. Žena potřebuje sex a něhu a pozornost...a když dva měsíce nic, jen se starat o děti...a nevědět, co se děje s milencem....
(NEW)NEZNAMY_7688 ( moralista,moralista@seznam.cz
)[ 27.8.2004 - 09:31 ]Re: ano, s tím souhlasím, ale
info profil přátelé auditka chat texty
Nestačím zírat. Takže každá žena, která žije v sexuálně neuspokojivém manželství, si má pořídit milence? A ještě mu poroučet, jak často se s ní má vidět? To není moc morální. A už vůbec ne submisivní, překvapuješ mě, Suizo.
Proboha dyk je to povídka :-) Tady se teda musím Suizy zastat... co má tohle společného s tím, jak moc je Suiza submisivní? Submisivita nemůže existovat v měřítku vůči všem :-) Tedy rozhodně ne ve všech případech :-) A ona je stejně nejhezčí právě ta submisivita jen vůči jednomu :-) Každopádně... reakce... je to poněkud... nepřiměřená, řekla bych :-))))
Jenom bych podotkl, což si myslím že zatím nikdo nebral v úvahu. Mohou být v životě situace kdy partner není schopen dát partnerovi to co ten druhý žádá. Příčin může být několik úraz, nemoc, tělesné postižení............ Ukončit svou sexualitu kvůli tomu ve věku třeba třicetipěti let je strašné a z tohoto pohledu to chápu. Dokonce tvrdím, že by to chápal a toleroval i ten partner.
To je právě ono... Nevědět, co se děje. Nikdo neřekl "Pojď, dáme si dva měsíce voraz, odpočineme si, budeme se věnovat práci a rodině (a pak se třeba na sebe budeme o to víc těšit)". To není jen o tzv. "klasickém chlapském chování", nezlob se. Ani o klasickém chování dominanta.
mám tkový pocit, že spíše než unfair jednání to bylo klasické "zavřeme li oči strašidlo zmizí ". Jinými slovy že se úmyslněneůmyslně ocitli na místě, kde subinka necítla emoční bezpečí......
Jsi citlivá žena a píšeš pěkně. V téhle povídce je tak krásně nakousnuté rozdílené myšlení ženy a jejich potřeb a myšlení muže a jeho vnímání života....je to trochu nespravedlivé. Pro muže jsme jen součást jejich světa. Muž je pro nás světem celým...Tohle by měli muži vědět. My se snažíme bojovat s tím, aby pro nás nebyli vším a oni by se měli na oplátku snažit být nám vším, čím jen mohou....
...Skvele napsano!Tohle je napsano skutecne tak, ze jsem presne citila, co citila ta zena z pribehu...takove zive...
Pis vice, Listicko, moc dobre se to cte.:-)
Engine pracoval: 0.060744047164917 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.045403957366943 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 90743 bytes