Třeba tam bude. Třeba ne. Měl bych napřed zavolat, ale to je to poslední, co by se mi chtělo. Co ji mám říkat?
- Ahoj, jsem tady náhodou ve městě, co děláš, co kdybych se stavil?
Po takové době ? Ne, půjdu přímo, nějak to dopadne. Otevřela a jako bychom se viděli naposled před pár dny a ne skoro dva roky. Oba víme, proč to tehdy skončilo. Potřebovala muže, který je zcela na jejím břehu. Ona, která má manžela, děti, ale přesto se svými touhami, které jsou jí dány a kterých se nedá zbavit a které nejdou potlačit.
Nakonec mě do nich sama zasvětila, mě vanilkáče, který však velmi rád a ochotně tehdy přijal lekci v milování oříškovém. Vždycky mi imponovala svou bystrostí, suverénností a zároveň přitahovala milováním, kdy chtěla být ponížená, zbitá. Ale kvůli tomu jsem nepřišel. Chci vědět, jak žije, jak zvládá život, kdy její muž není ochoten se přizpůsobit jejím touhám a ona se střídavě snaží potlačit své ego, kterému nakonec vždy podlehne a nachází muže, kteří ji milují, které miluje ona a nakonec je vždy ztrácí.
Několik vět vyjadřujících překvapení, ale snad mě vidí ráda. Vše je jak bývalo. Rodina a k tomu milenec z pistáciového břehu a se všemi problémy, které to přináší. Najednou vidím v jejích očích něco jiného. Oči měla a má vždy nádherné a její pohled vždycky lehce vzrušoval. A teď jen malá změna v jejím pohledu a vím, co mám dělat. Klekni si, říkám a mám úplně jiný hlas. Klekla a sklopila hlavu.
- Uvědomuješ si, co jsi provedla, a uznáváš svou vinu?
Ta proměna je zásadní. Suverénní žena najednou špitá o své vině a škemrá o odpuštění. Ano, vina je jasná a zásadní. Nezavolala skoro dva roky a místo toho se stýká s jinými.
- Za těch jednadvacet měsíců, co ses neozvala, dostaneš trest jednadvacet ran. Sedm přes sukni, sedm přes kalhotky a sedm na holou. Přijímáš trest?
Ani nečekám na odpověď a nacházím na známém místě to, co chci a potřebuju. Pouta, rákosku, obojek, provaz, vibrátor. Ještě klečící ji spoutám vzadu na rukou, nasadím obojek a mrsknu s ní obličejem přes postel. Vzrušuje mě to. Že bych opouštěl vanilku ?
Chvilku čekám, vychutnávám její bezmoc a svůj atavistický pocit samce - pána tvorstva. Pokud ne tvorstva, tak alespoň všech samic v nejbližším okolí?
- Hezky poděkuješ za každou ránu.
A taky tak činí. Roztřeseným hlasem poděkuje po každém švihu. Po sedmi ranách ji strhnu sukni. A přidávám na síle. Po každé ráně bolestí vyjekne, ale nepřestává děkovat. A je tu čtrnáctá rána. Žádné odpouštění Kalhotky dolů. Vždycky se mi líbil její zadeček. Jako stvořený pro krásné vanilkovské milovaní.
Potlačím však touhu to udělat hned teď a ještě přidávám na síle. Musí si vytrpět ještě těch sedm. Svíjí se pod nimi, ale vím, že to chce a že to chci i já. Jednadvacet. Chytnu ji za obojek, hrubě otočím, že tu leží přede mnou na zádech, ruce stále za zády, od pasu dolů odhalená. Pohled na její vzrušený klín mně úplně rozechvěje, ale musím odolat.
- Nezasloužíš si, abys ho tam měla
Zasunu ji tam vibrátor, cítím, jak se vzpíná. Chtěla by více, ale neposkytnu ji nic navíc. Sám se svléknu. Provazem si podvážu svůj kompletní nástroj, vyhrnu ji tričko, šňůru omotám kolem jejích prsou, krásně trčí vzhůru. Obojkem si přidržuji její tvář kousek od něj a sám si ho hladím Je to pro ni utrpení, chtěla by blíž, podvázané koule trčí směrem k ní.
Nakonec se slituju.
? Dovolím ti jenom kousek.
Stále si ho hladím, avšak trčící penis ji vsunu do úst. Aspoň ústy se mě tedy smí dotýkat. Chtěla by blíže, ale obojek ji skoro dusí. Nakonec pouštím obojek a druhou rukou chytám trčící vibrátor a zuřivě ho do ní vrážím. Cítím, že oba docházíme k hranici možného.
Asi se to stane a budeme na vršku spolu, jako tehdy před lety snad někde v autě, bleskne mi hlavou. A pak už jen proud, který ji zalévá ústa a tvář. Jsem ještě Vanilka, nebo už Pistácie ?
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
( NTPT,