Zatančím
kdykoli11. 1.
Co cítím,
když myslím na svého pána? Jsou to dva
výrazné pocity, které se střídají
v souvislosti s mým rozpoložením. Vzrušení
a něha. Ve společnosti svého pána jsem stále
víc uvolněná. Nejistota se pomalu vytrácí
a klid, který provází naše setkání,
je zřejmě balzámem pro oba.
Včera
večer jsem ho znovu navštívila. Jen na pár
hodin. I přesto, že jsem byla nachlazená, chtěla
jsem svého pána alespoň na chvíli vidět
a obveselit ho. Proč chci právě tohle? Co mě
těší na tom, že svému pánovi
sloužím? Proč to dělám, když do něj
nejsem bláznivě zamilovaná? Můj pán
říká, že jsem „učebnicový
příklad správné subinky“. Lichotí
mi to, i když to sama posoudit nedokážu, protože
žádné jiné subinky neznám a pak,
přijde mi, že to, co dělám, dělám
přirozeně a že je to zcela logické, že by
to tak mělo fungovat. (Chvíli jsme žertovali na téma
„slabikáře pro subinky“, jehož prvním
slovem by bylo slovo „pán“ a první věty
by zněly nejspíš „já mám pána,
pán má mě, ó, my se máme“...)
Když
jsem k němu vklouzla na lůžko, dlouho jsem ho hladila.
Nejdřív jen přes šaty, dokud jsem si
nerozehřála své dlaně, abych ho nestudila.
Teprve pak, když jsem si byla jistá, že můj
dotek na jeho nahém těle nebude nepříjemný,
jsem vklouzla prsty pod jeho šaty. Laskala jsem ho. Postupně
jsem odhalovala celé jeho tělo a dotýkala se na
všech místech, která mě napadla. Když
můj pán vyslovil přání, abych se ho
dotýkala v rozkroku, velmi ráda jsem poslechla. Svlékla
jsem ho, velmi opatrně a něžně ho hladila,
dotýkala se jeho penisu, jemně, hladce... užívala
si ten pocit. Hlavu jsem zabořila do jeho klínu a
dotýkala se jeho penisu svými tvářemi,
očními víčky, hladila ho konečky svých
řas. Velmi dlouho jsem ho líbala, ne kvůli vzrušení,
ale proto, aby se cítil dobře a aby si dobře
odpočinul. V takových chvílích mi bývá
opravdu příjemně. To, co dělám, je z mé
vlastní vůle. Ráda se dívám, když
můj pán blaženě přivírá oči
a užívá si to, co já mu dávám.
Líbí se mi, jak reaguje a mění se pod mými
doteky, zapomíná na starosti a uvolňuje svou mysl.
Tak i já odpočívám. Není pro mě
důležité, abych po celou dobu našich setkání
sténala na vrcholu rozkoše, protože chvíle,
kdy se můj pán oddá mému laskání,
jsou pro mě projevy nemalé důvěry a vzájemné
harmonie.
Můj
pán rozhoduje o mnohém. Právě proto, že
máme takový vztah, jaký máme, kdy mu plně
podléhám, je to, alespoň podle mě, pro něj
velká zodpovědnost. On je v naší hře
tím, kdo stále musí zvažovat míru a
intenzitu, aby mi neublížil. On je tím, kdo
balancuje na hraně a nesmí si dovolit udělat chybu.
A já si myslím, že to, co dělá, dělá
dobře. Že je velmi empatický, dokáže se
do mě vcítit, odhadnout míru, stará se o mě
a raději ublíží sám sobě, než
mně. Pro to, jaký je, si zaslouží, aby byl
šťastný. A já se o to jen snažím
tím málem, co mu smím dát...
Nedávno
se mě můj pán ptal, zda mám ráda
rituály. Odpověděla jsem popravdě, že mi
nevadí. V některých případech je mám
i ráda a jsou pro mě důležité v mém
osobním životě, ale v naší hře
jsem jim takovou roli nepřisuzovala. Ale právě včera
jsem si uvědomila maličkost, která mě, co se
rituálů v naší hře týče,
opět trochu posunula v mém chápání
sama sebe. Je jeden okamžik, který je pro mě takovým
rituálem a i můj pán si povšiml, že ho
stále prožívám intenzivně. Je to pouhé
nandavání obojku. Symbolizuje pro mě zavření
dveří mezi naší hrou a mým světem
„tam venku“, který je tolik odlišný.
Vždy, když mi dá můj pán pokyn, abych si
zvedla vlasy, odepne mi sametku a velmi pomalým pohybem
obemkne můj krk koženým obojkem, zvedne se vlna
zrušení v očekávání příštích
chvil.
Chvíli
po té jsem stála v pokoji nahá, s obojkem na
krku, poprvé s bondáží v podobě
pentagramu na těle a s koženými pouty na rukou a na
nohou.
„V
jistém ohledu si však stále ještě
panna,“ řekl můj pán. „Dnes poprvé
na tobě vyzkouším své měkoučké
důtky. Nebude to bolet. Není to trest, má to být
příjemné. Věříš mi?“
Věřila jsem. A
nebála se. Když jsem pak klečela na všech
čtyřech a můj pán mě laskal svými
důtkami, měla jsem zvláštní pocit.
Necítila jsem bolest. Jemná, vydělaná, bílá
kůže dopadala v pramíncích na mé tělo
a já si podvědomě uvědomovala, že nejen
já, ale i důtky mého pána velmi dobře
poslouchají, protože rány dopadaly s přesností
na konkrétní místa, tak, aby si každý
kousek těla přišel při té neobvyklé
masáži na své. Mé vzrušení
velmi zvolna vzrůstalo. Pramínky důtek se tu a tam
dotkly blízko mého rozkroku. Představa, že by
mohly dopadnout přímo do rozkroku, mě nenechávala
klidnou...
Teprve když
se můj pán ujistil, že mi taková hra nevadí
a že mi vůbec nebude vadit, bude-li v ní ještě
pokračovat, řekl jen:
„A teď
to bude po mém.“
Ruce mi
přitáhl ke kotníkům a připevnil je k
sobě.
„Roztáhni
nohy. Pořádně. Do pravýho úhlu.“
Poslechla
jsem, okolí, jako by se mne netýkalo, rozhodně
jsem necítila strach, jen, jako by bylo všechno kolem
mě rozmazané a já nebyla schopná jakkoli
odporovat. Klečela jsem, do široka otevřená,
ruce u kotníků, hlavu opřenou čelem o zem a
důtky se znovu dopadly na mé tělo. Nevěděla
jsem, zda se mi to zdá, ale jako by některé „rány“
trochu zintensivněly. Díky skloněné hlavě
jsem se dívala přímo na svůj rozkrok. Cítila
jsem jemnou vůni svého vzrušení a viděla
jsem, jak se mé závojíčky vlhce lesknou.
Náhle a nečekaně dopadly pramínky důtek
poprvé do mého rozkroku. „Rána“ byla
vedena nejspíše shora mezi mé půlky,
pramínky důtek zkopírovaly můj rozkrok a
konečky s drobnými uzlíky dopadly přesně
na můj klitoris. Neubránila jsem se povzdechu. Důtky
pravidelně dopadaly na stejné místo. Slyšela
jsem, že můj pán začal hlasitěji
oddechovat. Teprve po chvíli odhodil důtky, přiklekl
ke mně zezadu, uvolnil mi pouta a vklouzl do mě...
Ještě než jsme se
rozloučili, leželi jsme vedle sebe a povídali jsme
si. Představovali jsem si mé první setkání
s jeho přáteli. zvažovali jsme, jak bych se měla
mezi nimi chovat. Bavil se představou, že by mi rád
ve společnosti svých přátel třeba
nařídil, i když to nejspíš nepůjde:
„Jdi a zatanči!“. Zatančila bych ráda.
Pro svého pána kdykoli...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod