Je večer všedního dne?..on sedí u počítače, kontroluje si účty, (na stole leží jezdecký bičík-asi z minula?)?ona se jen tak povaluje na posteli opodál, nudí se.
Chvíli jej pozoruje, jak mu prsty běhají po klávesnici. On si jejího pohledu nevšímá. (Aspoň to předstírá) Zato ona si všimne bičíku a předstírat nic nechce?.A pak řekne provokativně: ?ťuťu!?
Ani nevzhlédne od obrazovky.....?Chtělas něco čubino??
Loupne po něm očima, rozvalená na posteli. No jasně že chtěla, ale přece mu neřekne, že chtěla a co přesně. To by mu pak rovnou mohla přikázat a vůbec, to by se rovnou mohla nasekat sama a byl by to houbeles zážitek. A tak se sesunula z postele jako had, cestou vzala do úst bičík se stolu, postavila se na čtyři a vyzývavě na něj hleděla.. Lépe už to říci neuměla.
Dostal velmi velmi velmi velmi škodolibý nápad........
Schoval bičík do tašky a tašku do skříně......
Hleděla za ním s naprostým zděšením v obličeji. Kdyby mu to bývala přikázala, necítila by se tak potupena jako teď ? klečící fenka, když jí obloukem obešel a uklidil bičík i ostatní hračky do skříně. Zmateně jí myšlenky vířily v hlavě a přemýšlela co udělá?.jak má zareagovat, jak má dosáhnout svého?. ??? Proč chce dosáhnout svého? Buď ho vyprovokuje k tomu, že ještě rád ten bičík vyndá a nebo ho snad o to poprosí???(Nikdy!) Aby získala čas, rozvalila se zpátky na postel, břichem dolů a schovala hlavu do polštářů.
Posadil se do křesla věnoval svůj pohled novému výtisku časopisu a při tom jakoby mimoděk pronesl:"Pojď sem fenko.?
S hlavou v polštářích neviděla jeho úsměv. Slyšela jen jeho hlas. Projela jí elektrická jiskra. Tenhle tón znala. Byl to jeden z jeho vážných odstínů i když hrál do ledabyla. Jako by ale byla přimražená k posteli i když by moc chtěla teď být u něj. Z jeho odmítnutí byla velmi zmatená. Vydala jenom ?kník? a zůstala dál ležet s hlavou v polštářích. ?Takže nepůjdeš.? Řekl jen pro sebe oznamovacím tónem.
Tváře jí hořely tak, že musela mít růžové i kořínky vlasů a celý krk, kdyby na něm neměla bílý obojek. Co teď...? Srdce jí bušilo jako o závod, svaly pulsovaly napětím a uvnitř se odehrávalo malé Waterloo mezi vztekem a submisivitou. Styděla se zvednout hlavu. Vstát a poslechnout. A na to aby se otřepala a řekla "miláčku, jdu si uvařit kafe, dáš si čaj?" už bylo jaksi pozdě. Adrenalín už dávno zaplavil její cévy. Nenápadně se sunula z postele, hlavu stále v polštářích. Za chvíli měla kolena na zemi, zadek vystrčený na Pána.
?Hlavou ke mně, pojd sem.? Rozevřel mírně stehna (byl oblečený) a ukázal do prostoru mezi své nohy.
Byla ráda, že jí to usnadnil a že se mohla z polštářů rovnou přesunout mezi jeho nohy. Udělala to rychle a zabořila svůj v tu chvíli fenčí čumák k jeho břichu. Ruce měla podél těla a mírně se chvěla jako kdyby měla zimnici.
Vzal ji za hlavu a odstrčil ji od svého břicha a potažmo klína. Přinutil ji tak opřít se o své ruce. Vzal ji za bradu a zvedl jí hlavu tak, aby se dívala do jeho očí. Ruku odtáhl a setrval na ní chvíli tichým pohledem.
Sledovala jeho chování pečlivě....každičký sebemenší pohyb dychtivě vpíjela všemi nervy svého těla. Teď seděla jako malá fenka a hleděla do jeho očí. Cítila se lehká jako pírko a horká jako láva. Mezi jejich zraky proběhl ve vteřině celý vesmír. Už překonala svůj blok, Pán ji sám vyzval, aby se na něj podívala. Bylo to úlevné. Méně úlevné už bylo, když ji od klína zaplavoval nával touhy, který sílil jako uragán. Třásla se jako zem, kterou zmítá erupce. Jemně mu políbila ruku, která mu volně ležela na koleni.
Zvedl prst v pozici, ve které se upoutává pozornost feny: ?Čubinko...? mluvil pomalu a artikuloval, aby fena pochopila, co jí sděluje. ?Jsem tvůj Pán. Potrestám tě, když budeš neposlušná, potrestám tě, když polevíš v tom, co ti zadám. Vím, že tě vzrušují výprasky, ale? udělal krátkou pauzu ve větě ? pokud sezdám, že něco děláš vyloženě záměrně proto, abys dostala výprask a narušíš tím rozumnou mez, kdy za účelem vlastního vzrušení z výprasku budeš ignorovat nebo flákat mé pokyny, tak věz, že největším trestem ti bude to, že na tebe ani nesáhnu. A to nijak. Je ti to jasné čubko?? Ten pohled byl vlídný.... ale... přitom v něm byl zvláštní smutek.
Ta slova na ni byla příliš složitá. A směrovala někam do nitra mysli, kde se odrazila od betonové stěny se sprayerským nápisem " Freedom!" Vzápětí ta slova zapadla do golfové úžlabinky "jsem fenka a budu dělat co chce Pán" V úžlabince nebylo místo, aby se míček ze slov pohnul a tak mířil rovnou do důlku..... Jenže....bez provokací nemá cenu být čubkou. A nevědět, kdy dostane výprask to je horší než ho nedostat vůbec. Přece se to tak dělá. Ale když nepřistoupí na to co řekl, to pak potvrdí vlastní hypotetickou pravdu, že se vlastně rovnou může zbít sama....Ach, proč mě ten Pán neposlouchá tak jak má, pomyslela si.
A pocítila zvláštní smutek. ?Je mi to jasné Pane.? Odpověděla šeptem a sklopila zrak. Nic jiného udělat nemohla. V tu chvíli ne. Rozbila by ji jinak ten křehký okamžik.
?Možná jsi to úplně nepochopila..? Povídá vlídně. ?Pánovi šlo o to, aby nebyla překročena hranice, kdy je neposlušnost vyloženě samoúčelná...nic víc.?
Měl rád její provokace, měl rád situace, kdy ji musel k něčemu dovést, kdy ji hnětl jako hrnčířskou hlínu a tvořil, aniž by porušil konzistenci a vůli materiálu... ale chtěl ji i sebe vyvarovat situace, kdy se v honu za výpraskem vytratí přirozené kouzlo neplánované situace. Ne, že by se něco takového teď stalo... spíš ho to napadlo v souvislosti s tím, je li pro ni trest vůbec trestem. Pak vzal její hlavu do dlaní a opřel si ji zpátky o bříško. Dosáhl jí tak hezky za krk a na zádíčka...
?Proč má být rozkoš trestem?? Promluvila na něj lidským hlasem. Jeho vysvětlení bylo láskyplné a snažila se je pochopit, ale nedařilo se jí to zcela. Něco v ní se vzpouzelo a trvalo na svém právu rozkoše. Mnohem větší zbytek myšlenek však patřil jemu. Chtěla si zasloužit být Jeho subinkou. Chtěla si zasloužit jeho příchylnost. Tahle chvíle byla tak silná, že se odplavovala v slzách. Mlčela s čumákem zabořeným na jeho břiše. Byl zvláštní klid...skoro úlevný.
Tiše si s ní povídal. Vyprávěl jí o tom, že její vzrušení při bolesti ho moc vzrušuje. Jinak by ani nebyl schopen potrestat ji výpraskem. Nicméně je to On, kdo rozhoduje o tom, zda ona dostane na zadek. Jinak by nemělo smysl, aby jí dělal Pána. Měl ji moc rád.... láskyplně jí zajel prsty k prsům a pak, věda co jí tím způsobí, pevně a bolestivě stiskl. Přitom ji políbil do vlasů...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
