Úryvek z knihy F. Nietzscheho: Tak pravil Zarathustra, zpracovaný na základě překladu z roku 1925.

Bratře můj, máš - li ctnost a ctnost - li je to tvá, nesdílíš se o ni s pranikým.
Chceš ji ovšem jménem jmenovati a mazliti se s ní; chceš ji zatahat za ucho a mít s ní kratochvíli.
A hleď! Teď se o její jméno sdílíš s lidem, teď ses davem a stádem stal se svou ctností!
Lépe bys učinil, kdybys řekl: "Nevyslovitelné jest a bezejmenné, co mé duši působí trýzeň a sladkost a co jest i hladem mých vnitřností."
Tvá ctnost budiž vznešena pro důvěrnost jmen: a je - li ti již nutností o ní mluviti, nestyď se o ní zajíkati.
Tedy mluv a zajíkej se: "To jest moje dobro, to miluji já, tak se mě to docela líbí, jedině tak chci já míti dobro.
Nechci to za boží zákon, nechci to za lidský řád a za lidskou nutnost: nebudiž mi to sloupem, jenž ukazuje k nadsvětím a rájům.
Pozemská je to ctnost, kterou miluji: málo v ní moudrosti a nejméně je v ní rozum lidí všech.
Ale tento pták si u mne vystavěl hnízdo: proto jej miluji a laskám - teď sedí u mne na zlatých vejcích."
Tak se zajíkej a ctnost svoji chval.
Kdysi měl jsi vášně a nazýval jsi je zlými. Ale teď již nemáš nežli své ctnosti: ty vyrostly z tvých bolestných vášní.
Svůj nejvyšší cíl jsi těmto vášním na srdce kladl: tu se staly tvými ctnostmi, tvými vášněmi radostnými.
A i kdybys byl z rodu prchlivých nebo z rodu rozkošníků, z rodu vzteklých po víře či chtivých pomsty: konec konců všechny tvé vášně se staly ctnostnými, všichni tví ďáblové anděly.
Kdysi jsi měl ve svém sklepení divoké psy: ale koneckonců se proměnili v ptáky a v půvabné pěvkyně.
Ze svých jedů jsi vařil svůj balšám; dojil jsi svou krávu mrzutost - teď piješ sladkého mléka jejího vemene.
A zlého teď nic už z tebe nevyrůstá, leda ono zlo, jež vyrůstá z boje tvých ctností.

Člověk je cosi, co musí být překonáno: a proto miluj své ctnosti - neb jimi zahyneš.
Tak pravil Zarathustra.