Věnováno Martině: Věřím, že budeš mít dost síly na to, abys překonala
to, co se ti teď zdá jako nepřízeň osudu.
??a pak všechno ztratilo smysl.? Martina dopsala poslední větu a znovu
si smutně přečítá svůj příběh. Příběh o neopětované lásce, bolesti a
zklamání. Její příběh.
Poslední slova se jí už zase ztrácejí, když se jí do očí nahrnou slzy.
Tlačítko -Odeslat- najde spíše po paměti a potom ji pláč zcela přemůže.
?Proč?? zašeptá a otočí hlavu vzhůru, ?Proč se to musí stát jenom
mě?? Vypne počítač a v náhle potemnělé místnosti poslepu najde postel,
kde zaboří hlavu do polštářů, než zcela podlehne svému žalu.
Pokojem se ještě dlouho rozléhají vzlyky, než mladou dívku, která
teprve nedávno úspěšně složila zkoušku dospělosti na gymnáziu, přijme
do své náruče konejšivý spánek.
Laura skončila v práci dříve, protože jim v nemocnici vypadla
počítačová síť. Když přijížděla domů a odemykala dveře, uvědomila si,
že Michal přijede z práce až za dvě hodiny.
Přestože věděla, že by z toho mohl být průšvih, neodolala a odhodlala
se pustit počítač. Michal jí sice za trest zakázal připojovat se na
internet až do neděle, ale pokud bude šikovná a bude jí přát štěstí,
mohlo by se jí podařit navléknout to tak, aby na nic nepřišel.
A říká se přece: Co oči nevidí, to srdce nebolí. I když v Lauřině
případě by bylo lépe upravit pořekadlo na: Co Michalovy oči nevidí, to
Lauřin zadeček nebolí. Michal měl totiž velmi svérázný způsob, jak si
vynutit poslušnost.
Laura skopla lodičky, kabelku a sako hodila na nejbližší židli a hned
se hrnula k počítači. Pokud si to pořádně ohlídá, má tak půldruhé
hodinky času, potom počítač vypne, uklidí a možná si stihne i udělat
kávu, než Michal přijede.
Laura se připojila na svůj oblíbený portál a všimla si, že přibyla nová
povídka. ?Hurá, tak se to vyplatilo, alespoň si zlepším náladu.?
??a pak všechno ztratilo smysl.? poslední věta Lauře ještě zněla v
hlavě. Na tuto povídku prostě musela zareagovat. Celé to přečetla
jedním dechem a bylo jí, jako by se vrátil čas, ona byla zase
studentkou a toto napsala ona sama. Bylo to tak nabité emocemi, tak
přesné, tak?blízké.
-Přidat komentář-
?Hmm, no jo, ale co teď? Jak to napsat, aby to neznělo jako fráze a
zároveň, aby to bylo výstižné?? Nejlepší by bylo napsat té holce, že
není sama, že Laura zažila naprosto totéž, že to prostě k životu patří
a ?ale ne, to už zase zní jako z nějaké knihy.
?Já ti rozumím. Zažila jsem kdysi totéž. Nepropadej depresi a držím
palce, ať se z toho dostaneš.? Už, už to Laura chtěla odeslat, ale
pořád se jí to zdálo takové?umělé.
?Já ti rozumím. Zažila jsem kdysi totéž.?
-Odeslat-
Laura se vrátí zpět na článek a znovu se začte do písmenek, které
skrývají tolik bolesti, tolik ?vzpomínek.
?
Premiantka
?Laura se narodila a vyrůstala v Olomouci. Máma byla Češka, otec Ital,
bussinesman. Laura byla od malinka velmi pohotová a cílevědomá. S tátou
pravidelně chodila na tréninky tenisu, aby se připravila na
profesionální dráhu tenistky, ve škole byla vždycky nejlepší, protože
věděla, že jednou bude doktorkou. Není až tolik důležité, co z toho
byly její plány a co byly plány rodičů. Důležité je, že malá Laura
věděla, čeho chce? čeho MUSÍ dosáhnout. A rodiče ji, jak jinak,
podporovali a dodávali jí všechnu sebedůvěru a kuráž k tomu, aby si za
svými cíli šla. Dokud byla Laura ještě malá, bylo všechno v pořádku,
ale jakmile odešla studovat na anglické soukromé elitní gymnázium a
bydlela na internátě, už to mezi rodiči přestávalo klapat. Táta sice
ještě bydlel v Čechách, ale stále častěji jezdil na obchodní cesty a
různé víkendové firemní pobyty. Laura se domů dostala jen jednou za čas
a navíc během studií měla jiné, důležitější věci na práci, než
zjišťovat význam tichého pohledu, který máma občas smutně upřela do
zrcadla, nebo příliš hlasitého smíchu, kterým se táta snažil
zamaskovat?něco. Laura se pořád držela na špici ve škole a i v tenisu
byla pořád v první desítce republikového žebříčku. Bylo to náročné,
bylo to namáhavé a trpěl tím Lauřin soukromý život, ale pořád měla
několik dobrých kamarádek mezi tenistkami a její kluk byl kapitánem
basketbalového mužstva krajského přeboru. Všechno bylo OK.
Flákačka
Trošku problémovější to začalo být, až když Laura odmaturovala jako
premiantka ročníku a odešla do Prahy studovat medicínu. S rodiči se
vídávala čím dál tím řidčeji, kamarádky, které měla v tenisovém klubu
vídala už jenom na soutěžích a její kluk odešel studovat do Ostravy,
takže je dělila vzdálenost celé republiky. Jak se ale říká, láska hory
přenáší.
A přenášela.
Laura si s ním posílala SMS, chatovali spolu na internetu a kdykoliv to
šlo, tak se domlouvali na společných víkendech doma v Olomouci. Potom
se ale začalo doma něco dít. Laura přicházela každý druhý víkend domů,
aby se viděla s rodiči, ale stále častěji se stalo, že doma našla jenom
mámu, která jí řekla, že táta je na služební cestě. Ze začátku doma na
Lauru vždy čekal alespoň dárek nebo dopis, ale potom už nic. Až po roce
se Laura dozvěděla, že máma s tátou už spolu nežijí, že táta se
odstěhoval zpátky do Itálie a žije tam se svojí družkou. Dokonce i ty
dárky ve skutečnosti nebyly od něho, ale od mámy, která se snažila
zamaskovat, jaký je stav věcí. Laura se cítila zrazená a podvedená.
Otcem, mámou?celým světem. Proč se každý chová tak sobecky a nikdo
nemyslí na ni? Ten víkend se s mámou pohádaly a Laura odjela hned do
Prahy, aniž by doma vůbec přespala.
A v Praze se jí zřítil svět.
Laura zavolala svému klukovi, Martinovi, do Ostravy, protože prostě
potřebovala slyšet známý hlas, který by ji politoval, a místo toho jí
Martin řekl, že teď nemá čas, že jí chtěl zavolat a říct jí, že si
našel novou holku, ale že na to prostě nebyl čas.
Potom položil.
Laura zůstala stát jako opařená. Němý telefon držela v ruce a nevěřícně
na něj upírala zrak. Skutečně jí právě Martin řekl, že se s ní rozešel,
ještě než mu stihla říct, co se stalo doma v Olomouci? Do očí se jí
nahrnuly slzy. To přece nemůže, to prostě nemůže. Laura se snažila
ještě několikrát zavolat Martinovi, až se jí nakonec dostalo odpovědi,
že volané číslo neexistuje. Laura nemohla věřit svým uším. Martin právě
zakázal příchozí hovory z jejího čísla a jedním gestem tak odstřihnul
jejich společný život, jejich minulost, jejich budoucnost. Říká se, že
neštěstí nechodí nikdy samo. Laura dnes přišla o celou budoucnost.
Jejím rodičům už na ní nezáleží, její kluk ji opustil.
Svět se zřítil a už jí nezůstal nikdo. Laura se šla, poprvé v životě,
opít.
Celý příští týden se Laura nacházela v mlžných oblacích mezi skřítky,
bílými myškami a růžovými slony, mezi rozmazanými postavami marťánků,
kteří na ni pořád mluvili a brebentili, ale ona se na ně jenom
usmívala, protože jim nerozuměla. Až nakonec k ní přišel velký plyšový
medvídek a neustále na ni naléhavě mluvil. Laura mu nerozuměla a byl
docela zábavný, ale nakonec zaplašil všechny myšičky a slony a
trpaslíky a potom ? potom už bylo ticho a Laura moc chtěla spát.
Medvídek jí nabídl svůj pelíšek, takže si Laura lehla a spala.
Zdály se jí různé podivné sny, některé pěkné a pokojné, ale mnoho
děsivých a pochmurných, vždy volala a křičela, až se probudila, a tehdy
zase uviděla medvídka a ten ji řekl, že už může zase spát. Když se
Laura konečně probudila a začala zase normálně vnímat, zjistila, že je
v nemocnici. Přišel za ní doktor a vysvětil jí, že ji našli v krajně
podnapilém stavu na koleji, až když se vrátila její spolubydlící. Že
Lauře hrozila otrava alkoholem a bylo by nesmírně vhodné, kdyby
navštívila psychologickou poradnu.
Na psychologa se Laura samozřejmě vykašlala, stejně by jí nepomohl,
vlastně ani nebylo s čím, všechno bylo přeci v pořádku. To že se na
Lauru vykašlal celý svět, to ještě neznamená, že se z toho nevylíže
sama. Může bojovat klidně proti celému světu.
Tento názor jí vydržel do příštích zkoušek ve škole. Prolítla. Naprosto
a dokonale.
Bylo třeba vymyslet novou strategii, jak dát dohromady svůj život,
který tak nešetrně poničily vnější vlivy. Na tréninky tenisu přestala
chodit, protože neměla čas se učit. Profesionálka z ní nebude, na to už
je příliš stará, a rekreačně si zahrát může kdykoliv. Laura se více
skamarádila se svojí spolubydlící, Petrou, o které doteď nevěděla
prakticky nic. Petra byla doteď v jejích očích flákačka, která školou
procházela jenom díky nevěřitelnému štěstí, podvodům a tahákům. Nyní se
však postupně dověděla, kolik práce stojí za tím vším ?flákáním se?. Je
třeba důsledně volit kurzy u těch správných přednášejících, je třeba
mít dobré vztahy s obvodní lékařkou, kvůli omluvenkám, je třeba mít
čich na správné lidi, kteří mají otázky ke zkouškám, je třeba ?býti
viděn?, aby se lidé sami zajímali o případné obchody s písemkami,
zkouškami, termíny a semestrálkami. Petra byla přebornicí a čím více ji
Laura poznávala a čím více nahlížela za oponu, tím více si Petry vážila.
Vlastně jenom díky Petře měla dost síly projít dalším semestrem.
Pravda, už nebyla premiantkou, ale zato měla mnoho volného času a
studium ji více bavilo. Navíc se zdálo, že existuje ještě něco, co
Lauru s Petrou spojuje. Šlo o velmi soukromou věc a Laura si nebyla
jistá stavem věcí. Šlo spíše o náznaky, ale Laura se nikdy neodvážila
zeptat se nahlas.
Jednou si všimla, že Petra má na zadku tmavé šmouhy, když Petra
vylézala ze sprchy, ale než si Laura mohla prohlédnout zadek svojí
spolubydlící pořádně, aby vyloučila, že nešlo jenom o klam nebo hru
stínů, tak se Petra zabalila do ručníku. Jindy to byla rákoska, která
sice mohla skutečně sloužit jako tyčka do kytek, ale ? nebo to byly
adresy na internetu, které Petra občas navštívila, když byla Laura ve
škole? nebo ty maily z divných adres? nebo ty obrázky a texty, které si
Petra prohlížela, ale jakmile Laura vstoupila do místnosti, ihned
minimalizovala explorer a dělala, jakože si čte něco do školy?
Opravdu šlo jenom o náznaky, možná si dokonce Laura jenom něco
namlouvala, ale pokud ne?pokud ne, tak by stálo za to zapříst na toto
téma řeč. Vždyť i sama Laura si prohlížela podobné adresy a
navštěvovala podobné chatovací místnosti. Ke zlomu došlo, když ji
jednou Petra pozvala na víkendovou párty jenom pro zvané. Mělo jít o
tématickou párty, na kterou s Petrou chtěl jít její kluk. Petra jen tak
nezávazně pozvala i Lauru...
Pokračování následuje...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Engine pracoval: 0.061589002609253 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.0022609233856201 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 43526 bytes