Bývají dny, kdy není pátek třináctého, a přesto se všechno nedaří a co se může pokazit, to se i pokazí. Potom si člověk večer říká: dneska jsem vůbec neměl vylézat z postele.

?Ta malá mrcha! Nejenom, že si už celý den od ranního tréninku až doteď koleduje o pár facek, ale teď na mě chce ještě poštvat zbytek holek a veřejně mě zesměšňuje.? Soptila Markéta a jenom slaboučký (a stále slábnoucí) hlásek zdravého rozumu ji brzdil, aby tu ?potvoru? ihned nepřizabila. Petra se k ní naklonila, jakoby se chtěla udobřit a jedovatě pronesla, tak tiše, aby ji nikdo další nemohl zaslechnout: ?Snad si nemyslíš, že ti to stípko jen tak přenechám.?

Tak a dost. Markétina vášnivá štíří povaha už nesnesla další popíchnutí a než si uvědomila co dělá, už automaticky vystartovala pravačkou a dokonalým hákem zasáhla Petřinu čelist, načež si všimla naprosto nepochopitelného vítězoslavného lesku v Petřině pohledu těsně předtím, než se Petra perfektně připraveným, skoro oskarově ocenitelným, divadelním způsobem svezla nemohoucně na podlahu.

?Průůůůšvih!!!? Kontrolka tichého alarmu v její hlavě signalizovala blížící se katastrofu rychleji, než smysly stíhaly postřehnout co se děje.

?Spinerová!!! Co se to tu sakra děje?? mocný hlas jejich trenérky neomylně prozradil důvod Petřina vítězoslavného pohledu.

?Tak ta zatracená, bohy proklatá, mrňavá nedochůdkyně tohle všechno plánovala a já jsem jí skočila na špek.? Markéta se na sebe vážně zlobila. Otočila se po hlase a snažila se o co nejnevinnější pohled. Na muže vždycky působil, ale ta ?čarodějnice? ji jenom sjela mrazivým pohledem a slova: ?Tohle na mě ani zkoušet nemusíš.? nepotřebovala ani vyslovovat.

?Sakra, sakra, sakra. Tohle je špatný, Špatný den.? pomyslela si odevzdaně Markéta a vyrazila čelit nevyhnutelnému.

?Žídková! Vztyk! Nehraj to!? Radost, která ji na chviličku zahřála u srdce, když slyšela, jak trenérka sprdla tu malou potvoru se rychle rozplynula, když se trenérčina pozornost stočila opět na ni.

?Do kabinetu! Poklusem!?

V kabinetu Markéta odevzdaně čekala, než trenérka uklidní rozruch ve třídě, a potichu si připravovala obhajobu. Bohužel pravda zněla příliš fantasticky i jí samotné. Jak vysvětlit té mrazivé ženské, že nutně potřebuje sportovní stípko, aby se dostala z domu od nepříjemného otčíma, že Petra je vlastně jenom konkurentka, které chce totéž stipendium, a ani jedna z nich nechce, nemůže, ustoupit. Prostě musí po sobě neustále sekat drápy jako dvě lvice, protože slabost se ve sportu netoleruje, obzvláště ne ve volejbale, který obě holky hrály už od dětství. Jak jí vysvětlit, že všechno jejich nepřátelství pramení ze soupeřivosti?

Přestože Petru nenáviděla jako sokyni, zároveň ji i milovala, protože ji přesně chápala a trochu, trošičku, ji i obdivovala. ?He he, ale že se držela?potvůrka, když jí na čelisti přistála moje pravačka. V jejích očích nebylo po bolesti ani stopy, jenom vítězství.? pomyslela si. Opatrně si promnula naražené klouby. ?Má čelist jako skálu.? Dveře se otevřely a Markéta se automaticky postavila a odstrčila židli.

Trenérka beze slova přešla k ní a ruku jí položila na rameno.

?Markéto, polož si ruce tady.? Ukázala a přitlačila ji blíž ke stolu. Markéta se zlehka rukama opřela, aby vyrovnala ztracenou stabilitu pramenící z předkloněné pozice. Byla zmatená. Byla připravena na výčitky, na obvinění, na žalobu a výhružky, a místo toho byla trenérka vcelku v klidu.

Zvědavě se podívala přes rameno a snažila se začít vysvětlovat, když vtom koutkem oka uviděla, jak trenérka do ruky bere těžkou dřevěnou plácačku. Markéta nevěřila vlastním očím, dokud se trenérka nenapřáhla. ?To snad? Myslí to vážně??To mně chce naplácat??Dělá si srandu?? Myšlenky jí letěly hlavou rychlostí uragánu.

Když byla trenérka v nejvyšším bodu nápřahu, udeřilo do Markéty poznání. ?Ona mě skutečně chce praštit. Chce mi dát na zadek. To nepřipadá v úvahu.?

Než si stačila pořádně uvědomit, co dělá, její instinkty opět převzaly vládu nad jejím tělem, jako tolikrát při sportu i tréninku a zlehka trenérce vyklouzla, zapřela se rukama proti stolu, otočila se a zlehka na něj dosedla. Trenérka byla jejím počínáním stejně překvapená jako ona sama. Vzápětí však překvapení z jejího pohledu překryl vztek a nespokojenost a i ta zanedlouho ustoupila jejímu navyklému ledově kamennému výrazu.

?Markéto, chtěla jsem to vyřešit soukromě jenom mezi tebou a mnou, ale pokud to chceš jinak?dobrá.? Zezadu na krku Markéta ucítila ocelový stisk, ale tentokrát nepodnikla nic, aby se vymanila. Trenérka ji pomalu dirigovala ke dveřím vedoucím na chodbu.

?Jdi do třídy, ? pronesla chladně ?ale pamatuj: na hrubý pytel hrubá záplata.? S těmito slovy otevřela dveře a postrčila jimi Markétu ven.

Markéta chtěla něco říct, obhajobu, omluvu, prosbu, cokoliv. Nedostala příležitost. Dveře se zavřely. Stála na školní chodbě a civěla na dřevěné dveře. Ústy ještě pořád bezhlesně formulovala svoje myšlenky a v očích měla prosbu: ?Snažte se mě pochopit!?

Dveře ji ignorovaly.

Zavřela ústa, nasadila profesionální ?cool výraz? a rozhlédla se na kolemjdoucí davy spolužáků.

Byla velká přestávka na svačinu, ale poprvé už zvonilo, zatímco čekala v kabinetu. Zamířila tedy do třídy, aby si nenadělala další problémy kvůli pozdnímu příchodu, ale trenérčina slova jí stále zněla hlavou: ??chtěla jsem to vyřešit soukromě jenom mezi tebou a mnou, ale pokud to chceš jinak?dobrá.? ?Na hrubý pytel hrubá záplata.?

Utopena v neveselých myšlenkách vešla do třídy, ignorovala tázavé i posměšné pohledy spolužaček a zachmuřeně zasedla do lavice.

Příští hodinu, děják, s rostoucími obavami přemýšlela nad svým údělem. Trenérka byla férová ženská. Možná trošku tvrdá, ale spravedlivá. Na druhou stranu ale nenáviděla, pokud se jí kdokoliv postavil na odpor nebo zpochybnil její autoritu. Pokud si Markétinu revoltu vyloží jako přirozenou snahu vyhnout se nezaslouženému výprasku, pak je vše v pořádku, ale?

Čím déle nad tím přemýšlela, tím jistější si byla, že ji trenérka nepochopí, že si celou záležitost špatně vyloží a že si ji označí jako agresorku, která ještě navíc není ochotna převzít zodpovědnost za své činy, když už je odhalena. To by znamenalo, že se všemi prostředky pokusí jí zkomplikovat život. A to si Markéta nemohla v žádném případě dovolit. Ne teď. Ne před talentovkama. Ne když každou chvíli ve škole všichni čekali na příchod zástupce té soukromé školy z Londýna. Ne sakra teď, když potřebovala všechnu dosažitelnou pomoc, pokud to sportovní stipendium chtěla dostat.

Mezi jejími sokyněmi byly profesionálky z celé republiky, a tak potřebovala každou možnou pomoc, které se jí mohlo dostat, aby na sebe upozornila. Bylo volných šest míst a na každé z nich si dělalo zálusk několik stovek dívek. Zatraceně?

Na konci hodiny už byla rozhodnuta. Ať už ji bude chtít trenérka potrestat jakýmkoliv výpraskem, vydrží to, ať už je výprask zasloužený nebo nikoliv. Je to nefér, ale jak se říká: takový je život, je fér k tomu, kdo si dokáže férovost obhájit. Privilegia si zaslouží jen ten, kdo zná jejich cenu a je ochoten a schopen ji zaplatit.

Jakmile zazvonilo na přestávku, odevzdaně vyrazila směrem ke kabinetu. Přede dveřmi se ještě zhluboka vydechla, aby získala ztracenou jistotu a klid, a potom zaklepala.

Trenérka jí přišla otevřít.  Její počáteční neutrální výraz nahradilo pozvednuté obočí, když ji uviděla, a vyčkávala copak jí Markéta chce.

?Trenérko, já? přišla jsem si pro ten výprask.? začala Markéta sebejistěji, než jak se ve skutečnosti cítila. ?Mohla bych však předtím přednést svoji verzi toho, co se přihodilo a proč?? Trenérka poodstoupila a více otevřela dveře, aby mohla Markéta vstoupit, a posunkem ji pozvala dále. ?Jsem ráda, že ses to rozhodla řešit tímto způsobem. Tak spusť Markéto.?

Markétě hlavou vířily všechny ty myšlenky, jak to s ní a Petrou vlastně je, ale teď, když už konečně měla příležitost promluvit, se zdálo nemožné všechny ty pocity, lásku i soupeřivost, obdiv i nevraživost, škodolibost i lítost, prostě celý ten konkurenční boj formulovat do slov. Zhluboka se nadechla, aby si zformulovala alespoň začátek, a spustila... a mluvila ?a mluvila?a mluvila.

Jakmile se rozpovídala, slova si už sama hledala cestu ven. Trenérka ji nepřerušovala, jenom mlčela a ke konci jejího monologu dokonce účastně pokyvovala hlavou.

Nakonec se Markéta zastavila, protože už nebylo co říci. Trenérka ji chápala, cítila to.

?Nuže? dobrá Markéto. Jsem ráda, že jsem se ve vás dvou nespletla. Mimochodem nebylo by od věci, kdybyste si o tom promluvily navzájem??

Teď ji Markéta zděšeně přerušila: ?Ale trenérko, to co jsem vám tady říkala, to je soukromé, to jí prostě nemůžu říct a ?? zvednutá ruka ji umlčela.

?Markéto, já s ní o tom, co jsi mi řekla, mluvit nebudu. Jenom ti navrhuju, abyste zapracovaly na svém vztahu a místo konkurentek by z vás mohly být kamarádky, právě proto, že máte tolik společného. Promysli to. Potom místo toho, abyste si navzájem neustále házely klacky pod nohy, si můžete pomáhat proti ostatním konkurentkám. Sama víš, že každá pomoc bude dobrá, jakmile přijedou?ti z Londýna.?

Na chvíli se odmlčela. Až když Markéta konečně přikývla, pokračovala trenérka: ?No to si promysli, teď se ale vraťme k tomu incidentu dneska.? Její výraz doteď plný pochopení, snad dokonce laskavý, se změnil v ledovou skálu.

?Přes všechno pochopení, které pro tvoji situaci můžu mít, nemůžu dovolit, abyste vyvolávaly rozbroje a narušovaly pořádek ve škole. Pokud jste konkurentky na hřišti, dobrá, ale veškerý konkurenční boj musí také na hřišti skončit. Podle toho cos mi tu vylíčila, Petra není také úplně bez viny. Problém ovšem je, že její provokace nebyla postřehnutelná, zatímco tvoje reakce byla naopak nepřehlédnutelná. Musím říct, že přestože se nezachovala čistě, určitě se zachovala chytřeji než ty, Markéto. Proto to také tentokrát odneseš ty. Oceňuji sice tvůj smysl pro fair-play, znovu však musím opakovat: zamysli se nad tím, co děláš, než to uděláš, nebo budeš mít v životě spousty problémů. Musíš se naučit krotit ten svůj štíří temperament. Takže jak jsem říkala, oceňuji tvůj smysl pro čistou hru a budu k tomu přihlížet při určování výše trestu. Očekávám tě tedy tady v kabinetě po odpoledním tréninku. Hned, jakmile se vysprchuješ, tak přijď. Ať jsi tady před půl sedmou.?

Markéta přikývla, že souhlasí: ?Takže zatím nashle.?

Trenérka ji propustila mávnutím ruky: ?Neopozdi se.? varovala ji ještě.

Zbytek dne se Markéta ploužila od předmětu k předmětu, aniž by si nějak zvláště uvědomovala probíranou látku nebo reakce spolužaček. Ani dvě poznámky za nepozornost, ani pětka ze zkoušení z biologie ji nepřivedly k rozumu, pouze jí ještě více uvrhly do letargie.

Teprve když šla na oběd do školní kantýny, probrala se ze svého denního spánku a trochu se uvolnila.

Když si vystála frontu a náhodně vybrala z menu, rozhodla se, že nemá chuť na neplodné řeči a společnost a proto si zašla až úplně dozadu, do koutku outsiderů, aby měla trochu klidu.

Aniž by si uvědomovala chuť jídla, automatizovaně přežvykovala sousta.

Z apatie ji vytrhl známý hlas. ?Můžu si přisednout?? Petra, jediná osoba, které vděčila za všechny dnešní trable, a zároveň jediná osoba, které by s chutí vrazila nos přímo do špaget se sýrem, které tak dlouho odolávaly jejímu zmenšenému apetitu, a zrovna ta se musí přijít vnucovat.

?Žídková, padej, nemám náladu ani sílu na to, abych se s tebou zase hádala. Dej mi pokoj.? odháněla jsem jí unaveným a otráveným hlasem.

?Markéto, je mi líto, že to došlo tak daleko, ten výprask od trenérky sis nezasloužila. Myslela jsem, že tě jenom pořádně seřve.? vemlouvala se jí tiše do přízně, pokoušeje se o upřímný tón. Přesto byla Markéta překvapená, odkud Petra ví to o tom výprasku.

?Jak ses dozvěděla ?co mě čeká?? zeptala se opatrně a záměrně se vyhýbala podrobnostem, jako by je mohla odestát a zrušit pouze tím, že o nich nebude mluvit.

Teď byla Petra upřímně pobavena: ?He he, to si vážně myslíš, že jsi první, která se důvěrně seznamuje s trenérčinou plácačkou? Faktem je, že ty jsi byla vždycky vzorová sportovkyně, ale já?já vždycky chodila pozdě, nebo nechávala rozházené náčiní, když byla moje služba na úklid, takže jsem mívala a dodnes občas mívám ?rozhovory? s trenérkou na denním pořádku.? Opět se důvěrně zasmála.

Tak teď byla Markéta opravdu zaskočena. Takovou Petru neznala. Petra vždy byla odměřená a soupeřivá a teď, teď se chovala, jakoby byly dvě nejlepší kamarádky. Hlavou jí blesklo podezření, že trenérka s Petrou mluvila, ale pak to zavrhla. Trenérka jí slíbila, že s Petrou  nebude mluvit o tom, o čem se spolu bavily, takže se to taky nestane.

?Petro, nezlob se, ale vážně bych radši byla sama.? Stále se jí chtěla zbavit, protože ta přeměna z dračice na princeznu se jí zdála moc iluzorní a neskutečná na to, aby byla opravdová.

?Markéto, jestli jsi nervózní z toho výprasku, tak nebuď. Zaprvé, nikdo se o tom nedozví a za druhé, nebolí to až tolik, jak se zdá. A víš ty co? Počkám na tebe a pak půjdeme ke mně domů a já ti na to dám perfektní mast. Souhlas?? nenechala se odbýt Petra.

Spíše aby se jí konečně zbavila, než že by byla nějak extra nadšená myšlenkou na její společnost, s ní Markéta nakonec souhlasila.

Petra byla konečně spokojena a odběhla se posadit k jinému stolu ke svým kamarádkám a Markétu nechala na pokoji.

Odpoledne měly na programu už jenom výtvarku a anglinu, takže se Markéta probila i zbytkem vyučování, aniž by si ještě více ?pohnojila? známky. Stejně, když si uvědomila, co by se stalo, pokud by otčím měl zase blbou náladu a rozhodl se kontrolovat jí známky a výsledky v indexu, tak by se řemenu nevyhnula. Ale snad to bude všechno v pohodě.

Ve tři začínal trénink, takže po anglině neměla Markéta moc času na to, aby si zkontrolovala, jestli nemá tento týden službu na náčiní, ale opět jí ochotně přispěchala na pomoc Petra, když řekla, že tento týden má na starosti náčiní Lucka Horáčková. To znamenalo, že Markétu to čeká až za týden.

Těsně před tréninkem jí Petra řekla, že jí zvoní v šatně telefon a někdo jí pořád volá, ale než se Markéta dostala k mobilu, tak už to ten někdo položil. Jediné co z toho Markéta měla bylo, že se zase zdržela o pět minut. Navíc potom nemohla najít svoje věci na převlečení, protože jí je někdo schoval, zatímco šla do šatny odnést mobil. Na trénink tak samozřejmě přišla pozdě, což trenérku vůbec nepotěšilo.

?Kde je náčiní Markéto?? zeptala se jí úvodem. Nejdřív ji napadlo: ?Proč se ptá mě?? ale než se stihla zeptat, tak jí tranérka sama odpověděla. ?Horáčková se z tréninku omlouvala, takže to automaticky padlo na tebe. Kdyby ses přišla zeptat před hodinou, tak bys to věděla. No tak? Kde jsou věci? Nejenom že přijdeš pozdě, ale ještě neplníš své povinnosti.? Markéta nestíhala reagovat. Stačil však jediný pohled na rozesmátou Petru a najednou jí bylo všechno jasné. Ta ?sketa? to všechno věděla. Možná to dokonce celé naplánovala. ?Tak jdeme.? Trenérka ji vzala za rameno a popostrčila ji směrem ke kabinetům tělocviku. ?Žídková, zatím se rozběhejte a ty povedeš rozcvičku. Pokud se budete flákat až se vrátím, tak si nepřejte ty následky.? prohodila přes rameno a opět Markétu popostrčila, když se jí zdálo, že dívka jde příliš pomalu.

  Pokračování následuje.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek