Bič - oblíbená a neoddělitelná součást dominantů. Práce z bičem předpokládá jeho vynikající zvládnutí, už jen proto, že se v rukou nezkušených jedinců stává nebezpečným. Ohrožují nejenom okolí, ale také sami sebe.
I u masochisticky zaměřených jedinců vyvolává slovo bič, zvýšenou sekreci potních žláz a skutečný strach z trestající pomůcky. Jenom představa svištivého zvuku, silného prásku a následné palčivé bolesti, roztrhnuté kůže a pramínků teplé a lepkavé krve je silně motivující a povzbuzující vykonávat příkazy tak, aby byly dokonale plněny představy dominantů.
Existuje řada bičů, které lze rozdělit ať už podle země původu (australský, americký..atd) nebo podle způsobu použití (honácké, lovecké..atd). Podle vlastní stavby biče je lze rozdělit na dva základní typy:
- s rukojetí připevněnou k tělu biče závěsem,
- anebo s rukojetí vestavěnou do těla biče.
Ostatní biče se od výše zmíněných liší délkou rukojeti, délkou těla biče, použitým materiálem, pletením a nebo také zdobením.
Každý bič se skládá z rukojeti, těla biče, nástavce a práskačky.
Rukojeť - standardním materiálem bývá dřevo nebo kovová trubka v níž je zavedena duše. Rukojeť může být opletená nebo nikoli. Délka rukojeti se zpravidla pohybuje od dvacetipěti centimetrů až ke sedmdesáti centimetrům podle typu. Delší rukojeť umožňuje poměrně dobře vést i měkký bič, který nedrží oblouk.
Tělo biče - je sestaveno z duše a vrchního opletu. Duše může být z volně ložených pramínků (jednodušší a levnější varianta) nebo může být vytvořena( u špičkových bičů) z několika vrstev opletu. Australané používají přirovnání " Bič bez duše, je jako muž bez střev". Duše biče a potažmo celé tělo biče ovlivňuje vlastnosti biče. Dává jim váhu, udává jejich tloušťku, pružnost a spolu s rukojetí také ovladatelnost. Také je velký rozdíl z kolika řemínků se skládá oplet. Obecně lze říct, že čím je bič tvořen z více řemínků, tím je bič kvalitnější. Oplet může být tvořen ze čtyřech pramenů nebo až také ze třicetidvou pramínků.( to bych nechtěl plést:-)))
Nástavec - je to osmdesát až devadesát centimetrů dlouhý proužek tlustší kůže, zhruba centimetr široký, připevněný k tělu biče. Může být také tvořen kulatým řemínkem. Na jeho druhý konec se připevňuje práskačka. Nástavec je vyměnitelná část biče, protože se spolu s práskačkou při práci s bičem opotřebovává.
Práskačka - také důležitá část biče (co není že:-))) Je to koncová část biče. Tykadlo pro přesný zásah a také část, která vydává tak nezaměnitelný výstřel - tedy prásk. Materiálem na její výrobu může být bavlněný, nylonový..atd provázek, který se rozcupuje na vlákna a pak se práskačka buď plete nebo kroutí. Práskačka je část biče, která překračuje při patřičném švihu rychlost zvuku. Toto překročení je doprovázeno efektním práskem. (přirovnal bych to ke stíhačce, od které, když překročí rychlost 333m/s, se ozve hromová rána, snad to každý pozná:-))) Kdo by to chtěl odvodit, tak se o to můžu pokusit, jestli jsem to nezapomněl:-))).
Materiál - Nejlepším, ale také nejdražším materiálem k výrobě bičů je klokaní nebo jelení kůže. Je pružná, pevná, ohebná a trvanlivá a to jsou také požadované vlastnosti biče. Vhodná je i tzv polytánka, používaná sedláři na šicí řemínky ( problém sehnat a je taky relativně drahá). Potom lze ještě vyjmenovat mazanou kravinu a chrómku - horší kůže. Jako nevhodné lze zařadit umělé materiály a koženky. Biče lze také vyrobit spletením provazů. Jsou to také biče, jsou hůře ovladatelné na druhou stranu jejich zvládnutí je těžší.
Správný bič ? - záleží na co ho chceme. Lze si těžko představit, že k usměrňováním subíků v místnosti, bude někdo používat šestimetrové biče, protože by to nemohla být místnost, ale tělocvična:-))))))) Minimální prostor k použití biče je kruh o průměru minimálně o dva metry větší než je dvojnásobek délky biče. Z toho nám vyplývá, že použitelná délka biče v bdsm je mezi 1,5 a 2 metry (samozřejmě, že pokud nevlastníte už zmiňovanou tělocvičnu nebo si nehrajete v přírodě:-)). Čím delší bič tím je jeho hmotnost těžší, má větší hybnost, setrvačnost a tím také může daleko více ublížit. Jinak řečeno, krátkým bičem můžete roztrhnout kůži - hodně dlouhým a těžkým můžete zlomit i kost.
Biče do délky 3,5 metru jsou rychlé a dobře ovladatelné, s narůstající délkou se tyto vlastnosti zhoršují. Bič by se měl od rukojeti k práskačce pravidelně zužovat, to mu totiž dodává rychlost. Důležité je také váha biče. S těžším bičem se lépe práská na druhou stranu taky se člověk dříve unaví.
A teď k nejznámějším druhům :
Australský bič - původem pocházející z Anglie (tzv.stockwhip) jedná se o hůlkový bič. Dřevěná rukojeť dlouhá 50-60 centimetrů, která se k tělu biče zužuje a na opačném konci je opletena turbanem. Tělo biče má opletenou duši s poutkem na začátku. Na konci rukojeti se upevní poutko asi 5cm dlouhé a 2cm široké. Spojení rukojetě a těla biče je provedeno provlečení poutek tzv. liščí smyčkou. Spoj tvoří jakýsi kloub, ve kterém se tělo biče pohybuje vůči rukojeti. Australané rozdělují své biče do třech skupin:
Working whip - duše volně ložená a opletená čtyřmi pramínky. Rukojeť dřevěná neopletaná. Další je
Halt hande whip - duše je volně ložená opletená osmi až dvanácti řemínky. Rukojeť dřevěná opletená do poloviny své délky.Třetí skupina - (paradoxně bez jména) jsou to
nejdražší a nejkvalitnější biče - duše je pletená, na ní je další vrstva opletu, která tvoří opět duši a na ni je další oplet ...atd. Jsou pletené až z třicetidvou pramínků. Obyčejně jsou pletené z dvojbarevné kůže a rukojeť je také opletená vcelku. Zachází se až do takových extrémů, že dvoubarevnou kůží vyplétají jméno majitele na rukojeť.
Americký bič - (viz předcházející obrázek) Rukojeť dřevěná nebo vytvořená z kovové trubky v níž vede duše. Je dlouhá kolem 25 centimetrů. Opletení rukojeti přechází plynule do těla biče. Obě dvě strany rukojeti jsou opleteny turbany. U špičkových bičů je pletení obdobné jako u třetí skupiny australských bičů.
Maďarský bič - Pastevci, aby byl bič pohyblivější, spojovali tělo biče s rukojetí, měděným otáčivým kroužkem. Odtud také název "kroužkový bič". Tyto biče byli používané v Maďarsku, ale také jsou shodné s biči jiných stepních národů např. Kirgizů.
Dalším vývojem se z něj stala konstrukční varianta biče australského, protože kroužek byl nahrazen kůží z podbřišku. Rukojeť je 35 - 40 cm dlouhá a na konci má průměr ke třem centimetrům. Pastevci si biče bohatě zdobili. Vyřezávali do rukojeti, zalévali cínem, vyráželi mědí, kovovou intarzií. Na spodním konci rukojeti je do řemenu vpleten tzv. pažový řemen. Volně visící řemen z černé kůže, bohatě zdobený, který se od rukojeti rozšiřoval. Sloužil k tomu aby pastevci bič nevypadl při práci z ruky, nahrazoval poutko.
Začátek těla biče pokrývali střapci z drobných řemínků. Tělo biče bylo složeno z duše (konopný provaz) a opletu ( 6 - 32 řemínků). Dvě třetiny délky těla biče připadalo na opletení, zbývající třetina ( 0,8 -1,5metru) byla tvořena z jednoho kusu řemenu (tzv. dřík) vyříznutého z hřbetní kůže zvířete. Z dříku pak vyčnívá pero - dvojitý řemínek, délka 40-50 centimetrů, pak následuje klapkový řemínek a klapka ( práskačka)
Slovenské biče - jejich délka se pohybuje kolem 3,5 metru. Rukojeť je dřevěná kónická. Na konci má průměr 3 cm a směrem k tělu biče se zužuje na 1.5 cm. Spojka mezi tělem biče a rukojeti ( v případě australského biče - liščí smyčka, maďarského kroužek) je dlouhá kolem 13 cm a průřezu 3x3 cm. Rukojeť, spojka a začátek těla biče jsou opleteny stejně zvláštním způsobem a ozdobeny dlouhými rovnoramennými trojúhelníky. Mezi sebou byly spojeny mosaznými kroužky, které byly později nahrazeny koženými řemínky. Špička těla biče je tvořena čtyřmi kaskádovitě sešitými řemeny v délce asi 80 cm. Ty jsou pak spleteny do kulata v délce 50 cm, pak jsou rozříznuty na polovinu a pletené dál z osmi řemínků. Bič byl zakončen asi 80 cm dlouhým nástavcem z jednoho zužujícího řemínků, který byl zakončen práskačkou.
Slovenské biče je možné rozdělit na biče jižního, středního a severního Slovenska. Navzájem se liší převážně zdobením, ale také i použitím.
České biče - se dělí spíše použitím než regionem. Vzpomeňme alespoň některé z nich.
Hezbajče - biče konstrukcí totožné s americkými. Rozdíl je v přechodu mezi rukojetí a tělem biče. Používá se " harmonikové opletení, které tento přechod zpevňuje. Jsou dlouhé kolem 1,5 - 1,8 metru.
Hončíky - Svou konstrukcí připomínají biče australské. Avšak rukojeť je s tělem biče spojena způsobem, jakým se kdysi přidělávaly cepy. Nástavec byl vytvořen z jednoho kusu středového řemínku, který procházel i duší těla biče. Délka biče se pohybuje kolem 3 metrů.
Lovecký bič - délka rukojeti 60 - 70 cm zakončena srnčím parůžkem. Je kónického tvaru, u parůžku je průměr rukojeti 2 cm a u těla biče 1 cm. Rukojeť byla z tvrdého leštěného dřeva nebo opletena. Známá je i varianta, kde rukojeť byla obšita kůži nebo krátce střiženou kožešinkou. Tělo biče je celopletené, zakončené 50 centimetrovým řemínkem s práskačkou. Jeho délka je taky kolem třech metrů. Bejkovec - v podstatě bič totožný s bičem americkým. Dlouhý je kolem 3,5 metru.
