Nejdřív ze všeho se ozval ten příšerný zvuk, něco mezi chrochtáním, dávením se a zvracením. Nepatrné množství čiré bílé tekutiny, svým chemickým složením nápadně připomínající lidskou slinu, se zachvělo. Několik následujících okamžiků byl klid. Teprve druhé vlně podtlaku tekutina neodolala a zprvu neochotně se pohnula směrem vzhůru. V dalším okamžiku začala nabírat rychlost, která se každým centimetrem násobila. Co by sněhová koule na sebe nabalovala všechno, co se jí vpletlo do cesty. Výsledkem toho putování byl žlutozelený chrchel, který se zastavil někde mezi hltanem a zbytkem světa. Z křesla se mátožně začala zvedat postava, jejíž hekání a kňučení naprosto neodpovídalo nízkému věku, natištěnému v občance.

Postava ve vytahaném tričku s dlouhým rukávem vrávoravým krokem překonala vzdálenost dvou metrů ke krbu, opřela se hubenýma rukama o římsu, odplivla si a několik minut sledovala, jak se plivanec pomalu vsakuje do vyhořelého dřeva. Pak promluvilo druhé křeslo.

?Do prdele!?
Postava u krbu nereagovala.
?Tohle svinstvo už nikdy v životě nechlastám,? pokračovalo druhé křeslo.

Postavě u krbu se zkřivila tvář. Těžko odhadnout, zda na znamení souhlasu či z důvodu bolesti hlavy.

?Nemáš hulení? Nebo aspoň cigára? Jestli si okamžitě nezapálim, tak chcípnu, vole.?
?Hm.?
?Deš dělat kafe??
?Hm,? odpověděla postava křeslu, ale ani se nepohnula.
?Míro, vole, žiješ?? zeptalo se křeslo válendy. Válenda mlčela a smrděla, jako ostatně všechno v místnosti.
?Kde je Gábina, vole??
?Nevim,? odpověděla postava, což byl od rána zatím její nejdelší slovní projev.
?Míro, probuď se, vole. Jedem domu. Nebo tady chcípnem,? přidalo křeslo na intenzitě a postava u krbu znovu zkřivila tvář. Pak se nejistě odrazila od římsy a zamířila směrem do kuchyně.

Křeslo se natáhlo ke stolu a našmátralo krabičku od cigaret. Byla prázdná. Teprve další pokus byl úspěšný. V krabičce na zemi našlo křeslo dva kousky. Kouř z cigarety se do pachu zkažených žaludků a vypařeného alkoholu taktak vešel.

O hodinu později se válenda otočila na bok a něco zamumlala. Mezitím se vrátil z kuchyně mladík ve vytahaném tričku, postavil na stůl tři kávy, posadil se do volného křesla a dál mlčel.

?Vole, Míro, máš tu kafe,? řekl úspěšný lovec cigaret a zapálil si čtvrtou startku, kterou našel zapadlou pod stolem.

Válenda zaskřípěla a z jejího středu vyrostla zmačkaná polovina těla sotva devatenáctiletého mladíka Míry. Mohutné vaky pod očima zapíchl do hrnku se studenou kávou na stole.

?Nemáte cigára?? zeptal se.

Mladík ve vytahaném tričku hodil po Mírovi krabičku. Lovec startek v křesle naproti na něj nevěřícně zazíral.

?Si děláš prdel, ne?? kroutil hlavou a natáhl se k Mírovi, aby krabičku proclil dřív, než se dostane zpátky k majiteli.
?Kde je Gábina?? zahuhlal Míra s cigaretou mezi rty. ?Asi jela domů.?
?Domů, vole? Jak, vole? Na kole?? Třetí otazník akcentoval Míra mocným říhnutím.
?Autobusem. Seš kretén,? uchechtl se výřečnější z jeho dvou protějšků.
?Asi budu blejt,? reagoval Míra na svou obranu.
?Ale vedle. Nebo to budeš uklízet. Hele, kdo se v noci vychcal do umyvadla? Já to po nikom vynášet nebudu.?
Opět chvíle ticha.
?Myslíš, že se naštvala??
?Co já vím, je to tvoje holka.?
?Možná jsme to přehnali.?
?Tejden se jí nevozveš s vona přileze.?
?Hm.?

Míra vytáhl zmuchlaný kapesník a do ticha se vysmrkal.

?Ale jízda to byla, to zas jo.?
?Vždyť se jí to taky líbilo. Jste měli vidět, jak řičela blahem, než dostala roubík, he??
?Pojedem? Zejtra píšem z mechaniky.?
?Hm,? řekl Míra a kopl do sebe studený kafe. ?No jo, jedem,? ujistil ještě společnost, zvedl se a zamířil ke dveřím na záchod. Uklouzl sotva dva kroky před cílem a zaklel.
?Hele, seš si jistej, že to zvládneš??
?Debile,? odpověděl Míra.
?My to když tak vodřídíme.?
?Nemáte řidičák,? ozvalo se ze z otevřených dveří záchoda spolu se zurčením dopadající moče do mísy.
?Odneseme ty flašky, nemusej vidět hned, kolik jsme toho vychlastali,? zavelel lovec startek.

Mladík ve vytahaném tričku se zvedal velmi neochotně.

?Hlavně nesmíme zapomenout zavřít vodu. Naši přijedou až v pátek a kdybych nezavřel vodu, zase by prudili.?

Kromě flašek tak ještě před odchodem vysypali popelník....

-----------------------------------------------------

 

?Tak co mi k tomu řeknete??

Dvě úplně obyčejné ruce ve středních letech listovaly ve žluté složce.

?Takhle se ale nikam nedostaneme. Buď budete mluvit, nebo vám prostě nepomůžu. Takže co??
?Co mám jako říkat? Všechno už jsem řekl policajtům.?
?Policii ano, ale mně ne. Jsem váš právník. Co kdybyste prostě začal od začátku. Řekněte mi něco o Gábině.?
?Já nevím, prostě? je to moje holka.?
?Kde jste se seznámili??
?Na jednom mejdanu. Asi před půlrokem.?
?Od tý doby spolu chodíte??
?Jo? teda ne přesně. Chodit jsme spolu začali asi tři tejdny potom.?

Tenkrát měla to děsně sexy tričko s výstřihem a děsně se chichotala. Byla úžasná. Sexy. Hned jsem věděl, že jí prostě sbalím.

?Měli jste spolu intimní styk??
?Nikdy před tím. Vona? byla panna.?
?No, tak to bude na tenhle zážitek asi dost dlouho vzpomínat,? neodpustil si advokát pichlavou poznámku a způsobil tím, že jeho klient zavrtal oči ještě hlouběji do stolu.

?A vy sám?? přerušil tíživé ticho další otázkou.
?Jo, to jo.?
?Kdy??
?Vím já? V šestnácti asi.?
?A zkoušel jste dřív podobné praktiky??
?Do prdele, proč to chcete vědět??
?Miroslave, upřímně, já to vůbec vědět nechci. Ale musím, protože je to moje práce. Takže se ovládejte a odpovídejte na mé otázky. Jinak se opravdu nikam nedostaneme.?
Co já vím? Byli jsme zhulený, vožralý. Sama to chtěla. Líbilo se jí to. Furt se chechtala a říkala mi, že mě miluje.
?Já nevím, byli jsme zhulený. Nevím, proč jsme to udělali. Dřív jsem to moc nezkoušel. Něco jsem o tom četl, to jo. Ale takhle daleko to nikdy nedošlo.?
?Jak daleko? Miroslave, uvědomujete si, co se stalo? Slečna Jasmínová málem zemřela! Co se dělo, když jste dorazili na chatu??
?Sedli jsme si dolů ke krbu a otevřeli nějaký víno. Honza vytáhl travku a smíchal to s trochou haše. Gábina si dala pár prásků a hned se ke mně vinula. Ještě jsme trochu pili a potom, já už nevím, kdo měl ten nápad, že by nám Gábina měla zatančit striptýz. Smála se a říkala, že bysme jí k tomu mohli donutit jedině násilím. Martin jí s Honzou nejdřív svázali zápěstí, ale ona se furt jenom smála, že na to stejně nemáme??

Mirek hovořil ztěžka. Ruce se mu potily a očima neuhnul z tmavé skvrny na stole ani o milimetr. Ztichl právě ve chvíli, kdy měl vyslovit to podstatné. Advokát ho sledoval klidnýma, hnědýma očima a zdálo se, že je mu ho snad i trochu líto.

?A dál?? pobídl Mirka o něco vlídnějším tónem.

Našli ji pochcanou a posranou v bezvědomí, zněla Mirkovi v hlavě jedna věta pořád dokola.

?Miroslave, vnímáte mě?? připomněl se znovu advokát.

Mirek trhl hlavou a na okamžik se střetl s advokátovým pohledem. Reagoval, jako kdyby mu do očí náhle někdo rozsvítil ostrou lampu.

?Ptám se, co bylo dál.?
?Tak jsme jí? vzali jsme jí nahoru, svlíkli a přivázali k posteli??
?Kdo jí přivázal??
?Já a Honza.?
?Martin se neúčastnil??
?Nevím, stál někde za náma. Nevím, co dělal.?
?A slečna Jasmínová? Nebránila se??
?Nebránila.?
?Jste si tím jistý? Nebránila se po celou dobu??
Já si myslel, že se jí to líbilo. Přece bych poznal, kdyby ne. Vždyť je to moje holka.
?Pak jste s ní všichni tři měli pohlavní styk,? pokračoval advokát.

Říká to tak klidně, jako kdyby mluvil o tom, že přivezli mandarinky, kurva.

?Do prdele, já nevím, jestli všichni tři, já jsem jim to nepískal,? neovládl Mirek další vlnu vzteku a bezmoci.
?Našly se známky spermatu vás i vašich přátel. Zcela jistě jste to byli všichni tři. Víte, že by tohle mohlo být klasifikováno jako hromadné znásilnění??
?My jsme jí neznásilnili!? vyskočil Mirek ze židle a praštil rukama do stolu. Advokátovo obočí se vyšplhalo o kousek výš.
?Nejsem přece debil,? dodal Mirek o něco klidněji a zvedl židli, která se jeho prudkým pohybem převrátila. ?Miroslave, obávám se, že tohle u soudu stačit nebude. Co bylo dál??
?Já nevím.? Mirkův hlas byl náhle tichý a trochu se chvěl? Šli jsme dolů.?
?Proč jste jí neodvázali??
?Já nevím. Nevím proč. Asi jsme jí tam chtěli ještě chvíli nechat, jen tak, ze srandy a pak jsme usnuli.?

Mirkova hlava se kývala ze strany na stranu, jako by chtěla najít záchytný bod. Třásl se a oči se mu nepřirozeně leskly.

?Ze srandy?? Advokátův úřední tón působil jako ledová sprcha. ?Kdyby Martinovi rodiče přijeli jen o den později, slečna Jasmínová by nepřežila. Byla v tý zimě čtyři dny! Našli jí v silném šoku, s podlitinami na rukou a na nohou, se silným zápalem plic, nahou a podchlazenou!?

A posranou a pochcanou, doplnil Mirek v duchu tupě. Jaký to asi bylo, když se probudila? Volala mě? Asi si myslela, že je to sranda. Kdy jí došlo, že tam nikdo není?A jak dlouho to zadržovala, než se počůrala?

?Proč jste se proboha nešli přesvědčit, jestli nezůstala nahoře??
?Kluci říkali, že odjela.?
?A vy jste jim to prostě jen tak věřil? Oni byli nahoře??
?Ne, nebyli. Nikdo z nás tam nebyl.?
?Miroslave, byl jste tam jediný dospělý mezi partou sedmnáctiletých. Byl jste za všechny zodpovědný. Nenapadlo vás, že se jí mohlo něco stát? Jak je možné, že jste se po ní ty čtyři dny vůbec nesháněl??
?Myslel jsem si, že je jenom naštvaná a že se ozve.?
?Proč jste se nešel nahoru podívat??

?Do prdele já nevím !?

-----------------------------------------------------

Odřená dřevěná tonetka moc pohodlí neskýtala. Jednadvacetiletý mladý muž v kožené bundě a džínech balancoval na jejích zadních nohách s rukama v kapsách.

?Víš, co nikdy nepoberu?? zeptal se svého společníka, sedícího naproti a aniž by čekal na odpověď, pokračoval. ?Proč tenkrát přišla k tomu soudu. Vona fakt bulela, protože mě chtěli zavřít. Chápeš to? Měla výčitky! Slíbil jsem jí, že jí napíšu, ale pak jsem nevěděl o čem.?

Jeho společník vyplivl žvýkačku, ale koš minul. Zvedl se.

?Setkáš se s ní??
?Šílíš? Teď? Ne, to ne. K ničemu by to nebylo.?
?Hm.??

Dveře se otevřely.

?Vězeň Miroslav Týnecký,? naplnil místnost dozorcův sytý hlas.
Mirek se zvedl ze židle, aniž by podle vězeňského řádu odpověděl.
?Nástup k propuštění!? pokračoval dozorce stejně uniformovaným tónem.
?Tak zduř!? obrátil se Mirek na svého společníka.

Ten jen mávl rukou. Říkat nebylo co.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek