Za spoustu pěkných věcí v životě vděčím drogám. Čokoláda mi navozuje stavy euforie, na kafi jsem potkala svého muže Milana a při alkoholu si s Milanem vzájemně prozradíme i takové věci, které by jinak zůstaly uzavřené hluboko v nás. Nakonec, alkohol je příčinou tohoto příběhu.
Máme společného kamaráda Jirku, původně Milanova spolužáka. Je to veselý a společenský kluk, jenom má trochu smůlu na ženské a tak je i ve svých třiceti sám. Možná i z toho důvodu je naše trojka tak trochu srostlá a my jej považujeme téměř za svého. Každé velikonoce ráno vyráží oba kluci na tah městem. Postupně navštíví bývalé spolužačky a jako poslední štaci přijdou k nám, kde jim po obligátním výprasku naservíruji oběd a odpoledne se bavíme pojídáním donesených vajíček zapíjených vínem.
Stejně tomu bylo i loni. Kluci přišli chvilku po dvanácté. Kamarádek zřejmě obešli dost, protože už byli pořádně vysmátí a vedli spoustu řečí. Ani jsem nestihla moc protestovat, že je po poledni, a už jsem byla přehnutá přes Milanovo koleno a Jirka mě vyplácel a odříkával koledu. Skončil, podal pomlázku Milanovi a postěžoval si, že letos jsem ani nekřičela a tak bych měla dostat na holou, abych to pořádně pocítila.
Asi dva měsíce na to jsme měli s Milanem jeden z našich alkoholových večerů. Po půldruhé lahvi vína se mě Milan zeptal: ?Vzpomínáš, jak ti Jirka na velikonoce chtěl dát na holou? Chtěla bys to zkusit?? Od té doby jsem na to nevzpomněla, ale když to Milan řekl, vybavila se mi ta scéna velmi dobře. Jakmile to dořekl, vyvolala ve mně lechtivé zachvění v podbřišku. Být střízlivá, tak se Milanovi vysměju, ale takhle jsem ono zachvění přijala jako výzvu. ?Ale jo, proč ne.? A pak jsem na to zapomněla.
Letošní velikonoce byly jiné. Kluci se vrátili už před jedenáctou a měla jsem pocit, že ani nic nepili. A navíc mi připadali trochu zaražení. Nechtěla jsem oddalovat svou povinnost, tak jsem se k nim otočila zády a čekala koledu a příval šlehanců. Po chvíli ticha se ozval Jirka. ?Takhle ne.? Vydal to ze sebe hlasem, jako by měl úplně stažené hrdlo. ?Dostaneš na holou.? Otočila jsem se zpátky a už při té otáčce se mi vybavil náš alkoholový rozhovor. Koukla jsem na Milana. Myslím, že se mu třásly ruce, ale se sevřenými rty pokýval hlavou, jako že to není vtip. Potom dodal: ?Svlíkni se do naha a přehni se přes křeslo.? Rozklepala se mi kolena. Najednou jako bych opustila své tělo a dívala se sama na sebe, a vlastně na všechny nás tři, z výšky. Můj muž a nejlepší kamarád už také nebyli oni, ale dva cizí chlapi, před kterými se mám svléknout. Ochromil mě pocit úplné bezmoci a ještě více představa, jaký pohled se jim odkryje, když se nahá ohnu přes křeslo. Ani nevím, jak dlouho jsem takhle beze slova stála. Po chvíli jsem však pozorovala sama sebe, jak si sundavám šaty, zatímco mi po tváři teče slzička bezmocnosti.
Všechno mi připadalo jako v němém zpomaleném filmu. Sundané šaty jsem srovnala vedle sebe, zautomatizovanými pohyby odňala podprsenku, stáhla kalhotky a položila na šaty. Potom jsem se k nim opět otočila zády a došourala se ke křeslu. V tu chvíli mi bylo jasné, že jsme překročili hranici a rozběhnutý děj se už nedal zastavit. Tak jsem se ani neohlížela, ohnula se přes opěradlo křesla a opřela si lokty.
Rány, které dopadaly na můj zadek štípaly víc než jsem čekala. Docela mě probudily z ustrnutí, takže když mě oba kluci vyplatili, vrátila jsem se z pozice pozorovatele zpět do svého těla a byla opět schopná normálně přemýšlet. Klidně jsem mohla poděkovat a obléct se. Ale najednou jsem cítila, jako bych se stávala pánem situace já. Po zbytek odpoledne jsem už zůstala nahá. Po předchozí bezmoci mě najednou vzrušovalo, že klukům smažím a servíruji řízky jen tak. S určitou mírou hrdosti jsem se ohýbala pro skleničky po našem nizounkém servírovacím stolku a tím odkrývala jejich pohledům nejskrytější zákoutí mého těla. Teprve teď jsem poznala, že předešlá bezmoc nebyla způsobená mou nahotou, ale tím že ta první mi byla dána příkazem, zatímco tu druhou jsem si vybrala sama. Nevím proč, ale každá z nich mě vzrušovala. Každá jinak, ale obě.
Po nějaké době se mě Milan nad vínem ptal na mé zážitky z velikonoc. ?Chtěla bys to zkusit i mimo velikonoce?? Ani jsem nemusela dlouze přemýšlet. ?Chtěla. Moc chtěla.?
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
