?Popravdě řečeno jsme nic jiného nečekali. Váš psychologický profil naznačoval, že se umíte rozhodovat rychle a dobře. Gratuluji pane řediteli. Veškeré právní náležitosti dořešíme do konce měsíce a od prvního se stanete ředitelem NSS. Do té doby ukončíte služební poměr v policii. Jak mne ujistil tady pan náměstek, ze strany policie vám nebudou činěny žádné problémy. V klidu dokončíte všechnu svoji práci, vyberete si zbytek dovolené a nebudete nikomu moc vykládat, kam vlastně odcházíte. Prostě jste dostal zajímavou nabídku ze soukromého sektoru.? Obklopí mne kroužek gratulantů. Se všemi si potřesu rukou, podepíšeme společně zápis a celá schůzka se blíží ke konci. Jako první se omlouvá náměstek ministra, že má ještě další jednání, ale slibuje, že se určitě nevidíme naposledy a určitě budeme mít ještě mnoho věcí o čem pohovořit. ?Dneska už se o práci nestarejte, já vás omluvím.?

Nakonec tam zůstaneme sami s panem Wagnerem. Když chci odejít, tak mne zadrží, že to ještě není všechno a čeká nás druhá polovina. Teď přijde na řadu druhé dějství. Posaďte se ještě, za chvíli jsem zpátky. Sedím, koukám se na všechno okolo a pomalu mi začíná docházet, do čeho jsem se připletl. Náhoda je blbec. Tohle vždycky říkala moje babička. Něco na tom asi bude.

?Takže za chvilku bude vše připraveno. Chcete se zatím na něco zeptat? Na cokoliv? Určitě je spousta toho, co byste rád věděl.?

?To samozřejmě ano. Například by mne zajímalo jaký názor na to všechno má paní Nordenová. Nikde jsem ji tady neviděl a přitom bych čekal, že bude u našeho rozhovoru, že projeví alespoň nějaký zájem o záležitosti společnosti.?

?To se všechno vysvětlí. Paní Nordenová se k nám za chvíli připojí.? Ještě chvíli probíráme nějaké podrobnosti ohledně mého nástupu a přebírání funkce. Najednou zaslechnu odněkud z hloubi domu zazvonění gongu. ?Á, jsme očekáváni. Nuže pojďme.?

Vyjdeme po schodech do patra a tam už na nás v menší hale nad schody čeká paní Nordenová a za ní Zuzana a Lucie. Paní Nordenová má na sobě opět ty stejné pážecí šaty a obě dívky ty zvláštní župany. Paní Nordenová klopí zrak k zemi, obě dívky se se zájmem dívají na mne.

?Co si to dovolujete, čubky! V přítomnosti pána se máte dívat do země, dokud na vás nepromluví. Teprve potom smíte zvednout zrak. Jedině tahle čubička si pamatuje jak se má chovat,? přistoupí k paní Nordenové a pohladí ji po vlasech. Shoďte si ty hábity a ukažte se novému pánovi! Tak pohyb, pohyb!? Hlas, který mi ještě před chvílí nastiňoval moji báječnou budoucnost teď ukázal jaká síla se v něm skrývá. Autorita z něj jen čišela a bylo poznat, že je zvyklý rozkazovat. Můj průvodce se pootočí a sebere z poličky bičík. ?Dneska budete bity. Pěkně jste za ty tři dny zvlčily. Však váš nový pán vás naučí poslouchat, o to se nebojím.? Paní Nordenová ze sebe šaty shazuje okamžitě, obě další dívky jsou poněkud pozadu a zdá se, že se jim ze županů moc nechce.

A mně se naskýtá pohled jako z nejfantastičtějšího snu. Všechny tři mají pěkně stavěná těla, radost pohledět. Na sobě mají postroje z poctivých pruhů černé kůže a kovových kroužků, na krku skvostné široké obojky pobité cvočky a na nohou lodičky na vysokých šteklech. Postroje mají pořádně utažené, stejně tak i obojky. Přede mnou stojí tři moc pěkná děvčata jejichž těla v postrojích vypadají ?, prostě skvěle. Obojky na krcích a vlasy do poloviny zad, jednou černé jak uhel, jednou rudé jako zapadající slunce a jednou v barvě zralé kukuřice. Tak o takovém pohledu se mi snad ani nesnilo. No možná i snilo, ale?.

?Kleknout! A pozdravte svého nového Pána! Polibte jeho prsten!? Otočí se můj průvodce na mne a nepatrně se pousměje nad mým nechápajícím výrazem. ?Budete si je muset trochu vytrénovat k obrazu svému a naučit je správnému chování. Tady Monika je u pána nejdéle a je skutečně dobře vycvičená. S tou problémy mít nebudete. Je dokonce tak dobrá, že se pan Norden rozhodl ji pojmout i za zákonitou manželku. Myslím, že asi po nějaké době uděláte totéž, už kvůli společnosti. S Luckou a Zuzkou budete mít trochu víc práce, ale ono to půjde.

Ty čubky se učí celkem rychle. Takže od tohoto okamžiku jsou ty čubky vaše. Myslím, že už budete vědět jak zacházet s otrokyněmi.?

Pěkně přede mnou všechny klečí, se skloněnými hlavami čekají až si jich začnu všímat. Jako k první se přibližuji k Monice /tak ona se jmenuje Monika/. ?Zdravím vás pane, jsem poctěna, že vám mohu sloužit a budu vám sloužit jak nejlépe budu moci. Nepřeji si nic jiného, než abyste byl se mnou spokojen.? Natahuje svoji hlavu směrem k mé ruce a já instinktivně nastavím ruku tak, aby mohla políbit prsten /teď teprve chápu proč mi pan Norden tak fascinovaně hleděl na prsten/. Nejenže mi políbí prsten, ale ještě mi ruku i oblízne. Zvedne svůj pohled a ten je plný radosti a oddanosti, možná se v nich i trochu zableskne šibalská jiskřička. Tatam je paní Nordenová. Teď už jen moje čubička.

Zahledím se do jejích očí, usměji se na ni a pohladím ji po vlasech. ?Hodná čubička. Myslím, že si budeme rozumět.? Přesouvám se k Zuzaně. ?A co ty??

?Děkuji za vaši pozornost pane. Bude mi radostí, posloužit vám ve všem tak, abych si váš zájem skutečně zasloužila. Předem děkuji za všechen čas, který mi kdy věnujete.? políbí mi prsten a zvedne pohled. V jejím pohledu vidím očekávání. Mám takový pocit, že čeká jak na mne zapůsobilo její prohlášení. Což o to, znělo to dobře, teď ještě nakolik to myslela vážně a nakolik je to jenom na efekt. Pohladím její ohnivou hřívu a hledám co všechno na ni ještě její oči prozradí.

?No uvidíme, uvidíme. Času si na tebe udělám určitě dost. Pak se teprve ukáže jak moc myslíš svá slova vážně.? Teď je na řadě Lucka. ?A co ty??

?Zdravím vás pane. Udělám pro vás všechno a cokoliv budu dělat, udělám s radostí a jak nejlépe to dokážu.? Mého prstenu se svými rtíky dotkne jen tak zlehka a okamžitě zvedá pohled. Její pohled mluví jednoznačně. Tak ty si asi myslíš, že mne utáhneš na vařené nudli, nejlépe přes postel. Tak jednoduché to ale mít nebudeš.

?Co všechno bys pro mne chtěla udělat?? Tohle ji zaskočilo. Zjevně na něco takového nebyla připravena. Koutkem oka zahlédnu jak se Zuzka zašklebí. ?Ty se moc nesměj. Já to vidím. Neboj se, na tebe taky dojde. Taky mi ještě dokážeš sílu svých slov.? Otáčím se zpět na Lucku. ?Já čekám. A čekání mne nebaví. Velmi nerad čekám.?

?Udělám pro vás cokoliv, pane. Cokoliv co si budete přát. Budu považovat za čest pro vás udělat cokoliv.?

?Opravdu cokoliv? Co když ti teď řeknu aby sis oholila hlavu dohola a já tě nechám celou od hlavy až k patě potetovat a dostaneš piercing na úplně všechna místa kam se dá dát? Teď promluv!?

?Ale pane, něco takového přece?.?

?To stačí! Raději mlč! Proč slibuješ něco co nemyslíš vážně. Proč mi tady vědomě lžeš??

?Promiňte pane. Celá tato situace je pro mne natolik překvapivá, že nevím jak se mám chovat. Moc se omlouvám. Vím, že si zasloužím trest a prosím vás abyste mne potrestal.? Chudinka se celá začala klepat a schoulila se u mých nohou.

?Neboj se. Teď jsi konečně promluvila upřímně. Já jsem rád, že jsi se projevila taková, jaká jsi. Nehraj si na něco, co nejseš. Ať už děláš cokoliv, vždy mysli na to, co jsi a co znamenají tvoje slova. Tvoji žádost o potrestání ale samozřejmě vyslyším. Ale k tomu tetování a piercingu se ještě dostaneme.? Trochu poodstoupím a kochám se pohledem. ?Jdeme dolů. Já si s panem Wagnerem ještě o něčem pohovořím. Za čtvrt hodiny za námi přijdete dolů. Nezlobte tady a v klidu meditujte.? Sejdeme s doktorem do salonu a já jsem plný dojmů a nevím co bych řekl dřív. Myšlenky s mi v hlavě rojí jako včely v úlu. Ale přece jenom se netrpělivě začínám vyptávat:

?Tak tohle je parádní překvapení. Jak tomu mám vůbec rozumět? Tohle všechno myslíte vážně, nebo si ze mne někdo dělá srandu? Nechcete mi říci ještě něco??

?Pan Norden si asi všiml vašeho prstenu, že?? Souhlasně pokývám. ?Zřejmě jste na něho udělal takový dojem, že se ihned bez váhání rozhodl, že budete dobrým pánem pro jeho děvčata. Pravděpodobně asi myslel spíš jenom na nějakou omezenou dobu, než se uzdraví, ale osud tomu chtěl jinak. Pan Norden byl přesvědčen o tom, že první dojem o člověku prozradí skoro vše a dá se říci, že měl na lidi docela čuch. Velice často se rozhodoval intuitivně a bez nějakého velkého přemýšlení. V naprosté většině případů se rozhodl správně. Protože jsme na to byli zvyklí, tak nás jeho rozhodnutí týkající se vás až tak moc nepřekvapilo. Já jsem si vašeho prstenu všiml také a právě proto jsem si nechal vyhledat kromě vašeho spisu i váš psychologický posudek od policie. Musím uznat, že to bylo zajímavé čtení. Asi ani nevíte co všechno se tam o vás píše. Domnívám se, že i tentokrát měl šťastnou ruku.

?Váš názor mne velice těší, ale nejsem si jist, že jsem skutečně ten pravý.?

?Pan Norden byl přesvědčen, že jím jste. A já s ním zatím bez výhrad souhlasím. Jen nezapomínejte, že Monika je majitelkou firmy. A ačkoliv se Monika stala takříkajíc vaším majetkem, tak podle zákona je to stále svobodná a svépravná osoba a de facto vaše nadřízená.

Já se pochopitelně i do budoucna hodlám zajímat o to jak se o ni staráte a jestli nepřekračujete meze, za které by ona sama odmítla jít. Předem vás upozorňuji, že budu občas požadovat, abych s ní směl promluvit o samotě a vy mi v tom nebudete bránit. Stejně tak jí nebudete jakkoliv bránit v tom aby mi svobodně řekla cokoli, co sama uzná za vhodné.?

?To jsem samozřejmě připraven respektovat a nevidím důvod proč by mi toto pravidlo mělo vadit. Předpokládám, že jste gentleman a nebudete jí klást otázky, které by mi mohly vadit.? Naše debata pokračuje dál a já se dozvídám různé podrobnosti ohledně toho co mne ještě čeká a nemine.

Naši debatu přeruší příchod děvčat. Zůstanou stát u dveří a čekají s hlavami skloněnými, až budou smět promluvit. Teprve až naše řeč utichne, promluví: ?Přišly jsme jak jste si přál, pane.?

?Výborně. Vy dvě se postarejte o oběd. Monika mi nejdřív trochu ukáže dům. Připojíte se k nám, doktore??

?Ne, ne děkuji. Raději zůstanu zde a připravím vám ještě nějaké papíry, na které byste se měl podívat.?

Procházíme domem, prohlížím si zařízené pokoje a nestačím se divit. Jenom těch pokojů co tady je. Každá z děvčat má svůj pokoj a ložnici. Pro pána domu ještě navíc i pracovna. Několik pokojů je zařízených a volných. Pro návštěvy, nebo pro případ jakékoliv jiné potřeby. Několik místností ani není zařízeno nábytkem. Snad největší dojem na mne udělá společná ložnice. Nádherná velká postel s masivní kovovou konstrukcí a skříně plné kůže, gumy a jiných skvělých hraček. Zbývá nám už jenom půda a sklep. Půda je velká a prázdná a sklep zamčen. Co se asi skrývá ve sklepě? Proč je sklep zamčen, když všechno ostatní je volné?

?Klíče od sklepa i od všech místností uvnitř jsou zamčeny v trezoru v pracovně. Stejně tak jsou tam i klíče od našich obojků. Klíč od trezoru je stejný jako u trezoru na firmě a je to ten klíč který teď nosíte na krku. Právě proto jsem vás žádala, abyste ho střežil jako oko v hlavě. Dá se říci, že to je klíč od nás.?

?Moc pěkně řečeno. Určitě mi budeš chtít říct ještě spoustu dalších věcí. Zatím si je nech pro sebe a po obědě si s vámi promluvím s každou zvlášť. Teď se ještě pro něco stavím v pracovně. Co myslíš, nebude už oběd na stole??

?Na stole určitě zatím ne, ale hotov už asi bude.?

Z trezoru v pracovně vytáhnu krabičku s balíkem klíčů. Vyberu z nich tři maličké, každý na kroužku s kovovou destičkou s vyrytým písmenem. Písmena M, Z a L mi napovídají, že by to mohly být ty co hledám. ?Tyhle jsou od obojků?? Monika se podívá na klíče v mé ruce a pak se mi zahledí do očí. Skoro neznatelně kývne hlavou. ?Pojď sem! Klekni si! Skloň hlavu!? Pomalu zasouvám klíček do zámku a odemykám ho. Ještě pomaleji sundávám celý obojek a ukazuji jí ho. Přesouvám se za její záda a rozepínám spony na jejím postroji. Chytím ji za bradu a slabým tahem nahoru jí naznačím aby si stoupla. Podívám se do jejích očí, usměji se a řeknu: ?Běž se převlíct do něčeho pěkného a pohodlnějšího. Pak přijď dolů.? Její oči se nemohou odtrhnout od mých. Plácnu ji přes zadek: ?Tak už běž.?

V jídelně už je prostřeno, ale jen pro dva a Zuzka čeká u dveří. ?Klekni!? Sundávám jí obojek a rozepínám spony. ?Skoč se převlíct do něčeho civilnějšího a vrať se zpátky.? V kuchyni se Lucka motá kolem sporáku a čistí ho, ale jídlo už má připraveno na servírovacím vozíku. ?Pokud už je jídlo hotovo tak bychom mohli přikročit k dalšímu.?

?Ano pane. Všechno je připraveno. Doufám, že budete spokojen.?

?Skvěle. Klekni!? Ještě jednou si zopakuji sejmutí obojku a rozepnutí postroje. Vezmi si na sebe něco pěkného a přijď do jídelny. V salonu se zastavím pro doktora a jdeme do jídelny. Hned po nás přichází i Monika v jednoduchých ale skutečně pěkných šatech. ?Byla bys tak laskava a prostřela pro pět, prosím? Najíme se všichni společně.? Odcházím do kuchyně a přivážím vozík.

Monika se hned ozývá: ?Ale pane, to nemusíte. Já bych to udělala.? Mezitím přichází i Lucka a Zuzka. Tak holky se asi dohodly co na sebe, protože na sobě všechny mají velmi podobné šaty, jen v různých odstínech

?Nejprve si něco ujasníme. Sundal jsem vám obojky. To znamená, že pro tuto chvíli jsme si rovni a já očekávám, že se tak i budete chovat. O své obojky se bát nemusíte. Brzy je dostanete zpět a opět obepnou vaše pěkné krčky. Ale kdy a jak je budete nosit si ujasníme později. Začneme tím, že zítra ráno se opět vrátíte do pozic, na které jste zvyklé a budete se mi hlásit jako poslušné a vychované čubičky a otrokyňky. Zatím ale dovolte, abych vás všechny pozval ke stolu. Prosím dámy, pane doktore.?

Celý oběd proběhne v poklidu a pohodě. Bavíme se o všem možném, o počasí, o vaření, prostě co nám přijde na mysl. Nálada se konečně uvolnila a nikoho by snad ani nenapadlo, že ještě před chvílí tyto tři dámy přede mnou neseděly u stolu, ale klečely na zemi s obojky kolem krku. Pan Wagner se po obědě omluví s tím, že ještě musí něco vyřídit na firmě a nechá mne s děvčaty o samotě.

?Já se teď přesunu nahoru do pracovny a jako první za mnou přijde Lucka. Vy dvě se zatím určitě nějak zabavíte.? V pracovně se usadím do křesla a během chvilky přichází i Lucka. ?Posaď se, udělej si pohodlí a řekni mi něco o sobě. Zatím o tobě nevím skoro nic, kromě toho, že jsi výborná kuchařka.?

?Děkuji pane. Snažím se abych vše udělala k vaší naprosté spokojenosti.?

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek