?Co?co?ty tady děláš?? trošku se zakoktal, když zpracovával překvapení z pohledu na tu osobu, která vlastně jako lavinu spustila události dnešního odpoledne.  ?Jak ses sem dostala??

?Petra mě pustila. Chtěla bych si promluvit o tom dnešním ránu. A smést to ze stolu.?

Martin teď na Lucku neměl vůbec náladu.

?Mluvila jsem už s Petrou a viděla jsem, že už jste o tom tématu také? diskutovali? sarkasmus, se kterým pronesla poslední slovo Martina opět popudil. Dobře no, nezachoval se právě čistě a s tím trestem to přehnal, ale z toho se musí zodpovídat sám před sebou a před Petrou, možná tak ještě před jejich rodiči, i když tomu by se rád vyhnul, ale určitě ne před Luckou. Obzvláště ne před Luckou.
 
?Co chceš?? znovu zopakoval svoji otázku.

Teď bylo na Lucce, aby převzala iniciativu, pokud se neměli jenom neplodně pohádat a mělo skutečně k TOMU dojít. Za tu dobu, co byl Martin pryč se na tuto chvíli připravovala, ale žádný nápad, ze všech které se jí předtím v plánech zdály realistické nebyl teď, tváří v tvář Martinovu rozzlobenému obličeji, rozumnou alternativou. Nakonec se tedy inspirovala od Petry: ?Nesouhlasím s tím, co jsi Petře vyměřil jako trest, to ať je jasné hned na začátku, ale chtěla bych projevit charakter a vzhledem k tomu, že to bylo všechno můj nápad a moje iniciativa, tak jsem připravena za to nést následky.?

Martin nevěřil svým uším. Skutečně mu právě Lucka dobrovolně nabídla, aby jí zmaloval zadek, jak to nedávno udělal Petře? To by bylo příliš krásné na to, aby to nemělo háček. Přesto?za pokus to stálo. Lucka nebyla z rodiny, byla dospělá a navíc spolu už chodili. Pokud by tedy nastala ta nepravděpodobná alternativa, že by se Lucce aspoň trošku líbilo dostávat výprasky, stejně tak jako se Martinovi očividně líbilo je udělovat, tak by byl v ráji.

Martin měl ve svých pocitek zoufalý zmatek, ale nevyužít příležitosti, která se mu nabízela? To by musel být hlupák.

?Takže ty souhlasíš, že ode mě dostaneš na holou, za to že jsi celou tu estrádu dneska ráno spustila?? ujistil se ještě. Lucka jenom přikývla, protože se neodvažovala promluvit, aby ji nezradil hlas. Už jenom když o tom mluvili, tak ji začínalo prudčeji bušit srdce a dostávala závratě jakoby z nedostatku kyslíku.

?Jakmile ale začnu, tak už jsi plně v mé moci a nemůžeš to v polovině zrušit, jako že sis to rozmyslela.? pokračoval Martin, který už se dostával do své role.

Další pokývnutí.

Když tak nad tím Martin přemýšlel, tak si Lucie zasloužila ten výprask za mnohem víc věcí, které se mezi nimi staly za celou dobu jejich středoškolského vztahu. Za všechny ty zrušené schůzky, za všechny nedodržené příchody i za to, že mu nakonec zahnula, protože jí byl prý moc vypočitatelný a nudný, což bylo příčinou rozchodu. Ano. Lucie si skutečně svůj výprask zasloužila a Martin se rozhodl dneska srovnat účty.

?Tak dobře? rozhodl už definitivně Martin.

Rychle naházel nákup do ledničky, mezitím co Lucie čekala ve dveřích co se bude dít a pak jí pokynul, aby šla za ním. Vyšel z domu, v garáži se ještě zastavil pro svůj starý řemen a jednu bambusovou tyčku od rajčat a pak pokračoval dál směrem k opuštěné stodole, která byla na jejich zahradě skoro až u lesa a dávno se používala jenom na uskladnění traktorku a zahradnického náčiní.

Měli velkou zahradu, dům z jedné strany sousedil s hlavní silnicí, ale z druhé strany se roztahoval až k lesíku, který v resuscitaci dostala Martinova rodina spolu s přilehlým polem. Nebyly to velké pozemky, ale stačilo to na to, aby to uživilo jeho mamku a jeho a ještě, aby zbylo něco na nezbytnou údržbu a opravy. Proto vlastně Martin šel na zemědělskou vysokou, aby měl titul, který mu také k něčemu bude a prakticky ho využije. I když?když tak nad tím někdy přemýšlel, co se ve škole učí, tak vážně pochyboval jestli to, co se tam za svá studia naučí, bude jednou ?komukoliv? k nějakému praktickému užitku.
 
Martin šel rázným krokem a Lucie tiše cupitala za ním, naprosto ovládnutá atmosférou toho, co právě zažívala. Kolikrát si něco podobného představovala, když ležela v posteli a ? věnovala se ?ruční práci??

A teď se to skutečně odehrávalo.

Martin otevřel dveře do stodoly pouze natolik, aby tam mohli oba vklouznout a popohnal Lucii dovnitř. Světla bylo zatím dost, i když se schylovalo k večeru a soumrak o sobě už dával vědět začínajícími červánky, ale slunce ještě svítilo dost na to, aby oba viděli, co vidět potřebovali. A za chvíli už tolik světla potřeba nebude.
 
?Tak se svlékni.? Otočil se Martin k Lucce, když se ta jenom rozhlížela po stodole, jakoby tu byla poprvé. Jakmile viděl, že se jí na rty dere námitka rázně ji umlčel. ?Mlč a dělej. Souhlasila jsi s tím, tak teď už nemáš cesty zpět.?

Lucii po zádech přeběhl mráz, když uslyšela jeho nezvykle ostrý tón a nepřítomně ze sebe začala stahovat oblečení. Proč začala tričkem, to bylo pro Martina záhadou, ale nechtěl ji přerušovat. Jak se říká: dokud dávají tak ber, když bijí tak utíkej. Lucie si měla stáhnout jenom kraťasy, ale pokud se sama rozhodla, že se svlékne docela, neměl Martin námitek. Petra tušila, že se něco děje, hned jakmile dveře podruhé bouchly. Někdo vyšel ven. Nerozuměla, o čem si Martin s Luckou povídali, na to byla ta televize puštěná příliš hlasitě, ale když pečlivě naslouchala, tak jí bouchnutí vchodových dveří nemohlo uniknout.

Chvíli čekala, jestli neuslyší Martina něco dělat, což by znamenalo, že si to Lucie rozmyslela, ale když se nic neozývalo, tak začala být zvědavá. Najednou uslyšela přes otevřené okno bouchnout dveře do garáže a Martinův hlas. Nebylo slyšet slova, ale k někomu mluvil. Co nejnenápadněji se přikrčila u okna a vyhlédla ven, připravena okamžitě zastrčit hlavu, pokud by se někdo díval zpět k domu, ale Martin  s Lucií jasně a svižně směřovali ke staré stodole.

Petra byla zklamaná. Doufala, že se to všechno odehraje v domě a ona tak bude moci v polovině vykouknout z pokoje a uvelebit se někde na schodech odkud by měla na všechno dobrý výhled. Nebo by alespoň mohla poslouchat dopadající rány a Lucčiny prosby, pokud by se Martin rozhodl vyplatit ji jinde než v obýváku, který by byl ale její jasnou první volbou, pokud by byla na Martinově místě. Martin se však očividně rozhodl jinak. Teď tedy Petře nezbývalo, než rychle se do něčeho obléknout a nepozorovaně vyběhnout ven, aby si našla nějaké pěkné místečko u stodoly nebo dokonce uvnitř.
 
Petra si zkusila natáhnout kalhotky, ale nedostala se ani ke stehnům a bylo jí jasné, že to není až tak dobrý nápad, takže rychle sáhla po první sukni, která ji padla pod ruku, upravila si tričko(bílé), které ale v kombinaci s tmavou sukní bylo jako pěst na oko a vyrazila do večerní zahrady, doufaje, že ji takto nikdo neuvidí. Rychle pelášila skrz záhonky a divoce rostlou trávu, která už potřebovala posekat a mířila přímo ke stodole, která se temně rýsovala vůči červené obloze jako nějaký strašidelný hrad. U vrat se zastavila a zaposlouchala se do zvuků, které se ozývaly zevnitř. Pravidelně dopadající rány a tlumené vzlyky. Zdá se, že představení začalo bez obecenstva - Petry.
 
Lucka se svlékla a přesně podle pokynů od Martina se přehnula přes kapotu zahradního traktůrku. Martin si ji ještě zlehka poplácal po zadku, odložil bambusku stranou a starý řemen přehnul napůl. Potom vzal protilehlé konce do obou rukou a chvilku si s řemenem jenom pohrával. Najednou se ozvala hrozivá rána, když Martin potáhl protilehlé konce od sebe a kůže plesknula o kůži. Lucka se zastyděla za svou reakci, když poté co uslyšela tu ránu, skoro nadskočila, tak moc sebou trhla. Martin se škodolibě usmál. Začínal tomu přicházet na chuť a Lucie si opravdu zasloužila, co se jí právě chystá nedělit. Už déle neotálel, aby ji nenechal čekat a poprvé se zeširoka rozpřáhl. Svištění řemene, plesknutí, rudý pruh přes obě půlky a zavýsknutí. To vše vytvořilo krásnou symfonii. A Martin byl dirigentem?

Lucka se po první ráně strašlivě lekla. Pálilo to jako ďas a než si stihla odpočinout, už to štíplo zas. Tak tak se ovládla, aby zůstala předkloněná, když ji řemen zasáhnul potřetí. Pořád bez jakékoliv pauzy. Přestože byla doteď vzrušená, teď to z ní všechno rychle opadlo. Jenom zatínala zuby a přála si, aby už byl konec.

Po pěti ranách Martin přestal a začal ji hladit. Zadeček ji pořád pálil, ale když jí ho tak jemně masíroval studenou rukou, začala se její touha opět rozhořívat. Martin ale nemyslel na to, aby pokračoval v hlazení a chladnou ruku rychleji, než by bylo Lucii milé, vystřídal opět pálící řemen. Další pětice jí vehnala slzy do očí a musela pořádně zkousnout čelisti, aby nevzlykala nahlas. Ruka opět na chvilku zahnala nejhorší pálení, než přišla další pětice?
 
Petra s jednou rukou v klíně naslouchala Lucčiným prosbám. Po první desítce ran se Lucka už neovládla a začala Martina prosit, aby už přestal. Petra si moc dobře vzpomínala, jak podobná slova, podobné prosby a sliby pronášela nedávno ona a také si vzpomínala, že to na Martina nemělo nejmenší vliv. Nejinak tomu bylo tentokrát. Řemen stoupal a klesal se strojovou pravidelností a Martin zůstal neoblomný. Když Martin dokončil patnáctku, usoudil, že má Lucie zatím dost a daroval ji chvilku na zotavení. Brečela jak malá holka a na zadečku jí jasně vystupovaly naběhlé pruhy.
 
?Tak teď ještě patnáct bambuskou a jsme hotovi. Už máš půlku za sebou.?
?Martinééé?prosíííím?už dooost?já už to nesnesuuu.? mezi vzlyky pronášela Lucka a snažila se ho obměkčit, když pohledem hledala jeho ostré, nesmlouvavé oči.
?Já jsem ten, kdo ti vyměří trest, ty ho máš přijmout. Tak mlč a přehni se zase.? Martin mezitím vyměnil řemen za bambusku a zaujal svoji pozici exekutora.

Lucka se nerada podvolila rozhodnuta dotáhnout to do konce.

Když se ozval hrozivý svist a vzápětí se jí do citlivého zadečku poprvé zakousla bambuska, musela radikálně změnit své představy. Obě ruce jí vystartovaly dozadu a chytla se za zasaženou zadničku, načež začala poskakovat a tancovat, jak se snažila zbavit intenzivní bolesti, o které doteď vůbec nevěděla že vůbec existuje. Bylo to, jakoby ji někdo pořádně praštil do brňavky, ale neustávalo to. Bylo to stejně intenzivní, jenom to trvalo celé vteřiny, a teprve potom se jí podařilo zastavit její skotačení s rukama připlácnutýma na zadku, jakoby ho musela držet na svém místě nebo by upadl. Martin se v duchu smál, když si vzpomněl, jak mu tato holka před několika lety s nosem zvednutým k oblakům řekla, že je příliš usedlý a nudný a že ona si našla někoho živějšího. Zdálo se, že i ona je živá až až, obzvláště po tom rozkošném tanečku, který mu právě předvedla.

?Zpátky do pozice Lucko. Jestli tady tedy nechceš zůstat na noc?? Lucka se na něho zděšeně podívala, když si uvědomila, že by jí mohl trápit ještě dlouho, protože on je tady šéfem a ona se podvolila, že to všechno přijme bez námitek. Samozřejmě se mohla otočit a odejít, ale její hrdost jí to nedovolila. Už by mu nikdy nemohla na oči a tohle je přeci to po čem tolik toužila? nebo snad ne? Jen v jejích představách to bylo tak nějak čistější, romantičtější a nebolelo to tolik. Musí se tím prokousat. Lucka zaujala zase pozici ohnutá přes kapotu traktůrku a zadek vystrčila do výše, vstříc dalšímu výprasku. Ve skutečnosti se jenom snažila zamaskovat, že se jí doteď klepou kolena z předchozí rány. Martin si opět pohladil proužkovanou napuchlou zadničku, kde už nabíhalo pořádné jelítko po té první ráně a znova ukročil dozadu, aby se mohl dobře napřáhnout.

Petra poslouchala srdceryvné výkřiky, která se ozývaly zevnitř. Teď už jí začalo být Lucky nesmírně líto a v duchu ji obdivovala, že to vydrží navzdory té bolesti, která jí zaznívala v hlase. Když se konečně ve stodole rozhostilo ticho, tak si Petra uvědomila, že už by měla zmizet, aby si na sebe neušila další boudu. Přitom, jak byl Martin v ráži, by se jí následky vůbec nemusely líbit. Rychle se zvedla ze svého úkrytu u střešního okénka a pelášila zpět do domu.
 
Mezitím ve stodole Martin odložil bambusku stranou a do náruče vzal Lucku. Přestože byl pořád přesvědčen, že si každou ránu zasloužila, zároveň ji i obdivoval, že to skutečně dotáhla až do konce. To vůbec nebylo Lucce, kterou znal, podobné. Když se Lucie zotavila z největšího šoku a už jenom zlehka pofňukávala v Martinově náruči, zatímco ten ji držel, konejšil a uklidňoval, tak také Lucie zažívala nové pocity. Martin byl vždycky spolehlivý, ale teď ukázal i svoji ?macho? stránku a stejně se v jeho blízkosti ještě necítila tak v bezpečí a jistá jako právě teď. Bylo to jak v klasikovi o Dr. Jekkylovi a panu Hydeovi. Tentýž chlap, který jí doteď způsoboval takovou neuvěřitelnou bolest, ji teď ještě delší dobu nepustil z pevné náruče, dokud se sama neodtáhla. Lucie už skoro zapomněla, jak Martin voní, jak mu pravidelně bije srdce, jakou má postavu a široká ramena. Proč ho vlastně tehdy opouštěla? Podívala se mu do tváře. Beze slova její pohled oplácel. Říká se, že oči jsou okna do duše a dveře k srdci. Tito dva nepotřebovali slov, se kterými stejně nedokázali obratně popsat, co se mezi nimi právě změnilo. Lucka se postavila na špičky, aby ho mohla políbit. Martin se sklonil, aby se na špičky stavět nemusela.

?Zkusíme to ještě jednou od začátku?? zeptal se Martin, když se od sebe odtáhli, a Lucka přesně věděla, že nemluví o polibku ani o výprasku. Měli několikaletou pauzu, ale dnešní noci v sobě navzájem objevili něco, o čem sami dosud neměli ponětí, že to uvnitř je? Martin nechal všechno ležet, Lucii pomohl obléci triko a kolem ramen jí hodil starý plášť, který visel ve stodole a oba zamířili do domu. Lucie dnes přespávala tady, o tom nebylo třeba diskutovat. Až když byli skoro u domu, tak kolemjedoucí auto posvítilo rovnou do oken domu a odhalilo jejich zraku zvědavý obličej v jednom z oken, který ovšem okamžitě zmizel a jen kývající se závěs tiše svědčil o tom, že nešlo o halucinaci.
 
?Petra.? vyslovili oba současně a vzápětí se rozesmáli.
 
Petra doběhla do domu a ihned vyběhla do Martinova pokoje, aby se mohla dívat, až se budou ti dva vracet. Dlouho se nic nedělo, takže se nakonec začala obávat, že utekla příliš zbrkle, když ještě nebylo po všem, ale tu se najednou pootevřely vrata stodoly a po potemnělé zahradě klopýtaly dvě postavy. Petra věděla, že by měla zmizet zase k sobě do pokoje, ale pořád si říkala ještě chviličku, ještě chviličku, až byli oba skoro u domu. Chtěla jim vidět do tváře, aby se tak zkusila domýšlet, co se v poslední půlhodině ve stodole ještě dělo, když jí do očí posvítilo kolemjedoucí auto. Po hlavě skočila k zemi jak podťatá, za kterýžto manévr by se nemusel stydět ani profesionální filmový kaskadér a proplížila se do svého pokoje. Bouchly vchodové dveře a dovnitř vešel mladý pár. Martin Lucku dovedl do sprchy, kde se obratně vyvlékl, když se ho ona snažila dostat pod sprchu taky, s tím, že zatím připraví večeři a sprchový kout je stejně pro dva malý. Když ohřál kuřecí špízy, které udělal už včera a nadělal dost hranolek pro všechny, tak došel do pokojíčku za Petrou.

?Péťo vstávat!? teprve když se nehýbala, tak tiše zašeptal: ?Viděl jsem tě v okně. Jestli okamžitě nevystartuješ k večeři, tak si vezmu ten tvůj kartáč a poženu tě do kuchyně svinským krokem.?

Ani to nestihl doříct a bylo to jakoby právě vyslovil kouzelnou formuli na oživení  golema-Lucky. Tatam byla předstíraná ospalost, tentam byl ?hluboký? spánek, když Petra vyskočila z postele jako kdyby byla na pružince a, jen tak v tričku, prosvištěla kolem Martina, který jí jen tak na poslední chvíli stihnul uhnout z cesty, aby se ve dveřích nesrazili. Když kolem něho letěla, chtěl jí popohnat plácnutím po zadku, ale Petra byla tak rychlá, že se ohnal naprázdno a trefil jenom její vlající tričko. Martin se neudržel a rozesmál se nahlas. Petra, mezitím už dole ze schodů a jen několik kroků od kuchyně, se překvapeně otočila a také se začala zubit.

Když po chvilce všichni seděli, více či méně pohodlně, u večeře a povídali si o běžných každodenních nesmyslech, jakoby byl dnešek den jako kterýkoliv jiný, tak měli všichni v koutku mysli totéž, ačkoliv to nikdo nevyslovil: Možná to nebude až tak špatný začátek prázdnin?

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek