Holky tam vyrazily v pátek odpoledne, aby neztratily polovinu soboty
jenom cestováním. Vyzvedl je Karel, Petřin kluk, a potom vyrazili.
Přijeli hodně pozdě a ani moc hostů tam ještě nebylo, všeobecně vládl
trochu zmatek a každý se jenom zabydloval a seznamoval. Všechno začalo
až v sobotu. Na Orlíku bylo krásně. Počasí jim přálo, lidi byli
otevření a přátelští a tak Laura snadno ?zdomácněla?. Jezdilo se na
koních, na vodních lyžích a na večer bylo naplánováno grilování. Laura
se skvěle bavila. Jenom večer se omluvila, protože byla asi příliš
dlouho na sluníčku, takže po grilování šla hned spát, přestože na
programu ještě cosi bylo.
V neděli, když se opalovala spolu s Petrou, si všimla, že Petra má
opět zadek pořádně zmalovaný. Tentokrát se ale Petra nezahalovala,
pouze ho chránila před sluníčkem. Laura už to nevydržela a zeptala se
rovnou, jak to s Petrou je. Petra se pochlubila, že důvod, proč je
party jenom pro uzavřenou společnost, je že to jsou všechno BDSM+ lidé.
A že když Laura včera odešla spát tak brzo, tak přišla o prakticky celý
večerní program a následnou spankingovou párty.
Holky si dlouho povídaly a přestože se Laura zpočátku ošívala a brala
celé téma jako tabu, otevřenost a naprostý nedostatek jakýchkoliv
zábran u Petry ji nakonec přinutily klást čím dál, tím jasnější,
přesnější, přiléhavější a ?soukromější? otázky. Laura se v přátelské
atmosféře naprosto odvázala a nakonec souhlasila, že by chtěla na
vlastní kůži zažít, jaké to je. Ve skutečnosti to nebylo až tak
spontánní rozhodnutí, jak by se možná zdálo. Laura totiž už dlouho v
myšlenkách a představách přemítala, jaké by to bylo, dlouho tajně
surfovala po všelijakých tématických stránkách na internetu, ale vždy
to bylo pro ni něco zakázaného a ze strachu před odsouzením se nikdy
nikomu nesvěřila. Až teď.
V neděli se Laura nemohla dočkat večera. Byla jako na trní, břicho se
jí svíralo, částečně ze strachu, částečně z očekávání a touhy. Když po
večeři ve společenské místnosti najednou lidé začali dělat prostor a na
světlo světa se dostaly různé kříže, kozy, obleky a kostýmy, rákosky a
důtky, biče a plácačky a kilometry provazů a provázků a tucty a tucty
šátků, pout a řetězů, když se z usměvavých děvčat najednou staly
nesmlouvavé dominy a ze sympatických pánů odměření dominanti a všude
kolem pobíhali různě oblečení nebo spíše neoblečení subíci s doplňky,
které Laura ještě nikdy na vlastní oči neviděla, tak tehdy to vypadalo,
jakoby se otevřela brána do jiného světa. Problémy byly zapomenuty,
povinnosti odloženy a Hra začala. Netrvalo dlouho a Laura vyplácela
jednoho mladíka, který si přišel pro výprask a nedlouho potom zase
Laura křičela, když na oplátku jiný mladík vyplácel ji.
Víkend to byl nezapomenutelný a přestože Lauru pořádně pálil zadeček
cestou do Prahy, přesto si přála, aby to trvalo o den déle.
Od té doby si s Petrou byly ještě bližší.
Až do toho osudného dne. Byl to další ze dnů, se kterým se Laura ještě
dodnes těžko vyrovnávala. Ráno jí zavolala máma, že Lauru velmi
potřebuje, jestli by nemohla přijet. Zdálo se, že je zlomená a
nešťastná, několikrát se jí zlomil hlas a ke konci telefonátu Lauru
skoro prosila, aby se co nejdříve ukázala v Olomouci. Laura měla jiné
plány, chystala se večer na párty, na kterou se těšila už celý týden, a
navíc pořád neodpustila mámě, že ji tehdy také nepodržela, když ji
Laura potřebovala, když se jí hroutil svět. Trošku jakoby naschvál se
rozhodla, že mámě zavolá až zítra a přijede až po párty. Když si na ni
máma za poslední půlrok nevzpomněla ani jednou, tak proč by Laura teď,
na jeden její telefonát, měla ihned skočit na vlak a jet stovky
kilometrů jen proto, že se jí stýská?
Dodnes svých tehdejších tvrdých slov lituje.
Už na párty se cítila nějaká nesvá a tak raději zavolala už večer.
Nikdo to ale nebral. Druhý den jela hned prvním vlakem do Olomouce a
marně se cestou snažila zbavit zlé předtuchy. Neměla pro ni žádný
důvod, ale pořád jela v úzkosti a bojovala s dechem a touhou
rozeběhnout se a něco?cokoliv? dělat. Když přijela domů do Olomouce,
dověděla se od sousedky, že se máma včera zabila. Snědla nějaké prášky,
zapila je alkoholem a vypadla z okna. Později se dozvěděla, že máma
užívala antidepresiva a léčila se v protialkoholické léčebně.
Nepřenesla přes srdce odloučení od muže a ztrátu dcery.
To byl Lauřin nejhlubší bod v dosavadním životě.
Smrt pro ni byla doteď naprosto nepředstavitelná. Bylo to něco, co je
jenom pro ty druhé, co se jí nikdy nemůže stát. Tak osudově se mýlila.
Jediný člověk, který jí zůstal, který jí byl blízký a její jediná
rodina ? zemřel. Její vinou. Kdyby neodmítala telefony, kdyby se o mámu
víc starala, kdyby jí neřekla ta strašná slova včera ráno, kdyby,
kdyby, kdyby? Lauře se zřítil celý svět. Už zase. Do Prahy se už
nevrátila.
Pokračování následuje...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Engine pracoval: 0.056565999984741 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.035787105560303 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 38855 bytes