Věnováno Martině: Věřím, že budeš mít dost síly na to, abys překonala to, co se ti teď zdá jako nepřízeň osudu.

??a pak všechno ztratilo smysl.? Martina dopsala poslední větu a znovu si smutně přečítá svůj příběh. Příběh o neopětované lásce, bolesti a zklamání. Její příběh.
Poslední slova se jí už zase ztrácejí, když se jí do očí nahrnou slzy. Tlačítko -Odeslat- najde spíše po paměti a potom ji pláč zcela přemůže. ?Proč?? zašeptá a otočí hlavu vzhůru,  ?Proč se to musí stát jenom mě?? Vypne počítač a v náhle potemnělé místnosti poslepu najde postel, kde zaboří hlavu do polštářů, než zcela podlehne svému žalu.
Pokojem se ještě dlouho rozléhají vzlyky, než mladou dívku, která teprve nedávno úspěšně složila zkoušku dospělosti na gymnáziu, přijme do své náruče konejšivý spánek.

Laura skončila v práci dříve, protože jim v nemocnici vypadla počítačová síť. Když přijížděla domů a odemykala dveře, uvědomila si, že Michal přijede z práce až za dvě hodiny.
Přestože věděla, že by z toho mohl být průšvih, neodolala a odhodlala se pustit počítač. Michal jí sice za trest zakázal připojovat se na internet až do neděle, ale pokud bude šikovná a bude jí přát štěstí, mohlo by se jí podařit navléknout to tak, aby na nic nepřišel.
A říká se přece: Co oči nevidí, to srdce nebolí. I když v Lauřině případě by bylo lépe upravit pořekadlo na: Co Michalovy oči nevidí, to Lauřin zadeček nebolí. Michal měl totiž velmi svérázný způsob, jak si vynutit poslušnost.

 
Laura skopla lodičky, kabelku a sako hodila na nejbližší židli a hned se hrnula k počítači. Pokud si to pořádně ohlídá, má tak půldruhé hodinky času, potom počítač vypne, uklidí a možná si stihne i udělat kávu, než Michal přijede.
Laura se připojila na svůj oblíbený portál a všimla si, že přibyla nová povídka. ?Hurá, tak se to vyplatilo, alespoň si zlepším náladu.?

??a pak všechno ztratilo smysl.? poslední věta Lauře ještě zněla v hlavě. Na tuto povídku prostě musela zareagovat. Celé to přečetla jedním dechem a bylo jí, jako by se vrátil čas, ona byla zase studentkou a toto napsala ona sama. Bylo to tak nabité emocemi, tak přesné, tak?blízké.
-Přidat komentář-
?Hmm, no jo, ale co teď? Jak to napsat, aby to neznělo jako fráze a zároveň, aby to bylo výstižné?? Nejlepší by bylo napsat té holce, že není sama, že Laura zažila naprosto totéž, že to prostě k životu patří a ?ale ne, to už zase zní jako z nějaké knihy.
?Já ti rozumím. Zažila jsem kdysi totéž. Nepropadej depresi a držím palce, ať se z toho dostaneš.? Už, už to Laura chtěla odeslat, ale pořád se jí to zdálo takové?umělé.
?Já ti rozumím. Zažila jsem kdysi totéž.?
-Odeslat-
Laura se vrátí zpět na článek a znovu se začte do písmenek, které skrývají tolik bolesti, tolik ?vzpomínek.

?


Premiantka

?Laura se narodila a vyrůstala v Olomouci. Máma byla Češka, otec Ital, bussinesman. Laura byla od malinka velmi pohotová a cílevědomá. S tátou pravidelně chodila na tréninky tenisu, aby se připravila na profesionální dráhu tenistky, ve škole byla vždycky nejlepší, protože věděla, že jednou bude doktorkou. Není až tolik důležité, co z toho byly její plány a co byly plány rodičů. Důležité je, že malá Laura věděla, čeho chce? čeho MUSÍ dosáhnout. A rodiče ji, jak jinak, podporovali a dodávali jí všechnu sebedůvěru a kuráž k tomu, aby si za svými cíli šla. Dokud byla Laura ještě malá, bylo všechno v pořádku, ale jakmile odešla studovat na anglické soukromé elitní gymnázium a bydlela na internátě, už to mezi rodiči přestávalo klapat. Táta sice ještě bydlel v Čechách, ale stále častěji jezdil na obchodní cesty a různé víkendové firemní pobyty. Laura se domů dostala jen jednou za čas a navíc během studií měla jiné, důležitější věci na práci, než zjišťovat význam tichého pohledu, který máma občas smutně upřela do zrcadla, nebo příliš hlasitého smíchu, kterým se táta snažil zamaskovat?něco. Laura se pořád držela na špici ve škole a i v tenisu byla pořád v první desítce republikového žebříčku. Bylo to náročné, bylo to namáhavé a trpěl tím Lauřin soukromý život, ale pořád měla několik dobrých kamarádek mezi tenistkami a její kluk byl kapitánem basketbalového mužstva krajského přeboru. Všechno bylo OK.


Flákačka

Trošku problémovější to začalo být, až když Laura odmaturovala jako premiantka ročníku a odešla do Prahy studovat medicínu. S rodiči se vídávala čím dál tím řidčeji, kamarádky, které měla v tenisovém klubu vídala už jenom na soutěžích a její kluk odešel studovat do Ostravy, takže je dělila vzdálenost celé republiky. Jak se ale říká, láska hory přenáší.
A přenášela.
Laura si s ním posílala SMS, chatovali spolu na internetu a kdykoliv to šlo, tak se domlouvali na společných víkendech doma v Olomouci. Potom se ale začalo doma něco dít. Laura přicházela každý druhý víkend domů, aby se viděla s rodiči, ale stále častěji se stalo, že doma našla jenom mámu, která jí řekla, že táta je na služební cestě. Ze začátku doma na Lauru vždy čekal alespoň dárek nebo dopis, ale potom už nic. Až po roce se Laura dozvěděla, že máma s tátou už spolu nežijí, že táta se odstěhoval zpátky do Itálie a žije tam se svojí družkou. Dokonce i ty dárky ve skutečnosti nebyly od něho, ale od mámy, která se snažila zamaskovat, jaký je stav věcí. Laura se cítila zrazená a podvedená. Otcem, mámou?celým světem. Proč se každý chová tak sobecky a nikdo nemyslí na ni? Ten víkend se s mámou pohádaly a Laura odjela hned do Prahy, aniž by doma vůbec přespala.

A v Praze se jí zřítil svět.

Laura zavolala svému klukovi, Martinovi, do Ostravy, protože prostě potřebovala slyšet známý hlas, který by ji politoval, a místo toho jí Martin řekl, že teď nemá čas, že jí chtěl zavolat a říct jí, že si našel novou holku, ale že na to prostě nebyl čas.

Potom položil.

Laura zůstala stát jako opařená. Němý telefon držela v ruce a nevěřícně na něj upírala zrak. Skutečně jí právě Martin řekl, že se s ní rozešel, ještě než mu stihla říct, co se stalo doma v Olomouci? Do očí se jí nahrnuly slzy. To přece nemůže, to prostě nemůže. Laura se snažila ještě několikrát zavolat Martinovi, až se jí nakonec dostalo odpovědi, že volané číslo neexistuje. Laura nemohla věřit svým uším. Martin právě zakázal příchozí hovory z jejího čísla a jedním gestem tak odstřihnul jejich společný život, jejich minulost, jejich budoucnost. Říká se, že neštěstí nechodí nikdy samo. Laura dnes přišla o celou budoucnost. Jejím rodičům už na ní nezáleží, její kluk ji opustil.

Svět se zřítil a už jí nezůstal nikdo. Laura se šla, poprvé v životě, opít.

Celý příští týden se Laura nacházela v mlžných oblacích mezi skřítky, bílými myškami a růžovými slony, mezi rozmazanými postavami marťánků, kteří na ni pořád mluvili a brebentili, ale ona se na ně jenom usmívala, protože jim nerozuměla. Až nakonec k ní přišel velký plyšový medvídek a neustále na ni naléhavě mluvil. Laura mu nerozuměla a byl docela zábavný, ale nakonec zaplašil všechny myšičky a slony a trpaslíky a potom ? potom už bylo ticho a Laura moc chtěla spát. Medvídek jí nabídl svůj pelíšek, takže si Laura lehla a spala.

Zdály se jí různé podivné sny, některé pěkné a pokojné, ale mnoho děsivých a pochmurných, vždy volala a křičela, až se probudila, a tehdy zase uviděla medvídka a ten ji řekl, že už může zase spát. Když se Laura konečně probudila a začala zase normálně vnímat, zjistila, že je v nemocnici. Přišel za ní doktor a vysvětil jí, že ji našli v krajně podnapilém stavu na koleji, až když se vrátila její spolubydlící. Že Lauře hrozila otrava alkoholem a bylo by nesmírně vhodné, kdyby navštívila psychologickou poradnu.

Na psychologa se Laura samozřejmě vykašlala, stejně by jí nepomohl, vlastně ani nebylo s čím, všechno bylo přeci v pořádku. To že se na Lauru vykašlal celý svět, to ještě neznamená, že se z toho nevylíže sama. Může bojovat klidně proti celému světu.

Tento názor jí vydržel do příštích zkoušek ve škole. Prolítla. Naprosto a dokonale.

Bylo třeba vymyslet novou strategii, jak dát dohromady svůj život, který tak nešetrně poničily vnější vlivy. Na tréninky tenisu přestala chodit, protože neměla čas se učit. Profesionálka z ní nebude, na to už je příliš stará, a rekreačně si zahrát může kdykoliv. Laura se více skamarádila se svojí spolubydlící, Petrou, o které doteď nevěděla prakticky nic. Petra byla doteď v jejích očích flákačka, která školou procházela jenom díky nevěřitelnému štěstí, podvodům a tahákům. Nyní se však postupně dověděla, kolik práce stojí za tím vším ?flákáním se?. Je třeba důsledně volit kurzy u těch správných přednášejících, je třeba mít dobré vztahy s obvodní lékařkou, kvůli omluvenkám, je třeba mít čich na správné lidi, kteří mají otázky ke zkouškám, je třeba ?býti viděn?, aby se lidé sami zajímali o případné obchody s písemkami, zkouškami, termíny a semestrálkami. Petra byla přebornicí a čím více ji Laura poznávala a čím více nahlížela za oponu, tím více si Petry vážila.

Vlastně jenom díky Petře měla dost síly projít dalším semestrem. Pravda, už nebyla premiantkou, ale zato měla mnoho volného času a studium ji více bavilo. Navíc se zdálo, že existuje ještě něco, co Lauru s Petrou spojuje. Šlo o velmi soukromou věc a Laura si nebyla jistá stavem věcí. Šlo spíše o náznaky, ale Laura se nikdy neodvážila zeptat se nahlas.

Jednou si všimla, že Petra má na zadku tmavé šmouhy, když Petra vylézala ze sprchy, ale než si Laura mohla prohlédnout zadek svojí spolubydlící pořádně, aby vyloučila, že nešlo jenom o klam nebo hru stínů, tak se Petra zabalila do ručníku. Jindy to byla rákoska, která sice mohla skutečně sloužit jako tyčka do kytek, ale ? nebo to byly adresy na internetu, které Petra občas navštívila, když byla Laura ve škole? nebo ty maily z divných adres? nebo ty obrázky a texty, které si Petra prohlížela, ale jakmile Laura vstoupila do místnosti, ihned minimalizovala explorer a dělala, jakože si čte něco do školy?

Opravdu šlo jenom o náznaky, možná si dokonce Laura jenom něco namlouvala, ale pokud ne?pokud ne, tak by stálo za to zapříst na toto téma řeč. Vždyť i sama Laura si prohlížela podobné adresy a navštěvovala podobné chatovací místnosti. Ke zlomu došlo, když ji jednou Petra pozvala na víkendovou párty jenom pro zvané. Mělo jít o tématickou párty, na kterou s Petrou chtěl jít její kluk. Petra jen tak nezávazně pozvala i Lauru...


Pokračování následuje...