Komentáře k : Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 965
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 967
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 968
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 972
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 974
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 975
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 976
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 977
Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /srv/www.ds-life.cz/www/include/15.05.2003/procedury.php3 on line 978
Dne 4. února vydalo nakladatelství BBpress pro Brno a okolí zdarma distribuovaný reklamní plátek "Vaše šance" , označený číslem 02/2004. Víceméně periodikum, jakých vychází desítky, kdyby.... kdyby se na titulní stránce neukázala "zajímavá fotografie" dominy Aradie, jako upoutávka a ilustrační fotografie na vložený článek o sadomasochismu.
Pikantní ovšem je, že Aradia použití svého portrétu vydavateli nejen že nepovolila, ba dokonce o tom, že někde tisknou neměla ani páru, a co horšího, autor textu PhDr. et PaeDr. Miroslav Petržela, klinický psycholog a psychoterapeut, zplodil takový žvást, že by svoji fotografii pod takovýto článek nepropůjčil nikdo soudný.
Není naším cílem s výplody doktora Petržely nějak ostře polemizovat, snad jen několik bodů
1: Doslovný překlad názvu "sexuální preference" jako sexuální volby (!) je hrubě neprofesionální a zavádějící. Slovem volba totiž implikuje DOBROVOLNOST "zvolené" sexuální orientace, což z odborného hlediska není pravda ani omylem. Sexuální variace jsou v současnosti většinou autorů pokládány za vrozené a hlavně za vědomou volbou neovlivnitelné záležitosti.
2: Slyšel jste pane doktore také někdy něco o tzv "partnerském sadomasochizmu", kde spolu provozují "sadomaso" dva do sebe zamilovaní lidé. Dva lidé pro oboustranné potěšení, pro oboustranné příjemné pocity? Bez sebemenší touhy někoho týrat, mučit a působit mu utrpení Že to nezní tak ultimativně, senzačně a nedýchá s toho hrůza perverze a zvrácenosti, aby se to dalo tisknout??
3: Uvědomujete si pane doktore, že jste v očích veřejnosti vhodil do stejného pytle s duševně nemocnými vrahy, kanibaly a vůbec nebezpečnými jedinci i spoustu skvělých lidí, kteří nejenže nejsou psychicky narušení, tím méně nebezpeční, ale jejich jedinou chybou jest pouze to, že v posteli provozují věci, které se stejně souhrnně jako nepřesně označují mezi lidmi jako "sadomasochizmus" ?
4: Uvědomujete si vůbec pane doktore, jak můžete takovýmto neprofesionálním a zavádějícím článkem ovlivnit (negativně) sebepojetí a životy lidí se sexuálními variacemi obecně??
Ze zmiňovaného článku citujeme:
Co je to "sadomasochismus"
Sadomasochizmus je vedle fetišismu, exhibicionismu, voyeurství, pedofile atd. jednou z poruch sexuální volby. Poruchy sexuální volby (preference) se dříve nazývaly sexuální úchylky, nyní se v medicíně používá neutrálnějšího výrazu "parafilie". Parafilie jsou poruchy, které jsou charakterizovány sexuálními impulsy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní. Linie mezi "normálním" a "nenormálním" sexuálním prožíváním a chováním se v průběhu historie posouvá ve směru větší tolerance k "nenormálním" fantaziím a aktivitám. V psychoanalýze se používá termínu "perverze". Sám používám tohoto termínu, ale musím předeslat, že jej vnímám bez etických přívlastků, které jsou patrné z překladu tohoto slova - zvrácenost, zvrhlost, úchylnost. Na perverzi se dívám jako na jednu z psychických poruch, jakými jsou například fobie, deprese, schizofrenie.
Veřejnost znovu a znovu šokují případy, kdy v souvislosti s perverzí byl spáchán brutální zločin. Naposledy upoutal pozornost případ německého kanibala Armina Meiwese, který uřízl penis Berndu Jürgenu Brandejsovi, společně jej osmažený pojedli, pak Brandese pověsil na hák, vrazil mu nůž do krku a následně rozporcoval a postupně pojídal. Jak je možné, že něco tak "zvráceného" může někoho vzrušovat?
Příčiny poruch sexuální volby nejsou známy. Často se označují za "multifaktoriální", tedy podmíněné mnoha faktory (genetickými, biochemickými, psychologickými atd.), ale cizí slovo jen zakrývá naši neznalost. Existují určité známky biologické predispozice (abnormální elektrická aktivita mozku prokázaná elektroencefalografem; zobrazovací metody, např. pozitronová emisní tomografie, ukazují abnormality v temporálním laloku; laboratorní metody přinášejí výsledky svědčící pro abnormální hormonální hladiny), ale osobně se domnívám, že rozhodující roli při vzniku poruch sexuální volby hrají vztahy s rodiči, a nebo jinými významnými osobami v dětství, zejména traumatizující zážitky, které se v těchto vztazích odehrály.
Sadomasochizmus představuje volbu sexuální aktivity, která zahrnuje omezování osobní svobody, působení bolesti nebo ponížení. Jestliže jedinec takovou aktivitu přijímá, jde o masochismus, jestliže ji sám provádí, jedná se o sadismus. Někteří lidé pociťují vzrušení jak ze sadistických, tak z masochistických aktivit. (Mezinárodní klasifikace nemocí - desátá revize)
Ve svojí praxi jsem léčil pacienta, který trpěl masochismem. Jednou z představ, která jej sexuálně vzrušovala a při masturbaci vedla k vyvrcholení, byla scéna z filmu Čekej do tmy (Wait untill dark) (1967), v níž je slepá žena Suzie (Audrey Hepburn) ohrožována vrahem Harry Rottem, jenž v jejím bytě hledá panenku, obsahující drogy. Pacient se ztotožňoval se slepou hrdinkou, sexuálně ho vzrušovala její bezmocnost. Tuto masochistickou fantazii bylo možno uvést do vztahu se zážitky z dětství, kdy matka často vyprovokovala otce, že není chlap, když není schopen ani syna zbít. Otec, aby dokázal, že je chlap, začal syna tlouci, k němu se přidala matka a syna "nekonečně dlouhou dobu" řezali. Ten ze situace nemohl uniknout, cítil se zcela bezmocný. Aby mohl uvedené situace přežít, použil psychickou obranu, která se nazývá "sexualizace". Mechanizmus této obrany není znám, ale spočívá v tom, že člověk prožívá traumatickou situaci jako sexuálně vzrušující.
V psychoanalýze existuje několik teorií, které vysvětlují vznik sadomasochizmu. Nejpřehlednější prací z poslední doby - pojednávající o těchto teoriích - je kniha předního italského psychoanalytika Franca de Masiho s názvem Sadomasochistická perverze (The Sadomasochisti Pervesion) (2003).
Sigmund Freud (1856 - 1939), moravský rodák, se domníval, že sexuální pud má různé složky - sadismus, masochismus, exhibicionismu, voyeurství, homosexualitu. Dítě je mnohotvárně perverzní, perverze podle Freuda vymizí z vědomého zájmu během procesu psychosexuálního zrání. Člověk se perverzním nestane v dospělosti, ale preverzním zůstane (z dětství).
Francouzská psychoanalytička Janine Chasseguet-Smirgel perverze nepovažuje pouze za sexuální poruchu, postihující relativně malý počet lidí, ale chápe je jako rozměr lidské psychiky, za pokušení v mysli, které je společné nám všem. Perverze a perverzní chování se vyskytují zvláště v historických obdobích, která předcházejí nebo doprovázejí sociální a politické převraty. Příkladem může být nevázané sexuální chování spojené s příchodem nacismu. Rozmach transvestitních kabaretů těsně před nástupem Hitlera k moci zachycují filmy Kabaret, Hadí vejce a Soumrak Bohů. Ve filmu Soumrak Bohů popisuje Luchino Visconti příběh muže, který se oddává incestu s vlastní matkou, oblečený jako Marlene Ditrich v "Modrém andělovi", a znásilní děvčátko, jež potom spáchá sebevraždu. Chasseguet-Smirgel vyslovuje hypotézu o souvislosti mezi historickými zlomy, které se jeví jako známky příchodu nového světa, a změtením mezi pohlavími a generacemi vlastním perverzi, jako kdyby naděje na novou sociální a politickou realitu byla spojena s pokusem o zničení sexuální reality a pravdy. V knize Kreativita a perverze, která vyšla česky v roce 2001, věnuje pozornost geniálnímu filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol. Karel Kopfrkingl je příkladem nekrofila, sadisty, který idealizuje destruktivní povahu svého zaměstnání. Vysvětluje svému novému kolegovi Dvořákovi, že kremace umožňuje duši, aby se osvobodila z těla, jak je smrt krásná a užitečná, protože zkracuje utrpení. Kopfrkingl se nakonec stane vrahem manželky a syna, nakonec se ujme vznešeného poslání vybudovat ve jménu spásy veškerenstva plynová žároviště na hromadné spalování lidí.
PhDr. et PaedDr.. Miroslav Petržela, klinický psycholog-psychoterapeut
Oficiální vyjádření Madam Aradie: Kdepak zůstala novinářská čest? Tedy, pokud nějaká vůbec někdy byla.
Minulý týden mi volal můj otec, že našel ve schránce zajímavý inzertní plátek. Což o to, takových mívám denně plnou schránku. Tyhle noviny firmy BBPress však byly v něčem odlišné. Nezabývaly se pouhou placenou reklamou brněnských firem. Na titulní straně byla moje fotografie.
Neznám ani tento plátek, ani pana Sedláka šéfredaktora novin a když mi otec volal, že je právě před druhým infarktem, nechápala jsem, o co vlastně jde. Pochopila jsem, až když mi noviny poslal poštou. Uprostřed novin byl článek jakéhosi pedagoga Dr. Petržely, který zde rádoby odborně rozebírá fenomén sadomasochismu.
Což o to. Po přečtení článku jsem z něj měla pocit, že pan doktor si koupil knihu Dr. Smirgelové - Chasseguetové, "Kreativita a perverze" a že se snažil rádoby vědecky zkompilovat cosi od paní autorky, spolu s výňatky z knihy Dr. Weisse Sexuální deviace a navíc ještě svůj text obohatil vlastními postřehy ze sledování TV NOVA o "německém deviantovi", který si dal na internet inzerát ve znění: ?Kdo se chce nechat sníst, ať mi napíše? a tímto způsobem si našel parťáka, kterého zaživa postupně zbaštil.
Což o to, každý se snaží zviditelnit, jak to jde. Zřejmě se i pan PaeDr. Petržela potřeboval zviditelnit před 150.000 Moraváky, kterým šel článek přímo do schránek, zřejmě netušící, že i mí rodičové jsou Brňáci.
Takže, aby jeho slova dostala správný šmrnc, pan šéfredaktor neváhal otisknout jako ilustrační fotografii můj portrét. Kde ho vzal ? Bůh ví? Má fotografie je tedy ve všech brněnských domácnostech vedle článku o kanibalovi, který sežral svého kamaráda. Co z toho vyplývá? ?Ty jsi taky zrůda, která vraždí a požírá mužské penisy?? Na tohle se mě zeptal můj otec.
Bylo mi jasné, že má téměř desetiletá snaha vysvětlit mému otci, že sadomasochisté nejsou žádné zrůdy a že se nestydím za svoji orientaci a že mi dokonce vyšla už pátá kniha, ve které se zabývám problémy lidí s menšinovou sexuální orientací, mezi nimiž jsem našla spoustu hodnotných přátel, a že mě i tzv. ?normální? lidé konečně začali poslouchat a mé názory brát, je v háji.
Zmohla jsem se jen na to, že jsem panu šéfredaktorovi poslala mail s otázkou, od koho odkoupil autorská práva na zveřejnění mé fotografie a kdo mu dal morální právo tuhle moji fotografii dát pod tenhle blábol. Spolkla jsem narážku na pana Dr. Petrželu, i když by mě zajímalo, co o sadomasochismu skutečně ví a kolik sadomasochistů viděl na vlastní oči a taky osočení pana Sedláka, že pokud bych měla chuť někdy nějaký penis sníst, tak pak jedině ten jeho, ale že bych z toho neměla rozhodně žádné sexuální uspokojení a nakonec se zmohla už jen na to zavolat mému právníkovi.
Porušení autorských práv je minimum, čeho se pan Sedlák, šéfredaktor brněnských inzertních novin, dopustil. Kde zůstaly morální zábrany? Zřejmě žádné nebyly. Takže se nejspíš sejdeme u soudu.
Obrázek o "etičnosti" některých rádobynovinářů, o touze po senzacích a především o tom, že si nejen média, ale mnohdy i akademickými tituly ověnčení lidé nedávají pozor na ústa, píší "senzace" o věcech, o kterých nemají nejmenší páru a vůbec si neuvědomují možný dosah svých slov. Do "stejného fochu" tak byli xenofobně hozeni schizofrenici , duševně choří, transvestité, kanibalové,fašisté, patologičtí agresoři i spousta lidí kteří si "jen hrají".
Případný další vývoj v tomto případě budeme nadále sledovat a sdalším vývojem událostí Vás průběžně seznamovat.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
Konečně jsem se dostala k tomu podrobněji rozebrat článek Dr. Petržely. Můj rozbor jsem mu poslala a vystavuji ho i k nahlédnutí. Zajímal by mě Váš názor na věc.
Takže k článku
1. odstavec - s definicemi souhlasím. Až na jedno - zkoušel jste se někdy zabývat myšlenkou, že perverze je potenciálně dána každému jedinci za určitých okolností a že záleží jen na spouštěcím impulzu, kdy a jak si ji jednak připustí a jednak si ji začne realizovat? Výchova a tím způsobená tabu v nás jsou tím cenzorem, který nám brání svobodně rozvíjet své sexuální fantazie a realizovat si je. Já osobně jsem ještě nepotkala člověka, který by po podrobnějším vysvětlení, co jsou to DS hry, nezatoužil si nějakou z nich vyzkoušet / samozřejmě například v jemnější formě / a teď vůbec nehovořím o sadomasochistech, ale skutečně o lidech, kteří jsou tzv. "normální": ¨
Všimla jsem si za dobu své praxe, že spousta mých klientů po realizaci svých fantazií trpí "výčitkami svědomí," popisují své pocity tak, že se nenávidí za to, že svým představám propadli a že si je zrealizovali. Stává se, že po lekci se třeba 14 dní vůbec neozvou jakoby bojovali se svým "Já", kterému stejně nakonec znovu neodolají / sami to takto popisují /. Není právě výchova tím cenzorem, způsobujícím výčitky a deprese z toho, že nám cosi v nás říká, že se to nemá dělat? Výchova - tedy společnost. Zajímalo by mě, zda primitivní národy trpí například depresemi či sexuální frustrací. Co myslíte?
Myslíte si skutečně, že perverze je psychikou poruchou?
Na druhé straně jsem však vysledovala, že spousta sadomasochistů trpí nejrůznějšími poruchami osobnosti !!!! / viz Praško: Poruchy osobnosti /. Zdalipak na toto téma někdo někdy prováděl nějaký výzkum?
K druhému odstavci se vyjadřovat nebudu. Myslím, že příklad kanibala nebyl ten nejvhodnější, ale o tom jsme už mluvili. Zapomněl jste totiž na to, že spousta SM párů žije ve spokojeném manželství a že neohrožuje ani společnost, ani sebe samé, protože si dovedou přesně definovat hranice, kam už nesmějí zajít. To je podle mě rozdíl mezi patologickým sadismem či patologickou agresivitou a DS vztahem.
Třetí odstavec - v teorii jste znalec, to je fakt, ale skutečně si myslíte, že při vzniku poruch sexuální volby hrají tak významnou roli vztahy s rodiči a vývoj osobnosti v dětství? Já osobně měla spokojené dětství, mí rodičové jsou vzorem spořádaného manželství. Nikdy jsem neměla žádné psychické problémy, ale pamatuji se, že už jako malé dítko předškolního věku jsem si ráda hrávala s chlapci ?na válku? a poutala je ke stromům a trápila je. No nevím, na kolik se na tom podepsal vliv mých rodičů. Myslím, že výchova jistě může hrát roli, pokud je například příliš puritánská, ale myslím, že to je pouze jeden z faktorů / pokud je dítě například řezáno otcem, neznamená to přece, že z něj vyroste masochista. Naopak. Kdo vzpomíná na výprask jako na něco nepříjemného, bude ho nesnášet i v dospělosti. /
Čtvrtý odstavec - proč popisujete sadomasochismus jako omezování osobní svobody? Není lépe říci, že jde o převzetí vlády nad partnerem. Ale nesmíte zapomínat, že také o převzetí zodpovědnosti za něj. V USA existuje společnost APEX - A power exchange - výměna síly či moci. Což je dle mého názoru velmi výstižné. V každém, i normálním sexu, bývá přece zpravidla jeden z partnerů ten aktivní / ten, kdo ovládá / a druhý pasivní. Nedokážu zcela posoudit "normální sex", ale kdysi jsem měla chvíli "normálního" partnera, který se podivoval jak to, že jsem v sexu aktivní já a nutím ho do pasivní pozice. Prý v životě poznal jen takový sex, že se partnerka položila na postel a čekala, co se bude dít. Tak tohle je tedy ten normální sex?
Pátý odstavec - nelíbí se mi Váš výrok " měl jsem pacienta, který trpěl masochismem.? Nemyslím, že by většina z nás BDSM pozitivních masochismem "trpěla":
Naopak, myslím, že trpí lidé, kteří po deseti letech manželství jsou znuděni sexem a raději na něj rezignují vůbec. Taky Vás překvapuje, kolik lidí po čtyřicítce žijí tak velice střídmě sexuálním životem? Já se s tím setkávám denně a když se zeptám proč, slýchávám stejnou odpověď :" Už je to nuda. Stereotyp. Jednou za čtrnáct dní tři minutová spartakiáda. Už přesně vím, kdy partnerka jak vzdychne, jak se otočí, co řekne..." Vůbec se nedivím. Nejsou tito tzv. "normální" těmi omezenými, trpícími? BDSM hry jsou o fantazii a kreativitě. Jednou mi řekl můj soused, když jsem pořádala setkání BDSM pozitivních na mé chatě a on tam náhodou přijel: "Vždyť vy vůbec nejste zlí. Vy jste jenom takoví hračičkové." Myslím, že to vystihl lépe, než jakékoliv definice.
Se zbytkem textu souhlasím. Vidíte, sám v závěru citujete z knihy Kreativita a perverze autorku, že perverze je dimenzí lidské psyché. Proč ji tedy považovat za patologickou?
Moje definice rozdílu mezi patologickou sexualitou a pouhou neškodnou sexuální fantazií je trošku jiná. Vychází z mé praxe.
Pokud partneři realizují své sexuální fantazie po vzájemné dohodě a tak, aby nepoškodili partnera na zdraví, či na životě a pokud mimo těchto občasných perverzních her jsou schopni i klasického sexuálního života tak, jak ho definují sexuologické slovníky, považuji je za zcela normální a jejich sexuální chování za projev fantazie a kreativity v sexu.
V případě, že nedokážou udržet hranice mezi tím, co mohou a co je už pro partnera nebezpečné a nejsou schopni "normální" formy sexu bez SM podnětů vůbec, pak by se dali tyto osobnosti zařadit mezi "sexuální aberace". I když znám spoustu případů lidí, kteří se dokážou sexuálně realizovat pouze v BDSM hrách a považují se při tom za zcela normální.
Sadomasochisté, na rozdíl od patologické agresivity, si dokážou vymezit a udržet hranice mezi tím, co si mohou dovolit a mezi tím, kdy by mohli ublížit. Na jednom večírku jsem měla na konzultaci jednoho sadistu. Shodou okolností byl to Brňák. Pracoval u kriminálky a svěřil se mi, že má ve svých fantaziích při výsleších týrat ženy a bít je až do bezvědomí. Proto odešel z práce a zvolil si jiné povolání. Doporučila jsem mu návštěvu sexuologa dřív, než neudrží své vášně na uzdě. Hovořili jsme i o případné kastraci.
Potom začal večírek, na který přijel nějaký "chlapík", zřejmě omylem. O BDSM neměl ani tušení. Když jsme před ním poručili otrokyni, aby se svlékla, začal ji sprostě napadat a osahávat ji a mačkat prsa. Dívka měla slzy v očích, ale nedovolila si nic říci. Než jsem stačila zasáhnout, vstal onen Brňák a hocha vyvedl z večírku ven, protože tohle si přece nemůže k otrokyni nikdy dovolit! Pochopila jsem, že tenhle Brňák má naprosto jasno a že žádnou kastraci nepotřebuje.
A ještě si dovolím na závěr přirovnání.
Představte si, že vám ve stoje partnerka spoutá ruce za zády a zaváže vám oči šátkem. A potom řekne: ?Padni!? Uděláte to? Pouze tehdy, když máte jistotu, že vás při pádu chytí a že si nerozbijete nos. Pouze tehdy, když jí naprosto důvěřujete. Že věříte, že převzala za vás zodpovědnost. O tomhle jsou naše BDSM hry. O hrách s psychikou a strachem člověka, o tom, ale o vnímání těch nejjemnějších nuancí pocitů a prožitků. O sexuální magii. Pokud nedokážete navázat úzkou zpětnou vazbu s partnerkou, nedokážete vnímat každý záchvěv jejího těla, každý vzdech, pak je BDSM jen pouhá teorie.
Engine pracoval: 0.090779066085815 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.0024430751800537 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 50648 bytes
