Párty se konala na pronajaté chatě na Orlíku.

Holky tam vyrazily v pátek odpoledne, aby neztratily polovinu soboty jenom cestováním. Vyzvedl je Karel, Petřin kluk, a potom vyrazili. Přijeli hodně pozdě a ani moc hostů tam ještě nebylo, všeobecně vládl trochu zmatek a každý se jenom zabydloval a seznamoval. Všechno začalo až v sobotu. Na Orlíku bylo krásně. Počasí jim přálo, lidi byli otevření a přátelští a tak Laura snadno ?zdomácněla?. Jezdilo se na koních, na vodních lyžích a na večer bylo naplánováno grilování. Laura se skvěle bavila. Jenom večer se omluvila, protože byla asi příliš dlouho na sluníčku, takže po grilování šla hned spát, přestože na programu ještě cosi bylo.

V neděli, když se opalovala spolu s Petrou, si všimla, že Petra má opět zadek pořádně zmalovaný. Tentokrát se ale Petra nezahalovala, pouze ho chránila před sluníčkem. Laura už to nevydržela a zeptala se rovnou, jak to s Petrou je. Petra se pochlubila, že důvod, proč je party jenom pro uzavřenou společnost, je že to jsou všechno BDSM+ lidé. A že když Laura včera odešla spát tak brzo, tak přišla o prakticky celý večerní program a následnou spankingovou párty.

Holky si dlouho povídaly a přestože se Laura zpočátku ošívala a brala celé téma jako tabu, otevřenost a naprostý nedostatek jakýchkoliv zábran u Petry ji nakonec přinutily klást čím dál, tím jasnější, přesnější, přiléhavější a ?soukromější? otázky. Laura se v přátelské atmosféře naprosto odvázala a nakonec souhlasila, že by chtěla na vlastní kůži zažít, jaké to je. Ve skutečnosti to nebylo až tak spontánní rozhodnutí, jak by se možná zdálo. Laura totiž už dlouho v myšlenkách a představách přemítala, jaké by to bylo, dlouho tajně surfovala po všelijakých tématických stránkách na internetu, ale vždy to bylo pro ni něco zakázaného a ze strachu před odsouzením se nikdy nikomu nesvěřila. Až teď.

V neděli se Laura nemohla dočkat večera. Byla jako na trní, břicho se jí svíralo, částečně ze strachu, částečně z očekávání a touhy. Když po večeři ve společenské místnosti najednou lidé začali dělat prostor a na světlo světa se dostaly různé kříže, kozy, obleky a kostýmy, rákosky a důtky, biče a plácačky a kilometry provazů a provázků a tucty a tucty šátků, pout a řetězů, když se z usměvavých děvčat najednou staly nesmlouvavé dominy a ze sympatických pánů odměření dominanti a všude kolem pobíhali různě oblečení nebo spíše neoblečení subíci s doplňky, které Laura ještě nikdy na vlastní oči neviděla, tak tehdy to vypadalo, jakoby se otevřela brána do jiného světa. Problémy byly zapomenuty, povinnosti odloženy a Hra začala. Netrvalo dlouho a Laura vyplácela jednoho mladíka, který si přišel pro výprask a nedlouho potom zase Laura křičela, když na oplátku jiný mladík vyplácel ji.  

Víkend to byl nezapomenutelný a přestože Lauru pořádně pálil zadeček cestou do Prahy, přesto si přála, aby to trvalo o den déle.

Od té doby si s Petrou byly ještě bližší.

Až do toho osudného dne. Byl to další ze dnů, se kterým se Laura ještě dodnes těžko vyrovnávala. Ráno jí zavolala máma, že Lauru velmi potřebuje, jestli by nemohla přijet. Zdálo se, že je zlomená a nešťastná, několikrát se jí zlomil hlas a ke konci telefonátu Lauru skoro prosila, aby se co nejdříve ukázala v Olomouci. Laura měla jiné plány, chystala se večer na párty, na kterou se těšila už celý týden, a navíc pořád neodpustila mámě, že ji tehdy také nepodržela, když ji Laura potřebovala, když se jí hroutil svět. Trošku jakoby naschvál se rozhodla, že mámě zavolá až zítra a přijede až po párty. Když si na ni máma za poslední půlrok nevzpomněla ani jednou, tak proč by Laura teď, na jeden její telefonát, měla ihned skočit na vlak a jet stovky kilometrů jen proto, že se jí stýská?

Dodnes svých tehdejších tvrdých slov lituje.

Už na párty se cítila nějaká nesvá a tak raději zavolala už večer. Nikdo to ale nebral. Druhý den jela hned prvním vlakem do Olomouce a marně se cestou snažila zbavit zlé předtuchy. Neměla pro ni žádný důvod, ale pořád jela v úzkosti a bojovala s dechem a touhou rozeběhnout se a něco?cokoliv? dělat. Když přijela domů do Olomouce, dověděla se od sousedky, že se máma včera zabila. Snědla nějaké prášky, zapila je alkoholem a vypadla z okna. Později se dozvěděla, že máma užívala antidepresiva a léčila se v protialkoholické léčebně. Nepřenesla přes srdce odloučení od muže a ztrátu dcery.

To byl Lauřin nejhlubší bod v dosavadním životě.

Smrt pro ni byla doteď naprosto nepředstavitelná. Bylo to něco, co je jenom pro ty druhé, co se jí nikdy nemůže stát. Tak osudově se mýlila. Jediný člověk, který jí zůstal, který jí byl blízký a její jediná rodina ? zemřel. Její vinou. Kdyby neodmítala telefony, kdyby se o mámu víc starala, kdyby jí neřekla ta strašná slova včera ráno, kdyby, kdyby, kdyby? Lauře se zřítil celý svět. Už zase. Do Prahy se už nevrátila.

  Pokračování následuje...

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek