Vzdává to. Svaly se poddávají vyčerpání. Jen mozek stále pracuje.
Oči vidí černého koně a rudý plášť. Čich cítí vůni štiplavého kouře. A pak se její tělo probudí v pekle
na teplém vyhřátém beránčím rouně zcela nahé. Její uši slyší hlas ...
Utíkala jako štvaná zvěř. Ukradla pecen sýra a ted ho ani nestačí sníst. Kdyby ji býval manžel nevyhodil pro podezření z čarodějnictví z domu, nemusela se ted skrývat a krást. Jen trochu, trochu bezpečí a tepla ... a ... lásky!
Je už tak unavená. Slyší chrastit zbrojnoše otěžemi a brněním. Jsou blízko!
"Ó Bože, pomoz mi! Copak nejsi?!," volá nebohá.
A dusot kopyt se blíží. Pravda je oproti lži tak slabá! Kdo jí uvěří? Kdo pozná její pravou tvář? Nozdry se jí roztahují jako divokému koni. Zbrojnoši už jsou blízko!
Bůh neslyší.
"Ďáble!!! Tak aspoň Ty! Ozvi se! Jsem přece bosorka!"
Křičí. Bezmocně klesá k zemi. Dusot kopyt už je blízko.
Velmi blízko.
Vzdává to. Svaly se poddávají vyčerpání. Jen mozek stále pracuje.
Oči vidí černého koně a rudý plášť. Čich cítí vůni štiplavého kouře. A pak se její tělo probudí v pekle
na teplém vyhřátém beránčím rouně zcela nahé. Její uši slyší hlas ...
On:
Pojď ke mně, holčičko!
Ďábel jsem, co žízní po slzách.
Ona:
Ne! Láska nejsou slzy...
On:
Tiše!!! Ted si s Tebou pohraju. Můj chtíč se rodí s vůní tvého pižma a živí se tvým strachem.
Pojď ke mně! Tady jsi v bezpečí.
Ona: ? (Nechápavě na něj hledí)
On:
Před světem zlejším než má bolest pro Tebe.
Ona:
Bezpečí nebolí. A zahání strach!
On:
Chm, bolest je vykoupení právě za to bezpečí.
U mě je poslední poctivé slovo DOST!
Tobě pro vysvobození ... Mě pro radost!
Ona:
Dost!
On:
Čtyři pro tebe za trest a dvě mě pro potěchu. Klekni!
Ona:
Před zlem nepokleknu! Zlo tě živí. Nebo touha?
On:
Čekám, děvče, až poklekneš. Až ti slzy vysvětlí zlo lhostejnosti a bezduchosti světa.
Chtělas bezpečí! Co za to?
Ona:
Láska není prodejná.
On:
Láska? To slovo neznám. Mluvím zde o bezpečí a vysvobození tvé zmučené dušičky, která tak hrdě škemrá. Oddanost a úcta se k bezpečí hodí líp než Láska.
Ona:
Bez lásky ani jedno nemůže být!
On:
Cha! Už nikdy tomu neříkej láska. Pocítíš úlevu. Slib mi to a poklekni. Spoutám Tě k oddanosti.
Ona:
Duši nespoutáš, ta se dává z.....
On:
Z oddanosti. Ovšem, ty jedno naivní a nezkušené děvče. Poklekni nebo rychle uteč.
... (svírá bič...)
Ona: (poklekne váhavě)
On: Vidíš! A teď můžeš příjmout cokoliv a zapomenout na vše. Nedovolím ti vzpomínat na lásku! Ohni se!
Ona:
(chvěje se)
On:
Raz, dva, tři, čtyři - tvoje vstupenka do světa vykoupení, pět, ... šest - mě pro pobavení!!!
Ona: Pane, přestaň! Už ti neuteču. (Přimyká se k jeho noze jako čubka .... A náhle před sebou vidí na visící třásni královský zbrojnošský erb. Vytřeští oči)
On: To je málo i příliš zároveň. To zavání lidskou láskou. Chci, abys byla jenom má. Tak jako je můj kůň i meč a pes!
Ona: Není lidská láska. Je jen ženská oddanost a mužský majetnický pud. Nezáleží na tom, jaké věci jsou, ale jak je nazveme.
On: (chytne jí za vlasy) Lidé nazývají věci tak, jak je cítí. A pak se cítí ošizeni na trhu s pravdou. Nabízím bezpečí za oddanost. Je ti to jasné?!
Ona: Pane, oddanost i láska jsou slepé trhovkyně. Láska se ale nebojí jít s kůží na trh. Oddanost se plíží v zádech strachu!
On: Mlč! Nasadím ti obojek a budeš má! Nemusím ti nabízet vůbec nic! Se mnou se nesmlouvá! Nikdy! (šlehne bičem do vzduchu)
Ona: Ty nevíš, že žena je mužovo svědomí? Je-li poslušnost oddaností v očích Tvých, pak máš jí mít! Co poroučíš Pane? (A lísá se k jeho ruce)
On: Čubko. Uteč! Musel bych tě zabít a upálit! Jsi bosorka, přece jen ...
Ona: Proč jsi mne tedy zachránil? Chtíč Ti, Pane, zkřížil cestu? Tak ber. Dokud tu klečím pokorně, dokud neucítíš mé zuby ve své holeni! Proč váháš?!! (dívá se na něj vyzývavě)
On: Protože jsi mé svědomí. Jsem ... špatný ďábel, a tys chytrá bosorka.
Ona: Jsi muž a já jsem žena. A špatná trhovkyně ...
On: Nebudeme obchodovat!
Ona: Ne, Pane, jen si vyměníme důstojnost. Dám Ti jí v oddanosti a Ty mě v bezpečí. Drobné Ti vrátím v lásce.
On: To slovo jsem ti zakázal vyslovit, dráždíš mne přespříliš a neposloucháš!!! Neutekla jsi a ani nemlčíš, jak jsem chtěl! (smýkne s ní o zem a odchází pro obojek)
Ona: (Nadzvedne hlavu a dívá se ...)Opravdu se bojím o svou ... duši. Jsi ďábel v rouše člověka!
On: Ďábel byl tvá volba, ne má. Není úniku před osudem. Můžeš mu jít vstříc. Támhle jsou dveře.
Ona: (pláče) Půjdu mu vstříc, cestou kterou budu já chtít. Nasaď mi obojek, Pane, ... a sobě ... ho sundej ...
Ne, to není pohádka. To je o jednom Dominantním zamilovaném zbrojnoši a konec neodzvonil zvonec. Nakonec uhořeli oba v plamenech. Copak bosorkám se pomáhá??? Inu, za dobrotu na žebrotu.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
