Předchozí díl: Ponynka I.

Vzbudilo ji zaklepání na dveře.

?Obleč se, půjdeme se projít, abys věděla co tě čeká!? ozvalo se za dveřmi. Ponynka na sebe natáhla sportovní prádlo a jedno z černých bodyček. Nijak nestála o další z důkladných prohlídek, i když oči, které si ji prohlížely, zářily jako hvězdy.
?Hotovo??
?Ano, Pane?, odpověděla zmateně. Netušila, že její nový Pán bude stanovená pravidla dodržovat tak důsledně. Vešel do pokoje a v ruce držel uzdečku.
?Stůj!? Nasazení trvalo dost dlouho. Pán byl důkladný a řemínky pečlivě zkoušel. Když byl konečně spokojený, vydali se spolu na obhlídku. Ponynka se divila, protože dlouhá chodba ve které měla pokoj měla jen dvoje zamčené dveře. Jedny vedoucí ven z domu a druhé do kuchyně. Ostatní prostory jí byly volně přístupné.

?Kousek odtud je malý penzionek, jídlo ti budu nosit. Mísu s ovocem doplním každé ráno a pitím se můžeš obsloužit v obýváku za barem.? Dvůr byl prostorný. Dokonce s krbem a houpací sítí. Za malými vrátky čekaly výcvikové prostory. Ty ponynku překvapily nejvíc. Doposud vždycky běhala po louce, ale tady byla ohrada natřená na bílo a vystlaná pilinami. Muž upravil otěže tak, aby ponynce nebránily v pohybu a nechal ji ohradu důkladně prozkoumat. Procházela po uhrabaném povrchu a prohlížela si značení na okrajích ohrady, kavalety srovnané podél stěny a parkurové překážky ležící těsně za ohradou. Doposud si na pony hrála, aniž by se ona či její partner blíže zajímali o svět koní, teď ale byla tak zaujatá, že si ani nevšimla jak ji nový Pán volá k sobě. Probralo ji až prásknutí bičem, které jí zaznělo těsně za zády. Vyděšeně se rozeběhla zpět a poklekla mu k nohám, očekávajíc trest za neposlušnost tak, jak byla zvyklá z dřívějška. Mužské ruce ji uchopily za paže a zvedly.

?Pojď, podíváme se spolu. Nevěděl jsem, že neznáš ani základy?, uslyšela znovu ten sametový hlas a znovu, už podruhé v jednom dni pocítila vděčnost a úlevu. Muž uchopil otěže a vedl ji po ohradě. Vysvětloval, ukazoval, nechával ji prohlížet všechno co ji zaujalo. Aniž by si to ponynka uvědomovala, šla za ním už bez vodění, zvědavě se natahovala pokaždé, když na něco ukázal a dokonce se mu opřela rukama o rameno, když si stoupala na špičky.
?Tak, konec prohlídky! Oběd jsi prospala, teď je čas na večeři. Po ní můžeme projít stáje, jestli chceš. Už jsi viděla koně zblízka?? Ponynka zavrtěla hlavou. To že byla dvakrát na závodech a jednou na táboře s koňmi se jí zdálo spíš jako sen, než jako zkušenost, přestože až doposud platila mezi svými známými za odbornici.

Ráno ji překvapila snídaně, servírovaná až do postele, ovšem zároveň s tím ji Pán upozornil, že hodinu po jídle má první výcvikovou lekci, ať se připraví. Poprvé dostala postroj přes bodyčko ? a hned jí bylo jasné, že to není ono. I když body nemělo švy a sedělo na těle dokonale, přece jen to bylo nepohodlné. Navíc se i nasazení postroje obešlo téměř bez dotyků, jen na dvou místech jí Pán upravil řemeny tak, aby seděly přesně. Postroj byl už opravený a ponynka si všimla, že to, co se dřív odbývalo stylem ?no co, tak to trošku táhne, ty naděláš? nebylo ani trochu v pořádku ? teď, po pečlivé opravě, ji netáhlo nikde nic.

Výcvik byl spíš hrou, protože ponynka neznala žádný z klasických povelů, takže začínali jen tím, že se učila pravidelnému chodu a pohybu na lonži. K večeru, když čekala na další lekci, dospěla k rozhodnutí, že bodyčko opravdu pod postroj nepotřebuje. Koneckonců to bylo nepohodlné a hrozně se v tom potila. Pán vypadal potěšeně, když před něj předstoupila jen tak, ale neřekl nic, jen se usmál. Slíbených dvacet minut výcviku uteklo jako voda a ponynka měla hlavně obavy, že ji budou bolet nohy, protože běhání s jejím původním Pánem bylo úplně jiné.

?Klekni na stůl na všechny čtyři? nařídil Pán jakmile se vrátili z ohrady. ?Nejsi zvyklá a kromě toho bych byl rád, abys od začátku věděla, že pravidelný výcvik vyžaduje i pravidelnou péči? vysvětloval jí. ?Zkusíme klasickou masáž, kterou potřebuješ, nahradit kartáčováním. Má to kladný vliv i na elasticitu pokožky. Sundám ti uzdečku, kdyby se ti cokoliv nelíbilo, neboj se říct. Rozumělas??
?Ano, Pane.?
?Až si zvykneš, budu tě kartáčovat celou, ale zatím uděláme jen nohy a pokud neřekneš stop, tak i ruce. Postroj si můžeš zatím nechat.? Vytáhl kartáč na koně a začal mechanicky kartáčovat nohy dlouhými tahy odspodu nahoru ? nárty, lýtka, stehna?.ponynka začínala vzdychat. Tahle péče se jí líbila, jen ji mrzelo, že tahy kartáče končí předčasně, jakoby utržením v půlce stehen.
?Pane, smím se zeptat??
?Ano.?
?Já?všimla jsem si, že kartáčujete zvenčí, ale bolí mě i vnitřní strany stehen. Mám strach, že zítra na výcviku nebudu stačit na svoje povinnosti. ?Vím, ale pokud to chceš, musím dát ruku nahoru na stehno, abych tě nezranil. Je na tobě, jestli to dovolíš.?
?Ano Pane.?
?Co ano? Smím? Nebo ano, jako že rozumíš? Jsi ukvapená. Rozmysli se, ať pak nelituješ.?
?Smíte Pane. Já jsem chtěla?je to moc příjemné. Nevím, jestli se mám bát nebo těšit. Myslím ale, že vám mohu věřit.?
?Dobrá, takže můžu pokračovat,? usmál se muž a dokončil masáž takovým způsobem, který ponynce vyhovoval. Cítila teplo a částečně i vzrušení. I masáž rukou byla příjemná a ponynka se přistihla, že si přeje, aby zítra došlo na celé tělo.

Po týdnu už ponynka ovládala základní povely a začínala se seznamovat i s další dovedností ? různými druhy chodů. Dávno se už nebála tak, jako na začátku a na výcvik, ještě stále dělený do kratičkých lekcí, se těšila. I večerní kartáčování nohou a zad patřilo k jejím oblíbeným hrám. Stále ještě nedovolila, aby se jí její nový Pán dotknul jindy než při práci a ještě pořád jí bývalo po večerech smutno, ale mimo svůj pokoj k televizi nebo k bazénu nešla. Když přešli na složitější kroky, zavedl Pán další věc ? odměny. Ponynka něco takového neznala. Když poprvé Pán natáhl ruku s překrásným zrnkem vína, vůbec netušila, co s ním. Až teprve na jeho pobídku ?Jsi hodná, vezmi si!? si vzala zrnko svými rty přímo z jeho dlaně a přitom poprvé ucítila jeho vůni.

Odměny byly různé a ponynka se těšila na všechny. Bylo to úplně jiné, než když si musela zvykat na tresty a bát se, kdy bude bita i za maličkosti. Teď byla chválená i za snahu. Po deseti dnech zvládla pohyb na lonži dokonale, jak se snažila vysloužit si pochvalu a pamlsek. Když ji ale Pán chtěl pohladit po vlasech, vyděšeně uhnula. Neřekl nic, ale oči, které vídala zářící a usměvavé ztmavly a zesmutněly. Ten večer ponynka poprvé nešla hned do svého pokoje. Přišla do obýváku a položila mu hlavu do klína.
?Copak se děje?? zeptal se.
?Mrzí mě, můj Pane, že jsem uhnula?jste na mě moc hodný. Já?.můžete mě hladit. Je mi smutno, když se neusmíváte?? ponynka se zajíkala, celá rudá, a skrývala tvář v jeho klíně. Cítila se provinile, protože přece patřila jinému a přitom jí na tomhle cizím muži tolik záleželo. Pohladil ji po vlasech a nabídl jí místo vedle sebe. Zůstala ale schoulená u jeho nohou, překvapená sama sebou, svými city. Od toho večera sedávala s ním a odvážila se i do bazénu. Plavala ráda a hrála si naprosto bez zábran.

další díly: Ponynka III.