Tik, tik, tik...

Probudila jsem se dnes nějak moc brzy... kouknu na hodinky... je teprve šest. Chce se mi ještě trochu si poležet... Včera jsem se vrátila od Pána zase na chvíli k rodičům. Byl to krasný týden. Jen sami dva. Já jsem byla zase jen jeho. Jeho poslušná otrokyně. Se zvonečkama na kotnících, prý v tom vypadám rozkošně... Hlavně když tančím.

Tenhle týden byl, ale nějak jiný. Já se po něm cítím tak nějak jinak. Jako nová, odhalená, sama před sebou, už bez tajemství.

Tik, tik, tik...
Přijela jsem k němu. Byla jsem ustrojená tak jak jsem měla nakázáno. Nedovolila bych si porušit příkaz. Vystoupila jsem z vlaku. Čekal na mě. Přistoupila jsem k němu a obejmuli se.
-?Ahojky, můj Pane, jsem moc ráda, že jsem už zase u Tebe.? Zašeptala jsem mu do ucha, aby to nikdo jiný neslyšel.
-?Já jsem taky rád, že jsi už tady, čubko.? Řekl trochu suše, ale jeho vřelé obejmutí ho prozradilo. Měl radost tak jako já.
Naložil mě do auta a vyrazili jsme směrem k domovu.

Tik, tik, tik...
-?Zopakuj pravidla, otrokyně! ? Řekl, když mi nasadil obojek. Nebyl důvod ptát se na to jaká. Byli jsme sami na několik dnů. To znamená, že mi začína čubčí víkend...
-? Otrokyně chodí ustrojená jen do obojku, pokud můj Pán bude chtít, bude nosit zvonečky na kotnících. Když můj Pán bude v jiné místností než otrokyně, a ona s ním bude chtít mluvit a přijde za ním, při vstupu do místnosti nejprve klekne na paty a dá hlavu na kolena, a začne mluvit teprve, až ji Pán vyzve.?
Začala jsem odříkávat pravidla, které jsme měli pro takové víkendy a týdny domluvené.
-? Co hlavního jsi zapomněla říci? ? Zeptal se mě můj Pán.
-?Můj Pane otrokyně ještě nedopovídala, ale v každěm případě je její poviností se starat o Tvoje pohodlí a spokojenost...?
Usiloně jsem přemyšlela jaké z těch mnoha pravidel chce slyšet. Seděla jsem na patách a přeci jen mě už začinali bolet nohy. Poloha v jake jsem před ním seděla, není z nejnepříjemnějších, ale po delší chvílí se stává velice nepohodlnou.

Moje odpověď se ale Pánovi nelibila, nebo alespoň nebyla tou, co chtěl slyšet.
-? To taky, ale jaké je hlavní pravidlo, jak se máš k Pánovi chovat? ?
-? Otrokyně se má chovat uctivě, neodmlouvat, nebýt drzá...?
-? To všechno je dobře, ale má přeci Pánovi vykat! ? Sklopila jsem hlavu, ano to je jedno ze základních pravidel a já na ně zapoměla.
-? No tak teď si to snad uz pamatuješ, tak pokračuj. ? Vyzval mě. A já jsem odříkávala jedno pravidlo za druhým, tak jak jsem si na ně vzpomínala. Nakonec byl spokojený. A poslal mě do vedlejšího pokoje. Měla jsem si zamknout ruce za zády, a počkat až příjde.

Tik, tik, tik...

-? Vstávej, čubo ! ? Vzbudil mě, a přetáhl důtkama přez záda.
-? Je, můj Pane otrokyně asi usnula...?
Bolela mě ramena, přeci jen spát s rukama za zády není nic příjemného. Chvíli to trvalo než jsem se nainstalovala do polohy, která je po mě vyžadována, když se mnou mluví Pán.

-? Otoč se.? Přikázal mi. Odemkl mi ruce a já byla na chvíli volná. Využila jsem toho, protřepala ruce a protáhla záda, ale moje svoboda netrvala moc dlouho.
-? Dej sem jednu tlapku ! ? Poslušně jsem mu ji podala, uvázal mě i druhou a pak i obě nohy. Ležela jsem na posteli uvazaná na čtyři body a čekala, co si na mě můj Pán vymyslel.

Nečekala jsem dlouho. Nejdříve mi zavázal oči. Pak vzal ramínko. Takové to kovové s ?kolíčkama?. Cvakl mi ho na bradavky. A vytáhl nahoru. Bolelo to a tak jsem se trochu vzepřel na loktech, ale muj Pán mě za bradavky táhl tak vysoko, jak to jen šlo.
Ležela jsem tam napnutá, čekala co bude dál, nechaná mu na pospas. Mezi nohama jsem citila vlhko. Moc mě to celé vzrušovalo.
-? Tak co čubko, libí ? ? Zeptal se mě. Hladil mě po prsou, po břichu, po stehnech... ale ja jsem toužila, aby mě pohladil někde uplně jinde.
-? Ty jsi ale naddržená, otrokyně, s tím budu muset něco udělat. ?
Řekl to jen tak, jako by se nechumelilo. Já jsem si mysela, že mě pomiluje, nebo mě bude ještě více dráždit. Ale vše bylo jinak.

-? Au, au... ?
To byla moje první reakce. Spíše jsem se lekla, prostě jsem to nečekala. Můj pán se rozhodl skrotit moji naddrženost bičem. Nejdříve mě po kundě jen jako lechtal ocásky důtek, ale pak začal přitvrzovat. Pak už to opravdu bolelo. Měla jsem rozpálená cela stehna i břicho, jak jsem se zmítala v poutech.
-? Nežižmuj sebou tak moc, ja se přeci nebudu strtefovat. Kam padne, tam padne.? Řekl nakonec a konal dílo dál. Nekladla jsem odpor, i když uznávam, rána důtkama přes poštěváček mě na jednu strašně bolela, ale na druhou moc vzrušovala.

-? No tak, čubo, až napočítám do deseti, tak se uděláš... ?
- ? Ne, ne prosím, můj Pane, už ne... ? Snažila jsem se mu vysvětlit, že to boli, ale věděla jsem že to je zbytečné. Jeho slova o tom kdy se mám udělat, na mě působila jako afrodisiakum. Jako z dálky jsem slyšela jeho hlas...

-? Raz, dva, tři, čtyři, ... Notak čubko! ... pět, šest ...?

Najednou se mi děsně chtělo... Já jsem už nemohla ten orgasmus držet v sobě dál.

- ? Osm, devět, a jedna je... ? Dával si děsne na čas, ja moc chtěla, ale zároveň mi něco nedovolovalo udělat se dřív, a to jsem tak moc chtěla...

-?Můj Pane, prosím...? Vzlykla jsem zoufale...

-? Deset! Teď! ?

Tik, tik, tik...

Když mě odvázal a sundal z bradavek raminko, přitulila jsem s k němu. Schoulila jsem se mu v náruči.
- ? Miluju Vás, můj Pane. ? Řekla jsem bezprostředně a bez váhání. A pak se schoulila u jeho nohou.
-? Já vím...? Odpověděl mi. Věděla jsem co znamená ta odpověd, a nepotřebovala se ptát dál.

Tik, tik, tik...

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek