Toto se opravdu stalo a píši to jako poděkování těm všem, kteří mi změnili život, trochu se tím sice zkomplikoval, ale především získal nové, krásné dimenze.

Den první 29.5.

Je sobotní ráno, sedím v autobuse a jedu do ?neznáma?. Pravda, vím kde budu vystupovat, ale nic jiného už ne. Nejedu tam zbytečně? Neudělal si ze mne dotyčný legraci a dorazí na místo srazu?K tomuto jsem se odhodlával nějakou dobu. Již dlouho vím, že mi muži nejsou lhostejní, nějaké zkušenosti s nimi už mám. Před lety jsem si vyzkoušel spank a trochu opakovaného fistu. Trápení horní části trupu pomocí kolíčků, řemene, vosku i elektra mám taky za sebou, ale tohle je něco jiného - nového.

Pána pro tento víkend jsem našel na chatu. Již několik měsíců se odhodlávám a sním o tom, že zkusím něco submisivního a poslední dobou mě zaujal dogplay. Slovo dalo slovo, drobná korekce termínu (měl jsem přijet již včera večer, ale nehodilo se mi to a tak jsem se s Pánem dohodl o posunutí příjezdu) a já sedím v autobuse, který mě veze k novým, neznámým zážitkům. Zvládnu to? Neselžu? Neuteču? Nezklamu?

Dojel jsme do mého cílového města. Trochu to tu znám a tak vím na kterém místě se máme sejít. Vystupuji, mám ještě dost času a proto se jdu podívat do města. Čas schůzky se přiblížil a tak se vracím na místo srazu. Čekám a vyhlížím Pána. Vím, že přijede autem, ale nevím jak vypadá. On ode mne dostal fotku, ale já od něj nikoliv. Jsem jak na trní, hodina H se přiblížila i minula a já tu stále stojím sám. Přijíždí auto, kolikáté už? Zastavuje! A nic. Proč ten člověk nevystupuje? Nedá mi to a zamířím směrem k autu, abych se před ním prošel. Co kdyby? Když se přiblížím na dohled řidič vystupuje. Míří ke mně!! Promluvil na mě a ptá se zda jsem to já, přitakám že ano. Dozvídám se, že můj Pán si musí ještě něco zařídit ve městě a mám ho následovat. Mám doma psa a tak vím, že pes by měl chodit u levé nohy, lehce vzadu. Bezděky se ocitám přesně ve stejné pozici. Stačilo si uvědomit, že jsem tu za psa, přesněji za čubu a tělo reaguje samo. Obavy z podrazu jsou rázem pryč. Jestlipak Páníček bude na mne hodný?

Vyřizování ve městě skončilo a vracíme se k autu. Pán mě směřuje na zadní sedadlo a nařizuje mi svléci se do půl těla. Činím jak káže a On mi nasazuje pouta za zády a obojek na krk. Uléhám na sedačku, přesně podle jeho dalšího nařízení a vyrážíme. Nevím jak dlouho jedeme, ale se začínám bát toho, co bude následovat. Co když? Ten strach je takový zvláštní, zvyšuje se mi při něm tep i dech. Zastavujeme. Pán vystupuje a já čekám.

?Polez ven!?
Hrabu se ven z auta. Ocitám se na dvorku přízemního domku a zjišťuji, že sem není odnikud vidět. Pán mě odvádí dovnitř, musím si kleknout a jsem řetězem připoután k ponku. V této pozici zůstávám nějaký čas sám. Objevují se další obavy z toho co bude a ty předchozí se vrací ještě silnější. Snažím se je zahnat myšlenkou, že jsem tam, kde jsem chtěl být. Pán se přeci jenom vrací. Smím se postavit a jsem docela rád, protože kolena už pořádně bolí.
?Svléknout!?
Obnažuji se jak nejrychleji jsem schopný. Pán pro tento víkend mne takto nechává ještě chvíli samotného se svými smíšenými pocity. Skrze počáteční obavy začínají prosakovat nové, neznámé pocity a shledávám, že nejsou vůbec nepříjemné.

Následně jsem odveden do kuchyně, kde musím kleknout na všechny čtyři a dozvídám se, že zde je místo, které v této pozici bez povolení nesmím opustit. Naopak za dveřmi se mohu pohybovat po dvou. Vzápětí dostávám první úkol dne. Mám Pánovi obout kanady. Beru do zubů ty které si vybírá, přináším je k němu a obouvám ho. Ó jak se mi konečně hodí vojenská praxe. Když je obut jsem na řadě já. Od vojny jsem je neměl na nohou, neboť během služby mi to stačilo na celý život. Po čas mého obouvání se u mě objevuje zvláštní pocit. Mně se snad kanady na mých nohou líbí!!! To bych tedy opravdu nečekal!

Nastal pravý okamžik pro mé vyholení. Na povel vyskakuji na postel a Páníček kontroluje stav mého ochlupení. Něco už jsem v rozkroku odstranil před pár dny. Na léto to vždycky sundávám. Přesto má Pán dost práce a navíc se ještě zabývá i mojí zadní dírkou. Po nějaké době je s mým stavem spokojen a naše úlohy se vyměňují. Snažím se co nejlépe odvést svou práci a přitom Pána nepořezat. Když je i on čistě vyholen ulehám opět na záda. Pán mi zasunuje do zadku anální kolík, podvazuje mi koule a nařizuje postavit se do pozoru, neboť mi chce nasadit postroj s popruhem přes prsa, břicho a odepínacím mezi nohama, který obsahuje kroužek, jež se nasadí na penis...

Nakonec je vše tak jak má být a je čas k obědu. Dostal jsem ho za úkol připravit. Pán je na mne hodný a stačí mu chleba namazaný sýrem. Navíc mi dovoluje udělat si jej také. Předkládám mu připravený oběd a On rozkrajuje mou porci a talíř s ní dává na zem. Začínám tedy žrát. Zažívám zvláštní, neznámý pocit, který je příjemný. Po nasycení dostávám do stejného talíře i colu k pití.

Po obědě musím uklidit kuchyň, zatímco Pán bude na zahradě. Pouštím se hned do práce a s podivem zjišťuji, že mě to i docela baví. Jediné negativum toho všeho je kroužek na mém penisu, který mi vadí při pohybu a v konečném důsledku mi odírá kůži.

Když se Pán vrátí ze zahrady a já mám hotovo odcházíme vyrobit kládu. Při jejím zrodu asistuji různým držením a pomocnými pracemi. Pán má již základ hotový, takže stačí pouze začistit, namontovat kování a odzkoušet. Je celkem jasné na kom se vyzkouší a musím říct, že to byl velmi příjemný pocit. Po této činnosti mi odepíná řemen mezi nohama a dostávám za úkol si obléci svůj jock. Pak ještě nasadit kuklu, upevnit do nové klády a nastává čas focení. Po dokončení fotodokumentace chce můj Pán ukojit. Ještě před tím mu však musím na koule nasadit kroužek. Mám s tím problémy, ale s troškou jeho pomoci se to nakonec daří. Svými ústy ho přivádím až k samému vrcholu a poznávám tak jeho chuť.

Je čas večeře a scéna z poledne se opakuje. Po večeři Pánovi sundávám kanady a nasazuji glady. Páníček si všímá, že se nějak třesu, tak mě zahání do postele a přikrývá dekou. Nechává mne tak dostatečně dlouho, abych se vzpamatoval.

Pak se oblékám do maskáčových kraťasů a trika. Bere mě ven na dvorek vyvenčit se. Proběhnu se po dvorku, chvíli spolu sedíme On na a já u lavičky a jdeme zpět do domu. Pán se do mě pokouší dostat větší sedák než ten co mám momentálně v sobě, ale nedaří se. Je opravdu moc velký. Jsem nešťastný a tak je do mě vrácen původní. Dostávám za úkol udělat se na Pánovi glady. Selhávám, nedaří se mi to. Je mi ukázáno místo pelechu ve vedlejší místnosti, který si poté připravuji. Ještě si nějaký čas spolu povídáme a pak se jde spát. Páníček ulehá v kuchyni. Ráno jsem se probudil, uvědomil si kde a hlavně co jsem. Je mi tak příjemně. Chvíli ležím, pak vylézám z postele, usedám za dveře a čekám až si můj Pán přijde pro svou čubu. Čekám dlouho, nohy začínají bolet, třesu se zimou, nakonec nevydržím a začínám kňučet abych přivolal svého Pána, který se již v kuchyni prochází. Konečně je tu a já se s ním vítám. Snídáme.

Pán mi zkouší znovu vyměnit sedák za větší, ten který jsem večer nepojmul, ale opět se nedaří. Jsem z toho nešťastný, neboť po něm nezměrně toužím, ale je na mne stále moc velký, ještě jsem se dostatečně neuvolnil. Dostávám druhý pokyn za mého pobytu u Pána abych se vyhonil, tentokrát vleže na posteli. Po určité době a mé snaze se to daří. Prožívám orgasmus neznámého rozměru, je tak zvláštní a krásný. Je čas na druhou sérii fotek.

Pán mi dává možnost ukončit akci. S ohledem na moje nohy a skutečnost, že stejně cca za 2 hodiny končíme, neboť Pán potřebuje odjet, nabídku přijímám. Jsem zcela odstrojen, zůstává mi jen obojek a dostávám za úkol umýt a uklidit nádobí.

Pán se zatím připravuje k odjezdu a když tato chvíle nastává je přistaveno auto a já nasedám. Odjíždíme zpátky do města, kde Pán sundává poslední atribut mého stavu ? obojek a já se loučím a odcházím na autobus. Vychází to perfektně, přicházím na zastávku a rovnou nastupuji. Při placení mám první problém, abych k řidiči nepřistupoval jako k Pánovi. Když děkuji za jízdenku musím násilně polknout Pane. Usedám mezi cestující a vyrážíme. Cestou si uvědomuji, že myslím jako čubina.

Během tohoto víkendu jsem otevřel svoji Pandořinu skřínku. Jak já tohle zaženu zpátky?! Je velmi zřejmé, že se mi to líbí a vyhovuje. Během následujících hodin a dnů se snažím ze sebe dostat čubu a vrátit se do normálu. Ještě když po příjezdu doma večeřím nedokážu jíst a musím žrát z misky. Zkouším si dát psí konzervu, ale nechutná mi. V následujícím čase se mi daří držet se zpátky, aby mé čubčí nitro alespoň nebylo vidět. Časem už vím, že nejsem muž, ale čuba a nedokážu ji vrátit do skřínky. Budu se s tím faktem muset naučit žít a pokusit se to ovládat dle potřeby a možností.

Den druhý 4.8.

Jsem na výletě se svými přáteli v rámci 5 denního setkání. Je tu i jedna holka, vanilka, se kterou si dost rozumím. Když se potkáme, děláme spolu hodně blbostí a často se i bezdůvodně smějeme. Je to milé a bezprostřední. Na vyjížďce parníkem po přehradě si s ní povídám. Náhle, jen tak trošičku se ve mě ozvala čuba a vyjukla na svět okolo sebe. Nikdo si toho naštěstí nevšiml. I když, jak se právě ukazuje, tak kamarádka ano. Když to zjišťuji jsem mírně zaražen, ale ona na tu pro ní jen hru přistupuje a jsem její utajený pes. Říká mi čubičko vždy když mne oslovuje a nevyvolá to žádnou pozornost okolí..

Po návratu z výletu přichází s myšlenkou, že jako pes bych měla mít nějaké jméno. Vzpomínám si na povídku ve které se ženské čubičky jmenují Asta a Pasta. Napadá mne další slovní hříčka Basta a kamarádka je nadšena. Ještě malá kosmetická úprava, aby nedocházelo k záměně pohlaví a Bastička je na světě!!

U večerního táboráku ve skrytu noci na hranici ohňového světla a tmy sedíme spolu, povídáme si, smějeme se, zpíváme a vůbec se dobře bavíme. Občas mě podrbe za ouškem a mně je fajn. Po skončení táboráku, když všichni už jdou spát, zůstáváme chvíli spolu sami. Já dělám psa naplno a kamarádka mi hází klacík na aport. Bere to všechno jako srandu, jako hru, jako blbnutí a přitom netuší nakolik mi to dělá dobře.

Pak jdeme přeci jenom spát a končí krásný den právě zrozené čubičky Bastičky.Pokračování...

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek