Bylo zamračeno, ale já to nevnímal. Přede mnou bylo něco naprosto fantastického. Měl jsem se s ní poprvé setkat. Byl jsem nervózní, plný neklidu a očekávání. Když jsem jí uviděl, myslel jsem že ani nepromluvím. Nakonec jsem ale promluvil, byl by to taky nesmysl, nepromluvit s ní. Chvíli jsem nechápal vůbec nic z toho co se semnou dělo. Měl jsem dost obav, aby moje nervozita nebyla až tak vidět, kdo by taky o to stál, navíc už mi přeci není málo, pubertu mám dávno za sebou. Nakonec přeci jen došlo na dialog, nebyl to jen monolog, jak jsem se obával.
Mraky se rozestoupily, nebo jsem je už nevnímal, a my vyrazili k lesu. Dodnes nevím o čem vlastně byla řeč, hltal jsem jí očima. Kousek po kousku jsem si jí prohlížel. Bylo na co se dívat. Byla tolik jiná, jiná než ostatní, jiná než ty co jsem potkával doposud. Její hlas mi zněl povědomě, ta intonace, jako bych jí znal odjakživa. Slova plynula a já vnímal ten hlas, ten tón, snad i jejich význam, ale to už dnes nedokážu posoudit. Zastavili jsme se pod viaduktem a já se jí koukal do jejích očí. Byly zvláštní. Ten tvar, ta hloubka, barva. Netrvalo dlouho a my udělali dalších pár kroků a mizeli v lese. Na chvíli se k nám přidalo malé kotě. Poslušně šlo vedle nás a nechtělo nás opustit. Dotíralo a já měl vztek, nebyl jsem tu pro něj, nechtěl jsem ho. Ani už nevím jak se to stalo, ale my byli najednou sami.
Začalo lehce pršet. Kapky deště hrály na jehličí stromů zvláštní ševelivý song a déšť začal sílit. Mokli jsme, ale nevadilo nám to. Bylo nám krásně. Vytáhl jsem odkudsi to, co jsem pro ní tak dlouho chystal. Ano, teď přišla ta chvíle, kdy se měla stát mojí. V rukou jsem měl obojek, znamení pouta jednoho k druhému. Poklekla přede mnou a podívala se mi do očí. V tom pohledu bylo tolik ? něha, pokora, láska, touha, oddanost, poslušnost a odevzdání. Tenhle pohled z očí do očí trval celou věčnost, nemohl jsem se vynadívat. Aniž by uhnula pohledem, nadzdvihla si vlasy a já jsem jí jej připnul a zpečetil s stvrdil tak to, co jsme cítili ? naši lásku. Nevnímali jsme téměř vůbec sílící déšť, kadence kapek rostla a rostla, nevnímali jsme téměř nic, jen vůni deště, vůni mokrého jehličí a listí, vůni kůže jejího obojku. Podal jsem jí ruku. Stoupla si přede mě. Objal jsem jí pevně a rozhodně. Přivřel jsem oči a vnímal jen vůně a její teplo. Bylo mi krásně. Ani nevím jak dlouho jsme tam byli, ani nevím jak rychle plynul čas, ocital jsem se s ní na pokraji jiné dimenze, jiného časoprostoru, v jiném světě, jakoby na jiné planetě. Všechno bylo najednou jinak. Do lesa jsem šel já a ona. Z lesa jsme vyšli my. S naší láskou, stvrzenou oním poutem. Ten les byl pro nás chrámem, zem pokrytá listím a jehličím byla naším oltářem a nad námi Nejvyšší. V dlani jsem svíral její nádherně teplou ruku a ani jsem si snad nevšiml, že po dešti zbyla jen vůně a vlhká zem.
I cesta zpátky uběhla nečekaně rychle. Zastavili jsme se u auta a jako každá slavnost i takhle musela být završena hostinou. V našem případě to byl jen dort. Stáli jsme tam spolu a já ji krmil medovníkem. Stále jsem ještě vnímal vůni deště, lesa, kůže jejího obojku a teď i vůni medovníku. Od toho dne ve mně déšť, vůně kůže, lesa i medovníku vyvolává úžasné pocity a vždy mi pohladí duši a vykouzlí úsměv na tváři.
Tak dlouho jsem na ní čekal, tak dlouho jsem se bál že už nepřijde, ale ona přeci jen přišla a doufám že už nikdy ode mě neodejde, patří totiž mě a já jí a na tom už nezmění nikdy nic, ani sebevětší vzdálenost, ani někteří jenž s urputností a zarputilostí spojenou s hloupostí, jim tak vlastní, ani cokoliv dalšího. Vím že i kdyby nás osud zavál na opačný konec země, budeme si stále nablízku.
Tady končí zpověď člověka ? drsňáka, Dominanta jak se patří, a komu se to nějak nezdá, vězte že i Domík má duši, že ani on nemá srdce z kamene, že i on cítí, miluje, touží a nenávidí, jako ostatní a kdo to nechápe, nebo si snad nechce připustit, ten je prostě blázen, snílek, fantasta a šílenec.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
........ dokonalé.Nádherný popis............,hodně krásný, člověk to vidí a cítí...., a cítí svý postoje vůči představě, že by se něco takovýho stalo jemu...... Moc dobrý
Vážení a milí, tak já vám napíšu příště jak jsem prožíval všední den s tím koho mám tolik moc rád. Klidně vám budu psát jak jsem se staral o domácnost, jak jsem řešil problémy s leasingovou společnostá, jak jsem běhal po instituch a jak jsem platil účty a dělal nákupy. Klidně napíšu jak jsem pracoval a jak mě někdo ukradl sprostě z kapsy bundy můj mobil i s kontakty co mi teď chybí. Ale popravdě, bude to pak někdo číst? Zajímalo by pak tohle někoho? Tohle zažívá každý z nás, o to není třeba se dělit. Já se chtěl podělit o výjimečnost okamžiku který sice taky prožívá téměř každý, ale každý trochu jinak a jinde a s jiným (jinou). Opravdu nejsem trouba co si myslí že se nají vůně jehličí a pohledem do očí, ale to je tak krásný a intenzivní, že jsem měl potřebu se o to podělit. A proč ne tady, mezi svýma? A jak tak koukám, nevím jak moc dobrej nápad to byl ... Ale i tak si za tím stojím, neměnil bych na tom ani písmenko.
Ba ne, Domi-nicku, byl to, podle mě, moc dobrý nápad. To, že Tvoje povídání tak rozebíráme, znamená v podstatě jedinou věc - zaujalo.:-)
A pravím: Vůni jehličí třikrát hurá ;-)
....nebudu rozebírat, zda se jedná o kýč.nebo povrchní líbivost. jenže vztah....jakýkoliv....nejen d/s....se vůní jehličí a kadencí deště nenaplní....a nevydrží dlouho.-
Souhlasím s tím, že vůně jehličí vztah nenaplní... naplní se chvílemi, kdy je ti na umření, jsi protivný i sám sobě, ale přes to všechno tě ten druhý drží za ruku a pomůže ti zase na nohy když padáš na hubu.... tohle všechno naštěstí v Pánovi mám, ale něčím to začalo.... a tenhle okamžik je pro nás oba hodně výjmečný a vzácný.... tolik, že jsme se o něj chtěli podělit, právě proto, že té každodenní reality máme všichni až až.
co tedy podle vlka heretika drží vztah pohromadě, Naplněná peněženka ?
mimochodme, bez oné vůně jehličí, romantiky a lidského souznění možná "vztahy" (apropo uvozovky jsou důležité) vydrží dýl, ale jsou veskrze na... o ničem...
Nicméně, dovolím si, milá Liško, namítnout: že přece ono materiálno a prozaičnost dokáže pěkně utahat. Pro mě osobně je "vzpomínka na vůni jehličí" (v přeneseném slova významu) v denní realitě velmi často právě to, co mě "nakopává" a nabíjí energií potřebnou k zvládnutí vší té každodennosti.
Takže souhlasím zčásti s Wolfmasterem, že jen na romantice se vztah stavět nedá. Ale stejně tak opačně: vztah bez ní, bez trochy lítání a snění atd. by mi připadal neuvěřitelně smutný. (Nelíbilo by se mi to.)
Mě se to moc líbilo... kýč nekýč... má to svou poetiku a je krásné že jsi to tak hezky popsal a snažil se vyjádřit všechno co se Ti v tu chvíli zdálo důležité, magické, nadpozemké....pocity, vůně, les... úplně jsem tu vůni lesa a vlhké hlíny cítila také... včetně ševelivé hudby kapek na jehličí..... :-) Moc vám přeju aby Vám to klapalo :-)
Víš, Potvůrko, já jsem "čichací" typ a kočička taky, jsme na ty vůně fakt ujetý, takže to opravdu není klišé, zrovna dneska jsem se s ní o tom bavil, je to hrůza jak nás to dostává :-)
Myslím, že takhle to chodí v ideálním případě ... hrozně miluju svého "něžného sadistu" a mám pocit, že on cítí to samé ke mně. Nevím, ale nepřijde mi to jako kýč ... ale jako sen. A není to závislost - je to téměř naprosté odevzdání ... jen je nutné najít někoho, kdo o to stojí a nevyužije toho, aby vzal tomu druhému identitu - což nesmí připustit ani jeden z páru. A přeji vám oběma, aby to vyšlo :-).
Člověka každý vztah tak trochu přetvoří, upraví, ovlivní, je jedno jak tomu budeme říkat. Měníme se oba, ale nikdo nebere nikomu vůbec nic, to je na tom fajn, ty změny vycházejí z nás. Něžný sadista mi přijde jako něžný barbar, je to moc hezký spojení.
Ano, je to skoro totéž :-) ... jen něžného barbara už napsal klasik. A jinak souhlasím ... je to dobrovolné ... a příšerně krásně, když najdeš svůj protějšek ...
Myslím, že takhle to chodí v ideálním případě ... hrozně miluju svého "něžného sadistu" a mám pocit, že on cítí to samé ke mně. Nevím, ale nepřijde mi to jako kýč ... ale jako sen. A není to závislost - je to téměř naprosté odevzdání ... jen je nutné najít někoho, kdo o to stojí a nevyužije toho, aby vzal tomu druhému identitu - což nesmí připustit ani jeden z páru. A přeji vám oběma, aby to vyšlo :-).
Hezké. Přeju vám moc štěstí, zdá se, že vy dva jste se opravdu našli - soudě podle střípků - podle toho, jak na sebe reagujete tady v komentářích - třeba:-)
Myslím, že závislost a láska patří k sobě. Když miluji, vytvářím (si) vazbu - kde je vazba, tam je závislost - podle mého názoru jde o míru ...
A kýč? Ááále, copak jsou pocity kýč ;-)?
Co je to vlastně kýč? Když u nás na chatě vyjde modrobílý úplněk nad černým lesem, asi by to pravověrný intelektuál označil za kýč. Ale tomu úplňku to nevysvětlíš :-)
Asdareeli: co si pamatuju z dob estetiky na filde, tak kyc NENI NIKDY PRIRODA/CLOVEK/EMOCE!! Tim se stava pouze JEHO zobrazeni! Tedy modrobílý úplněk nad černým lesem bude kycem tehdy, vyfotis-li to, nakreslis, popises.... Samozrejme ztvarneni takove veci muze skoncit i nekycovite;-)
Takze u Tebe nad chatou ikoliv; u Tebe na zdi v chate na obraze ano;-)
Ale co na tom? Kdyz se nam naky kyc libi; co je na tom spatneho?;-)
nevím, ale pod slovem kýč (nezaměnit s píč :o)) ) se imho nemyslí umělecká kvlaita, lae spíše že si určité téma a určitý způsob zobrazení vybralo už straaašně moc umělců.... S tohoto pohledu je i láska kýč, protože o ní píše a maluje a sochá kdekbo ....
NTPT: ono NEJENOM tema, ale i zpusob zpracovani, poddani atp.!
Pochopitelne vyberu-li si neco neznameho, noveho atp., tak to v recipientech vyvola tezko ten kyzeny, automaticky pocit. On nebude vedet, o co jde. Bude nad tim premyslet. A tedy k tomu okamzitemu "dojmuti" nedojde.
Ve chvili, kdy se z toho stane obehrane tema, bude to uz jako skok...pri prihlaseni. Udelas tuk a ses tam. Respektiv:juknes a vis= ses dojatej.
Proste klasicka funkce klise.
Napr. takova sprchovaci scena vPsycho:zaber na nuz za zavesem, lidi se mohli po**at strachy-nikde to pred tim nevideli a fakt se bali, nechapali o co jde.Dnes kdyz mas scenu s nozem ve sprse,kazdej uz VI "jej,mam se bat"
Takze i takova laska - velky cit, dojimajici story atp. muze byt popsana tak netradicne, ze recipientovi to vrta hlavou, obohacuje ho to atp.
protoze zapad slunce je vseobecne povazovan za krasny. A dilo, ktere zobrazi neco tak, ze ty hned na prvni pohled, bez jakychkoliv prekazek, nuceni k premysleni atp.,vnimas, jak je to krasne/dojemne atp., tak je to kyc.
Dala-li by se nejak urcit podstata kyce - a tomu se venuji mnozi filosofove-tak strucne je to dilo, ktere ma slouzit k okamzite konzumaci a automaticky v tobe vyvolat libe(resp.chtene)pocity.
Doporucuji si precist:T.Kulka:Umeni a kyc;U.Eco:skeptikove a tesitele;Václav Cerny:Jak je tomu tedy s kýčem;J.Mukarovsky-skoro vse;-)(nejvic snad:Studie z estetiky ,ci Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty);C.Greenberg; H.Broch;M.Calinescu (=jejich clanky vysly v almanachu Labyrint pro r.2000)
Nicmene tim,ze zalibeni-a tedy i kyc-je subjektivni zalezitosti, tak se velice tezko urcuje, co je to kyc. Kazdemu to prijde hanlive a stydi se,ze jemu se kyc libi!;-)
Kazdemu to prijde hanlive a stydi se,ze jemu se kyc libi!;-)
Já ne, já ne :-)) Mně se líbí červánkové západy Slunce, Měsíc nad černými hvozdy, východ Slunce nad jihočeskými ztichlými rybníky a nestydím se za to :-)) V reále je to sice lepší, ale když to vidím pěkně namalované jako živé, líbí se mi to taky :-))
Nechtěla bych být takhle milována....čiší z toho závislost na druhém bez jakéhokoliv ohledu na BDSM. Úplně stejné, jako kdyby mi mi někdo na prvním randeti řekl, že mne miluje, a nabídl mi snubní prstýnek.....znejistím a začnu o tom člověku pochybovat. ALe je fakt, že budu-li sama krajně nejsitý tvor, bude pro mě takový přístup vlastně vysbozením...
Myslím že když mě někdo jen trochu zná, označil by mě jako cokoli, ale jako "krajně nejistého tvora" těžko :o)) Závislost je myslím absolutně v každém vztahu, jen musí být v rozumné míře. V článku nebylo uvedené, že jsme se už dost dluhou dobu znali virtuálně a to z počátku bez toho, že by jsme se jeden o druhého snažili, čímž nebyla potřeba něco druhému nalhávat.... znala jsem jeho názory, postoje, slabosti i touhy, znala jsem ho jako člověka a troufám si tvrdit, že jsem tímhle způsobem měla možnost poznat ho lépe než kdyby jme několik měsíců chodili za ručičku koukat na hvězdičky :o) Myslím že každý to vnímáme jinak, každý máme jiné potřeby a postoje, mě tenhle vztah absolutně vyhovuje právě z toho důvodu ,že mi dává pocit že (k) někomu patřím, ale nebere mi volnost a právo na vlastní názor.
Neboj, já věděl co chce, dost jsme o to oba stáli, navíc nejistota tam nebyla ani v nejmenším. A co se závislosti týká, o tom vztahy jsou, v menší či větší míře ta závislost je všude, ať v rámci BDSM vztahů, nebo ať to jsou vanilkový vztahy, nebo naprosto civilní záležitosti.
Je jen logické, že v každém povídání jeden každý vidíme něco jiného. Mě ale nevyplývá že šlo jednoznačně o první rande po předchozí virtuální známosti. A zkušenost s okamžiky "prvních" scének se tomuto líčení dojmů a pocitů docela blíží. A závislost? Absolutní nezávislost přece neexistuje :-)
Nějak nechápu tvůj komentář... tedy kromě osobní zaujatosti vůči správci, ta se přehlédnout nedá. On povídku nepsal, dokonce pokud vím se k ní ani nevyjadřoval.... nebo máš dojem, že by měl vydávat jen "tvrďácké články" aby měli tobě podobní radost?
Server má název DS life a když o tom dost ignorantů pochybuje, i to je o citech a o vnímání. Jestli ti takovéhle texty vadí, doporučuji pročíst si Pravidla dominanta, věřím že tam se ke své spokojenosti najdeš :o)
Hm, nejdřív jsem si říkala, že je to strašný kýč a že na prvním setkání na živo se tohle nemůže odehrát. Jenže pak jsem si vzpomněla na svého prvního "Domíka" :-) a jak proběhlo naše první setkání po dlouhém psaní na ICQ a změnila jsem názor, i takové věci se dějí a je to dobře. Nám to nevydrželo ani půl roku, přeju Vám, abyste dopadli líp :-).
Třeba to je kýč, ono jen se povídej do přírody, příroda je jeden velkej kýč, pokud to nakreslíš, vyfotíš ... Ale pokud to zažiješ, je to krásný. Díky za tvoje přání :-)
viď :-), to je hrozný, co je člověk schopnej všechno podnikat, a jak se do všeho řítí, když má mozek zatemněnej zamilovaností a hormonama :-))) ... ach jo, kde jsou ty časy :-)
Víš, tohle je realita, ne něco vymyšlenýho, na tom nikdo z nás nic nezmění. Celkem by mě zajímalo proč jsi z toho smutná, připadáš mi tak trochu zklamaná, nahořklá (ne zahořklá).
Nemyslim, ze to je hnusna vlastnost, ve vetsine ano, ale podle mne ne v uplne vsech pripadech. Znam takovy ten smutny typ zavisti bez nenavisti, ktery pusobi pouze dovnitr a smerem k jinym se nijak neprojevuje.
Svatý rozhodně nejsem, ale dost, není účelem komentářů zde rozpoutat falmewar, takže už ti tady odpovídat nebudu. Je zbytečné tímhle zatěžovat ostatní, nehledě k tomu, že to do komentářů nepatří.
je moc krásný vědět že nejsem sama kdo to takhle vnímá. ... Nemluvě o tom, že je to důkaz toho, že i Pán může mít city aniž by mu to jakkoli ubíralo na respektu a "důvěryhodnosti že je opravdu dom" :o))
Engine pracoval: 0.10929107666016 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.0034091472625732 sekund Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 164303 bytes