NOVINKY : Texty : Komentáře : Auditoria : Seriály : Click & Bound : Kalendárium                       Home   

Identita :
NEZNAMY_3756 
info : profil : má auditoria : známí
přítomní : všichni : uspat : logout


Spřátelené weby :



Wacovo doupě
www.eleferno.cz

Stránka Domi.D
Shop s BDSM pomůckami
Njalova noční říše
Dark Club
Klub antropomorfní kynologie. Domov pejsků a feneček v lidské podobě
Sluneční tvrz Petrůvka
Yelen plastification. Fetish foto a móda



clanek reaguje nikdo
na clanek reaguji nikdo

Rubriky
Začátečníkům  ( 66 )
Náctiletým  ( 11 )
Reálné zážitky  ( 55 )
Scénáře  ( 16 )
Povídky  ( 100 )
Poezie  ( 33 )
Eseje a úvahy  ( 53 )
Teorie BDSM  ( 34 )
BDSM v praxi  ( 45 )
Udělej si sám  ( 11 )
Recenze,testy  ( 5 )
Reportáže  ( 23 )
Bondílna  ( 8 )
Help  ( 6 )
Vox populi  ( 62 )
Editorial  ( 13 )

Pište pro www.ds-life.cz

Komentáře
Zatím není žádný komentář.


Znamkovali

Existujici
1

Alespon registrovani
1

vsichni
1


(2)
()
(1)
()
()
()
()
()


Znamkovani - jako ve skole
Neznamkuji 5 4 3 2 1

Oficiální článek ( 9.11.2004 21:02:50 )
Laura IV.
Přečetlo 3981 lidí celkem 5276 krát (zobrazit statistiku). Komentovalo 0 lidí 0 krát. (zobrazit komentáře)
Tak trochu neobyčejná služka.
          

ABSTRAKT:Michal získá lehce neposlušnou služku... Je to pro oba jen hra?

Vkladatel:petr(angel) ., Autori:petr(angel)  Témata : Mezilidské vztahy    Spanking    Rubriky : Povídky   

Nervozita, se kterou Laura tehdy vstupovala do satelitního městečka, ve kterém byla Michalova vila, se nedá slovy popsat.
?Co mám říct? Jak se mám chovat? Jak se bude chovat on?? neplodné myšlenky jenom umocňovaly strach a nakonec, když na Lauru přicházela nevolnost od toho nekonečného bolení břicha, si zakázala jakékoliv podobné otázky. Michal byl jeden z mála lidí, kteří se k ní v posledních letech chovali pěkně, ale na druhou stranu ?už tolikrát se v lidech zklamala?

Michal jí otevřel a uvítal. Nabídl jí kávu a požádal ji, aby se posadila v obýváku, protože musí ještě vyřídit jeden důležitý pracovní telefonát. Laura si okouzleně prohlížela luxus, ve kterém se octla. Za poslední roky si zvykla nazývat domovem cokoliv, co mělo střechu, a výhodou bylo, pokud to mělo čtyři zdi. A teď, najednou, se octla ve světě, kde je koberec tak drahý, že by za jeho pořizovací cenu ona vyžila celý rok.

Michal si konečně vyřídil pracovní věci a přišel se posadit k Lauře.

?Kávu?? zeptal se a Laura reflexivně vstala: ?Ano jistě, dáte si ji s cukrem nebo mlékem??
Obývákem se rozlehl Michalův upřímný smích. Laura si neuvědomovala, co se děje, ale než se jí stihla opět zmocnit nervozita, Michal opět promluvil.
?Omlouvám se, jenom mi to přišlo komické. Já jsem se ptal, jestli si ty nedáš.?
?Aha promiňte tak to bylo nedorozumění, já myslela, že chcete?? věta zůstala viset ve vzduchu.
Michal si Lauru pozorně prohlížel.
?Řekla jsem něco špatně?co se děje?proč si mě tak prohlíží?na co myslí?? Laura se cítila nesvá. O co víc byl Michal uvolněný, o to napjatější byla ona.

Michal vycítil, že se Laura moc v pohodě necítí a tak se rozpovídal. Laura se uklidnila, protože opět věděla, co má dělat a co se od ní očekává?poslouchat. Michal mluvil o pravidlech, o tom, jak si její práci představuje, že je třeba pouklízet, navařit, jednou nebo dvakrát týdně vyprat a vyžehlit, zalít květiny?

?No a nakonec ještě jednu věc,? teď se Michal odvažoval na tenký led, pokud Lauru špatně odhadl, tak se teď sebere a zmizí, pokud se ale nemýlí, pak by se mohl splnit jeho sen? ?neposlušnost, nebo odfláknutá práce se trestá??
Podle vyděšeného výrazu, který se v tom okamžiku objevil v Lauřině tváři, Michal viděl, že přestřelil a proto se rychle zasmál, aby to přetočil na žert. Laura se zasmála také, ale nucený smích nemohl nikoho zmást. Ta dívka/žena byla vystrašená, spíše vyděšená. Když se zmínil o trestu, vypadalo to jakoby jí řekl, že ji stáhne z kůže.

Tak Laura začala pracovat jako uklízečka a pomalu se s Michalem lépe a lépe seznamovala. Když u něho uklízela pošesté nebo posedmé, objevila ve skříni rákosku a důtky. Přes všechny špatné vzpomínky na Sergeje ji předměty fascinovaly. Rákosku vytáhla ven a několikrát jí zkusmo švihla do vzduchu. Ten zvuk, jak rákoska protíná vzduch, byl přímo magický. Laura přistoupila k posteli a opět zkusmo švihla do polštáře. Svist a plasknutí dopadu, ratan se zařízne do bavlněného povlečení a následuje další rána. Magie?

 ?Dobrý den, Lauro.? ozvalo se ode dveří.

V prvním okamžiku se Lauře zastavilo srdce a ona zapomněla dýchat. Neodvažovala se otočit se, a uvidět tak to, co bylo zřejmé. Doufala, že pokud se neotočí, nenadechne, nepromluví, snad se jí podaří protáhnout ten okamžik do věčnosti, snad zmizí a propadne se do země?snad?

?Lauro??

Otázka si vyžadovala odpověď. Lauřiny prosby, aby se propadla do země, aby zmizela, nebo aby se jí to celé jenom zdálo, se nesplnily a ona musela čelit realitě. Z podvědomí se jí vybavila vzpomínka na Sergeje: jakýkoliv náznak odporu, jakékoliv omlouvání nebo prosby budou mít za následek jenom zhoršení celé situace. Už je to tu zas. Jiný muž, jiné místo, tatáž situace, tytéž následky. Následky, které měla Laura i po letech ještě v živé vzpomínce, polámaná žebra od kopanců, modřiny ve tváři, podlitiny na těle a stopy od řemenu na zadku, které jí nedovolí pohnout se alespoň týden. Věděla, že by se měla otočit, a se sklopenou hlavou přijmout rány, nebo to bude horší, ale prostě už na to neměla sílu. Doufala, že to už jednou provždy skončilo?doufala?

Michal k ní zezadu přistoupil a z ochablých prstů jí vzal rákosku. Původně měl v úmyslu naplácat jí za neposlušnost, za to že se mu hrabe v soukromých věcech. Byl si jistý, že ji BDSM přitahuje, nebo alespoň oslovuje, ale potom, když k ní přistoupil blíž, si všimnul, že se celá třese a z pevně sevřených očí se jí nekontrolovaně hrnou slzy. Zdálo se, že každou chvíli zkolabuje. Laura čekala první facku, která ji srazí k zemi, čekala zvuk odepínaného řemenu, čekala nadávky. Místo toho ji Michal otočil ? a ? pevně objal.

Co se děje? Je to jenom nějaký test? Má snad Michal jenom nějaké zvrácené choutky a čeká dokud mu nepohlédnu do tváře, než začnou, jako vodopád, dopadat první rány? Laura se ptala, ale bála se odpovědí, bála se promluvit, bála se nadechnout, bála se myslet, takže jenom stála a nechala se objímat. Michal vzal stojící Lauru do náruče a pevně ji stiskl. Pořád se nepřestávala třást, pořád jí tekly slzy.

Michal nechápal co se děje, ale cítil, že na otázky ještě není čas. ?Ššššš, to je dobré. Šššššš.?

Trvalo to dlouho, než se Laura uklidnila a přestala se třást. Pak už jenom sklonila hlavu a nechala slzy volně vytékat. Michal ji jenom utišoval a chlácholil. Když se konečně Laura uklidnila natolik, že se Michal nemusel bát, že jakmile ji pustí, zřítí se k zemi, uchopil ji za ramena a odtáhl na délku paží.

?Co se děje, Lauro? Omlouvám se, jestli jsem řekl něco, co tě vyděsilo, to jsem neměl v úmyslu.?

Laura už neplakala, ale pořád se dívala do země. Nemohla mu pohlédnout do tváře. Tak moc se styděla, tak moc se bála ? a? 

Michal ji vzal za bradu a nadzdvihl ji hlavu, aby ji přinutil pohlédnout mu do očí: ?Podívej se na mě, Lauro. Nevím, co se ti stalo, a až budeš sama chtít a bude ten pravý čas, tak mi to můžeš říct, každopádně nechci, aby se toto ještě někdy opakovalo. Jasné. Slyšíš mě? Já ti určitě nechci ublížit a ani ti vědomě nikdy neublížím, to ti slibuji. Pokud si potřebuješ promluvit, tak stačí říct a domluvíme se. To neplatí jenom teď, ale kdykoliv. Pokud budeš potřebovat pomoci, nebo poradit, tak se na mě obrať a jakmile budu mít čas, tak se setkáme, abychom to probrali. Jsi hezká, inteligentní, chytrá holka, tak se taky podle toho chovej. Nikdo ti nemůže ubližovat, pokud ho nenecháš, ne dnes, ne v Čechách jednadvacátého století, jasné??

Laura neměla sil na odpověď, a tak jenom přikývla. Ještě nebyla připravena na to, aby otevřela dveře do svojí minulosti a pustila kohokoliv za neprostupnou hradbu, kterou si kolem své zraněné duše vybudovala. Lidé jí mohli ubližovat fyzicky, ale nikdo už nemohl zklamat její důvěru. Zkrátka proto, že už nedůvěřovala nikomu. A teď, teď jí Michal začal bořit její pracně vybudovanou bariéru a dobývat se dovnitř k její duši. Nikoliv násilím, ale vlídností, nikoliv ranami, ale porozuměním. Řekla nějakou nesmyslnou frázi, aby se dostala z jeho sevření, a poté, co svižně dodělala svoje povinnosti v domě, přičemž se důsledně vyhýbala pohledu na něj, rychle utekla do úkrytu svého pronajatého bytu, kde se opět rozbrečela.

Ani po těch nejhorších výprascích od Sergeje neprolila tolik slz jako tentokrát. Teď totiž neplakala kvůli bolesti fyzické, teď plakala kvůli duševnímu soužení, kvůli lítosti nad svým promarněným životem, kvůli všem těm možnostem, kterých nevyužila, kvůli tomu, čím se stala.Až vycházející slunce oznamující příchod nového dne ji poslalo na cestu do říše snů.

Michal vůbec netušil, jak to s Laurou vlastně je. Občas naznačí, že by se jí líbilo být přehnutá přes koleno a vyplacena jako malá holka a když už se skutečně k něčemu začne schylovat, tak se rozpláče a rozklepe? Další dny se snažil mít vždycky něco na práci mimo domov, když měla Laura přijít uklízet. Asi ještě nebyla ta pravá doba a proč svojí přítomností Lauru rozrušovat. O to překvapenější byl, když se Laura jednoho dne večer ukázala mimo dobu, kdy u něho obvykle pracovala. Přišel jí otevřít dveře a zvědavě ji pozval dál. Vypadala nejistě, to ano, ale zároveň se zdálo, že už konečně došla k nějakém rozhodnutí.

?Dáš si něco k pití? Kávu, džus, sodovku?? nabídl jí, když se posadila v obýváku. Zdálo se, že Laura sama neví, jak začít, a tak jí tímto dal trochu času na rozmyšlenou.
?Spíše nějaké víno, jestli se nebudete zlobit.? odpověděla Laura. Za celou dobu co ji Michal znal, se alkoholu vyhýbala. To, že o něj tentokrát požádala, znamenalo, že jde o něco důležitého. Michal donesl dvě skleničky červeného a posadil se naproti Lauře.

?Víte, tehdy v ložnici, ? začala Laura, aniž se svojí skleničky dotkla, spíše ji měla jako pojistku, poslední záchranu, pokud jí dojdou slova, ?já jsem si vzpomněla na něco ze své minulosti. Proto jsem reagovala, jak jsem reagovala. Ale dnes, pokud tedy máte čas?? otázku nechala viset ve vzduchu. Michal přikývnul aby pokračovala.
?dnes bych chtěla splatit ten svůj dluh. Říkal jste, že neposlušnost se trestá. Já jsem vám vlezla do vašich soukromých věcí a tak bych si trest zasloužila?? bylo to velmi přitažené za vlasy. Laura ho vlastně žádala, aby jí dal na zadek a jako záminku si vybrala tu starou příhodu.

Typická hra: Zločin a trest. Michalovi se chtělo smát, když si uvědomil absurditu celé situace, ale cosi naléhavého v Lauřiných očích mu v tom zabránilo. Laura očividně potřebovala hodně úsilí, aby to takto rozehrála. Jí nešlo o vzrušení nebo sex, ona si potřebovala vyřešit něco, o čem věděla jen ona sama.

Hrál tedy její hru.

?Dobře tedy! Zasloužila sis výprask a taky ho dostaneš.? Michal se snažil o nesmlouvavý tón, aby hrál svoji část přesvědčivě. ?Dones rákosku, víš přeci kde je.?

Lauře se v očích opět objevil strach.
?Ne, prosím, rákosku ne!? vykřikla v duchu, ale slova se přes sevřené rty nedostala. Strach nebyl jenom v očích. Vlastně celé její tělo převzalo úplně jinou roli. Hlava spadla mezi ramena, ramena se posunula dopředu a všechen vzdor, všechna vůle, jakoby? vyprchaly někam pryč. Zdálo se, že by chtěla něco říct, ale nakonec se postavila a pomalu odešla nahoru do ložnice. Za chvilku byla zpátky a v předpažených rukách, skoro jako svatou relikvii nebo naopak nástroj zhouby, nesla rákosku. Michal si od ní převzal rákosku, několikrát jí naprázdno švihnul ve vzduchu, ale když viděl Lauřinu vystrašenou reakci, když si myslela, že se na ni nedívá, tak se rozhodl, že napoprvé to bude jenom rukou. Laura však o jeho rozhodnutí samozřejmě nic nevěděla.

?Tak začneme. Svlékni si ty kalhoty.?

Laura měla na sobě přiléhavé kalhoty-bokovky a bílé tričko, které jí končilo těsně nad pupíkem. Velmi pěkné na pohled, přesto však nevhodné ke spankingu. Příjemným překvapením byly bílá tanga, která se objevila jakmile Laura spustila kalhoty k zemi. Tázavě na něho pohlédla, zda má pokračovat. Michal se místo odpovědi posadil na sofa a Lauru si navedl tak, aby se mu položila přes kolena. Byl to překrásný pohled, když se napjala, aby špičkami nohou dosáhla na jedné straně na zem a rukama tak tak dosáhla na podlahu na straně druhé. Laura se položila přesně, jak si Michal přál a potom už jenom čekala. Ten výprask potřebovala. Chtěla konečně vypnout a v bolesti zapomenout na myšlenky a vzpomínky, které ji neúprosně pronásledovaly.

Na co čeká?

Cítila Michalovu ruku, jak ji hladí po zadku, a druhou ruku měl položenou na jejích zádech. Nebylo to nepříjemné, ale ona si přišla pro něco jiného. Potřebovala se očistit od myšlenek, nepřišla si pro sex. Ruka ze zadku zmizela a vzápětí, jako v odpověď na její myšlenky, s plesknutím silně dopadla zpět. A znova a zas a znova. Michal zpočátku nevěděl, co si může dovolit, takže začínal zvolna, ale když se nedočkal žádné odpovědi, tak postupně přidával na síle i rychlosti, dokud se od Laury nezačaly ozývat slabé steny.

Michal často hrával squash, takže měl slušnou formu, ale stejně ho nakonec začala pálit ruka a bolet rameno. Bylo to dlouho poté, co s výpraskem začal, Lauřin zadeček svítil jasnou červení a přesto ona pořád ležela, aniž se snažila jakkoliv uhýbat. Pravda, každá rána byla teď odměněna krátkým zasyknutím, ale Laura pořád statečně držela a neuronila ani slzu. Lauru už pořádně pálil zadeček. Samozřejmě se to nedalo srovnávat se Sergejovou krutostí, po které ještě dlouho cítila následky, ale tady, přestože bolest cítila také a to skutečně intenzivně, stejně to bylo jiné. Tady byla v bezpečí, protože se nemusela obávat trvalých následků a věděla, že Michal nikdy nepřekročí tu pomyslnou hranici.

Laura už zpátky doma ve svém bytě opět přemýšlela nad dnešními událostmi. Bylo těžké uvěřit, že by s někdo staral skutečně o ni, a nesnažil se jí využít. Byla to krásná představa, ale v dnešním světě, kdy sobectví a lhostejnost vládne společnosti? co od ní mohl Michal čekat? Proč nepřekročil tu hranici, proč nepoužil rákosku, proč ji po výprasku neznásilnil, jak se jí to už tolikrát stalo? Proč byl Michal tak jiný? Anebo to všechno byla jenom hra, iluze? Možná ukáže svou pravou tvář až později, nejprve se bude bavit její nejistotou a jakmile mu ona začne důvěřovat, tak ji zase zraní, tak jí zase ublíží. Proč jenom musejí všichni hrát tak kruté hry?

Lauru opět přemohl pláč?proč??

  Pokračování následuje...


Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

 
Pritomni :
NEZNAMY_3756 
[ 28.3.2024 - 23:21 ]
info
profil
přátelé
auditka
chat
texty

Status: OK
                    Administrace : Statistika : Psat redakci : Psat teamu  
Engine pracoval: 0.059353828430176 sekund sec.
You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.036454916000366 sekund
Vystupni komprese: VYPNUTO Size: 46498 bytes