Jak říct Vám Pane, že srdce bolí,
že rozum šanci svou dávno už vzdal.
Přiznávám Pane, nezvládám roli,
kterou jste ve své hře kdysi mi dal.
Jak říct Vám Pane, že duše strádá,
co cítím nemůžu myslím Vám říct.
Přiznávám Pane, já Vás mám ráda,
jenomže Vy jste Pán… já Vaše Nic.
Jak říct Vám Pane, rozum se děsí,
když vidí Rubikon, propast a sráz.
Když vidí úzkost mou, štěstí i stresy?
a za vším naději, víru… a Vás.
Jak říct Vám Pane, že mám i duši,
že mám i srdce a že mám i cit…
už mlčím můj Pane, vím, co se sluší,
dál Vámi spoutanou duši chci mít…
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
člověk nemusí být ani masochista ani submisivní, aby se někdy cítil zranitelný, nenaplněný, smutný ... ze vztahu nebo ve vztahu k určité osobě ... a v tom okamžiku může vzniknout třeba i taková báseň ... je to naprosto lidské, pokud si člověk dovolí pocity prožívat ... a vůbec to neznamená, že by nutně muselo jít o člověka, který zaprodal svou identitu či sebeúctu
I submisivita by měla mít své meze, tj. neměla by se z ní stát závislost...Masochismus je vyžívání se v tom že někoho miluješ a on na tebe s...Když je to oboustranná závislost, je to lepší, ale taky ne úplně Ok - Co když jeden z nich zemře/vážně onemocní...?
Souhlasím, že nic by se nemělo příliš přehánět, ale ztotožňovat masochismus s nízkým sebevědomím, nevědomím si vlastní ceny a strachem ze samoty je zkreslený názor.
Naspala jsi, že "Masochismus je vyžívání se v tom že někoho miluješ a on na tebe s...". Je to zevšeobecnění na celou skupinu masochistů, tedy i těch, pro které tyto zmíněné pocity neplatí.
Všimni si rozdílu v těchto dvou větách.
Sadismus je vyžívání se v krutém utrpení a bezmoci oběti. Sadistické je vyžívat se v krutém utrpení a bezmoci oběti.
Zatímco druhé tvrzení přiřazuje určitému chování nějakou vlastnost, tak první tvrzení ztotožňuje toto chování s určitým termínem. Zde se dá namítat, že sadismus není pouze vyžívání se v krutém utpení, ale také působení na masochistický protějšek, které se krutým utrpením nedá nazvat ani omylem.
Z toho plyne závěr, že výše zmíněné vyžívání se je pouhou podmnožinou masochismu, ne však jeho celým obsahem.
Nj máš pravdu, pro mě je tohle/bylo jenom o slovíčkaření :-P :-)), ale nemyslela jsem to všeobecně (Tj. myslím to tak že vyžívat se v utrpení je masochistické/projevem masochismu).
Jak najit vhodny čas, jak najít vhodná slova, jak nezklamat jeho ani sebe, jak projevit svá přání a své potřeby, jak zhodnotit která přání jsou růžová a která reálná...
mluvit mluvit mluvit je dobre rada, ale ne s každým je to tak jednoduché, psat psat psat to clovek alespon sam pochopi co chce zformulovat, ale na predani to dobre medium neni...JAK?
Hrani roli ma výhodu, že víme co se od nás očekává, ale nevýhodu, že nevíme jak změnit pravidla hry a přesto zachovat jistotu z neměnných pravidel...vzdy to bude riziko...sazka a snad vyhra, snad ne prohra. Ale i prohra je nekdy vysvobozenim, kdyz touha po zmene je prilis velika...nejak bylo a nejak bude, sami muzeme zmenit jen taaaakhle malinko, tak proc se i o tu trosku pripravit necinnosti???
Protože to tak moc smutné je, nebo spíš bylo tehdy, když jsem to psala...dlouho trvalo, než jsem řekla Blue, že to sem může dát...vlastně teprve v době, kdy už se nám podařilo posunout náš vztah kvalitativně mnohem výš, přetavit ho ve vyšší a hlubší hodnotu (opravdu stálo za to, se o to pokusit Petře(angele))...vlastně teprve tehdy jsem byla schopná souhlasit s uveřejněním a vydat se všanc vám všem i Metalskimu ;-)vašim názorům i odsouzení, teprve když jsem získala určitou sbedůvěru, sebejistotu a nadhled...no a teď to rychle musím zaťukat, ťuk, ťuk, ťuk, vždyť víte, jak moc jsem v tomhle směru pověrčivá ;-) ...takže by se dalo říct, že ta rýmovačka už vlastně teď není vůbec aktuální ale možná je někde někdo, kdo se cítí podobně jako já tehdy a třeba mu aspoň trošku pomůže ujasnit si všechno aspoň sám v sobě...
člověk nemusí být ani masochista ani submisivní, aby se někdy cítil zranitelný, nenaplněný, smutný ... ze vztahu nebo ve vztahu k určité osobě ... a v tom okamžiku může vzniknout třeba i taková báseň ... je to naprosto lidské, pokud si člověk dovolí pocity prožívat ... a vůbec to neznamená, že by nutně muselo jít o člověka, který zaprodal svou identitu či sebeúctu
yorycca i mně jo? :)) Tak jo :-D
Prvbí co mě napadlo, tak že je to na způsob básničky mamince k MDŽ a nebo známá ruská "Pust vsigdá budět solnce" :-D v tom duchu.
Prostě počin zapálence :-)
I když...možná by to mohl být hudební hit, poslechni si, složil jsem ti na to hudbu :-)))
http://www.edisk.cz/stahni/79166/zkusebna-1.mp3_4.61MB.html
http://www.edisk.cz/stahni/16277/zkusebna2.mp3_4.42MB.html
Vidíš já ne, lokomotivu slyším v tom, čemu většina lidí říká hit a co denně omílají v rádiu, denně se z té lupající krabičky ozývá TUC TUC TUC TUC a škytají do toho černoši. I v hudbě jsem jinej, vidíš. Ale to byl úlet ze zkušebny, už takový tvrďárny nehraju obyčejně :-)
Engine pracoval: 0.19872403144836 sekund sec. You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.002946138381958 sekund Vystupni komprese: gzip Size: 84268 bytes