Je možná jeden z posledních pěkných dnů letošního podzimu. Vyrážím na projížďku do lesa. Sluneční světlo se barví průchodem řídnoucími korunami a na cestách je skoro více listí než na stromech. Stále tlustší koberec šustí pod pneumatikami. Jinak skoro nic neruší klid pozvolna usínající přírody. Škoda, že tu dnes nemůžeš být se mnou, jistě by se ti tu líbilo. Pomalu dojíždím na známé místo. Usednu do vadnoucí trávy. Vzpomínka, kvůli které jsem přijel, ožívá ...
... v kalendáři je o několik měsíců méně. Jaro přechází do léta. Jedeme spolu liduprázdným lesem. Na jeho kraji se rozhoduji pro malou zastávku. U cesty je malý travnatý plácek, nějaké křoví, kopřivy, za posledními stromy již prosvítá louka.
Zastavujeme a krátce odpočíváme.
?Nechceš si taky odskočit?", ptám se před další jízdou. Nerozhodně uděláš několik kroků, rozhlížíš se.
?Nemůžu do lesa, je tu moc kopřiv a tady nebudu," říkáš trochu podrážděně. Začínám být netrpělivý.
?Tak dělej, ať můžeme jet dál, to je řečí pro pár kopřiv." Naráz si vzpomenu, že kopřivy máš již delší dobu slíbené. Utrhnu jednu kopřivu, stonek mi popálí prsty. Jeho palčivost mě dráždí. Pomalu se k tobě blížím s napřaženou rostlinou. Tušíš nebezpečí a začínáš přede mnou couvat. Přidržím tě za paži a lehce, snad jen jediným lístkem, se dotknu tvého holého lýtka. Vzpurně ucukneš a to mě vyprovokuje k pokračování. Můj druhý výpad je prudší a tak schytáš pěkný zásah. Uskočíš, ale kopřivy, které rostou těsně za tebou vykonají své dílo. Zakousnou se do tvých nahých nohou. Desítky žahadel tě vymrští prudce vpřed. Narazíš do mě. Trochu zakolísám, ale pevně tě sevřu. Tvé tělo je napjaté, nevíš zda se vytrhnout a utéct nebo mě odstrčit, chvěješ se prudkým výbuchem emocí. Zlostně se mi podíváš do očí, není to pohled na který jsem u tebe zvyklý.
?Klid", řeknu rázně a tím zlomím ten napjatý okamžik. Tvůj pohled změkne, hlava se skloní a tvé tělo se uvolní.
?Tak jsi hodná," pochválím tě. Ale pak pokračuji: ?Zlobila jsi, že?"
?Ano," tiše odpovíš. Naráz je naše hra rozehrána. Svoji roli v ní již zase zvládáš dobře, ale předchozí selhání si musíš dobře zapamatovat.
?Zasloužíš trest, víš to?"
?Ano," zašeptáš se sklopenou hlavou.
Utrhnu čerstvou mladou kopřivu. Napjatě mě sleduješ.
?Svlékni si kalhoty." Nejistě se rozhlédneš, ale pak pomalu uposlechneš. Kraťasy a kalhotky posuneš do půli stehen.
?Ještě." Po milimetrech je stahuješ až na kotníky. Z nohavic vytáhneš jednu a po malém zakolísání i druhou nohu. Uvědomuji si, že je to poprvé, co jsi nahá na takovém místě. Ukážu na bundy ležící na zemi.
?Na čtyři, nohy daleko od sebe." Hlas se mi trochu chvěje vzrušením, i pro mě je to nová zkušenost. Zaujmeš nařízenou pozici. Potom mě překvapíš. Ruce pokrčíš v loktech, hlavu položíš až na zem a dobrovolně ještě více vyšpulíš zadeček, tím dokonaleji zpřístupníš svá citlivá místa. Musíš vědět co bude následovat a že to nebude příjemné, ale přesto to uděláš. Takovou tě mám rád, poslušnou, poddajnou. Pokleknu vedle tebe. Dva šlehy vedu rychle za sebou na oblinu zadečku. Pokaždé,se zachvěješ. Na moment zaváhám, mám pokračovat? I já se bojím, i mě to bolí. Potom kopřivu pootočím vertikálně. Šlehnu tě do míst mezi análem a vyholenou kundičkou, některé tužší lístky možná zajedou i o něco hlouběji. Vyrazíš ze sebe tlumený sten a tvé tělo se otřese, ale pozici udržíš. Statečně snášíš žahavé utrpení. Škoda, že ti nevidím do tváře. Jsem tou scénkou vzrušený a zároveň dojatý. Odhodím teď již nepotřebný stonek. Popálené prsty ti zanořím do štěrbiny. Několika rychlými pohyby tlumím svrbění. Ještě chvilinku a jsi na vrcholu. Zkroutíš se do klubíčka. Přitisknu se k tobě a čekám na uvolnění. Dech se klidní a tělo se zbavuje křečí. Jak ležíš, udělám ti to ještě jednou. Dnes si to opravdu zasloužíš. Pomalu se mi v náručí probíráš. V těch chvílích jsi nejkrásnější. Stačí vzájemný pohled a vše, co je nám společné, je řečeno. Slova by to jen pokazila. Po chvíli však musím ticho přerušit.
?Vstaň a obleč se, jedeme domů." Jak se oblékáš, snažím se ještě naposledy zahlédnout pupence na tvých citlivých místech.
Cesta domů je rychlá. A nejen proto, že je většinou z kopce. Doma z pochopitelných důvodů spěcháš do koupelny. Za jejími dveřmi slyším šum sprchy. Výjimečně porušuji zvyklosti a vstupuji za tebou. Své mokře lesklé tělo pokrýváš bohatou pěnou. Chvilku tě pozoruji a moje vzrušení sílí. Lehce se dotknu tvé tváře. Přes krk sjedu na prsa. Jsi ještě hladší a měkčí než jindy, pěna nádherně klouže. Potom ti rukou zajíždím mezi nohy. Trochu se rozkročíš.
?Ještě to cítíš, kundičko?" Ptám se vlastně jen formálně, vím, že to určitě ještě cítíš. Tvoje tiché zavrnění v odpověď je vlastně také jen formální. Přejíždím rýhou několikrát dozadu a zpět. Tvé tělo, které z lesa snad ještě ani nevychladlo, se opět rozevírá. Chladivá pěna a rytmický pohyb přináší úlevu od neodbytných jehliček. Pak přitlačím na místo pod růžovou perlou. A opět si užíváš rozkoše. Pomáhám ti do podřepu, abys v mokré vaně neuklouznula. Tvoje snaživá pusinka již ví, jaké je pokračování. První dávky mojí rozkoše ti zůstanou na jazyku, další se mísí s pěnou na krku a prsou. Rukou, mokrou a hladnou od pěny, mě jemně hladíš a vytahuješ ze mě poslední kapky.
?Jsi šikulka, zasloužíš si odměnu," podruhé tě dnes pochválím. Vezmu tě za pravou ruku a posunu ti ji ke tvému rozkroku.
?Udělej si to ještě jednou." Svoji odměnu si vybíráš až do dna ...
... náhle mě cosi, snad nějaký zvuk, přivede zpátky. Rozhlédnu se. Z kopřiv jsou jen zvadlé klacíky. Škoda. Ale vlastně ani ne. I když jejich viditelné stopy již dávno zmizely, jejich otisky v nás zůstaly dosud.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
