Bylo zamračeno, ale já to nevnímal. Přede mnou bylo něco naprosto fantastického. Měl jsem se s ní poprvé setkat. Byl jsem nervózní, plný neklidu a očekávání. Když jsem jí uviděl, myslel jsem že ani nepromluvím. Nakonec jsem ale promluvil, byl by to taky nesmysl, nepromluvit s ní. Chvíli jsem nechápal vůbec nic z toho co se semnou dělo. Měl jsem dost obav, aby moje nervozita nebyla až tak vidět, kdo by taky o to stál, navíc už mi přeci není málo, pubertu mám dávno za sebou. Nakonec přeci jen došlo na dialog, nebyl to jen monolog, jak jsem se obával.

Mraky se rozestoupily, nebo jsem je už nevnímal, a my vyrazili k lesu. Dodnes nevím o čem vlastně byla řeč, hltal jsem jí očima. Kousek po kousku jsem si jí prohlížel. Bylo na co se dívat. Byla tolik jiná, jiná než ostatní, jiná než ty co jsem potkával doposud. Její hlas mi zněl povědomě, ta intonace, jako bych jí znal odjakživa. Slova plynula a já vnímal ten hlas, ten tón, snad i jejich význam, ale to už dnes nedokážu posoudit. Zastavili jsme se pod viaduktem a já se jí koukal do jejích očí. Byly zvláštní. Ten tvar, ta hloubka, barva. Netrvalo dlouho a my udělali dalších pár kroků a mizeli v lese. Na chvíli se k nám přidalo malé kotě. Poslušně šlo vedle nás a nechtělo nás opustit. Dotíralo a já měl vztek, nebyl jsem tu pro něj, nechtěl jsem ho. Ani už nevím jak se to stalo, ale my byli najednou sami.

Začalo lehce pršet. Kapky deště hrály na jehličí stromů zvláštní ševelivý song a déšť začal sílit. Mokli jsme, ale nevadilo nám to. Bylo nám krásně. Vytáhl jsem odkudsi to, co jsem pro ní tak dlouho chystal. Ano, teď přišla ta chvíle, kdy se měla stát mojí. V rukou jsem měl obojek, znamení pouta jednoho k druhému. Poklekla přede mnou a podívala se mi do očí. V tom pohledu bylo tolik ? něha, pokora, láska, touha, oddanost, poslušnost a odevzdání. Tenhle pohled z očí do očí trval celou věčnost, nemohl jsem se vynadívat. Aniž by uhnula pohledem, nadzdvihla si vlasy a já jsem jí jej připnul a zpečetil s stvrdil tak to, co jsme cítili ? naši lásku. Nevnímali jsme téměř vůbec sílící déšť, kadence kapek rostla a rostla, nevnímali jsme téměř nic, jen vůni deště, vůni mokrého jehličí a listí, vůni kůže jejího obojku. Podal jsem jí ruku. Stoupla si přede mě. Objal jsem jí pevně a rozhodně. Přivřel jsem oči a vnímal jen vůně a její teplo. Bylo mi krásně. Ani nevím jak dlouho jsme tam byli, ani nevím jak rychle plynul čas, ocital jsem se s ní na pokraji jiné dimenze, jiného časoprostoru, v jiném světě, jakoby na jiné planetě. Všechno bylo najednou jinak. Do lesa jsem šel já a ona. Z lesa jsme vyšli my. S naší láskou, stvrzenou oním poutem. Ten les byl pro nás chrámem, zem pokrytá listím a jehličím byla naším oltářem a nad námi Nejvyšší. V dlani jsem svíral její nádherně teplou ruku a ani jsem si snad nevšiml, že po dešti zbyla jen vůně a vlhká zem.

I cesta zpátky uběhla nečekaně rychle. Zastavili jsme se u auta a jako každá slavnost i takhle musela být završena hostinou. V našem případě to byl jen dort. Stáli jsme tam spolu a já ji krmil medovníkem. Stále jsem ještě vnímal vůni deště, lesa, kůže jejího obojku a teď i vůni medovníku. Od toho dne ve mně déšť, vůně kůže, lesa i medovníku vyvolává úžasné pocity a vždy mi pohladí duši a vykouzlí úsměv na tváři.

Tak dlouho jsem na ní čekal, tak dlouho jsem se bál že už nepřijde, ale ona přeci jen přišla a doufám že už nikdy ode mě neodejde, patří totiž mě a já jí a na tom už nezmění nikdy nic, ani sebevětší vzdálenost, ani někteří jenž s urputností a zarputilostí spojenou s hloupostí, jim tak vlastní, ani cokoliv dalšího. Vím že i kdyby nás osud zavál na opačný konec země, budeme si stále nablízku.

Tady končí zpověď člověka ? drsňáka, Dominanta jak se patří, a komu se to nějak nezdá, vězte že i Domík má duši, že ani on nemá srdce z kamene, že i on cítí, miluje, touží a nenávidí, jako ostatní a kdo to nechápe, nebo si snad nechce připustit, ten je prostě blázen, snílek, fantasta a šílenec.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek