"Svázat chobotnici, to by bylo něco:-)"
povídá tak jednou přítel Medvídek.
Výrazy jako bondage, vázání,
svázání, znehybění... a další, mi
tančí hlavou, když na to myslím :-). Napadlo mě, že s
několika dalšími "chlapci - chobotničkáři" proberu, jak to
mají oni.:-)
Pod palbou otázek se ocitli pánové Imobil, Mufata
a Njal.
1. Lidé, ti hraví zvláště, provozují
bondage a znehybňování obecně z různých důvodů.
Někteří jsou estéti a na těle svého protějšku
rádi splétají oku lahodící vzory,
jiní svazují/případně jsou svazováni pro
řekněme umocnění celkové hrátky, kde
svázání je prostředkem k dosažení
nějakého cíle. Další mají rádi
znehybnění pro sebe samo - pevné, ultimativní.
Kombinace výše zmíněných způsobů jsou také
myslitelné...
- Co z výše vyjmenovaného je Tvým
šálkem čaje?
- Proč?
- Případně: má Tvůj bondage-čaj, jiné,
další příchutě?
Imobil:
Na málokterou otázku dokáži odpovědět
jednoznačně. Všechny komponenty, o kterých píšeš, jsou v
mém imobilizačním šálku namíchané
.... v různé koncentraci pro různé příležitosti.
Asi by bylo namístě telegraficky zopakovat jaká je geneze
mého imobilizačního puzení. jako dítě jsem
svazoval sám sebe. Jako jinoch jsem svazoval vlastní
tělo, ale kreslil si svázané dívky. Byl jsem
současně onou dívkou i tím, kdo ji zbavuje hybnosti. Jako
dospělý jsem imobilizoval sebe sama a toužil po fyzickém
kontaktu s podobným stvořením. Když jsem nakonec po mnoha
a mnoha letech platonické touhy vystoupil mezi lidi, zjistil
jsem, že seberafinovanější motání provázků
je toliko slabý odvar čaje, pokud v něm není
extrahováno i duševní propojení dvou
kompatibilních jedinců. Pokusím se specifikovat, jak je
zastoupení "příchutí" odvislé od typu
situace.
Svázat krásnou holku, kterou osobně nijak zvlášť
neznám, je fajn estetický zážitek -
dívkám prostě v mých očích provázky
moc sluší. V takovém případě je
uspořádanost či dekorativnost asi nejpodstatnější
složkou. nehodnotím, zda dotyčné tělo je se mnou duševně
souladné .... nejde zde o vztah, ale o figuru na
svázání. Nic víc.
Svázat děvče či ženu, které je příjemně v
mé moci, krásně se bojí a vzrušuje jí to, a
já mám možnost jí blíže poznat, je trochu
něco jiného. V takovém případě je nutně
navázán alespoň momentální vztah.
Mluvím zde o tom, co se obecně nazývá
hrátka. Nemám to slovo rád, neboť i když se
jedná třeba jen o krátkodobou koexistenci, není to
povrchní. V tu chvíli je prioritní prožitek a zda
jsou špagátky vedeny vkusně či nikoli je mi lhostejné.
Jde o funkčnost. Vše je podřízeno kýženému
účinu. Není možné aby takováto situace
vznikla s kýmkoli. Je zde nutná oboustranná
osobní sympatie. Díky tomu, že se příliš
neznáme, může velmi dobře fungovat placebo efekt
nesplněné hrozby. Ani jeden neví přesně, co od
druhého může čekat a přesto, že jsou hranice dohodnuty, přeci
jen je přítomen lechtivý pocit nejistoty.
Předchozí dvě možné situace jsou fajn, ale zdaleka ne
uspokojivé. Třetím stupněm je "love bondage"
realizovaná v podstatě mezi partnery, kteří se
znají velmi důvěrně, prošli obdobím
oťukávání a poznávání,
které zdaleka nezahrnovalo "jen" BDSM. Spíše naopak. Ty
naše milé úchylačinky zde fungují jako "nadstavba"
nad plnobarevným vztahem a leckdy na ně ani nevybude čas, neb
třeba "obyčejné" povídání je v danou
chvíli důležitější. Prvky imobilizace a rozličného
"zlobení" se stávají organickou
součástí setkání, oba na jedné
straně mají ve druhého naprostou důvěru, na druhé
straně si ponechávají tajemné komnatky, v nichž se
občas najde nečekané překvapení. V takovém vztahu
již takřka není zapotřebí ona oblíbená
stopka. Bondage je zde vším - estetickým cvičením,
prostředkem k zajištění bezmocnosti, láskyplným
objetím, cestou k nejistotě i bezpečí, vzrušení i
uklidnění......
Mufata: Nejsem estét. Jsem založen až odpudivě
funkcionalisticky. Hluboce si vážím lidí,
kteří dokáží využít provazů a
provázků jako nástroje pro nádherné
umělecké dílo, které by se dalo se souhlasem
objektu pověsit do Ermitáže. Z nabízených variant
si přivlastním tu poslední. Spoutání, ze
kterého se lze osvobodit, postrádá pro mě poezii,
symbolikou pohrdám. Pohyb musí být znemožněn,
nikoliv pouze omezen. Příchutě bondage? Musím
cítit definitivnost, fatatitu, absolutní bezmoc...
Njal: Mám vlastně dva druhy bondage: estetickou a
funkční. A čím víc je bondage estetická,
tím méně je funkční (do funkčnosti
počítám i faktor času a celkové námahy ;-)
a naopak. Ale k šálkům čaje: je to samozřejmě
"svazování pro řekněme umocnění celkové
hrátky" a pak ta estetická varianta, které
něktěří občas přezdívají "rybářské
sítě" - ano, to jsou tak dva nejčastější druhy.
Proč? Skoro se mi chce napsat "Proč ne?" ;-) Proč tedy
"rybářské sítě?" Proto, že se mi libí. A
slečnám sluší. Jsou to jen "šaty" vyrobené trošku
jinou technologií, než je obvyklé. Funkční,
neestetické svázání má význam
scénkový - především bezmoc a moc.
A jiné, další příchutě? Mohl bych říci, že
workshopová, ukázková bondage nemá
příchuť vlastně žádnou, a pokud k tomu dojde ve
scénce, tak bondage získá příchuť
scénky... Mohu do estetické bondage například
připojit svázání rukou.... A třeba začít
scénku.
2. Prozraď mi, prosím, jaké
materiály/prostředky rád používáš? Je pro
Tebe důležitá třeba také barva?
Imobil: Je fakt, že často používám
červené popruhy. Je to proto, že jsem jich kdysi koupil dvě
klubka za směšnou cenu a zalíbily se mi. Měl jsem jich hodně,
jsou placaté, bezpečné, vypadají pěkně na
holém těle i oblečení. Zdaleka to neznamená, že
bych jim nějak tendenčně dával přednost. Nepohrdnu
čímkoli. Nic mi nepřipadá nedůstojné,
netechnické, nestylové. Naopak. Každá věc,
která může posloužit, je dobrá. Čím méně
obvyklá, tím snad i lépe. Baví mě
improvizovat, nejsem schopen dodržovat jakékoli algoritmy,
málokdy se opakuji.
Mufata: Materiál se léty praxe
ustálil na měkkých pevných bavlněných
provazech. Jako doplněk bych našel kožené řemeny a několik
svépomocí vyrobených drobností. Jinak
dalších věcí je plný dům - postel v ložnici, židle
u pracovního stolu, žebřiny v dětském pokoji, očka ve
stropě když se sundá houpačka, žebříky a tyče,
žehlicí prkno... Stačí se rozhléhnout a popustit
uzdu fantazii...
Jo a barva je šedivá. Ne že bych ji preferoval, ale už to
líp nejde vyprat. Doopravdy...
Njal: Jsem docela funkcionalista, takže kdybych nebral
ohledy na dolejšek, asi bych vzal leccos. Ohledy samozřejmě mám,
takže ke scénkám vlastně pořád
používám pletené bavlněné provazy o průměru
kolem 6mm. Mám sice i pletené umělohmotné, ale ty
k ničemu jinému než k estetické bondage
nepoužívám. Z kategorie "neprovazových" prostředků
mohu jmenovat pouta. Ocelová, která jsou mimochodem asi
nejfunkčnější, používám jen nakrátko,
protože nejsou zrovna příkladem měkkosti. Samozřejmě, pouta
kožená jsou u mne také často ve scénkách,
protože se jednou nasadí a pak je lze kdykoliv sepnout či
rozepnout. K opravdu měkkému svázání rukou
používám šátky, kterými mne ráčila
vybavit AČR. A na opravdu kratičké
"svázání" zápěstí občas použiju i
svou tlapu. ;-)
3. Máš svůj oblíbený znehybňovací
´fígl´?
Imobil: Ani ne. Snad jen - považuji za velmi
důležité zavázané oči. Řada
banálních vjemů se pak stává
víceznačnými a dobrodružnějšími.
Očekávání, nejistota a fantazie okoření i
jinak běžné podněty.
Mufata: Asi nemám. Snad jen to, že miluji
připoutání - tím myslím
připoutání k něčemu. Souvisí to s mou touhou po
dokonalé imobilitě. I když je kozelec dokonale proveden,
umožňuje se koulet, převalovat... V tomhle smyslu jsem pedant. Když se
jde na židli, nohy by se neměly dotýkat země. Musím
cítit dokonalou bezmoc.
Druhá libůstka se asi vyvinula s věkem. Zjišťuju, že mám
stále raději "pohodlné" polohy, které si člověk
může vychutnávat opravdu dlouho. Prostě vnímat ten
nekonečný pocit fyzické moci/bezmoci, kdy se čas pomalu
vleče (je-li člověk sám) nebo kdy letí šílenou
rychlostí (když tělo vnímá dotyky partnera)...
Njal: Kozelec neboli hogtie. S
vzniklým bezmocným balíčkem si lze pak všelijak
hrát. ;-)
4. Vzpomeneš si na to, co Ti běželo hlavou, když jsi
poprvé někoho svázal/znehybnil?
A naopak, když jsi byl poprvé
svázaný/znehybněný Ty sám... Myslel jsi na
něco? A nebo právě naopak vůbec nemyslel? :-)?
( Kupříkladu já jsem tehdy měla pocit úplně
prázdné hlavy...)
Imobil: Na konkrétní situaci si ani moc
nevzpomínám .... bylo to už dávno a překryto mnoha
zážitky pozdějšími. Jisté je, že jsem ale
prázdnou hlavu neměl. Dodnes mám velké
potíže "nemyslet". Když jsem "nahoře", ani to tolik
nevadí .... ale když jsem sám svazován, je to
velká překážka prožitku.
Mufata: Na prvopočátky selfbondage se opravdu
nepamatuju, je mi líto... Zato když jsem byl poprvé
svázán svou partnerkou - to mi nemůže z mysli vygumovat
ani doktor Alzheimer. Byli jsme s mou budoucí manželkou na
folkovém létě v Telči a já cítil, že to
mezi náma začíná být vážné.
Sebral jsem zbytky odvahy a sebeúcty a v tichém rozhovoru
večer ve spacáku jsem se ke všemu přiznal. Dlouho do noci jsme
si povídali a já řekl něco ve smyslu, že se nebudu
zlobit, když se se mnou kvůli tomu rozejde. Druhý den jsme byli
v Telči na náměstí a něco jsme potřebovali ve
sportovních potřebách. Památná věta na
konci ještě nemanželčina nákupu zněla: "Jo a prosím
Vás, já vím že je léto, ale neměli byste
řemínky na lyže?". Měli je. To se mi zatmělo před očima a
následující koncerty Jablkoně nebo Vlasty Redla
probíhaly jako v mrákotách. Když jsme se pak
vrátili k ní na pokoj, kde bydlela, dali po dlouhé
době koupel a pak ona zamkla dveře pokoje v podkrovním
pokojíku - už jsem viděl mlhavě. Oblékla se podle
mého fetišistického gusta a pak ... pak to už nejde
popsat. Ležel jsem na posteli, v poloze, kterou jsme později nazvali
"na žabičku" (každá končetina do jednoho rohu), a nemohl jsem
pochopit, že se mi splnil nádherný sen. Smysly to
nebraly, popis je nemožný. Trvalo to dlouho - a klidně mě obviň
z nadměrného patosu - dala mi ten
nejnádhernější erotický zážitek, co
chodím po tomto světě. Opravdu k popisu chybí slova...
Když jsem později poprvé vázal já ji, už to tak
slavné nebylo. Já jsem byl spoután dřív -
ale strachem, abych něco nepokazil, aby se jí to líbilo.
Později to bylo už lepší a dokázal jsem si užít i
opačnou roli, ale vždycky cítím stopu nejistoty, zda to
dělám tak, aby to pro ní bylo příjemné,
milé - prostě jestli to dělám dobře. Musím se
přiznat, že pasivita mi vyhovuje víc - člověk nemá
zodpovědnost, dokážu si to víc užít a navíc
- jsem líný... :o)
Njal: Za zmínku spíše stojí
myšlenka, která tomu předcházela - "Čím?!?" -
neboť k dispozici nebyl žádný provaz ani šátek.
Naštěstí na mém batohu jsou dva volné popruhy a ty
jsem úspěšně použil. Následující pocit byla
míchanice strašné opatrnosti, jemnosti a - opojení.
5. Půjčím si kousek z jednoho příběhu: ... a
držel v ruce provázků, omotaných kolem jejích
zápěstí jako háďata. Pozvedla hlavu a řekla mu..."........."
Napiš, prosím, bez dlouhého přemýšlení, co
mu řekla.
Imobil: "Nepouštěj je dokud sám nebudeš chtít.
Jsem připravena snášet pro Tebe dobré i zlé,
vím, že si mě vážíš a i když budu klečet na
kolenou, jsem jedinečná osobnost. Drž je pevně, protože mě
vzrušuje, když mě občas absolutně ovládáš"
Mufata: Tak ta věta mě napadla ihned: "Dobře to
prosím utáhni, miláčku, teď chci být jen
Tvoje. Teď Ti chci patřit úplně..."
Njal: ..., že je to teď naprosto na něm. Jejich
běžné životní role nyní nemají
žádný význam.
Děkuji za povídání, moji milí, nejen
provázkoví, přátelé.:-).
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod