Snad každý, kdo se na tomto poli pohybuje po dobu delší, než několik dní, si asi všiml, že takzvaní dominantní submisivové bývají v BDSM kruzích poměrně častým jevem. A další skupinkou bývají dominantní masochisté.
Volím záměrně terminus "dominantní submisivové", neboť se domnívám, že tato skupina je reprezentativnější - dle mého soukromého úsudku: častější bývá kombinace preferencí: dotyčný je submisiv - a v rámci toho také masochista, než že dotyčný je masochista - a v rámci toho se sklonem k submisivitě. Klidně se ovšem nechám opravit, pokud máte pocit, že je to jinak.;-)

Co člověk, to názor... A tak jsem se na stejnou věc zeptala různých lidí:

Proč si myslíš, že typ: dominantní subinka, resp. subíček bývá mezi BDSM+ tak často zastoupen?
Jde podle Tvého názoru o náhodu? O módu?
A nebo se přikláníš k názoru, že tito lidé jsou ve své podstatě dominantní a v submisivitě hledají takový nějaký klidný přístav, kde by si mohli odpočinout? A nebo je to úplně jinak?

NTPT: Když se nad tím zamyslím, tak už ono typologické vymezení představuje nemalý problém...Co si vlastně pod termínem dominantní subinka/subík představit? Na první pohled se to zdá jednoduché. Submisiv (alespoň podle mínění mnohých "Dominantů"), jest přeci ten tvárný a poslušný tvor, který se absolutně podřizuje svému StrašněHyperMegaVelkémuDominantMaster pánovi / paní, nechá na sobě dříví štípat i pecky roztloukat, pro rozmar jeho nechá si - obrazně řečeno - na hlavu srát (a někdy i doslova), nemá - a vlastně ani nechce mít - žádná práva a když si Dominant uprdne, tak sub řekne "promiňte" (nesmějte se, tohle jsem opravdu v jedněch, kupodivu nikoliv českých, ale anglických, pravidlech pro subínky našel ). A cokoliv, co se onomu blátu bez názoru a vize vymyká, má být pokládáno za "sub dominantního" ?

Je tedy "dominantní subík/subinka" člověk, který přesto že se mu více či méně líbí pozice "dole" a rád se podřizuje respektive nechá ze sebou "něco" páchat, má ale vlastní hlavu, vlastní vědomí,(světo)názor, charakter a osobnost ? Hledí mít svůj život a záležiotosti pod kontrolou a na oltář BDSM v žádném případě nehodlá položit svůj život a svoje "já" ? Člověk který ví co se mu líbí co se líbí partnerovi a je schopen nejen si to bez obstrukcí užít, ale sám aktivně vymýšlet, jak se nechat kráásně posubit příště ? A v žádném případě to není lidské bláto nebo hadr na podlahu. Nene, tudy cesta nevede. To co popisuji je (přesněji - Měl by být ! ) přece normální submisivní člověk. A nevidím tedy důvod, proč k tomu tedy lepit nějaký negující přívlastek.

Typem dominantní subík/subinka proto spíše hledím označiti subíka/subinku manipulativní, někoho, kdo subí snad jen z prospěchu, nebo proto, že je to pohodlnější, dá to méně práce.Něco ve smyslu "já se nechám řezat a šukat a Paní/ Pane ty se starej.Ale vem na vědomí že každou mrť, která se mi líbit nebude nebo která nám nevyjde, ti dám pěkně vyžrat".

Nebo někoho, kdo zjistil, jaká obrovská "motivační" (a někdy i manipulační) síla v submisivitě vězí. Ne, to není protimluv, přiznejme si to Pánové, pro "psí oči" vašich submisivních partnerek by řada z Vás možná i dnes snad i do ohně šla a stála s holýma rukama proti celému světu. Dominantní subík/subinka se jal tuto svou sílu využívat nikoliv ve prospěch obou, alebrž proti partnerovi.

Možná se do toho promítá i kousek naší české povahy. Malá ale naše, smrádek ale teploučko, zavřeme-li oči, strašidlo zmizí. A především okřídlené: já nic, já muzikant.

Domnívám se, že v tom nejhorším případě je Tebou zmiňovaná "dominantní submisivita" jen pokusem, jak ve vztahu nepřerozdělit moc - ale zodpovědnost. Lépe řečeno, vyhnout se SVÉMU dílu zodpovědnosti.A přiznejme si to, defakto něco řídit s tím, že veškerou odpovědnost adoptoval někdo jiný, to dělá nám čecháčkům (moraváčkům a slováčkům zajisté taktéž) náramně dobře. Stejně dobře, jako spravedlivé rozhorlení ....jak to "ti nahoře" tam sprominutím kurví, ubližují kašlou, všechno dělají blbě a vůbec...

Je to zkrátka v lidech, ty nepředěláš a kaktus holou řití do země taky nezatlučeš, a to ani když jej obrátíš květináčem nahoru. Ale možná to všechno vidím už tradičně moc černě.

Epire: Přesně netuším, co si mám představit pod pojmem dominantní subinka(či subíček). Človíčka, který si je sakra vědom své ceny, má vlastní hrdost a nepotřebuje svoje D k tomu, aby mu radilo, jak má žít?

O mně kdosi prohlásil, že jsem dominantnější než většina domin, které zná.........a přeci se pokládám za subinku (bez dodatku dominantní).

Myslím si, že stále častější výskyt "dominantích subíčků(či subinek)" souvisí opravdu s dobou, ve které žijeme. Už nepřijímáme fakta, která nám někdo předkládá jako axiomy, naučili jsme se od dětství přemýšlet o tom, co děláme a proč to děláme a učíme se se prosadit, ne být jen šedivým článkem průměrného davu.To zákonitě v člověku musí zanechat stopy. A když zjistíme (většinou někde kolem puberty), že je něco jinak, tak jsme víceméně hotoví lidé. Pro mne osobně ta dominance spočívá v tom, že jsem to JÁ, kdo rozhoduje o tom, koho nad sebe pustím a co mu dovolím.....a s tím, jak získává mou důvěru, je jeho moc nade mnou větší a větší.

Zapomněla jsem na to nejpodstatnější:-)): že totiž je neštěstí, že většina lidí spojuje submisivitu společenskou a sexuální........a ony přitom spolu mají velmi málo společného. A to už do toho vůbec nemíchám submisivitu vztahovou:-))

Nejsem si jistá, jestli se na tohle dá přesně odpovědět v rozsahu patnácti vět, jsem schopná o tom vést veeelmi dlouhý dialog a obávám se, že na konci stejně nenajdem přesnou a úplnou odpověď.

Milkov: "Dominantní submisiv" - dále si dovolím používat zkratku DS - je v podstatě jedinec, který má jasno :-).

Dle mých zkušeností jde o lidi, kteří si svoji submisivní orientaci dobře uvědomují, umějí si ji vychutnávat a k tomu, aby hra probíhala podle jejich představ jsou ochotni i mimo rámec scénky vyvinout patřičnou aktivitu a uplatnit vlastní vůli, tedy, de-facto, použít model chování, který běžně považujeme za dominantní. Z hlediska skutečně dominujícího v páru (pokud se nejedná o patologicky machistický kus) jde o ideální kombinaci, neboť se svým protějškem může vše potřebné dobře vykomunikovat a získává výbornou zpětnou vazbu, Opravdu Tvrdí Dominanti ovšem něco podobného zřejmě snášejí jen obtížně. DS (a znám jich relativně dost) patří většinou mezi osoby s širším rozhledem (a pravděpodobně i vyšším IQ).

V důsledku toho ke své roli přistupují aktivně a co je zajímavé, většinou výrazně odlišují "občanský život" a "rámec hraní", byť se u nich mnohdy výrazně prolínají. Z tohoto důvodu se příliš nevyskytují v 24/7 vztazích, byť nejméně jeden velmi harmonický pár mne napadá :-)

K otázce poměrného zastoupení DS mezi BDSM+ osobami - netroufnul bych si tvrdit, že jsou "poměrně častým jevem" - poměrně častým jevem jsou mezi internetovou komunitou a osobami, aktivně se vyskytujícími na akčních a poloakčních srazech, to je ovšem záležitost "by design", DS vlastní. Mezi BDSM+ mimo internetovou komunitu a okruh osob kolem akcí typu Podraz/Eliot/Tunel/Alcatraz/Eleferno (bez nároku na úplnost výčtu) je ale výskyt DS méně výrazný, odhadem na úrovni 10%. Zajímavá je ale zřetelná korelace se stupněm dosaženého vzdělání a sociálním statusem.

Kadarka: Čistě z praktického pohledu si myslím, že se tento typ vyskytuje tak často proto, že v přírodě bývá málo co černé nebo bílé (nebo modré :-) ), ale většinou je to hodně barevné a namíchané od každého něco. V tom je právě krása přirozenosti. ?Dokonale? bílé či černé věci se prostě vyskytují jenom vzácně.

Móda to asi nebude. U některých lidí může hrát roli to, že pokud se prezentují jako dominantní submisivové, tak jsou zajímavější :-))), než kdyby se prezentovali jenom jako submisivové.

Víš, nevím, co si pod pojmem dominantní submisiv přestavuješ. Je to člověk, který je v klasickém životě ?vůdčí, dominantní, proaktivní? a v intimním partnerském vztahu je submisivní? Nebo člověk, který by se sice rád partnerovi podřídil, byl submisivní a třeba se nechal i trochu trápit (pokud je masochista), ... ale potřebuje to mít pod kontrolou a potřebuje, aby to odpovídalo jeho představám.

Pokud vezmu první typ člověka, tak tam to považuju za formu odpočinku, relaxace, odevzdání toho těžkého břemena rozhodování na chvíli někomu jinému. U druhého typu si myslím, že jde hlavně o to, že málo lidí si dovolí nad sebou opravdu ztratit kontrolu a svěřit se plně do rukou partnera. Myslím, že jenom hodně málo lidem přináší potěšení skutečně jenom to, že je šťastný můj partner ... bez ohledu na to, že mě se třeba tohle nelíbí. Nejsme tak velcí altruisti, jsme i sobci ... každý v určité míře.
Myslím si, že většina lidí má hrátky s BDSM jako naplnění svých fantasií ... a aby se jejich fantasie naplnily, tak si to musí řídit oni, protože nikdo jiný přece jejich fantasie nezná, ne? Tak to mám třeba já.

Z tohoto důvodu jsem přestala tvrdit, že jsem subinka. Protože jsem měla pocit, že do kategorie sub se řadí lidé, kterým dělá radost popření sama sebe a svých potřeb v prospěch svého dom. A že tito lidé, přesto, že popřou své potřeby a vůli a odevzdají se svému dom, tak nakonec dojdou svého naplnění a uspokojení. (Pro mě paradoxně) Takhle to neprožívám, samozřejmě nejsem jenom sobec a v životě mi nejde jenom o seberealizaci, ale čisté ?odevzdání? se někomu by mě nikdy plně neuspokojilo. To, že občas toužím nechat se ochočit, ovládnout, vést, podlehnout tomu silnějšímu, je pro mě taková adrenalinová hra, podobně jako třeba lezení nebo chůze po vysokém laně. Je to relaxace, nevšední zážitek, odpočinek a zábava. Nesmí to ale přesáhnout hranice hry.

Tymur: Preference může být z nějakého důvodu předstíraná, nebo to může být, protože je to preference "sexuální" nikoliv životního postoje.

Podívej se třeba na našeho společného kamaráda - vede firmu, má pod palcem lidi a spoustu věcí, ale v posteli je submisiv.

Je to prostě o tom, že leckdo v tom vidí protiváhu proti normálnímu životu, pracovním vztahům a podobně... I když na tohle téma by se asi dalo napsat pojednání o značné obsáhlosti a hloubce...

Liška: Moc s tebou nesouhlasím v tom, že je víc lidí typu "submisiv se sklonem k masochismu" než "masochista, který v rámci toho snese submisivitu". Myslím že převažují ti "primární masochisti". Vycházím ze zkušenosti, že bolest - bez DS omáčky kolem - vzrušuje i jedince vyloženě dominantní (a dokonce i ty vanilkové...)
Nedělala jsem výzkum, nevím, kolik je lidí, kterým říkáš "dominantní submisiv" nebo "dominantní masochista", a jestli je to číslo nějak větší než dříve - jestli to tedy je otázka módy. Možná v tom smyslu, že víc lidí dokáže pojmenovat své potřeby a touhy a taky se chce zařadit do určité škatulky, když už byly nějaké ty škatulky vytvořeny.

Možná ti, kteří se zpočátku zhlédli v modelech dominant-submisiv přejatých z povídek a modelových textů, kde jsou role jednoznačně vymezeny, postupně přicházejí na to, že v partnerství to nejde takhle jasně rozdělit. Možná je obecně víc masochistů a submisivů - tj. lidí, kterým bolest a příslušná míra ponížení, poslušnosti a přenesení odpovědnosti na druhého přináší vzrušení, radost a uspokojení - než těch vyloženě dominantních.

Ale většina z nás není na té extrémní "nulové dominanci" (vezmeme-li škálu absolutní submisivita = 0, absolutní dominance = 100) a chce si tu pro sebe příslušnou míru sama určovat a hlídat, proto je i u submisivních jedinců dominance jako schopnost se prosadit nezbytná.

A konečně - když si člověk uvědomí, po čem v sexu nebo ve vztahu touží, a když je to něco ne úplně tradičního, potřebuje být víc než trochu dominantní, aby k tomu přiměl partnera! :-)

Waco: Když čtu tuhle další ze série modrých otázek, přemýšlím nad jejím úvodem, zda jsem až tak nevšímavý, nebo jsem mezi BDSM pozitivní právě přišel. Když uvažuji čistě erotický význam, tak tvůj termín dominantní submisiv a k němu opačný subinantní domisiv mi zavání mícháním hrušek s jabkama.

Dominanci a submisivitu považuji za dva konce téže stupnice, podobně jako sadizmus a masochizmus na jiné. Dominantní masochista či submisivní sadista, ten nesporně existuje. Jeden fetiš se pohybuje v rovině emoční a druhý v rovině tělesné, takže ty dvě stupnice jsou na sobě nezávislé. A tak jako jsem nikdy neviděl živého wolpertingra, nikdy jsem neviděl někoho, kdo by byl v erotickém významu sadistický i masochistický či submisivní i dominantní zároveň. Buď je vyhraněný, nebo je vůči někomu to a vůči jinému ono, nebo si postupně užívá obou protipólů jedné či druhé škály. Je tedy takový typ smyšlenou fantazií?

Pokud rozšířím okruh hledání odpovědi o faktory mimo okruh erotiky, mohu takové individuum spatřit. Je jím každý člověk, ať už vědomě modrý nebo jinak barevný. V běhu života každý denně dělá rozhodnutí o podřízených, sobě, partnerovi, nechává se do něčeho uvrtat, nechává o části své budoucnosti rozhodnout tu partnera, tu nadřízené, tu nějaký předpis. Je to ale erotická submisivita? Asi se shodneme, že v žádném případě.

A jestli je to módní? Možná, pro někoho. A pro jiného třeba nezbytná součást života.

Je to klidný odpočinek? Určitě. A možná ne až tak klidný.

Ale náhoda? Asi ne. Každý si rád hraje. A pokud někdo má zrovna tuto zálibu, svoje erotické hřiště si může brát všude sebou. Ve své podstatě jsme každý nějaký. A je dobře, že si můžeme užívat těch fetišů, které nám působí radost a těšit se z nich s podobně smýšlejícími partnery a přáteli.

Žena1: (autor této odpovědi si přál zůstat anonymní - poznámka redakce)Tak jsem si myslela, že tahle otázka je velmi jednoduchá a přece jasná. Ale donutila mě přemýšlet sama nad sebou a to občas bolí :-).

A řekla bych, že netuším. Nikdy jsem si nedělala žádný průzkum, jak to mají ti druzí. Ale když začnu přemýšlet o dalších kamarádech a kamarádkách, a taky sama o sobě, tak bych neřekla, že to máme jako módní záležitost, ale jako svou podstatu.

Než jsi mi tu otázku položila, tak jsem si myslela, že jsem jen subinka a moc jsem o tom nepřemýšlela. Ale i já jsem určitě i dominantní ? musím být, v práci, ve výchově dětí, v rozhodování o domácnosti. Tam mi prostě nic jiného nezbývá a vlastně mi to nevadí. Ale pokud jde o partnerství, tak tam rychle na svoji dominanci zapomenu a vrátím se zpět k submisivní masochistce :-) a ten klidný přístav si užívám vždy, když to jde.

Wolfmaster: Tak....jednak....je to pět otázek:-). a druhak jsem tu první pochopil až po 3 mailíkách :-))).

Pokud se jedná o switchování pozic v životě, např. mezi dominancí v zaměstnání a submisivitou v soukromí, pak na to psychologové mají termín kompenzace.
Nejde o náhodu, módu, ale také ne o vždy a pro všechny platný termín.

Takže ....ano, je to určitý vliv prostředí, ale nepřeceňoval bych ho. Vůbec...prostě, to tak lidem vyhovuje.....

Ještě jedna technická, submisivita se mi nezdá tak "náročná", už jen že s. nemusí zvládat technické znalosti, které by měl jako d. znát :-)))).

Potvůrka: Vzhledem k tomu, že s jedním dominantním submisivem sdílím nejen lože, ale i život, tak myslím, že vím, proč je takový...

Dominantní submisiv ví přesně, co chce, má zmapované své úchylky, ví co ho bere, co naopak vůbec ne a potká-li vhodného partnera všechny informace o tom, co "jo" a co "ne" mu tak nějak pozvolna předává.... V případě, že se jeho partner neprojeví dostatečně dominantně a nesplňuje jeho představy o tom, co se bude dít a jak si budou spolu hrát... stává se s dominantního subíka dravec... bouří se proti všemu a nechce se jen tak normálně podřídit, vyžaduje boj i když si v koutku duše přeje, aby ten jeho protějšek vyhrál a pokořil si ho....

Móda to není určitě.... a to, že subíci hledají v submisivitě klidný přístav, to je přeci každému jasné.... jen u těchhle dominantních submisivů je to prostě takové bouřlivější... a řekla bych dost náročné na protějšek....nebo já to teda aspoň doma bouřlivé a náročné mám :-)

Na druhou stranu mít submisivního submisiva by mě možná ani nebavilo mít (je to jen teorie, kocourek je mým prvním a jediným subíčkem)... na jednu stranu je to náročné a vyčerpávající, na druhou stranu se doma vůbec nenudím a stále se musím udržovat v kondici a ve vymýšlení skopičin....pomalu abych měla na kocourka doktorát z psychologie a zvládala všechna bojová umění... někdy je to až tak divoké..... :-)

Tak to je střípek z mého života, o ostatních se neodvažuji mluvit..... nemám k tomu potřebné zkušenosti :-).

J.Bondik: Znovu jsem si s odstupem přečetl tvoji otázku a po první odpovědi, která se drala na povrch "Ničeho takového jsem si nevšiml", jsem uvažoval dál.

Je pravdou, že K se vnímá submisivně a mně přijde, že té pokory a poslušnosti by mohlo být víc:-)) A tak často přemýšlím, jestli vlastně nějaké D/s doma máme nebo ne:-))

Rozhodně ve fyzice nás učili, že rovnovážný stav je daný vyrovnanou přítomností částic obojího náboje. U samostatného jedince pak je asi nutná rovnováha na úrovni jednotky tj. sebe sama, u dvojic, které se nevnímají jako Já a Ty, ale jako vazebně pevné MY, je pak možná stabilita i po výměně jednotlivých polarit "nábojů" za výraznější polarizace vzniklého celku.

Dominantní subinka? To jako, že taková dobrá muslimka musí být pěkně okázale submisivní, aby to jejímu chlapovi chlapi nedali sežrat a zárověň má dostatečné nástroje na to, aby cíle, které považuje za důležité, pro ni či jejich rodinu prosadila? Ano, aniž by tušila, co je D/s je souběžně subinkou, která v projevech"pokorné poslušnosti" rozněžní každého D, ale zárověň bude matkou rodu schopnou být generálem svým dětem a schopnou prosazovat věci dobré. Přitom to neznamená, že chlap je loutkou a je s ním manipulováno. Ohledně masochistických tendencí Dominantů?

Jo, snaha býti dobrým dominantem a chlapem oporou je dost "masochistická" zábava.

"Ženy touží po vůdci, který by je následoval."
(Zasláno přítelem Milkovem, autorem aforismu je Pavel Kosorin)

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek