Absolutní většinu svých snů si nepamatuji. Nevím, zda je to dobře či špatně, protože podle vyjádření řady osob se ve spánku vrtím, rozhazuji rukama a kopu noha, mluvím ze spaní a co nejhůř, údajně vykřikuji dívčí a ženská jména, žel, jiná, než je to aktuálně správné. Některé sny si přesto někdy zapamatuji. Většinou jsou to ty, které se mi zdají těsně před probuzením. Tyto sny se dají rozdělit do několika kategorií - hodně je jich pracovních, dále potom rodinných, čas od času jsou to sny erotické, někdy jsou to sny divoké - honičky, skrývačky, možná jsou inpirovány mými oblíbenými horory. To, že si nejvíce pamatuji předranní sny není asi nic divného. Ostatně, ta doba mezi nocí a dnem má pro mně jakýsi magický náboj. Již dávno mě zajímá jev probouzení. Tedy ne, že by mě bavilo ranní vstávání, ale na rozhraní mezi spánkem a bděním, snem a realitou nastávají různé zajímavé přechodové stavy mysli. Jednou jsem někde slyšel pořekadlo ?Noc je sen a pravda den?. To mě inspirovalo k následujícím řádkům.
Na přechodu noci a dne
Již nebyla noc a ještě nebyl den,
já nevěděl jistě, zda skutečnost to, nebo jen sen.
Již končila noc a začínal den,
já z temného stínu do jasu vystoupil jsem.
Již nevládla noc a jasný byl den,
jsem nádherným sluncem oslněn jen.
Již zeslábla noc a sílu měl den,
to skutečnost je a nikoliv sen.
Ale vraťme se k mým snům. Následující tři sny z polospánku by mohly patřit do kategorie těch erotických.
Představa
Odpočíval jsem. Nechal jsem myšlenky volně plynout a nijak jsem je neusměrňoval. Co bylo, je, bude, to vše ve směsici napůl reality a napůl snu. Jedna myšlenka, či spíše představa pomalu vystupovala do popředí. Tělo, ženské tělo, se pozvolna vynořovalo z mlhy neurčita. Zaujalo mě a já se jím začal zaobírat podrobněji. Začal jsem si představovat, jaké je asi na dotyk, jak se jeho pokožka sametově leskne, jak voní. A potom, jak je vstřícné k dotykům, jak se mění kresba žilek pod tenkou kůží ňader a slabin při narůstajícím vzrušení. Nakonec, jak je otevřené a jak je přivedeno k extázi. Bylo to skvělé a vzrušující. Cítil jsem silný tlak v rozkroku.
Odměna
Vzhlédl jsem vděčně k Luně, skvostnému symbolu mé Božské Vládkyně a poděkoval jí za odměnu. Dostal jsem ji za dlouhé a věrné služby. Podíval jsem se před sebe. Žena, klečící přede mnou, byla oděna do bledého světla. To ona byla mojí odměnou. Mohl jsem si s ní nakládat podle svého uvážení. Mohl jsem ji mučit i se s ní mazlit. Mohl jsem ji působit bolest i rozkoš. Mohl jsem ji milovat i nenávidět. Mohl jsem si ji ponechat navěky i okamžitě ji zapudit. Mohl jsem všechno, současně i postupně, ihned i nikdy. Takovou vlastnost mají jen božské odměny. A ona jí byla. Stříbřitá Luna na nebi, stříbřitá žena na Zemi. Díky za ní, má Božská Paní.
Střípky
V malinkých střípcích zrcadélek se míhají odrazy dějů minulých i budoucích.
Jsme spolu.
Líbám tě do hebké dlaně a laskám se s hladkými bříšky prstů.
Pohled na tebe mě vzrušuje.
Máš zavřené oči a mysl plnou očekávání.
Mám chuť na tvé bradavky.
Tvé rty jsou vlhké od líbání.
Nabízíš své tělo k milování.
Na vrcholu křičíš.
Unavena rozkoší tiše odpočíváš.
Pohladím tě po tváři.
Sladce šeptáš.
Spokojeně se usmíváš.
Tvá ústa se ke mě sklání.
Vypínám se v očekávání rozkoše.
Stříkám.
Pevně se objímáme.
Držíme se za ruce.
Něžně se tě dotýkám.
Chci tě vidět šťasnou.
Mlčení je nabité společnými prožitky.
Jiskřičky zážitků se míhají pod zavřenými víčky.
Doufám, že ti neubližuji.
Co bude dál.
Moje sny jsou prostě moje. Jsou součástí mého já, mně samotného. Ať už jsou jakékoliv, beru je takové jaké jsou a mám je (většinou) rád.
