Holky už mezitím hrály a trenérka většinu pozornosti upírala na hřiště.
Petra se ujistila, že se trenérka skutečně nedívá a potom si vybrala
pohodlné tempo. Čekala ji ještě pořádná štreka do konce tréninku, skoro
půl druhé hodiny, takže se nechtěla příliš unavit. Petra běhání
nenáviděla. Měla celkem slušnou kondici, ale vždycky když musela běhat
delší tratě, tak se jí po chvilce špatně dýchalo, musela dýchat ústy,
takže za nedlouho byla totálně vysušená, pálily ji plíce a celé tělo ji
bolelo únavou. Přemýšlela nad událostmi, které se jí dneska podařilo
zařídit, a v duchu si blahopřála. Podařilo se jí Markétu pořádně
rozhodit a trenérka byla Markétou očividně zklamaná. A to ještě doma na
Markétu čekala triumfální bomba.
Petra se zakabonila, když začala přemýšlet, jestli na něco důležitého
nezapomněla. Petra byla hráčka, taktička. Ráda používala hlavu a i ve
volejbale byla tak dobrá právě kvůli perfektní hlavince, precizní
přípravě a dokonalému citu pro techniku hry a psychologii nepřítele,
spíše než kvůli tělesné zdatnosti. Znovu a znovu si slovo po slově
procházela celý telefonát. Telefonovala z nové simkarty, kterou si
pořídila jen a pouze na tento jeden telefonát, telefonovala o přestávce
a hned za školou, takže i kdyby se vyšetřovalo a zjistilo se, že
telefonovala nějaká studentka a že bylo voláno z mobilního telefonu,
tak pořád ještě zbývalo dost podezřelých, a Petra si velmi důsledně
kontrolovala, aby ji nikdo neviděl vycházet ze školy, a vracela se s
davem ostatních holek, které přišly z oběda. Vzato kolem a kolem, Petra
by měla být mimo nebezpečí prozrazení. Ani na moment nepochybovala, že
Markétě bude hned jasné, kdo za tím vším stojí, ale věděla také, že
Markéta raději protrpí cokoliv doma, než aby ji prozradila, a i tak by
to nešlo dokázat, zůstalo by jen u podezření, a to je příliš málo.
Navíc nešlo až o tak závažný přestupek, aby se to příliš dlouho nebo
důsledně vyšetřovalo.
Petra byla tak zamyšlená, že si uvědomila lehce klusající Markétu za
sebou až v okamžiku, kdy ta už prosvištěla kolem ní a pokračovala
svižným a přesto uvolněným tempem dál. Petra zase nemohla jinak, než
atletické Markétě závidět. Přidala trošku do kroku a prohlížela si
Markétinu postavu. Dlouhé, vypracované nohy, trošku příliš svalnaté na
to, aby mohla být jejich majitelka pokládána za modelku, ale o to hezčí
pro chlapy, zadek, se kterým ale neuměla nebo nechtěla kroutit, jak se
na správnou ženskou sluší, (Petra vlastně nikdy neviděla, že by Markéta
nějak výrazně využívala svých vnad a ženských zbraní na to, aby dosáhla
svého. Ve skutečnosti byla Markéta jednou z nejhezčích holek ve třídě,
a přesto neměla kluka. Petra naopak střídala kluky jak se jí zrovna
zachtělo a využívala každé unce svojí váhy, aby dosáhla sebemenší
výhody, ať už u učitelů nebo u kluků.) a dlouhé blond vlasy pevně
svázané do jediného copu.
Markéta byla prototypem krásné ženy a stejně se chovala, jakoby si toho
ani nebyla vědoma. Petra ji nechápala. Ze zamyšlení ji vytrhl vlastní
sípavý dech. Musela zpomalit, aby trošku uklidnila srdce a chytila
trošku vzduchu. Markéta bez jakékoliv zjevné námahy lehce klusala dál,
mezitím co se Petře z nedostatku kyslíku dělala před očima kola. Musela
dokonce přejít do chůze, aby znovu popadla dech. Až potom se z obavy,
aby ji trenérka nepotrestala dalším během, znovu rozeběhla.
Když o hodinu a půl později skončil trénink a holky z hřiště zmizely ve
sprše, tak Markéta ještě posbírala pomůcky a věci na softbal a s taškou
přes rameno šla do kabinetu, kde nedlouho před ní zmizela trenérka.
Zaklepala na dveře a po tlumeném: ?Vstupte!? které uslyšela zevnitř,
otevřela a vešla dovnitř. Tašku s náčiním položila dozadu do skladu na
její místo, ale než vyšla ven, tak se na chvilku zastavila.
Trenérka
seděla u stolu a byla skloněna nad nějakými tréninkovými plány.
?Trenérko?? začala Markéta, když ji žena dostatečnou chvíli ignorovala.
?Ano? Co bys chtěla Markéto?? pozvedla zrak trenérka. Nebyla naštvaná,
ale na druhou stranu se ani nepokoušela o příjemný nebo přívětivý tón.
?Já?nooo?já bych se chtěla omluvit.? začala Markéta. Trenérka ji
nepřerušovala, ale ani kamenný výraz dosud neroztál. ?Je mi líto co se
odehrálo na hřišti. Nemám pro to dostatečnou omluvu. Jednala jsem
zkratovitě a ?omlouvám se.? pokračovala tedy.
?Markéto to tě ale nezachrání od výprasku. Ani ho to nezmírní??
odpověděla s jedním obočím podezíravě pozvednutým trenérka.
?Ne, ne to jsem taky? To nebylo mým úmyslem. Já jsem si naprosto vědoma
toho, co bude následovat a zasloužím si to?(?tentokrát? pomyslela si,
ale kousla se do jazyku, aby to neřekla nahlas.) Jenom jsem si myslela,
že by bylo přiměřené se omluvit, to je celé.? rychle se bránila Markéta
a z jejího hlasu bylo poznat, že to myslí upřímně. Trenérka kývla:
?Dobře. Teď se osprchuj a potom s Petrou Žídkovou přijďte sem, ať to
máme z krku.? Markéta také přikývla a v duchu si nadávala, že byla opět
špatně pochopena. Otočila se k odchodu, ale ještě než její ruka
spočinula na klice, tak trenérka ještě jednou promluvila: ?A tebe potom
ještě čeká výprask za to dopoledne.? Markétu zamrazilo. Na to ve svém
vzteku úplně zapomněla. ?Nerozmyslela sis to, doufám.? Ozvala se opět
trenérka hlasem, který nabízel jen jedinou možnou odpověď jako
přijatelnou. Markéta si povzdechla a sklonila pohled na svou ruku
položenou na klice. Pořád ještě otočená zády k trenérce zamítavě
zavrtěla hlavou. ?Nerozmyslela, samozřejmě že nerozmyslela.?
Potom vyšla ven, ale cítila se o tisíc let starší. Jakoby jí někdo na
ramena naložil horu kamení. Trenérka se smutně usmála. Bylo jí Markéty
líto, obzvlášť když věděla, jak to celé vlastně bylo, ale pravidla jsou
pravidla a odpustit jí trest by nebylo fér vůči ostatním.
Když Markéta vešla do šatny, tak už tam zbylo jen několik posledních
děvčat, které se domlouvaly, kam vyrazí za večerní zábavou. Markéta se
rychle svlékla a odešla do sprch. Když některé z holek uviděly její
hýždě, tak jí to vysloužilo několik pozdvihnutých obočí a několik
soucitných pohledů. Markéta za ně byla ráda. Ve sprchách bylo jenom
jedno děvče a Markéta po dobu jedné tisíciny vteřiny koketovala s
myšlenkou udělat Petře něco hooodně nepěkného, ale jenom na tisícinu
vteřiny. Pak opět zvítězil rozum a tak si jenom vlezla pod sprchu v
protilehlém rohu, opřela se lokty o zeď a hlavu složila do dlaní,
mezitím co ji na záda dopadal proud teplé vody.
Petra spíše vycítila než skutečně uslyšela další osobu vstoupit do
sprch. Teprve když se ozval další proud dopadající vody, tak si byla
jistá. Otočila se a pohlédla na atletické tělo svojí sokyně. Prakticky
ihned její pohled přitáhl zbitý zadek, který už nabíral temně fialovou
barvu. Trenérka ráda zasahovala jenom jedno místo, takže vzniku modřin
nešlo zabránit. Prý to má výchovné důvody a za druhé je možné dotyčnou
osobu trestat častěji, než se modřiny stíhají vstřebávat, prostým
alternováním mezi zasahovanými místy.
Když se Petra dívala na Markétu, s hlavou v dlaních a zjevně na konci
svých duševních sil, tak jí jí přišlo docela líto. Potom si uvědomila,
že doma na Markétu čeká ještě další překvapení, a tehdy se za sebe
trošku zastyděla. No nic se nedá dělat. Karty jsou rozdány, kostky jsou
vrženy. Teď už pomůže jenom sevřít zuby a vytrvat.
?
Trenérka se dívala na dvě dívky, které před ní stály jako dvě kupky
neštěstí. S nacvičeným kamenným výrazem odříkávala neměnný výchovný
monolog a koutkem mysli přemýšlela, zda se skutečně tentokrát nemýlí.
Trenérka znala pověst Markétina otčíma. Přestože ho potkala jenom
jednou, tak na ni vůbec dobrý dojem nezanechal a nejraději by ho
dostala do ruky místo těch dvou holek tady. Tam by o zaslouženosti
trestu pochybovat nemusela. Když došla k vyvrcholení své řeči a k
vynesení rozsudku, tak se na okamžik odmlčela.
?Takže dostanete za svůj přestupek proti sportovnímu chování a školnímu
řádu tucet ran každá. Souhlasíte s rozsudkem nebo si raději zvolíte
tradiční postup konzultace rodičů?? zeptala se nakonec.
?Souhlasím. Souhlasím? ozvalo se bez náznaku zaváhání od obou dívek.
?Petro, zaujmi pozici a ty Markéto ustup stranou.? Ujala se výkonu
trestu trenérka a směřovala děvčata na jejich místa mezitím co z
šuplete vybírala svoji plácačku. Petra se přehnula přes stůl a Markéta
ustoupila ke stěně, aby měla trenérka dost místa na nápřah.
A pak to začalo!
Trenérka si pečlivě naměřila vzdálenost, potom nadzvedla Petřinu sukni,
aby jí nepřekážela a po dalším pokusném přiložení těžké plácačky se
široce rozpřáhla a s využitím celé váhy svého trénovaného těla snesla
plácačku přesně na cíl. Ticho kabinetu přerušila ohromná rána, která
rezonovala v uších všech přítomných po celou dobu nápřahu a opět se
rozezněla při dalším kontaktu tvrdého dřeva s jemnou látkou skromně
chránící Petřiny půlky před pohledem, ale nikoliv před strašným
nástrojem. Potom Markéta zavřela oči a sklonila hlavu, zatímco si
zoufale přála, aby to už měla za sebou. Netrvalo dlouho a k pravidelným
ranám se přidal i Petřin vzlykot.
Najednou dopadla poslední rána a pak bylo opět ticho, přerušované jenom
potlačovanými vzlyky od Petry. Petra měla širší zadek než Markéta a i
?lépe polstrovaný? dá-li se to tak říct. A také to nebyl její první
kontakt s trenérčinou plácačkou jako tomu bylo u Markéty, ale přesto
Markéta musela tu holku obdivovat za její tvrdost i za rychlost se
kterou se zase zotavila. Potom si dívky vyměnily místa a plácačka
začala dopadat na druhé pozadí. Přesně jak to Petra předpovídala,
tentokrát se trenérka zaměřila na horní partii Markétina zadku, zatímco
prve zasahovala, podle stop, které Petra viděla ve sprše, spíše tu
spodní.
Markéta se zdaleka nedržela tak statečně jako Petra, a tak už nedlouho
po začátku se k dopadajícím ranám přidal i srdceryvný křik. Bylo to
pochopitelné. Petra na rozdíl od Markéty sledovala celý výprask jako
podívanou a i ona sama si v duchu počítala dopadnuvší rány, takže na
konci nebyla překvapena jako prve Markéta. Trenérka od Markéty
poodstoupila a nechala jí čas, aby se dala dokupy, mezitím co se
přesunula opět na židli za svůj stůl.
Markéta se ztěžka postavila a setřela si slzy mezitím co se v duchu
opět proklínala za svou slabost. Obzvlášť její hrdost dostala silnou
ránu, protože teď ji poníženou viděla nejenom trenérka, ale i ta
poslední osoba, kterou by si na tom místě Markéta přála?Petra Žídková.
Trenérka uzavřela celý výprask tradičním zopakováním toho, proč k
celému došlo a zeptala se, zda má kterákoliv z dívek námitky ohledně
férovosti nebo spravedlivosti provedeného potrestání. Obě dívky sborově
pronesly své: ?Nikoliv.?
Potom se trenérka otočila na Petru. ?Petro ty už můžeš jít, já tady mám
ještě něco co s Markétou musím probrat.?
Místo toho, aby však Petra odešla, tak zavrtěla hlavou. ?Ne trenérko,
myslím, že k tomu mám co říci i já.?
Trenérka i Markéta byly překvapeny. Jedna zvědavě pozvedla obočí,
zatímco druhá vykulila oči a v duchu se ptala, jestli Petra náhodou
nezešílela.
?Poslouchám.? pobídla trenérka Petru.
?Víte, co se týče té hádky ve třídě, tak to byla moje vina a místo
Markéty bych měla být potrestaná já.? rozpovídala se dívka sebejistě,
?Markéta to může dosvědčit.? otočila se na Markétu, která na ni zírala,
jakoby Petře právě vyrostla druhá hlava.
?Markéto?? zeptala se trenérka, jakoby chtěla vědět co se tu děje, co
má toto všechno znamenat.
Markéta se na ni podívala natolik zmateným pohledem, že nebylo třeba
slov. Také nechápala, co to do Petry vjelo. Markéta se znovu podívala
na Petru, a hledala na ní cokoliv divného od kopyta po svatozář,
cokoliv co by prozradilo, copak za démona ji to posedlo. Toto přeci
nebyla Petra taková, jakou ji znala.
?Vážně je to moje vina. Ránu jsem nejenom vyprovokovala, ale i
přifilmovala.? Pokračovala Petra, když se jí nedostalo žádné podpory od
Markéty.
?Petro je mi líto, ale to co jste provedly ráno ve třídě, si také
zaslouží potrestání. Markétu z toho nedostaneš tím, že to navlečeš,
jakože se nic nestalo. Maximálně dosáhneš toho, že jako spoluviníka či
viníka označím tebe a pak dostaneš výprask ty.? nenechala si trenérka
věšet bulíky na nos. Petra na okamžik ztichla, jakoby přemýšlela, ale
potom pokračovala stejně sebejistě dál: ?Pokud tedy skutečně viník musí
být potrestán, tak jsem to já, kdo by měl trest přijmout. Markéta je v
tom opravdu nevinně.?
Markéta se začínala mračit. Něco tady pořádně nesedělo. ?Co má ta
čarodějka za lubem teď?? hlodala jí v hlavě neústupná myšlenka.
Trenérka se konečně rozhodla. Pokrčila rameny na důkaz souhlasu a
pružně vstala. ?Markéta měla dostat deset ran. Tím že ses k přestupku
přihlásila ty, tak je dostaneš ty.? Trenérka ještě jednou pohlédla na
Markétu, aby snad prohlédla, co to ty holky zase ušily za podivný pakt
za tu dobu co byly ve sprchách, ale když viděla jenom údiv, tak se
ujistila v názoru, že toto je další z akcí, které jdou čistě na triko
Petry. Ať už ji k tomu hnalo cokoliv, nebylo na trenérce, aby její
rozhodnutí zpochybňovala a podle výpovědi Markéty i podle jejích
vlastních zkušeností s oběmi dívkami to skutečně mohlo být do značné
míry Petřinou iniciativou.
A konečně, celý dnešek byl boj mezi oběmi dívkami a Markéta už svých
dvaatřicet ran dostala. Pokud tedy Petra navrhovala, že dobrovolně
srovná skóre, tak s ní trenérka souhlasila. Petra tedy opět zaujala
nenáviděnou pozici a trenérka k ní zezadu přistoupila, aby vykonala
trest. Opět stejně jako před několika minutami vyhrnula dívčinu sukni,
opět si vyměřila vzdálenost a tentokrát stejně jako prve u Markéty
začala vyplácet horní půlku Petřina zadku, aby se vyhnula modřinám,
které se už jistě ve spodní části stačily vytvořit. Tentokrát se už
Petra nedokázala ovládnout tak dokonale, jako tomu bylo prve. Už po
pátém dopadu trenérčiny plácačky se Petřiny vzlyky roztáhly ve vytrvalý
pláč, který vydržel ještě dlouho poté, co trenérka skončila.
Markéta tentokrát zcela fascinovaně sledovala každou ránu a každou
Petřinu reakci. Od křečovitého ucuknutí moment před dopadem, až po
uvolnění a ?očekávání??? při nápřahu na další ránu. Přestože Petra
bolest bezpochyby nepředstírala, zároveň se zdála i podivně klidná a
vyrovnaná. Markéta o sobě tušila, že byla po celou dobu svého výprasku
napjatá a zoufale se modlila, aby to už skončilo, dříve, než popustí
uzdu svého ovládání. Naopak Petra byla ve tváři celkem uvolněná a
Markéta by mohla přísahat, že v ty nepatrné okamžiky, kdy měla Petra
otevřené oči, tak jí v nich podivně jiskřilo nejen bolestí, ale i něčím
jiným. Jakoby Petra prožívala celý trest ještě nějak úplně jinak, než
jak ho prožívala Markéta. Jinak, než jako nutné zlo, které je třeba
vytrpět, aby si dívka uchovala svoji důstojnost. Markéta si slíbila, že
se na to pokusí Petry nenápadně zeptat, pokud se někdy vyskytne
příležitost.
Když trenérka poodstoupila, tak se Markéta bez přemýšlení přesunula k
Petře a snažila se ji utišit a konejšit. Pro tuto chvíli bylo všechno
nepřátelství zapomenuto. Teď bylo důležité jen to, že Petra ušetřila
Markétu dalšího výprasku i za cenu, že ho sama dostala (Markétu ani na
okamžik nenapadlo, že Petra byla i důvodem, proč vůbec k tomu výprasku
mělo dojít. Natož aby jí vyčítala těch dvacet ran, které dostala před
tréninkem kvůli Petře. Obojí bylo věcí minulosti a Markéta
nechtěla?nemohla? pohrdnout tím nebo neocenit, že Petra nastavila
vlastní pozadí, aby uchránila to Markétino.)
?ŠŠŠŠ, už je to dobré?ŠŠŠŠ.? Markéta Petru hladila po vlasech a
dodávala jí sílu svojí blízkostí.
Po chvíli se Petra utišila a napřímila se. Markéta se na ni povzbudivě
usmála a setřela jí slzy. Petra se možná divila, kde se v Markétě bere
ta starostlivost, ale Markéta prostě byla takový člověk. Byla vášnivá,
ale jako uměla bezhlavě nenávidět, stejně tak uměla i bezmezně milovat.
Pro Markétu bylo nedůležité, že ani ne před třemi hodinami chtěla Petru
přizabít na softbalovém hřišti, teď ji byla opět ochotna bránit do
roztrhání těla. Markéta se nikdy neuměla na nikoho dlouze zlobit.
Vybuchla jako sopka, ale jakmile bylo po bouři, už se opět usmívala
jako sluníčko. A nejinak tomu bylo i teď. Přestože ji ještě nestihly
oschnout vlastní slzy, tak už se povzbudivě usmívala na Petru. Petra
tváří v tvář upřímné, skoro dětské nevinnosti v Markétiných očích také
pookřála a úsměv ztrápeně opětovala.
?Doufám, že to bylo naposled, co jsme se tady všechny tři sešly kvůli
vaší vzájemné řevnivosti. Nedělám si iluze, že už tady neuvidím tebe,
Petro, ale snad už opět jenom kvůli tvé přílišné pohodlnosti co se týče
přípravy na trénink a nikoliv kvůli rvačkám a přestupkům proti etice.?
promluvila opět trenérka, když viděla, že už je nejhorší zažehnáno.
?Obě chcete být profesionální sportovkyně. Tak se konečně chovejte
dospěle a místo toho, abyste si navzájem házely klacky pod nohy, tak
spolupracujte a pomožte si proti konkurentkám z jiných škol. Určitě
znáte to přísloví: Když se dva perou, třetí se směje. Asi bych to
neměla říkat, ale proč si snižujete šance na přijetí tím, že se
navzájem oslabujete. Vždyť stejně dobře můžete spolupracovat a
vyautovat ty ostatní holky, než se zase pustíte do sebe.? Trenérka se
po celou dobu pohledem zarývala do Petry, protože právě Petra byla tou
samotářkou, která hrála proti všem.
Holky se na sebe nejistě podívaly. Markéta by ráda souhlasila, ale
přesto se obávala, zda je Petra takové proměny schopná. Petra na druhou
stranu nebyla zvyklá na spolupráci. Ona vždy bojovala jen sama za sebe
a že by teď měla hájit i zájmy někoho jiného se jí příliš nezamlouvalo.
?Popřemýšlejte o tom, nemusíte se rozhodnout hned.? nevzdávala se
trenérka, přestože viděla, že její návrh nepadnul na úrodnou půdu.
Ticho se prodlužovalo.
?Uvidíme.? Řekla Markéta, když už napětí bylo příliš velké.
?Ano, uvidíme.? Souhlasila Petra, ale podle tónu hlasu bylo poznat, co
si o návrhu myslí. Jak mohla teď souhlasit se spoluprácí s Markétou,
když ještě pořád nesklaply všechny připravené pasti? Mohla snad
připustit, co dnes udělala? Mohla snad Markétu varovat před tím, co na
ni doma čeká?
Petra si nedělala iluze, že by Markétu nenapadlo, kdo za tím vším
stojí, jakmile se to provalí. Ale prostě nebylo cesty zpět. Karty byly
rozdány a teď už nezbývalo, než dohrát partii do trpkého konce.
?Tak běžte už.? Vyhnala je trenérka, když viděla, že nic víc z nich už
dneska nedostane.
?Markéto?? začala Petra, když vyšli z kabinetu. ?Ano??
?Pospícháš domů?? ptala se dál nenápadně, když hledala cestu, jak z
toho ze všeho vybruslit. ?No měla jsem být doma už před deseti
minutama. Víš?nechtěla bych přilévat olej do ohně. Už tak budu muset
doma vysvětlovat tu kuli z biologie. A umíš si jistě představit, že
bych se chtěla vyhnout jakémukoliv kontaktu čehokoliv s mým zadkem.?
snažila se o uvolněný tón Markéta.
?Víš, mě jenom napadlo, že bys mohla jít se mnou domů, protože já mám
doma perfektní mast na modřiny. Když to tím natřeš, tak se ti mnohem
rychleji uzdraví.? nenechala se odbýt Petra. Potřebovala totiž nějak,
jakkoliv, získat čas na to, aby při vhodné příležitosti připravila
Markétu na to, co by ji mohlo doma čekat, a že to byla její vina. Holky
mezitím opět přišly do dívčích šaten a začaly se převlékat ze
sportovních dresů. Markéta nakonec podlehla a aby prvním vstřícným
krokem posílila nově nabyté příměří, tak souhlasila, že půjde s Petrou
a vezme si od ní alespoň tu mast. Ale hned potom půjde domů.
Petra souhlasila.
Snad se naskytne ta pravá příležitost?
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod