Dovedu si opředstavit o hodně lepší páteční odpoledne nežli tohle. Za volantem. Podzim. Venku je zataženo a chvílemi sněží, chvílemi prší a chvílemi mě vítr bere auto ze silnice. Sedím na sedadle řidiče, vztekle kroutím volantem sem a tam. A pracovní povinnosti, které mne tento listopadový pátek vyhnaly do takového nehostinného počasí na druhý konec republiky, a ještě do takového "Zapadákova" a "Díry u Horních Kotěhůlek", posílám střídavě k čertu a střídavě někam jinam....

Zírám přes sklo, jak se stěrače zoufale vypořádávají s přívalem vody a rozbředlých vloček. Silnice stojí za starou bačkoru, samá díra a v některých místech jsou naváté kupky spadaného listí, které jsou horší než náledí. Takže jedu jako šnek. Což v mém případě znamená asi 70 kou.

Normálně sice stopaře neberu. Ani stopařky, od té doby, co se mi jedna "podívala" do peněženky. Tak jsem i v pohodě minul dívku, mávající na křižovatce. Neujel jsem ale ani 100 metrů a hlodlo ve mě svědomí.

    " Kolik aut jsi potkal cestou ? Dvě ? Nebo tři ? Jakou má kočena šanci, že jí někdo zastaví ? A v takové plískanici ?"

Otočil jsem "samohyb", vrátil jsem se a zastavil u ní

   "Nastupte si, slečno. Tu svoji velkou kabelu si dejte tady dozadu na sedadlo."

Poslechla. Usadila se na sedadlo vedle mne a těžkou kabelu s námahou postavila do zadu na sedačku.

   " Kam jedete, slečno? "

Povídám, zatím co se znova rozjíždíme. Ona si otřepala vločky se svých nazrzlých vlasů .

   "Do Závětří"

A tvářila se , jako by to bylo vše jasné.

    "Hmmm, tak tam to neznám. "

Vesnička se klidně mohla jmenovat třeba Tiň-ťan-ťong v Číně. Byla by to pro mne asi stejně validní informace. Do těchto končin totiž zavítám tak 2 - 3 krát do roka a vždy jedu přímo ke svému cíli a neochyluji se ze své trasy. A Závětří na ní prostě neleží.

   " Je to odsud daleko ?"

   "Ani ne. V Dolní Pile mě můžete vyložit. Zbylých 8 km dojdu sama. Půjdu lesem, je to kratší"

    "Hmmm." Povídám. " Já vás zavezu až na místo. Auto nemá nohy ... A není mu zima"

Podíval jsem se letmo na ni. Přes poměrné teplo auta (topení je jediná věc co na něm dobře funguje), jsem si uvědomil, že se třese zimou.

   "Sahněte dozadu za sedadlo. Mám tam termosku se snad ještě teplou kávou. Dejte si."

Otočila se dozadu a vzala ze sedadla termosku.

    "Musíte se napít přímo . Kalíšek jsem si včera rozšlápl."

   "To nebude třeba. Jedu z kolejí a mám sebou hrnek."

Otevřela si svoji velkou kabelu a vytáhla plastový hrneček. Nalila si kávu a vypila ji téměř na ex.

V "Dolní pile" jsem odbočil vlevo, přejeli kopec a zachvíli jsem sjížděl klikatou silničkou do údolí. Vesnička dělala čest svému jménu. Na hraně kopce jakoby počasí uťal. Bylo sice zataženo, ale nesněžilo, ani nepršelo, vítr sice trochu foukal, ale rozhodně už to nebyl vlezlý vichr s prudkými poryvy, hrozící smést auto, jako list ze silnice.

   "Tady mi prosím zastavte" Zastavil jsem u autobusové zastávky. Ona vzala ze sedadla kabelu, poděkovala a šla dál do svahu. Začalo se stmívat. Otočil jsem auto a chtěl jet dál. Ale předtím jsem sáhnul na sedadlo pro termosku, že si taky dám něco k pití. Můj zrak však padl na jezdecký bičík, ležící na podlaze.

Otočil jsem tedy znovu auto a vydal se dívku stíhat. Když jsem ji dojel, byla už za vesnicí. Zcela evidentně mířila ke skupince stavení na kopečku. Stáhl jsem okénko a zavolal:

   " Halóó, slečno, něco jste si tu zapomněla."

Zastavila se a koukla se do auta. Ukázal jsem ji přes okénko bičík. Podívala se na něj v rozpacích. Pak otevřela dveře a vzala si jej.

   " Jé, děkuji. Asi bych ho doma marně hledala."

   " Jezdíte na koni ? " Zeptal jsem se.

   " Trochu." Zčervenala se a přikývla."A vy ?!"

   "Ja ne. Při své váze to považuji spíše za týrání zvířat."

Lehce se usmála.

   "Moc se nesmějte, slečno! Takový bičík bude dnes asi hodně drahý. Kdybych se neotočil v autě pro termosku, asi by jste už měla vyděláno. Za tu svou zapomětlivost byste zasloužila.... tím bičíkem nejmíň pětadvacet !"

    " A vy byste mi je dal ?"

    "Ano, z radostí " Povídám svým napůl vážným, napůl ironickým tónem.

   "Tak pojďte" Povídá ona a opírá se o přední kapotu vozu a nastavuje zadek.

Nepokazím nikdy žádnou srandu, a tak jsem se odepnul s bezpečnostních pásů, vystoupil s auta. Popadl jsem bičík a několikráte jím švihnul ve vzduchu až to zasvíštělo. Všimnul jsem si, jak se její zadeček při každém ostrém hvízdnutí stáhnul, jako by na něj ta rána opravdu dopadla. Postavil jsem se za ni a třikrát, čtyřikrát jsem ji tím bičíkem přetáhl po vyšpuleném zadečku , až sykla bolestí.

   " To by stačilo" Povídám, opět napůl ironicky, napůl vážně. "Zbytek bude jedině na holou"

K mému údivu si ona odepnula řemen kolem pasu, stahuje si rifle a potom i bílé krajkové kalhotky.Já jsem, ke svému nemenšímu údivu vzal bičík do ruky a začal ji vyplácet. Nebil jsem moc, ale při každé mé ráně sykla bolestí a na bílém pozadí vystoupil zarudlý proužek. Než mi došlo, co vlastně dělám, bylo na její kulaté zadnici 25 pruhů.

   "Co jsem to ,já vůl, provedl?!" Napadlo mě a pustil jsem bičík. "Vždyť jsem zmlátil uplně cizí holku. To bude průser...!"

Ona si ale evidentně myslela něco jiného. Její vzdechy, které jsem zprvu pokládal za bolestné měnily nepatrně odstín. A zatím co já jsem už v duchu přemítal, jakou polehčující okolnost uvedu do protokolu, coby čerstvý obviněný z ublížení na zdraví, ona si jednou rukou začala masírovat zbitý zadeček, jako by se nemohla nabažit pocitu z těch štiplavých proužků a posléze si dokonce druhou rukou dráždit svoji štěrbinku. Pozoroval jsem, jak se vzrušuje a že si evidentně dobře užívá.

Nechápal jsem to. Civěl jsem na ni jako zjara, čelist mi klesla až někam na prsa. Zato můj "spodní přítel" měl hned ve všem jasno. Teprve nyní mi došlo, že ona si všechny své rány nahlas počítala.

Mám trochu sklon k různým bizardnostem a perverzním situacím, a tak hned , jakmile jsem ze sebe setřepal první šok, a také tím, že její steny se stávaly čím dál vzrušenější, začala mě situace neuvěřitelně rajcovat. Snažil jsem se trochu ovládat, ale za chvíli jsem byl rudý jako rak a z uší mi snad musela syšet pára. Rychle jsem zapoměl na vidinu policejního vyšetřování. Nevydržel jsem to a ze zadu jsem ji chytil za prsa.

   "Proboha ne. Prosím..." Uskočila a snažila se utéci.

Já jsem byl její náhlou změnou chování zaskočený ještě více, jako by mě někdo polil kýblem studené vody. Ona udělala pár rychlých skoků , zakopla o vlastní kalhoty a sklouzla přímo do louže vody a bláta , stékajícího se šedých polí.Zůstala tam ležet v kaluži jako hromádka neštěstí.

  "Já jsem taková nána pitomá" Vzlykala...." stydím se... Asi se hanbou propadnu...!"

Zvednul jsem ji ze špinavé břečky a v náručí ji posadil, spíše položil na zadní sedadlo auta. Schoulila se skoro do klubíčka. Sklonil jsem se nad ní a podal jí kapesník, aby se mohla utřít.

    "Já..." Najednou jsem nevěděl, co mám říci. "Za co by jste se měla stydět ?"

    "Když mě...mě se to...já jsem holt ujetá..." Vzlykala .

    "Ujetá ? "Nechápal jsem" Proč ? Když vám se to asi líbí a nikomu tím neubližujete .... tak proč ujetá ? "

    "Protože i můj kluk to říká...že holka která nemůže jinak, než pod bičíkem prostě neni normální..."

   "Hmmm..." Povídám já a nesouhlasně kroutím hlavou.

Ona si utřela obličej ale vzlykala dál.

   "Takhle přeci nemůžu domů! " Prohlížela si své zablácené a mokré oblečení, "co by tomu řekli naši? To budu mít doma průšvih..."

   "Slečno, když už jsem vás do téhle situace skoro dostal, musím vám z ní i pomoci ven. Kousek od Dolní pily je u cesty motorest Pod Černým dubem. Někdy tam chodím spát. Vezmu vás tam, objednám pokoj a tam se dáte trochu dohromady . Platí ? "

   " Já nevím... "

"Tak už toho nechte a pojedem. Cestou si zatím alespoň pořádne utřete obličej".

Jeli jsme tedy a cestou jsme si povídali. Samozřejmě, že jsem nikam nespěchal, ale věnoval se tomu, co mi říká. Vyšlo najevo, že je studentkou vysoké školy nedaleko místa mého bydliště, že každých 14 dní až tři týdny jezdí domů. Že se jmenuje... no to je jedno... Že se jí líbí dostávat výprasky na zadeček. Že ji to vzrušuje. Momentálně je však to, čemu se říká neuspokojená. Tři týdny byla na kolejích a neměla jedinou příležitost, kdy by mohla na sebe nenápadně bičík použít. Samozřejmě, že musela taky být opatrná, bála se aby se to její tajemství nedozvěděly ostatní dívky žijící s ní na jednom pokoji. A normálně "prsty pod peřinou" jí to nic moc neříká (Pochopil jsem proč byl ten její úlet tam v Závětří.) .

Ano, kluka sice má, ale on je dost konzervativní. Zlobí se, když jí na zadnici najde červené pruhy od bičíku. Zlobí se ještě víc, když zjistí,že si je někdy udělá sama. A přesvědčit ho aby ten bičík na ni použil... to už vůbec ne. To jí udělal scénu, vynadal do perverzních krav, dementních úchylaček a šlapek, hrozil rozchodem a nakonec jí ten bičík o koleno prostě zlomil a musela si koupit druhý.

    "Blbec jeden! "Pomyslel jsem si." Mít tak takovou kliku jako on, v době kdy jsem byl mladší a podobně orientovanou dívku jsem hledal za použití všech prostředků, které mi moderní civilizace poskytovala... Nemusel by ze mne teď být zatrpklý a zanedbaný starý mládenec..."

Přijeli jsme k motorestu. Venku už byla tma a fujavice, že by psa ven nevyhnal... Vzali jsme své věci a vystoupili z auta. Za chvíli nás už masivní dřevěné dveře odřízly od té sloty venku.

Recepce byla malá, ale příjemě vytopená. Recepční se ukázal býti dokonalým profesionálem. Ačkoliv pánové vodí mladší cizí dívenky do pokojů penzionú spíše v severozápadním koutu republiky, recepční ani nemrknul okem a džentlmensky se na nic neptal.

V teplém dvoulúžkovém pokoji s oknem do zahrady si ona shodila první vrstvu zablácených šatů a zůstala jen v nedbalkách. Bílé krajkované kalhotky a podprsenka.

   " Asi by bylo nejlepší, kdyby jste si ty věci oprala v umyvadle a potom usušila na radiátoru."

   "Asi ano," řekla ona a dala se do práce.

Když byla hotova ,zeptal jsem se ,zda má hlad.A skončili jsme dole v malém baru na večeři. Večer se dole příjemě protáhl. Upili jsme i každý skleničku vína a povídali si nezávazně o čemkoliv. Není tedy divu, že jsme stoupali nahoru na pokoj až kolem jedenácté hodiny, oba příjemě utahaní.

Nahoře si ona vzala ze své kabely čisté věci a vešla do koupelny. Přitom jsem ji pozoroval. Neušlo mi, že do své kabely skryla a ještě více pod věci zastrčila nejakou složku. Byl jsem zvědavý.

A proto hned, jakmile za sebou přivřela dveře koupelny a bylo slyšet pravidelné šumění vody ve sprchovém koutu, přiblížil jsem se ke kabeli. Vsunul jsem dovnitř ruku až jsem opatrně nahmátl složku.. Tedy spíše diář, nebo denníček formátu A5. Zkusmo jsem otočil pár stránek. Byly tam texty, napsané úhledným dívčím písmem, vlepených pár fotografií. Nějaké cyklostylované texty.

Podíval jsem se na jednu z fotek. Byla nekvalitní. Evidentně alespoň třikrát přefocovaná,špatně ustálená...no hrůza. Na fotce bylo vidět dívku , sešněrovanou do nějakého podivného obleku z kožených řemínků. Druhá fotka . Dívka v ohlávce a s nákusníkem, jako klisna. Na třetí fotce je někdo, kvůli špatné kvalitě není poznat zda muž ,či žena.... Sedí ve vozíku, taženém dvěma lidskými klisnami. Čtvrtá fotka.... Jedna s klisen určitě musela udělat něco špatně... Pán vystoupil a častuje jí holý zadek jezdeckým bičíkem.

A texty? Nahlédl jsem na jeden cyklostylovaný list a odprostřed jsem se do něj začetl.

No tak, Rito, nevzpouzej se, řekl druhý muž v masce a nasadil ji přes obličej divnou ohlávku. Řemínky a přezky ji zastudily na tváři. Mezi rudé rty vnikl nákusník. Zorný úhel ji zůžily klapky na spáncích. Přestože byla spoutaná, vzpouzela se a bránila. Jeden z mužů trhnul uzdou. Nákusník se jí bolestivě zařízl do obou koutků.

"Prr, uklidni se!", řekl mrazivým hlasem a přetáhl jí zadek jezdeckým bičíkem. " My tady už takové vzpurné kobyly naučíme poslouchat."

Potom ji vedl za uzdu někam do hloubi té hrozné stáje. Musela cupitat, co jí to jen pouta na nohou dovolila. Když se zdálo muži, který ji vedl, že jde příliš pomalu, trhl opratí a zase ten nesnesitelný pocit napnutých koutků úst. Občas ji druhý muž , který šel za ní pobídl jezdeckým bičíkem po zadku, až po něm zůstal zarudlý šrám. Jak tak šla kolem řady stájových boxů, její oči se postupně přizpůsobovaly sporému osvětlení.

S hrůzou zjistila , že kolem v boxech jsou...ne koně, ale lidé. Mladé dívky. Některé ležely v postrojích na slámě, jiné byly přivázány za uzdy a musely stát na špičkách. Z jednoho boxu se ozýval svistot biče a tlumené naříkání. Ritu zamrazilo v zádech. Naděje na útěk ji nadobro opustila. Oba muži ji dovedli do jednoho z prázdných boxů. Tak, tady ode dneška budeš bydlet. A tady také dostaneš svůj první trest. Jednoho z nás jsi málem zabila, když jsme tě oblékali do postroje. Vzpouzela jsi se, když jsme ti chtěli nasadit ohlávku. Bude to celkem .....

Otočil jsem pár listů a četl dál.

   "Kdo ti to dovolil, Rito ? To nevíš , že se klisna nesmí své kundy bez dovolení Pána ani dotknout ?"

Muž kolem ní chodil a pošvihával bičíkem. To že jsi se udělat nestihla , tě neomlouvá. Dostaneš za to pořádný výprask. Bič tě naučí poslouchat. Uvidíš.

Čísi ruce ji popadly za ramena a kamsi vedly. Nevěděla kam. Najednou ucítila na břichu chladivý dotek jakéhosi kovového madla.

   " Stuj. "Vyštěkl muž." Roztáhni nohy !"

Neodvážila se odporovat a rychle vykonala příkaz. Muž jí však stejně pobídl bičíkem. Slyšela, jak zacvakly přezky na jejích kožených manžetách nad kotníky. Teď nemohla dát nohy k sobě.

    "Předkloň se !"

Nahnula se přes madlo. Najednou ji něco táhlo za její obojek k zemi. Škrtilo to. Musela se po břichu posouvat na madle, až jí roztažené nohy visely ve vzduchu. V tom jí někdo sundal klapky z očí. Zjistila,že je přehnuta přez železnou kozu, ze široce roztaženýma nohama . Mezi nimi viděla muže, který kráčel ke stěne. Teď si všimla proč.

Na stěně totiž vysela celá zbírka bicích nástrojů. Biče, důtky. Plácačky a bičíky, devítiocasé kočky a spousta věcí, které snad ani jméno neměly. Vzal dlouhý kožený bič a několikrát jím švihnul ve vzduchu. Při každém prásknutí se Ritě sevřel zadek a trhla sebou,jako by už rána dopadla.......

   "No tohle..." Skoprněl jsem. "Já mám asi před sebou ponygirl. Nefalšovanou lidskou klisnu...." Tahle služební cesta se mi začínala líbit....

Chvíli jsem seděl a přemýšlel. Dodával si odvahy. Ale opravdu jenom malou chvíli. Potom jsem se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Sundal jsem si kalhoty a vyndal z nich kožený řemen. Potom jsem odepnul dlouhý kožený popruh u její kabely. Nakonec jsem vyvlekl z kroužků ucho u její kabelky. Pak jsem vytáhl z kabely bičík. Všechny věci jsem naskládal vedle sebe na postel. Sedl jsem si do křesla a poslouchal zvuky sprchy , vycházející z koupelny.....

Teď. Je ta pravá chvíle. Pomalu a opatrně jsem otevíral dveře koupelny s bičíkem, v jedné a se řemeny v druhé ruce. Opatrně jsem odhrnul závěs sprchového koutu. Nemýlil jsem se. Ona tam stála bokem opřená o jednu ze stěn . Měla roztažené nohy a proud příjemě teplé vody jí dráždil pohlaví. Okolí absolutně nevnímala. Chybělo málo a už by se byla udělala.

    "Hej!" Zakřičím a svoje slova doprovodím ještě šlehnutím bičíku po zadku. " Kdo ti to dovolil! To nevíš , že klisna se bez dovolení Pána nesmí své kundy ani dotknout, natož se málem udělat ?"

Leknutím upustila srchu. Stála tam jako solný sloup a v očích jí blýskla hrůza.

   "Pojď, klisno, nasaď si obojek !" A podal jsem jí řemínek z její kabelky .

Třesoucíma rukama jsi jej omotala kolem krku . Zapnul jsem k němu vodítko. Tedy popruh od její kabely a vyvvedl ji ven z koupelny. Rukama si snažila zakrývat klín a prsa. Vedl jsem ji doprostřed pokoje. Na koberci po ní zůstávaly fleky, jak jí z těla tekla voda.

    "Prosím, nedělejte to. Já se vás bojím. Mám strach. Jste uplně cizí člověk... Co se mnou budete dělat...? A proč ? "

To už stála v prostřed pokoje. " A proč ty se bojíš? Copak já jsem nějaký cizí člověk , klisno ? Jsem teď tvůj nový Pán. A začnu si tě trénovat. Teď a tady."

Třásla se. Nevím , jestli strachem, nebo zimou.

    " Rozkroč se a roztáhni ruce! "Poručil jsem jí. "Prohlédnu si tě pořádně , ať vím, co si to vlastně vedu do stáje. A moc sebou nemel, nebo poznáš, co bičík dovede ..."

Přitáhl jsem si za vodítko její hlavu až skoro k obličeji. Podíval jsem se jí do očí. Sklopila po chvíli zrak. Přejel jsem jí rukama po tváři. Pokračoval na krku . Vychutnal jsem si celou její figuru. Kdykoliv se jejího těla dotkl bičík, zavěšený na očku na mé pravé ruce, sotva neznatelně sebou cukla. Potom jsem pokračobval na zádech. Od čela po šíji. Lopatky. Pohrál jsem si s jejímy trochu zrzavými vlasy. Pokračoval jsem dolů podél páteře. Minul dva rozkošné důlky nad pánví. Pořádně jsem promnul zadeček, i s jeho červenými šmouhami.

Zkoušela trochu protestovat, a tak jsem jí udělal improvizovaný roubík. Neodvážila si jej z úst vytáhnout, i když měla zatím volné ruce.

Prohlídku jejího těla jsem potom ještě jednou zopakoval, tentokráte však za použití bičíku. Nevynechal jsem jedinou erotogenní zónu na jejím těle. Přesto že stála nehybná a vyděšená, vždy, když jsem jí přejel bičíkem po bradavce, nebo rovnou přes lasturku, trhla sebou a několikrát vyšla sotva znatelně bičíku vstříci svou pánví. Všimnul jsem si toho, ale nechal to být. Nyní mi nešlo o její disciplínu, ale o to , aby se mne přestala bát a vžila se do své role. A k tomu jsem potřeboval, aby dala volný průchod svému vzrušení.

A ještě něco jsem na ní zjistil. Byla dost lechtivá. Stačilo přejet bičíkem po těch správných místech a byla jako na jehlách.

Po chvíli se ona přestala třást a bylo vidět, že se jí to opravdu začíná líbit. Mohl jsem jí tedy s klidným svědomím vyndat roubík z úst.

    " Jak se budu jmenovat ? " Promluvila.

   "Jmenovat ? " Nerozuměl jsem jí.

   "Jako klisna bych přeci měla mít nějaké jméno."

   "To ano..."

Byl jsem v koncích. Vymyslet pro klisnu jméno... To mě při mých přípravách nenapadlo. Praštil jsem se dlaní do čela. Vždy mi dělalo potíže vymyslet jméno pro cokoliv. Ať už to byl můj pes, nebo hrdina nějakých povídek, které jsem kdysi na gumnáziu psal. Přemýšlel jsem. To praštění v hlavě museli slyšet snad i dole v recepci.

Ona tam zatím stála a ruce už spustila podél těla.

   " Tak co bude ? Jak se budu jmenovat?"

    "Budeš se jmenovat" Střelil jsem první jméno, které mi slina na jazyk přinesla..."Jmenovat Riki."

    Já vím, že to jméno nebylo nic moc a že se dalo vymyslit mnohem originálnější. Ale mne v tu chvíli prostě nic jiného nenapadlo.

   "Od této chvíle tě budu oslovovat jenom Riki"

   "Riki.... Riki..." Opakovala ona potichu....

Vzal jsem řemen od mých kalhot, který zatím ležel nečinně a skoro zapomenut na posteli.

   "Sedni si , Riki !"

Váhavě poslechla. Musel jsem jí tahem za vodítko skoro přinutit. Potom jsem jí nechal dát ruce podél těla a asi v úrovni loktů jsem ji celou opásal svým řemenem a pevně ho stáhl.

    "Zůstaň , Riki a nezlob! Já se jdu osprchovat....."

Vešel jsem do koupelny. Svlékl jsem se a pustil vodu ve sprše. Ale ještě, nežli jsem vlezl do pod vodu, otevřel jsem jen tak na půl dveře a nahlédl ven. Riki sebou trhla.

    "Můžeš, Riki. Klidně můžeš.....!" A vrátil jsem se zpět do koupelny a zapadnul pod příjemně teplou sprchu.

Když jsem za 20 minut vyšel ven, Riki seděla tam,kde jsem ji nechal. Ani ten řemen kolem těla si nesnažila sundat. Zato si vydatně hrála sama se sebou. Ještě si hladila jednou rukou svůj rozkrok a druhou dráždila bradavky. Musela se trochu zkroutit, aby dosáhla na obě svá citlivá místa současně......

Vzal jsem do ruky bičík, který jsem si předtím odložil v koupejně na umyvadlo a zavelel : "Riki, vztyk !" .

Chvíli jí to trvalo, přeci jen postavit se s rukama spoutanýma přímo u těla jde trochu hůře.

   "Pojď sem, klisno!"

Poslušně ke mne přišla. Sundal jsem řemen kolem jejího těla a spoutal jí ruce za zády. Ovšem tak,aby v žádném případě nezakrývaly její zadeček. Řemenu zbylo dost i na to, abych jí ho mohl zapnout kolem pasu.Nyní mi byla Riki vydána na milost a nemilost. Trhnul jsem za vodítko a přitáhl si její rozkošný obličejík k sobě.

    "Poslouchej, Riki. Teď ti vysvětlím, jak se budeš jako moje klisna chovat !"

Kývla hlavou.

    "Za prvé: budeš poslouchat a plnit všechny úkoly, které ti uložím. Za druhé: budeš mne oslovovat Pane, nebo lépe můj Pane a vykat mi. O sobě budeš vždy mluvit jako o " mé klisně" , jasné ? Za třetí: bez povolení Pána se sama nesmíš sexuálně uspokojovat. A za čtvrté: počítej s tím, že za každý přestupek budeš potrestána."

   "Ano, Pane".

   "Hodná klisnička, hodná"

Zašal jsem jí "trénovat". Pokoj pravda moc příležitostí nenabízel. Byl moc malý. A na tréning lidské klisny je potřeba velký prostor.....Ale tady ? Pár kroků tam a pár zpět. Většina cvičení tedy byla chůze na místě. Kyž Riki neposlouchala, nebo se nesnažila dělat věci pořádně, byla pobídnuta bičíkem. Naopak, když se jí něco povedlo, dostala odměnu. Buď jsem jí na zem položil kolečko sušenek disko, které musela ústy zvednout a sníst, nebo (časteji) to byla pochvala a pohlazení. Nejdříve jsem ji hladil za odměnu jen po vlasech, šíji a ramenou, později jsem s dlaní zavítal i na její pěkná prsa a citlivé bradavky. Někdy jsem jí za odměnu pošimral i mezi nazrzlými chloupky v klíně. Vrněla u toho, jako kočka.

Byla už skoro jedna hodina po půlnoci, když mě to přestalo bavit.

   "Nyní musím odejít něco zařídit, Riki." Přitáhl jsem si ji na vodítku k sobě a donutil usednout na koberec.

   " Počkáš tady na mne. A aby jsi nevyváděla, dostaneš roubík a klapky na oči."

Přivázal jsem ji za vodítko k noze postele , do úst dal improcvizovaný roubík a oči zavázal jejím vlastním tmavým šátkem. Pohladil jsem ji po vlasech a dal pusu na čelo

   " Čekej, Riki ! A buď tady hodná"

Odešel jsem z pokoje a pro jistotu zamkl dveře. Mezitím, co Riki oslepená a bezmocná čekala nahoře, z recepce jsen telefonoval na místo, kam jsem měl dnes dorazit. Vymluvil jsem se na technickou závadu svého vozítka, kterážto, ačkoliv ne příliš vážná, může být odstraněna až ráno, když se vrátí mechanik z noční směny v okresním městě. Musel jsem vyvinout diplomatické úsilí hodné vyjednávačů v Jugoslávii, v Čečensku, Afganistánu nebo v Palestině, abych přesvědčil příliž úslužného chlapíka na druhém konci drátu, že mi nemají posílat "někoho , kdo mě přiveze " ale že zítra dojedu po vlastní ose a záležitost vyřídíme ještě dopoledne.....

Vrátil jsem se na pokoj. Klisnička Riki tam seděla na boku , nahá na zemi a poslouchala zvuk nějakého hudebního kanálu z televize.Ruce měla stále spoutané za zády a vodítko z řemenu kabelky stále poutalo k posteli její krk v improvizovanémm obojku. Byla vzrušená. Tiskla stehna k sobě a třela si nohu o nohu, aby tak podráždila svoji citlivou svědící štěrbinku.

Vyndal jsem jí roubík z úst . "Tak co, Riki, byla jsi tu hodná ?"

Kývla hlavou, ale k odpovědi se neměla....

   "Byla jsi tu hodná ?" Zopakoval jsem přísněji.

   "Když já... Já jsem se tady uspokojila..... Asi jsem nesměla..... "

Vzal jsem do ruky bičík a švihal si s ním naprázdno do vzduchu.

   "Víš , co bude následovat, Riki.... Budeš potrestaná. Bude to 30 ran bičíkem na tvůj neposlušný zadek"

Trhla sebou hrůzou. Přehnul jsem poněkud se vzpouzejicí klisnu přes pelest postele .

   " Moc se nevzpírej, nebo to bude víc bolet !" Trochu se ukldnila. "A nekřič. Pod námi se právě někdo ubytoval. Ať z toho není ostuda . Kdyby jsi to nemohla vydržet, zakousni se do deky.

Vysázel jsem na její zadnici 15 ran a zdálo se mi, že toho ta její sedýnka má už opravdu dost. Byla červená a horká na dotek.

   "Vstávej, Riki. Myslím, že tvůj zedek toho má až dost."

Pomalu vstala. Odvázal jsem šátek z očí a utřel jím slzičky.

   "Pujdeme spát. Ale nejdříve se s tebou pobavím." Dal jsem jeden z polštářů doprostřed postele.

   "Riki, lehni si do postele na břicho, tak, aby jsi měla zadek pěkně nahoře. A neboj se, jestli budeš poslouchat, už tě dnes nebudu bít..."

Poslušně si lehla.

   "Roztáhni pěkně ze široka nohy ! A neboj se."

Sednul jsem si k ní a pohladil její vlhké pohlaví. Vyšla mým prstům vstříci.

   "No tak, Riki. Lež. Ani se nehni. Jinak... "

Hrál jsem si s její bezmocí, Dráždil jsem jí prsty poštěváček ,občas vnikl i do její úzké rúžové štěrbinky. Ale většinu času jsem se jen tak zlehýnka dotýkal konečky prstů jejího pohlaví. A vždy, když to ona už nemohla vydržet a udělala vstřícný pohyb, zasvištěl můj (vlastně její...) bičík a dopadl na její zadek či stehna. Tak jsem ji trápil tak pul hodinky. Ke konci už byla rozpálená jako kamínka. Při mých dotecích jí hrál každý sval v těle, ale neodvažovala se pohnout.A zadeček měla už celý červený od bičíku. I zkrs roubílk bylo slyšet její napůl roztoužené a napůl sklamané hmmmm, když jsem ji byť jen na chvíli přestal dráždit. Vyndal jsem jí roubík z úst.

   "Tak co, Riki, jak se ti líbí tvůj výcvik ?"

   "Moc..... Jsem naddržená jako nikdy před tím.Miluj se se mnou.!"

Bičík zasvištěl a šlehl, dopadl na její bělostná záda.

   "Ty jsi snad už zapoměla, jak se máš chovat ?"

Ona se zoufale protáhla a nastavila na mne zadek, abych dobře viděl její vlhkou kundičku a lákala mnme k sobě.

   "Prosím Vás Pane..... Vaše klisnička je strašně naddržená. Prosí Vás , aby jste se s ní miloval. Prosím."

Ustoupil jsem pár kroku, jako by mne její vzrušené prosby vůbec nezajímaly. Prohlédl jsem si ji a povídám:

   "Milovat se s tebou ? Vždyď jsem cizí člověk. Vůbec mne neznáš. Bojíš se mě....."

Při těch slovech Riki sebou trhla a málem začala vzlykat.

   "Vy nejste cizí člověk. Jste Můj Pán. A Já jsem vaše vzrušená klisna Riki. Prosím Pane... Nenechte mne tu takhle spát s mou svědící kundou... Moc vás prosím... Pane..... ? "

Odstoupil jem od postele a šel pozpátku ke dveřím.V tom jsem viděl teskný výraz v jejích očích a slyšel její tiché , skoro vzlykavé "Prosííííím...... "

   "Neboj , moje klisničko. Jdu jenom zhasnout světlo...."

Tu noc jsem se poprvé miloval se svou klisničkou Riki. Usnuli jsme tehdy oba až k ránu.Riki samozřejmě s rukama pořád spoutanýma za zády a s obojkem na krku. Ale vůbec jí to nevadilo. Naopak. Schoulila se do klubíčka a svůj červený zadeček mi přitulila k břichu.Já jsem jí dal ruku kolem těla a ješte ,když usínala , ji občas pohladil po bradavkách,v klíně, nebo jí políbil na šíji. Byli jsme oba spokojení. Šťastní. A i když jsme potom spolu za nějaký čas prožili spoustu jiných nádherných nocí a krásně perverzních dnů, na tuto služební cestu nikdy, nikdy nezapomenu.

A vždy, i po tom co jsme se spolu rozešli za ne příliš šťastných okolností, vzpomínám, jak jsem kdysi na podzim vzal na druhém konci republiky , v takovém zapadákově, do auta skřehlou a promáčenou dívku s dlouhými skoro zrzavými vlasy....

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek