Konečně sobota. Jen pozvolna otevírám oči a protahuji se. Pohledem nalevo a napravo kontroluji zvěřinec. Obě zvířátka ještě spí a ze spaní se blaženě usmívají. Proč by taky ne, včera jsme zkoušeli nové postroje pro dnešní výlet. Provázkové. Zvířátkům moc sluší. Pobíhala v nich vesele po místnosti a jako už mnohokrát plnila různé úkoly.
Zvedám se a jdu přichystat snídani. Zaháním myšlenku naservírovat rybí pomazánku do misek a mažu chleby. Někdy příště vymyslím něco vhodnějšího, co se mi bude chtít dělat. Vracím se zpět do postele a zlehka hladím po šíjích. Z obou stran se ozývá zafunění a zavrnění. Kviknutí a blažené úsměvy jsou prvními ohlasy po probuzení. ?Dobré ráno, zvířátka.? ?Dobré ráno, páníku.? Odvazuji je a chvíli je nechávám protáhnout a pozdravit navzájem. ?Za chvíli budeme snídat,? ohlašuji. Vybíhají provést ranní hygienu a po nějaké době vcházejí do kuchyně, umyté a načesané. Trochu zklamaně hledí na namazané chleby na tácu a horký čaj v hrncích. ?Do misek dostanete později, o nic nepřijdete. Dobrou chuť.?
Po snídani následuje ustrojení. Navlékám postroje na těla a pevně utahuji uzly. Skrývají je pod lehké letní šaty. Další propriety počkají až na místo určení. Rozděluji kufry s výbavou a sám beru koš s jídlem a pitím. ?Tak jdeme,? velím k odchodu. U auta se zastavujeme a nakládáme věci. Nasedáme a jen symbolicky je spoutávám. Jedeme dnes trochu dále a tak nechci riskovat komplikace v případě nějaké nehody. Vypadají že to chápou a těší se na slíbený výlet do přírody s překvapením. Když ale z příruční brašny vytahuji škrabošku, jedno zvířátko zaprotestuje ?já chci vidět.? ?Nezlob, zvíře. Jednou ti třeba cestu ukážu, dneska ale ne,? odpovídám trochu výhrůžně a nasazením masky toto vyrušení definitivně uzavírám.
Usedám za volant. Před nastartováním se ještě ohlížím na dvě zvířátka na zadním sedadle, připravená k převozu a zajištěná bezpečnostními pásy. Kuličky uvnitř a uzlíky na patřičných místech spolu s lehce stahujícími postroji asi cestou vykonají své. ?Tak jedeme,? říkám, spíš jen pro sebe. Startér zavrčí a opravený motor poslušně vrní. Opatrně vyjíždím z řady a na křižovatce odbočuji obvyklým směrem. Tak, zmatení přijde až za pár minut. Povedlo se. Blok domů neobjíždím jako obvykle, ale místo toho projíždím dvory a vracím se zpět na výpadovku v opačném směru. Místo dálnice jedeme starou cestou.
Po dvaceti minutách zatáček se ozývá zvířátko s žádostí o dovolení. Zamítám, ale zpomaluji průjezd sérií zatáček, abych jí trochu ulehčil řešení situace. To jsem se ale trefil do noty druhému zvířátku a to si ani nestihlo říct. V zápětí vzdychají obě. No, alespoň nebude žádné nějak zvýhodněno. Ještě pět minut a sjíždím ze silnice na polní cestu. Po dvou kilometrech drncání vzdychají zvířátka už dovoleně. Ale to už pod polem podjíždíme trať a zastavujeme u lesíka. Sem moc lidí nepřijde, nic zajímavého tu není a na houby je tu sucho.
Vypínám motor a obracím se dozadu ke dvěma tvářím, částečně skrytým za maskami. Jsou zarudlé vzrušením a leskne na nich pár kapek potu. Ještě se zapotíte, pomyslím si. ?Konečná,? oznamuji nahlas a otevírám dveře. Jedno po druhém zvířátka rozvazuji a vytahuji ven. Ještě sundat lehké šaty, nasadit obojky, připnout vodítka, do tlapek náklad, zamknout a jsme připraveni. ?Jdeme,? pobízím a hlasem tak naznačuji směr. Zvířátka se rovnají po tahu vodítek a statečně vykračují bok po boku za mnou. Stále nevidí kam jdeme a kde jsme mohou tak leda slyšet, cítit a vnímat nohama. Vedu je po lesní cestě asi dvě stě metrů. Vodítka uvazuji kolem dolní větve stromu a postupně odebírám náklad. Uvolněné tlapky vzápětí obepínají kožená pouta a karabinky je poutají k sobě. Přidávám i pouta na nohy.
Nastal čas prohlédnutí. Sundávám zvířátkům masky. Chvilku mžourají do světla a pak se ozývá dvojhlasé ?jé?. ?Tak co?? Ptám se. ?Tady je pěkně!? Dozvídám se dvojhlasně. ?Máte vroubek, zvířátka. Víte to?? ?Víme. Ale to nešlo vydržet!? Jedním dechem se brání. Marně. Tak jak tak je rozhodnuto. ?Tak dost. Co se stalo?? Ptám se důrazně a koukám na první zvíře. ?Bylo jsem hotové bez dovolení.? Kývu hlavou a koukám na druhé. ?Já taky? slyším o něco tišeji ale stejně zřetelně. ?Kolik?? obracím se k prvnímu zvířeti a slyším to drakonické číslo. Druhé ze zvířátek tu cifru slyší poprvé a vypadá trochu poděšeně. ?Beru v úvahu jisté polehčující okolnosti i skutečnost ze tu jsme kvůli něčemu jinému. Dostanete tedy obe zároveň a dohromady jen jednonásobek.? Dívají se na sebe a přikyvují. O výši je tedy rozhodnuto.
Beru provazy a omotávám je kolem kmenu poblíž stojících stromu. Přivádím první zvíře a poutám je na čtyři body. Druhé k němu přidávám tak, aby stály k sobe čelem. ?No a jaký nástroj použijeme? Co takhle něco přírodního? Třeba kopřivy?? Zatímco jedno se zamračilo a začalo cenit zoubky, druhé horlivě přikyvuje, jako by už někdy bylo i hůř. Tak tedy správná volba. Vracím se zpátky k cestě, kde jsem zahlédl mladé kopřivy. Tak rychle utrhnout svazeček a zpět za zvířátky. Ta už se v mezičase asi nějak domluvila. Stoupám si za jedno, napřahuji se a dvakrát lehce projíždím po zádech. "Jedna. Dvě" Přecházím za druhé zvíře a koukám jak se tisknou k sobě a natáčejí. Jako by se navzájem chtěly zakrýt. Tak tohle si domluvily, potvůrky jedny. Nic mi kazit nebudete. "Každá svůj díl, jasný?" Po těchto mých slovech nechávají kroucení a zaštiťování se a odevzdaně přijímají každá svůj díl. Jen zlehka se systematicky dotýkám postupně všech dostupných míst na obou tělech. Ke konci exekuce svrbění a pálení nabírá na síle a potřeba podrbat se je stále nutkavější. I zakňučení je slyšet. Opět se kroutí, tentokráte se třou o sebe navzájem, aby tak nahradily výpadek připoutaných paciček. Předposlední a poslední "rány" směřují nemilosrdně i vzhůru mezi nohy. Funění, kvikání i tření poněkud změnilo ráz.
"Tak dost!" rozháním další vzpouru v zárodku, odpoutávám jedno zvíře a v zápětí je opět připoutávám, tentokráte jedno každé zády k tomu druhému. Drbou se o sebe jako by si chtěly strhnout všechny puchýřky naráz. Sedám si na pařez opodál a chvíli je tak nechávám.
Pokračování příště...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod
