Komentáře

Oficiální článek ( 25.6.2007 14:02:11 )

	Upír v nás Přečetlo 7544 lidí celkem 16140 krát (zobrazit statistiku). Komentovalo 19 lidí 87 krát. Nové87 (zobrazit komentáře)
		ABSTRAKT:Často zde i jinde bývají diskutovány toky energií v BDSM vztazích. Často se mluví o směně energie za moc, mnohdy i o vykořisťování a podobně. Tento článek je netradičním pohledem do energetické dynamiky (nejen BDSM) vztahů a domnívám se že pro lidi uvažující o podstatách věcí a toužících po sebepoznání, je i velmi přínosný.
	Vkladatel:zachoval anonymitu., Autori:,anonymne1 Témata : Mezilidské vztahy Trochu offtopic Etika a BDSM Rubriky : Eseje a úvahy Teorie BDSM

Vzpomínám si na klasické horory s upíry v černém, na jejich oběti zakrývající stopy hrůzy ve tváři, ale nikdy mě nenapadlo, že by tyto pohádky mohly mít reálný podklad. Uvědomila jsem si to až v okamžiku, kdy jsem v knihovně úplnou náhodou narazila na malou knížku Nekalé vztahy od Barbary E. Hort. Po přečtení jsem napsala následující text, který je snad trochu rozsáhlým výtahem výše zmiňované knihy.

Upír v nás je šelma, krvelačná bestie toužící po vlastním přežití a používající všech možných lidských ctností a převleků. Nemá srdce, nemá duši a bloudí světem, aby ukojila svůj hlad, hlad po životě. A kdo nemá štěstí, stane se stejným upírem.

Dracula, nejznámější z rodiny literárních upírů, vznikl před pouhými 100 lety na základě postavy panovníka, který skutečně žil, a to před necelými 600 lety. Je to krátký čas narozdíl od toho, že Asyřané popsali postavu ekimmu (také upíra) před více než 3000 lety.

Archetypální energie se může aktivovat jak u jednotlivce tak u skupiny, je-li aktivován ve skupinové kolektivní psychice, projeví se jako energie v bájích a pověstech. To naznačuje, že existence upíra tu s námi byla vždy a všude.

Podstata psychického upíra odpovídá žralokovi z filmu Čelisti. Upír stejně jako žralok je dravec nevnímající duši oběti neslyšící její volání. Je to dravec, jehož duše zdivočela hladem, zároveň touží po lásce a bojí se smrti, pohrdá svými oběťmi.

Psychického upíra zpravidla rozpoznáme teprve tehdy, co od nás odkráčel nasycen naší vlastní energií. Poznáme to podle těchto příznaků:
- Za prvé máme pocit vlastní nedostatečnosti a méněcennosti, protože upír nám odsál trochu síly, díky níž jsme byli schopni vnímat vlastní krásu, nadání a cenu.
- Toužíme po opětovném dočerpání ? máme hlad a chceme mít víc (chtít víc je zde myšleno jako bezuzdný hlad po čemkoliv). Cítíme se být hnáni k tomu, abychom konzumovali zboží, zážitky a lidi.

Jak se můžeme v psychického upíra sami proměnit? Tak, že v průběhu života hledáme lásku a při jejím nedostatku se obáváme, že citově zahyneme, a tak hledáme záchranné lano, jímž je moc a vykořisťování.

Probíhá to dvěma nátlakovými demonstracemi:

Neohrozitelnou dominancí
Předváděním submisivní zranitelnosti

? Rozdíl mezi láskou a vykořisťováním je často obtížně rozpoznatelný, a je tudíž pochopitelné, že můžeme být snadno oklamáni a začneme vyhledávat moc, jež nás vykořisťuje, když jsme nenalezli plodnou sílu lásky. ? Většina lidí se uchyluje k vykořisťování pouze v situacích, kdy jsou konfrontováni s nemilováním a nedostatkem lásky. ? Dynamická hnací síla dvojice strach/pohrdání je nakažlivá; šíří se jako nemoc všemi kulturami a generacemi. Kdokoliv se začne zoufale bránit proti bolesti a zoufalství, vyplývajícími z nemilovnosti ( to je každá osoba, u níž byl aktivován upírský archetyp ), stane se s největší pravděpodobností bezcitným a chladným.? Ne všechny oběti upíra se stávají samy upíry. Druhý exemplář je revenant - ten, který se vrací. Upír ho udržuje v tomto stavu a revenant je jeho sluhou, je podobný upíru a podporuje ho.

Proč tedy dovolujeme upírovi aby nás zraňoval? Upír útočí v noci, protože nejvnímavější vůči psychickým upírům jsme tehdy, když je naše vědomí vypnuto. Podle mýtu k sobě musíme upíra pozvat, jinak řečeno musíme s ním začít spolupracovat a děláme to dobrovolně. Proč?: Upír k nám proklouzává za noci ? tehdy jsme nejzranitelnější, jedná se o temnou noc naší duše. Upír k nám přistupuje s náhražkou nesmrtelné, věčné lásky a my mu za to dáváme, vřelost, náklonnost a lásku, kterou tak potřebuje. Jsme tedy jen zoufající duše. Upír je mistrem převleků, a proto ho vpouštíme třeba jenom ze zdvořilosti, ze soucitu a pokládáme ho za jednoho z nás. ? První upírské archetypy, a nimiž se setkáváme, jsou pravděpodobně aktivní už psychikách našich rodičů. Později se v životě střetáváme s těmito energiemi znovu v lidech, kteří se v psychické rovině nejvíce podobají našim rodičům.?

Upír je archetyp a tedy jen jedna z mnoha forem energie, je u většiny lidí aktivní pouze v určitých situacích a s určitými lidmi. Může být aktivován i deaktivován. To, že se upíři v bájích nemohou spatřit v zrcadle značí, že si osoba a aktivovanou upíří energií není své změny vědoma. ? Upírská ?láska? je obvykle založena na podmíněném souhlasu, který maskuje její vykořisťovatelskou morálku. Představme si rodiče, kteří nás milují pouze tehdy, jsme-li čistí, poslušní nebo šikovní.?

Mužští upíři a ženské oběti

Předem bych chtěla uvést na správnou míru označení ?mužský/ženský? upír a ?mužská/ženská? oběť. Toto označení nemá nic společného se skutečným pohlavím osob. Mužští upíři vystupují pod pláštěm nepřemožitelnosti a dominance, zatímco ženští upíři pod závojem bezbrannosti a submisivity.
Typickým mužským upírem je Dracula a H. Lecter z filmu Mlčení jehňátek. H. Lecter je moderním ztělesněním Draculy a vyznačuje se nadlidskou mocí, sexuálním magnetismem a kočičím půvabem. A. Hopkins se stal sexuálním symbolem, protože milujeme ohromující moc upírského dominátora. To je také důvod, proč komerčně úspěšné verze Dracula byly pouze ty, kde Dracula je ztvárněn jako fyzicky přitažlivý muž.
Srovnejme zde tři dvojice:
Dracula ? Mína,
Dracula ? Jonathan,
Lecter ? Clarice.

Clarice hledá u Lectera jméno vraha a start svojí kariéry, Jonathan u Draculy to samé, tedy úspěch v práci a Mína nevědomky transcendentální spojení. Draculovský upír nabízí ochranu, svoji nesmrtelnou sílu. ?To ve skutečnosti slibuje Dracula Míně jako záruku manželského svazku a totéž Lecter slibuje Clarice, když jí zaručuje milost.? (Clarice je jediná, které se Lecter dotknul a nezabil.).
Clarice se snaží si neustále uvědomovat Lecterův nebezpečný potenciál, zatímco Mína málem prohrává svůj život. Dracula i Lecter jsou charismatičtí upíři, jsou extrémně nebezpeční, ale přesto se staly sexuálními symboly. Každá z fanynek totiž předpokládá, že po střetnutím s někým takovým se jí podaří ho obrátit od dravosti a přivést ho na cestu lásky. ? Charismatický vampyrismus je v činnosti tehdy, jestliže vedoucí nebo učitel považuje sebe samého za zdroj moudrosti, pravdy nebo božskosti, které nejsou přímo dostupné ostatním smrtelníkům.?
Charismatičtí upíři nejsou jediní, se kterými se můžeme setkat, tuctoví upíři sice nedosahují síly charismatických upírů, ale mohou docela úspěšně kořistit na ostatních. Jejich příkladem mohou být dr. Frederick Chilton v Mlčení jehňátek a dr. John Seward v Draculovi. Je to průměrný mužský upír a nemůže soupeřit s Draculou nebo Lecterem, proto se musí spokojit s jakoukoliv kořistí, ta bývá zpravidla méně zmocněna než oni sami. Seward touží po Lucy, která má v důsledku patriarchální společnosti méně moci než on sám, ale ta ho odmítá, stejně jako Clarice hledá útočiště u svého šéfa FBI před Chiltonem.
To naznačuje další prostředek, jak zničit upíra ? nechat ho zemřít hladem. ?Tuctoví upíři typu Chiltona a Sewarda jsou přisluhovači dějin, kořistí na každém koho si jen mohou podmanit ? a to jsou obvykle ti, kteří stojí na nejnižších příčkách společenského žebříčku.? Noří své tesáky v případě Chiltona do Lectera a v případě Sewarda do Renfielda.
Upíři existují i mezi lidmi na nejnižších příčkách společenského žebříčku. Jedná se o J. Gumba (Mlčení jehňátek) a R. M. Renfielda (Dracula). ?Ačkoliv se převelice obáváme ušlápnutých upírů, jako jsou Gumb a Renfield, právě ti se dají nejobtížněji odhalit. Protože je ušlápnutý upír tak zoufale upírský, musí svůj vampyrismus skrývat do okamžiku útoku.? Způsob, jak se zachránit ze spárů ušlápnutého upíra, je v mýtech popisován, jako zabití upíra dřevěným kůlem, který má protkát jeho srdce. V Draculovi je to Mínin soucit s Renfieldem, což ji pomůže odhalit plány samotného Draculy a v Mlčení jehňátek je to Gumbův pudlík, kterého si vezme jeho zatím živá oběť za rukojmího.
Daleko nebezpečnější než všechny výše popsané typy upíry jsou noblesní upíři skrývající se pod plášť udatnosti, mravní integrity a společenského postavení. Jedná se o šéfa FBI J. Crawforda a dr. A. Helsinga. Crawford využívá Clarice ke svým vlastním záměrům a stále znovu ji posílá do nebezpečí k Lecterovi a nakonec je to právě on, kdo ji posílá i ke Gumbovi. Stejně tak zachází s Mínou Van Helsing. Elsina.
Vampyrismus se objevuje i ve vztahu otce a dcery. ? Mína a Clarice se pouštějí do boje jako hodné holčičky, bolestně toužící vydobýt si lásku kralujícího otce, ?? Nejprve se upírský otec sytí na své matce, pak ženě a posléze dceři. Příkladem takového vztahu může být bohyně Athéna, dcera bez matky (vyskočila svému otci z hlavy). ?Přikáže ? li Zeus, Athéna se podrobí, čímž si zasluhuje otcovu chválu, přestože při ní musí často obětovat pravdu své ženské duše. ?Ve svých nejhorších okamžicích se může žena ? Athéna ? zvrhnout v nemilosrdnou harpyji a v průběhu svého zajetí v patriarchalizmu často shledává, že její průzračnost a racionální založení dobře posloužily jejímu otci, jenže ke škodě jejímu ženskému srdci.
Dalším příkladem se jeví být bohyně Afrodité, zrozené z mořské pěny. I ona věří, že má být dcerou bez matky svému nebeskému otci. ? V nejhorším případě se Afrodité stává sexuální přisluhovačkou patriarchalizmu svého otce, ? . Afrodité slouží sexuální patriarchalizmu stejně jako svým vlastním tělesným chtíčům, což ji vynáší pochvalný souhlas mužských bohů, i když při tom musí obětovat svou ženskou důstojnost.? Žena ? Afrodité se vzdá po letech vlastní nezávislosti a sexuálně slouží otci (ztělesněného jejím manželem).

Ženští upíři a ženské oběti

Jedná se o upíra asijské tradice, jehož zbraní je sladká bezbrannost a je stejně úspěšný jako draculovský plášť noci. ?Ženský upír je vám v patách tehdy, kdykoliv se cítíte být zavázáni bezmocnému zoufalému odloženci, který vám slibuje láskyplný vděk výměnou za vaši životní sílu ? trpícímu nalezenci, který by vám měl za zlé, kdybyste mu nevyhověl.?
Ženským upírem je zlá královna ze Sněhurky. Ať už je upír jakkoli přestrojen, vždy slibuje lásku za prostý akt usmíření. Chce moc, a to na účet toho druhého. Upírem je také historická postava Alžběty Báthoryové. Kultura, ve které žila, jí dovolila obětovat stovky nevinných žen, které jen nebyly mocnější než ona.
? Krásná dáma, jež po smrti své nenápadné dcery jakoby odumřela, může být metaforickou následovnicí Alžběty,?? Ženský upír si svoji kořist hlídá, ovládá ji pocity viny a odvádí tolik životní energie, kolik jen možné, aniž by ji zničil. Křehkost tohoto píra je jen pouhým zdáním. Pro ženského upíra jsme schopni krvácet, i když už jsme už od něj odděleni, třeba i smrtí. Tito upíři se snaží navozením pocitů viny získat soucit a vnucují svým obětem snový fantazijní svět, oběti nežijí své sny, neuvádí je v život, ale pouze jenom sní.
Ženský upír umí převlékat svoje masky tak rychle, že si toho ani nepovšimneme. Nejefektivnějším převlekem je však maska upír - oběť, která se jeví jako příklad starostlivosti a dobré vůle. ?Deaktivace cukrujícího upíra vyžaduje z naší strany rázné usvědčení, jako to učinila Sněhurka na konci příběhu,... .?
Tento upír se ve svých obětech snaží udusit jakoukoliv mužskou energii včetně její vlastní maskulinity, nejvíc patrné v upírském duelu dcera - matka. Upírská osobnost si o sobě myslí toto: ?Já přestávám existovat, když můj miláček je pryč.? Používá tak taktiky trpitelství a podmíněné vděčnosti.
Jak dochází k deaktivaci tohoto upíra? Všichni máme možnost zakoušet pozitivní velké ženství, a to kdykoliv, když se cítíme úplně přijati a v bezpečí. Potom, když jsme v náruči Velkého ženství, jsou techniky Ženského upíra neúspěšné. V příběhu o Sněhurce vidíme druhý způsob boje proti ženským upírům. Sněhurku opakovaně zachraňují trpaslíci - symboly tvořivosti, s jejichž tvůrčí energií se spojujeme tehdy, když: ?prezentujeme naše vnitřní vize ve vnější realitě? ?neseme naše sny do života nezávisle na očekáváních a soudech jiných lidí? - tím odhalujeme naši vnitřní cestu Účinnou zbraní je také aktivace archetypu sakrální prostitutky (funguje i jako ochrana před draculovským upírem). ?Sakrální prostituce posvěcuje velkolepé, smrtelné tělo, do něhož se inkarnují naše duše, zatímco psychický upír má pro tělo jen pohrdání, ... . Kdykoliv začneme pohrdat tělem včetně našeho vlastního, podřizujeme se psychickému upíru. ... Je ve vlastním zájmu ženských obětí být v úzkém spojení s jejich proaktivními mužskými energiemi, aby mohli zničit své ženské upíry.?

Ženští upíři a mužské oběti

Toto je případ rytíře, který vždy a ochotně přispěchá bezmocné a zranitelné duši na pomoc a bojuje, i když už je se svými vlastními silami v koncích. Ukažme si tento případ na králi Oidipovi. Upírem je tu královna Iokasté a obětí sám Oidipus. Skutečná Iokasté překonala zanedbávání a zneužívání v dětství a byla silná, dokázala se dostat nahoru, kde byla obdivována a vydobyla si prestiž. To jí ale nestačilo, a tak hledala krále, který by ji obdivoval a chránil - partnera, kterého by mohla bezpečně řídit. A myslela, že ho našla v králi Láiovi, ale spletla se, král nebyl typ ochránce - nebyl schopen bránit ani sám sebe před světem. Iokasté si uvědomila, že je sice drahocenný, ale schnoucí motýl. Po králově smrti se objevil muž - jí hodný - a ona jej po svatbě začala ovládat, přizpůsobovat si ho a nazývala to láskou.
Zastavme se u verze matka - syn upířího duelu. Jedná se o stín archetypu marky (Zlá matka), jehož energie se projeví, když Iokasté spoutá své narozené dítě (Oidipa) a pošle ho na smrt. Tím sleduje dva cíle.:záchrana muže, který má být podle věštby zabit vlastním synem a záchrana svého postavení královny
Druhé setkání Oidipa se Zlou matkou má formu boje se Sfinx, kterou ale porazí. Nicméně není připraven na střet s Iokasté a jejím temným ženstvím. Ta potřebuje rytíře, aby bylo zajištěno její bezpečí a status. Oidipus je do jejích sítí přitahován zbožňováním (královnou a thébským lidem) a příslibem sexuálního ukojení - to je úskok upíra (moc, zbožňování a transcendentální sex). Na počátku je vždy šťastný muž zachraňující tklivou slečnu, pak následuje série zachraňování a obraz mučednictví upíra.
Podstata ženského upíra spočívá v klamavé křehkosti se kterou vábí do spleti hrdinství a pocitů viny. Obrazně si to můžeme představit jako pavučinu s pavoukem - Zlou matkou.
Upíra lze přemoci nastavením zrcadla - v Oidipově příběhu je to dozvědění se celé pravdy o jeho původu a zločinech, které v důsledku kletby spáchal.(Iokasté věděla pravdu dřív, ale nechtěla přijít o svůj upíří zdroj síly). ?My, rytíři, sloužíme našim milovaným a zbožňujeme je a ony nám věnují uznání a ocenění. Cítíme, že naše existence je takto ospravedlněna a zušlechtěna, dokonce, i když nás naše milovaná využívá k tomu, aby nasytila svůj upírský hlad.? Ženský upír si žádá, aby rytíř byl rytířem po celý život za všech okolností. ?Když se však osoba sloužící jako rytíř pokusí projevit jinou stránku své osobnosti, vybuchne upír pohrdáním a vztekem.? A ženský upír není omezen na ženské pohlaví, stejně tak dobře se může skrývat v mužském těle.

Mužský upír a mužská oběť

V knize Obraz Doriana Graye je upírem lord Henry a jeho obětí Dorian. Lord Henry je nenasytný, a když mu přestane chutnat bohatství, sex a sláva, obrací se k novým výzvám - zkažení Doriana Graye, který je vlastně jeho psychickou potravou. Cítí se být povolán k tomu, aby z Doriana udělal rovněž upíra - Draculu. Dorian hledá milovaného otce a nachází pouze upíra. ?Mladší muž se blaženě vyhřívá v paprscích přijetí svým mocným rádcem, zatímco rádce vychutnává mnoha složitými způsoby mužnou sílu svého studenta.? ?Upírské dítko se vrhne na upírského rodiče, jakmile pocítí, že může bezpečně nabýt vrchu.?

?...využití energie jiné osoby pro náš vlastní prospěch způsobem, jakým to prováděl Dorian Gray, není vždy upírské. všichni potřebujeme cítit formu energie jiných lidí, abychom udrželi v rovnováze vlastní. V neupírském vztahu se vyvažuje energie vzájemnou nabídkou. ... Jedná-li se o vztah upírský, jeden či oba partneři časem poznají, že tok energie je od základu nerovný. Jedna osoba se roztahuje daleko víc než druhá.?

Není nikterak snadné se vyznat v cestách života a ve vztazích. Snad vám slova autorky knihy trochu pomohla .

Veškeré citace tohoto článku jsou z díla: HORT, Barbare E.,Nekalé vztahy, Bratislava Eugenika, 2002

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod