Když přišla uklízet příště, přemýšlela, jakou hru to s ní Michal hraje. Nakonec se ale rozhodla, že pokud nezná pravidla, tak se bude chovat jakoby mu důvěřovala a bude opatrně vyčkávat, než Michal odhalí své pravé úmysly. Bude připravena, tentokrát už nenaletí?už nikdy více. Na konci dne se trochu flákala. Nevěděla, kam si Michala zařadit, ale přesto chtěla opět zažít ten pocit bezpečí a bezstarostnosti, který zažila při předchozím výprasku.

Nakonec opatrně vykročila na tenký led.

Když Michalovi žehlila jednu z jeho košil, tak ?omylem? nastavila žehličku na len a na pravém rukávu ji trošku přismahla. Bylo to na rubové straně a nebylo to ani pořádně vidět, ale přesto to bylo ?porušení pravidel?, které by jí mohlo přinést další výprask. Když se Michal vrátil z práce, neměl moc dobrou náladu, protože jeden klient odmítal včas zaplatit za služby, které mu už byly poskytnuty, a na Michalovi teď bylo, aby to nějak dal do pořádku.

Dostalo se mu neuvěřitelného přivítání. Na stole stála večeře jako obvykle, ale teď ještě navíc na vedlejší židli ležela poskládaná košile a na ní rákoska. Prvotní překvapení rychle rozptýlila Laura, když, s hlavou skloněnou jak u soudu, přišla do kuchyně a ?přiznala se?, že připálila jeho košili a teď prosí o potrestání, aby nebyla vyhozena za škodu kterou způsobila. Michal se v duchu musel zasmát, jak naivně a průhledně byla celá věc prezentována. V toto doufal a teď se mu jeho celoživotní představy naplňovaly, aniž by pro to musel cokoliv udělat? bylo to? kouzelné.

Milerád tedy přistoupil na její hru.

?Ano, to si vskutku zaslouží potrestání. Nešikovnost tě neomlouvá a pravděpodobně je třeba ti ukázat, že se máš soustředit, když něco děláš-cokoliv. A nenechat myšlenky, aby se toulaly kolem. Takže?myslím, že dvakrát po deseti ranách rákoskou bude dostačující.?
Laura se polekala a vzhlédla. Strach a prosba v jejích očích mluvili jasnou řečí: ne tolik! Michal tedy plynule pokračoval: ?Protože ale je toto tvůj první prohřešek, tak nebudeš vyplacena na holou, ale můžeš si nechat kalhotky.?
Nakonec trošku zalhal, protože se na následující akci těšil a nechtěl to příliš protahovat tím, že by ještě před tím večeřel. ?Jedl jsem ve firmě, takže povečeřím až později.?

Laura za celou dobu nepromluvila jediného slova, jenom na konci přikývla. Když Michal nepokračoval v monologu, tak na něj opatrně znovu pohlédla a potom se začala svlékat. Když Laura pracovala, měla pracovní oblečení. Nešlo jenom o to, aby se neušpinila, ale ani jí samotné nevyhovovalo, že by potom zpocená musela v týchž šatech jet přes celou Prahu domů, takže ráda souhlasila, když jí Michal hned na začátku koupil dvě stejné soupravy: černou blůzku i sukni s bílým lemem, bílou zástěru s krajkou a jako doplněk dvoje černé lodičky a pantofle (Michal trval na tom, že dokud on není v domě, tak může Laura uklízet v pantoflích, ale jakmile Michal přijde z práce, tak se musí přezout do lodiček.)

Totéž oblečení teď pečlivě odkládala.

Michal se kochal tímto pohledem. Laura vypadala tak dětinsky nejistá, zmatená, zranitelná a přesto bylo vidět, že se na následující výprask i těší. Magičnost situace nelze slovy popsat. Nakonec Laura stála před Michalem pouze ve spodním prádle. Čekala. Michal se ještě chvíli kochal její nejistotou, ale potom převzal iniciativu do vlastních rukou. Odvedl Lauru za ruku do obýváku, vprostřed místnosti postavil židli a posunkem Lauře pokynul, aby zaujala to správné místo. Laura se přehnula přes opěrátko, oběma rukama pevně uchopila židli a vystrčila nechráněný zadek vysoko do výše, takže skýtal snadný cíl.

Michal neodolal, aby si krásný terč nepohladil. Potom si cvičně švihnul do vzduchu, aby získal pro netradiční předmět cit, a výprask začal. Michal Lauru zpočátku šetřil, nechtěl jí nijak dlouhodobě ublížit a věděl, že rákoska určitě nepatří do rukou takového začátečníka, jakým byl on, ale na konci už byl po každé svištivé ráně odměněn polo-bolestivým, polo-slastným zasyknutím. Když Laura podvacáté slabě ucukla, bylo Michalovi trošku líto, že už je konec, ale tak zněla domluva, tak zněl rozsudek. Odložil rákosku a opatrně prsty prošel po naběhlé zadničce, skryté pod tenkou látkou kalhotek. Laura nevstávala a pořád zůstávala ve své pozici, takže s hlazením pokračoval a pomalu a zlehka vyháněl pálení z nedávno bitého zadečku. Po chvíli se Laura neznatelně zavrtěla, aby upoutala jeho pozornost. ?Víte, Michale, já jsem vám neřekla tak úplně pravdu. Já jsem tu košili propálila, protože jsem si předtím dala pauzu a tak jsem s žehlením pospíchala, abych to dohnala.?

  Že by se to Lauře také líbilo? Nebo snad četla jeho myšlenky? Michal dlouho nepřemítal, co Lauru vedlo k dalšímu ?přiznání? a rychle improvizoval: ?Stoupni si Lauro.?
Laura se napřímila, a mimoděk zajela rukama na ještě horké pozadí, snad aby se hmatem přesvědčila, jak to tam vzadu dole vypadá. Pořád ale hleděla do země.
?Podívej se na mě.? Michal ji zlehka vzal za bradu a přinutil tak, aby mu pohlédla do očí. Michal naprosto bezvadně sehrával roli trestajícího vychovatele, stejně tak Laura intuitivně hrála roli litující nezbednice.
?Nejsi tady od toho, abys odpočívala. Jsi placená od hodiny a tak očekávám, že pokud chceš pauzu, tak si ji uděláš, ale zaprvé ji odečteš od celkového času a zadruhé zaručíš, aby bylo všechno uděláno přesně podle toho jak jsme se domluvili. Pokud se tak nestane, pak jsem nucen se i já zachovat podle naší dohody a potrestat lajdáckou práci.?
 
Tehdy si Michal vzpomněl na vtip, kdy syn v den vysvědčení přinese domů pětku a poté, co mu otec řekne, že dohoda zněla, že syn nepropadne, jinak dostane na zadek, tak syn odvážně odpoví: No vzhledem k tomu, že já jsem svou část dohody nesplnil, tak nemusíš ani ty. Michalovi tedy chvilku cukaly koutky, ale rychle se opět zhostil své role.
  ?Ve světle nových okolností si tedy myslím, že je jenom spravedlivé, když ti připočtu dalších deset ran za to porušení pracovní kázně a ještě jednou deset za lhaní. Tentokrát však to už bude na holou.?
Než stihla Laura cokoliv namítnout, tak pokračoval: ?A to ještě přihlížím k tomu, že ses sama přiznala, pokud by tomu mělo být jinak, asi bych musel přemýšlet o jiném trestu.?
Lauře námitka zmrzla na rtech. Pravděpodobně chtěla argumentovat s tím, že se sama přiznala, ale Michal jí k tomu nedal příležitost. Místo toho tedy opět přikývla a odložila i poslední kousky oděvu, které doteď zachovávaly jakési, alespoň falešné, zdání cudnosti.
 
Michal si lačně prohlížel její nahé tělo a obával se, že jeho reakce v těsných kalhotách bude nepřehlédnutelná. Proto jí, dříve než by mohla vzniknout trapná situace, která by naprosto pokazila celou atmosféru, pokynul, aby opět zaujala svoje místo. Červená sedýnka, tentokrát už hojně okrášlena vystupujícími proužky, opět čněla do výše. Michal od ní nemohl odtrhnout pohled. Až nepříjemné pnutí v kalhotách ho vrátilo zpět do reality. Levačkou si pohladil to překrásné červené jablíčko, které zanedlouho opět okusí ostrých kousnutí rákosky, a napřáhl se k první ráně.

Michal si už byl v ovládání nástroje jistější než zpočátku, takže tentokrát už nechráněná sedýnka zanedlouho poskakovala, jak se Laura podvědomě po každé ráně stáhla, než opět nastavila zadeček vstříc nevyhnutelnému. Zasyknutí byly tentokrát ostřejší a hlasitější a i první slzičky na sebe nenechaly dlouho čekat. Michal se prakticky celou druhou desítku řídil zcela podle reakcí Laury a nepokračoval, dokud ona nabyla opět připravena. Nakonec byl celý zadeček pokrytý rudými pruhy a Laura slabě vzlykala. Michal ji hladil po zadku i zádech, dokud se neuklidnila a potom ji vzal do náruče a konejšil ji.

Dokud ji vyplácel, tak se obával, že bude muset předčasně skončit, aby si odešel ulevit od ?přebytečného tlaku?, ale teď, když držel nahou, vzlykající a tak zranitelnou Lauru v náručí a tiše jí do vlasů šeptal konejšivá slova, tak to nejsilnější vzrušení opadlo. Laura ho teď potřebovala. Nechtěla sex, chtěla vybrečet špatné vzpomínky, potřebovala silnou náruč, ve které by se cítila v bezpečí před okolním světem, potřebovala slyšet, že všechno bude dobré?potřebovala?  Když se Laura dostatečně sebrala a odtáhla se, tak ji poslal do sprchy.
 
Mezitím, co se Laura sprchovala, Michala napadla velmi odvážná myšlenka. Byla riskantní a v nesprávnou dobu by mohla nadělat velkou paseku, ale pokud by se všechno podařilo a štěstí mu dnes večer ukázalo svou usměvavou tvář a nikoliv nevlídná záda, tak by se mu mohl splnit sen, který byl příliš krásný na to, aby si ho jakýkoliv smrtelník zasloužil. Nakonec se rozhodl, že Štěstěnu vyzkouší. Když se Laura vrátila s mokrými vlasy, měla sice oči zarudlé od předchozího pláče, ale v obličeji se jí rozléval opět vyrovnaný klid. Byla oblečena do Michalova županu, ale přišla bosky.

Michal se naposledy nadechl, aby získal odvahu a pak promluvil: ?Lauro, jestli chceš, tak můžeš zůstat na noc tady. Přespíš v ložnici pro hosty a odjet můžeš až ráno.?

Rozhostilo se ticho.

Oběma bylo jasné, že pokud Laura nabídku přijme, tak jejich vztah pokročí na jinou úroveň. I kdyby se dnes nic nestalo, lože spolu sdílet přeci nebudou, i tak se změní jejich vztah. Doteď byl vztah čistě profesionální: zaměstnavatel/zaměstnanec, i když v posledních dnech se zabývali netradičním řešením pracovních přestupků. Od teď ale budou blízcí. Už se nebude jednat o dva cizince, už se bude jednat o dva přátele. Je vůbec možné pro někoho pracovat a přitom v soukromí být přáteli a věnovat se společným koníčkům, neřkuli něčemu více?

Všechen strach a všechny zkušenosti na Lauru křičely: Utíkej! Přesto nepromluvila, přesto neutekla.
 
Ne nadarmo se říká, že v souboji Naděje se Zkušeností nikdy nevítězí Zkušenost, vždyť Naděje přeci umírá poslední. A Laura by si tolik přála k někomu patřit, mít někoho, s kým by mohla skutečně sdílet radosti i problémy, všechny problémy a nejenom ty ?pro veřejnost?, někoho, kdo by se skutečně staral o ni a nejen o její tělo, někoho?kamaráda?přítele? Naděje opět skórovala a Zkušenost a Strach odtáhly poraženy s nepořízenou. Laura do ztichlé místnosti slabě, nejistě, jen tak šeptem, aby se sen nerozplynul, zahnán hlasitým slovem, zastřeně pronesla: ?Dobře.?

Kostky byly vrženy?

Lauru ze zasnění probralo zaklepání na dveře a následný zvuk zvonku. ?Do háje?? nepatřičně si ulevila Laura, když si všimla na počítači, kolik už je hodin ?Michal je tu??
Rychle se odhlásila, vypnula explorer a nechala vypnout počítač. Proč ty zatracené Windowsy potřebují tolik času?
Michal zatím venku našel klíče a odemykal si sám. Laura naposled pohlédla na nápis: ?Za chvíli bude možno počítač vypnout.? a utíkala do předsíně získat trochu času.

?Ahoj Michale, miláčku, to už jsi doma??
Michal jí věnoval podezíravý pohled, jakoby něco tušil.
?Jak bylo v práci? Počkej já ti to vezmu.?
Laura mu vzala kufřík a vklouzla mu do náruče.
?Copak se děje, lištičko, copak kuješ za pikle?? s úsměvem se nechal objímat Michal, ale pozorným zrakem už brouzdal po bytě, aby odhalil, co se má skrýt za touto neobvyklou péčí.
Poplácal Lauru po zadku aby se vyprostil z jejího obětí a vykročil do obýváku. ?Copak jsi zase prováděla? Ty nemáš čisté svědomí?Že tys byla znova na netu, přestože jsem ti to zakázal.?
Laura na chviličku koketovala s myšlenkou zalhat, ale když si všimla jiskření v jeho očích, tak si byla ihned jistá, že otázka byla čistě rétorická. Jak to ten chlap může vědět, copak je věštec? Znova pohlédla na počítač (čímž už vlastně odpověděla) a všimla si, že ve spěchu nechala zapnutý monitor. Inu, za blbost se platí, že? Takže dnes bude opět spát na břiše.

?Noooo, já jsem jenom potřebovala odpovědět na nějaké firemní maily.? zkusila ještě kličkovat.
?Ano? Já jsem byl v práci na internetu a podíval jsem se na jeden tvůj oblíbený server, určitě víš, který myslím. No a na tom serveru byl nový článek a k tomu článku někdo přidal asi před hodinou nový komentář?? významně se odmlčel ?Mám pokračovat, nebo mi chceš k těm firemním mailům ještě něco říct??
Laura opět sklonila hlavu a odevzdaně vydechla. Potom vzhlédla a s nakrčeným nosíkem pohodila rameny: ?Je třeba k tomu něco dodávat??
Michal se zasmál nad jejím gestem, ale vzápětí se ovládl a opět nasadil přísný výraz.
?Mohlo by ti to snížit trest, ale když nechceš? tak budu vycházet z nejhoršího možného předpokladu?? ještě ani nestačil doříct větu, když mu Laura skočila do řeči.

?Ne, ne, ne, ? zastavila ho divoce gestikulujíc rukama ?já bych ti chtěla něco říct miláčku,? na okamžik se zastavila, aby si setřídila myšlenky a vymyslela jak to správně podat ?je mi to líto, ale musím se ti přiznat, že jsem porušila tvůj zákaz a šla jsem na internet. Nejsem si vědoma případné polehčující okolnosti a proto tě prosím o potrestání v rozsahu, který uznáš za přiměřený,? na chvíli se odmlčela, když se ji na rty drala myšlenka: a hlavně který uznám za přiměřený já, a hlavně aby to moc nebolelo, už tak mám celý zadek napuchnutý od včerejška?

?Jsem připravena okamžitě přijmout tebou vybraný trest??
 
Večer v posteli se Laura zavrtěla, když hledala pohodlnou pozici. Michal na ni dneska nebyl příliš tvrdý, ale přesto se jí leželo velmi nepohodlně. Už včera schytala pořádný výprask a tak na bolavém zadečku napáchala i pouhá ruka, ke které se nakonec milostivě Michal rozhodnul, že bude tentokrát dostačující, pořádnou paseku. Zítra se v práci neposadí?

Potom si znovu vzpomněla na svoje dnešní snění, když tak odpoledne přemýšlela nad Martininým článkem. Podívala se na Michalovu spící siluetu pod sebou a na jeho velké ruce, spočívající na jejích nahých zádech. Mnohé se změnilo v jejím životě od té doby co potkala Michala. Pohladila se po stále ještě teplém zadečku a pak se pohodlně uvelebila na jeho hrudi. A většina se změnila k lepšímu: přišla o svou svobodu, přišla o svou nezávislost, ale dostala teplo, bezpečí, lásku i ? něco navíc, o čemž by nikdy netušila, že to může chutnat tak sladce, když je to dávkováno s láskou, péčí a porozuměním. Podívala se do tmy a vytušila na háčku vedle skříně viset tu obávanou ?i když občas svým způsobem vyhledávanou rákosku.

Laura se usmála do tmy a políbila Michala na tvář.
 
?Miluju tě??