NOVINKY : Texty : Komentáře : Auditoria : Seriály : Click & Bound : Kalendárium                       Home   

Identita :
NEZNAMY_5488 
info : profil : má auditoria : známí
přítomní : všichni : uspat : logout


Spřátelené weby :



Wacovo doupě
www.eleferno.cz

Stránka Domi.D
Shop s BDSM pomůckami
Njalova noční říše
Dark Club
Klub antropomorfní kynologie. Domov pejsků a feneček v lidské podobě
Sluneční tvrz Petrůvka
Yelen plastification. Fetish foto a móda



clanek reaguje nikdo
na clanek reaguji nikdo

Rubriky
Začátečníkům  ( 66 )
Náctiletým  ( 11 )
Reálné zážitky  ( 55 )
Scénáře  ( 16 )
Povídky  ( 100 )
Poezie  ( 33 )
Eseje a úvahy  ( 53 )
Teorie BDSM  ( 34 )
BDSM v praxi  ( 45 )
Udělej si sám  ( 11 )
Recenze,testy  ( 5 )
Reportáže  ( 23 )
Bondílna  ( 8 )
Help  ( 6 )
Vox populi  ( 62 )
Editorial  ( 13 )

Pište pro www.ds-life.cz

Komentáře
kvalitní      [NEZNAMY_4431 ]
(bez názvu)      [Tygřička ]
(bez názvu)      [Suiza ]
(bez názvu)      [Tygřička ]
Re: Tygřička, [22.4.2004 - 20:29]      [Liška ]
Waco      [Suiza ]
Re: Waco      [mrgreen ]
(bez názvu)      [WACO ]



Znamkovali

Existujici
1

Alespon registrovani
1

vsichni
1


(3)
()
(1)
(2)
()
()
()
()


Znamkovani - jako ve skole
Neznamkuji 5 4 3 2 1

Oficiální článek ( 20.4.2004 01:27:44 )
Voják a oběť. Kdo je kdo?
Přečetlo 3182 lidí celkem 4053 krát (zobrazit statistiku). Komentovalo 6 lidí 8 krát. Nové8 (zobrazit komentáře)
Skryté dominantní a submisívní rysy
Vkladatel:Suiza ., Autori:Suiza  Témata : Femsub    Maledom    Rubriky : Povídky   

Ležela svázaná, sotva mohla zkroutit nárty nohou, v ústech roubík a na ret jí skápla nudle, kterou neměla čím otřít. Žaludek se jí ozval hlady. Před tím tuto základní věc nabyla schopna vnímat. Droga, jež zabírala spolehlivě, ztrácela v tuto chvíli svou účinnost. Pozvolna si uvědomovala své tělo, zkroucené na tvrdé železné podlaze jakéhosi auta. Zmateně se snažila zhodnotit situaci, do které se dostala a proč. Zatím jí to šlo jen ztěžka. Hlava jí třeštila každým úderem srdce, které vhánělo krev do tenkých vlásečnic.

Slunce může být těsně nad námi, pomyslela si. Z okna natřásajícího se džípu neviděla žádné stíny od stromů, ačkoliv světlo bylo prudké a vedro odpovídalo poledni v těchto klimatických podmínkách. Nevěděla vlastně vůbec nic. Snažila se promítnout si, co všechno se dělo před tím, než se vůbec dostala tam, kde je a z jakého důvodu. Čím víc se však snažila, tím víc jí bolela hlava a zesiloval tlak na spáncích. Zavřela proto oči a stulila se tak, aby zdánlivě ulevila zkroucenému tělu. Usnula. Nebo to byla jen agonie. Slyšela zvuk motoru a pozorovala chvílemi otevřenýma očima řidiče, jak kouří a odklepává popel do popelníku uprostřed palubní desky.

V mezičasech se jí zdály sny. Viděla sebe a svůj foťák, který jí padá do obličeje současně s tím, jak ona padá kamsi do propasti? Nad sebou tvář svého manžela, kvůli kterému to všechno podnikala a jeho zoufalý hlas ? Ona to vyfotila!! Proboha, ona to vyfotila!?Vemte jí ten foťák nebo ji zabijou kvůli negativu!? A pak uslyšela ránu. Ohlušující ránu. Hroznou. Ona křičí: ?Neeee!!!!Ne!? Obličej tak známý, tak milovaný mizel v tratolišti krve. Červené bylo nebe. Červené byly i stromy nad?.Bože můj, proč je všechno červené?říkala si a nechtěla už nic vidět červeně. Zavřela oči. A v tom sen skončil. Dál nepokračoval i když se několikrát opakoval.

?Ksakru, kde to jsem?. Byla její první myšlenka, sotva otevřela oči. Dostala radost, že má vztek a nalézá alespoň trochu nadvládu nad svým mozkem, který již pravděpodobně hodlá lépe spolupracovat, než když se probudila poprvé. Pitomou radost, že už se jí nechce spát. Ten divný stav opadal. Zato bolest přicházela. Chvíli sledovala muže, který si jí nevšímal, řídil a kouřil. Mezerou mezi sedadly mohla vidět jen jeho ruku, která se čas od času přesunula z volně ležící polohy na řadící páce k popelníku v palubní desce. Nemohla ho ze své polohy vidět celého, a myslela si, že nevidí ani on ji. Zkoumala prostředí, které jí obklopovalo.

Auto, na jehož podlaze ležela, odhadla velmi správně na vojenský džíp Willys MA. Takových jezdilo na základně dost. Nic, co by jí pomohlo se zorientovat. Očima lapala po ubíhajícím terénu. Ale nezaregistrovala žádný záchytný bod civilizace. Jen nebe, sem tam stromy a prach od kol džípu. Nebe mělo světle modrou barvu, bílé obláčky se trousily jako zatoulané ovečky. Zdálo se, že slunce je nízko, jen neodhadla, na které straně?takže mohlo být buď ráno, nebo večer. Daidřin mozek spolupracoval už mnohem lépe.
?Ale určitě jsem nespala celou noc?odhaduji to spíš na večer??
Namáhala mozek . Jaký je asi národnosti, ten co řídí?a proč jsem vlastně svázaná jako zločinec, to přece sakra ne!?
Uvažovala, jakým tónem ho oslovit. V rukavičkách s ním zacházet nebude, vzhledem ke své pozici, ale svůj vztek bude muset ovládnout Vydat hlásku však bylo těžší než si představovala.

?Hej, Vy?zachroptěla, slyšíte mě?? Buď nechtěl slyšet, nebo džíp měl příliš hlučný motor. Vzchopila se, aby hlavou uhodila do jeho sedadla. Řidič prudce zabrzdil. Schválně. Celou tu dobu věděl, že je vzhůru. Daidřina hlava se zabořila do tvrdé opěrky a luplo jí v zádech. Odřela si loket, kterým se snažila zbrzdit o podlahu zpětný náraz. Nic víc s rukama svázanýma za zády dělat nemohla.

?Sakra, co to děláte?? Rozkřikla se z plných plic. ?A kam mě vezete? A proč? Jsem obyčejná civilistka. Novinářka. K ničemu Vám nebudu!? Hájila se už dopředu. Měla špatné tušení. Nezapomínala na to, že je ve válce?Snažila se odlepit od podlahy hlavu, aby byla slyšet. Z trávy se ozývaly cikády. Mohl být tedy spíš podvečer. Vzduch byl již chladnější, přesto ne natolik ochlazený, jak tomu bývá ráno.

Řidič nespěchal. Dokouřil cigaretu, típl jí, aniž se otočil, jakoby jí nevěnoval pozornost. Odplivl si přes dvířka džípu. Schválně prodlužoval odpověď. Pak se náhle prudce otočil na sedadle. Ústa měl pevně semknutá. Oči jako led. Modré a chladné. Lebku oholenou s krátkým několikadenním strništěm, jen na bradě a pod nosem nepřistřižené vousy. Daidra ho sledovala s vytřeštěnýma očima. Tohle nebude dobré, mapovala situaci. Ten chlápek nebude překypovat pochopením ani soucitem. Přikrčila se. Nebylo jí to nic platné. Rozvázal jí provaz na nohou a za vlasy a táhl ven z auta. Zamotala se jí hlava. Po dlouhé době skrčená na zemi, se zbytkem drogy v krvi se sotva postavila. Podlamovaly se jí nohy. Ale pohled už měla pevný. Tím si byla jistá. Nenechá se zastrašit nějakým vojákem, který jistě nemá ani základní vzdělání! Dodávala sama sobě kuráž.On stále nepromluvil. Držel jí za vlasy a pozoroval jí.

?Buď? ?udělal pauzu??Nebudeš dělat problémy, všechno vyklopíš a chcípneš bez mučení? ?Nebo??zas udělal pauzu a odplivl si?.?Nebudeš spolupracovat a já si na Tobě budu vylejvat vztek z posranejch centralistů, který si myslej, že ta Vaše internacionální demokracie a pospolitost jsou pupkem světa a dolní končetiny, že můžou šlapat ve sračkách!? Konec věty jí vykřikl těsně u ucha, takže ucítila jeho dech a pot a navíc málem ohluchla. Chtěla ucuknout tomu náporu zvuku, ale hnout hlavou jí nedovolil.

?Aha, takže politika?no ano, vždyť je válka?. Zkřivla alespoň ústa k pohrdavému úšklebku ?ALe já nejsem voják, to jste si snad všiml.? Tahala z paty nějakou diplomacii, ačkoliv by ho nejradši kopla do holeně. Nebyla však v té situaci. Byla vůbec v hodně prekérní situaci a nevěděla proč?.

?Pane??.a dávala si taky na čas s pokračováním věty, sjíždějíc jeho obličej pátravým pohledem nejistého protivníka. ?Všechno, co vím, Vám řeknu, ale není toho moc. Vůbec nevím co chcete vědět a co bych podle vás měla vědět já. Momentálně je mi tak bídně, že si nemůžu na nic vzpomenout. Co jste mi to dal? Nemám důvod, nechat se mučit. Takže můžete počítat s mojí spoluprácí.? Dívala se mu přitom zpříma do očí. Ani on neuhnul. Když domluvila, sjel jí očima od paty až k hlavě a zase o kousek níž. ?Ale jó, jen si dej na čas s rekonvalescencí, až tak bleskurychle to zas vědět nechci. To by mi docela vadilo, kdybych neozkoušel, jak šuká bílá centralistka a agentka k tomu. To si chci vychutnat!?

Pozvedl koutek úst a trhl jí hlavou za vlasy, které stále pevně držel v ruce. ?Jo, to už se těším, jestli to Vaše vychutnání aspoň ucítím!? Vycedila pohrdavě Daidra a očima sjela až k jeho poklopci. V tu chvíli toho však litovala. Polekala jí jeho reakce. Cítila, že přestřelila hranici jeho benevolence. Pokud vůbec jakou měl.

Voják sevřel rty. Bezmála bylo slyšet, jak vrže zuby a viditelně se mu při tom rýsovaly lícní kosti. Neřekl však nic. Přiblížil se k ní. Přimáčkl jí ke kapotě auta. Zachvátila jí panika. Přehnala to. Teď si na ni vybije vztek. Vzal to vážně. Začínala pomýšlet, jak se z toho vyvlíknout. Odkašlala si a očima bloudila po okolí. Její pohled se zastavil v jeho propalujících očích a chvíli na sebe hleděli.

?Nedělejte to prosím.? Zašeptala. Dejte mi alespoň napít, než to uděláte?

Vzal jí hrubě za bradu. Shovívavě i výsměšně na ni hleděl. Druhou rukou ji zajel za opasek jejích kalhot a rozepnul jí poklopec pískových plátěných kalhot. Tónem, který nepřipouštěl odpor jí suše sdělil: ?Ne, nejdřív se půjdeš vyčůrat, čeká nás ještě 300 kilometrů k cíli. Nebudu už zastavovat. Potom Ti dám napít?. Vytřeštila na něj oči. Nebyla schopna slova. Vychutnal si její překvapení ?My nejsme takový barbaři, za jaký nás máte. U nás máme ženy v úctě, pokud uměj poslouchat.? Uchechtl se. ?Ruce Ti nerozvážu. S tím nepočítej. Jsi žena, ale jsi nepřítel! V tvým případě to na mě očima neuhraješ!? Pomohl jí z kalhot a otočil se zády, držíc konec provazu. ?Proboha, tohle nezvládnu, nejsem pes.? Konstatovala šokovaná Daidra. ?Počkám, nechci, aby mi smrděl džíp.? V klidu odpověděl, protože znal účinek drogy, kterou jí píchl, naprosto do detailů.

Daidra dlouho bojovala sama se sebou i s plným močovým měchýřem. ?Prosím? Otočila se ještě s nadějí, že ho umluví. Voják se rozčílil a semknul rty. ?Nebudu se zdržovat s tím, abych kvůli madam někde vyhledával strom, ke kterému jí přivážu, kvůli jednomu vymočení! Dělej! A jestli se Ti to nelíbí, rozvážu Ti ruce, ale budu Ti při tom mířit hlavní do spánků a dívat se na Tebe!? Odsekl vztekle na řeč jejích smutných oči. Když si konečně Daidra ulevila, otočil se a pomohl jí zpět do kalhot. Bylo jí tak stydno, když schválně a pomalu navlékal spodní kalhotky přes její boky.

Měla chuť ho udeřit. Byla plná vzteku a nesmírně jí popuzovalo, že vůbec nevěděla, jak se dostala do takovéhle šlamastyky. On byl jediný člověk, který by ji mohl zabít, stejně tak, jako zachránit. Uvědomovala si. A chce od ní získat jistou informaci. Ale jakou? Co chce jenom vědět? Kdyby si tak vzpomněla, co se dělo, než se ocitla v džípu. Měla by ho zabít dřív, než on jí. To je jediné východisko, také ale nejméně schůdné a reálné. Nicméně by o tom měla začít alespoň uvažovat. ?.Viděla, že má za pasem zbraň. Stejně tak dobře si uvědomovala, že ona nemá volné ruce?.Pak udělala nesmyslnou věc. Rozhodla se ho kopnout do rozkroku.

Opravdu hloupoučké. Sotva stačila zvednout zesláblou nohu k výkopu, dostala ránu na solar. Svíjela se několik minut v prachu a popadala dech. Řidič džípu jí drapnul za vlasy a dotáhl zpátky do její luxusní ložnice, jak sarkasticky podotkl. Ten voják byl pěkně nasranej a nechtěl si ani náhodou přidělávat starosti dalších 300 km s tím, co jí napadne. Píchl jí raději další dávku pro krásné sny. Nohy jí znovu svázal. Sotva se auto rozjelo, snažila se uvolnit z provazů. Uzle byly napevno. Nešlo to. Droga začala brzy účinkovat?.

Po třech hodinách jízdy se před nimi objevil podzemní betonový kryt, kterému nad povrch země vyčuhovala jen železná vrata a vchod porostlý travou. Voják nechal svázanou Daidru stále v džípu. Vojenská rutina ho naučila pracovat s muži, bojovat s muži, vyslýchat muže. S ženami si do té doby jen pohrával a užíval o dovolenkách, občas s nimi jednal jen jako s čubkami, ale nikdy je cíleně nevyslýchal ani nemusel být krutý a páchat na nich fyzické násilí. Vždyť ony samy mu běžely poslušně do náruče. U téhle provokativní centralistky si musel důrazně připomínat, že ona je žena-nepřítel, protože jinak by mu sexuální touha docela překážela v cíli.

Šlo mu to špatně. Nějak se mu nezdálo, že by se přetvařovala. Možná opravdu nic neví. Hodili mu jí do džípu se slovy, aby jí odvezl na neutrální půdu. Na tajnou základnu jejich armády a vypáčil z ní, komu dala foťák nebo negativ. Pak jí měl zneškodnit. Věděl, že jí nemůže zabít dřív, než z ní vypáčí kde je ten zatracenej negativ. Až zničí ten, může zemřít i ona. Lidský mozek je mnohem víc nebezpečnější než negativ. Ale pokud nebude chtít nic prozradit a rozhodne se nespolupracovat?.Zatraceně se mu líbí a vůbec jí nechce ubližovat. Skutečně ubližovat. Když jí zohyzdí mučením, nebude si s ní pak moct užít. A to by udělal opravdu moc rád. Přemýšlel celou cestu, jak to s ní zvládne, aby dostal co chce osobně i profesionálně. Nemůže jí hrozit něčím, co pak neprovede. Získala by převahu. Moc dobře však znal i psychologické kličky a pracování s lidskými slabostmi. Každý nějakou má?.
?Sakra!? Odplivl si, ?To sem to zase schytal!? Rozčiloval se ?Místo strategie v boji tady budu vymejšlet strategie s ženskou. Moc času nemáme. A negativ může bejt kdekoliv.? Uvažoval pro sebe.

Daidra byla stále pod vlivem drogy. Pomalu se ale začínala probouzet. Motor už neběžel Přestala cítit houpavé pohyby auta. Když jí tahal z džípu, propocenou a téměř bez vlády nad svým tělem, byl sám notně unavenej. Daidra se sotva se udržela na nohou. Nevěděla ani kam ji vleče. Snažila se přinutit zapamatovat si okolí, ale nešlo to. Sakra, to nešlo. Tak se poddala tlaku jeho rukou, které ji držely pod ramenem a napůl podpírajíc se nechala táhnout.
?Do prdele, tebe mi byl čert dlužnej!? Sykl a smýkl s ní o zeď, přidržujíc ji u zdi jednou rukou. Neodolal, aby nevzal do ruky to, co se celou dobu provokativně rýsovalo pod bavlněmým vojenským trikem. ?Pěknej materiál? Zamumlal jen tak pro sebe, očima kopírujíc obrysy Daidřina trička. Věděl, že ho stejně nevnímá.

Konečně se doklopýtali se schodů. Nechal ji ležet na podlaze podzemního bunkru. Uprostřed byla větrací šachta a svítily tu jen zářivky, které se odrážely od betonových stěn. Vrátil se zpátky k džípu, který zaparkoval do krytu v kopci. Vyndal batoh s jídlem a potřebami k přežití. Než se vrátil dolů, vykouřil si v klidu svý cigáro, pozorujíc přitom hvězdy. Přemejšlel, co všechno skutečně ví, či neví ta ženská tam dole.

Možná, že není agentka. Třeba je vážně novinářka. Ale ten negativ by mohl zničit celou jejich strategii války. Jakým způsobem to s ní zaonačí? Hlavou mu letěly představy ovlivňující stav jeho poklopce. Žádnou ženskou ještě vojensky nevyslýchal ani skutečně žádné neublížil. A jestli nějakou zabil, měla bezpochyby vojenskej mundůr a stěží mohl rozeznat, že je to vůbec ženská. V jejich zemi ženy moc lehký život neměly. Mohly dostat facku a vzápětí na to je muž vášnivě objímal. Feminismus v jejich zemi rozhodně živnou půdu neměl. Přesto nerad ubližoval ženám nad rámec svých zvyklostí. Tvrdé údery a smrt umučením patřily jen do světa mužů, války a válečných zajatců.

Byl víc než nasranej z toho, že tenhle úkol připadl právě jemu. Proč právě musel jet kolem území Agara a proč velící důstojník vymačkal na vysílačce právě jeho číslo? Típl cigaretu do trávy a otočil se k těžkým železným dveřím. Daidra stále ležela tam, kde ji zanechal. Dotáhl jí mátožnou do její cely, mrskl s ní na kovovou postel, přehodil přes ní deku a zamkl.

?.Daidra se probudila do tmy. Jen zpoza dveří svítilo slabé žluté světlo. Přes sebe měla přehozenou vojenskou deku. ?Kde to sem?? Vtírala se jí do mysli otázka, která jí sama o sobě naháněla hrůzu. Tohle bylo horší, než být v džípu. A nebyla svázaná. Rozeběhla se ke dvěřím. Zavřené?Vší silou do nich bušila, až jí rozbolely pěstě. Začala hystericky křičet, že chce ven. Propadala panice. Nechtěla rozhodně umřít za živa v nějaké kobce.

V omřížovaném průhledu se objevila mužská hlava. ?Co vyvádíš? Chceš mi už snad říct, kde jen ten negativ!? Hm, to bylo jednodušší než jsem čekal!? Usmál se spokojeně voják. Otevřel dveře a vzal jí za vlasy. Daidra se nebránila, byla vyplašená, nevěděla co a proč se děje. Snažila se klást co nejmenší odpor. To vyvedlo vojáka mírně z konceptu. Mnohem víc počítal s tím, že bude kousat a kopat a bude mít důvod pořádně jí uhodit a ukázat jí, že s ním si zahrávat nebude ani agentka.

Dovlekl jí ke sprše. Podzemní bunkr měl všechno potřebné. Přebývali tu i vysocí vojenští hodnostáři. Vstrčil jí do prostorné místnosti. ?Svlíkni se!?Rozkázal jí. Daidra chvíli váhala a zkoumavě si prohlížela jeho obličej. Chtěla vyčíst něco z očí. Byly chladné. Neříkaly nic. Svlékala se pomalu. Pochopila, že se asi bude muset vykoupat, což ji poněkud rozjasnilo tvář. Starý dobrý známý stereotyp v tom všem cizím a šokujícím prostředí. A co je důležité: není sama zavřena v nějakém podzemním bunkru. Ještě má šanci na přežití. Ještě má šanci to uhrát.

?Vysprchuj se, budu se na Tebe dívat!? Přerušil tok jejích myšlenek voják.

Pouštěla si sprchu a cítila jeho lačný pohled ve svých zádech. Snažila se skrývat své přirození, což se mu zjevně nelíbilo, protože se zamračil. Na druhou stranu, dělalo jí dobře, že ho tak dráždí. Tohle může být její zbraň. Usmála se sama pro sebe. Začne hra?.Když jí zaplavila teplá voda z kohoutků, postupně se uvolňovala. Jestli jí chce zabít hned, je stejně jedno, jak se teď chová. A jestli jí chce pomilovat, má ještě sto šancí, jak se smrti vyhnout. Sprchovala se proto dlouho, jakoby tam ani nebyl, ale věděla dobře, že z ní nespouští oči. Hladila si prsa, až jí naběhly bradavky a nechala vodu pršet shora na hruď. Potom překonala stud, sedla si na bobek a pečlivě se začala umývat. Muži sedícímu naproti ní stál jako svíčka. Seděl však nehnutě. Pochopil její hru. Ale pravidla chtěl a bude určovat on.

Nechal se vizuálně dráždit jejím nahým tělem. Daidra vylezla z vany. Sáhla po osušce khaki barvy a mazlila se s ní. Projížděla si s ní mezi nohama a slastně přitom vzdychala. Znovu si třela bradavky. Naběhly jako hrozinky. Konečně se na něj podívala provokujícím pohledem, který říkal: ?Tak pojď dravče, ukaž co umíš.? Ale On seděl aniž by hnul brvou. Jen oči měl nebezpečně temné. Chtěl se ještě dívat.
?Pokračuj!? Řekl tlumeným, ale ostrým hlasem, který Daidru přivedl do rozpaků. Pomalu a nesměle roztančila boky. Obrátila se k němu zády. Kroutila zadkem. A pak zase zepředu. Vlnila se v bocích a ručníkem zakrývala a zase odkrývala svá prsa.

Pomalu vstal. Blížil se k ní jistým krokem. Vytrhl jí ručník z rukou. Chytl jí za krk a políbil jí na šíji. Zasténala. Otočil si jí zády k sobě a ruce přiložil silou na její prsa. Nešetřil ji. Vykřikla bolestí a chtěla se mu vytrhnout. Zkřížil jí ruce za zády a pevně je chytl do svých žilnatých šlachovitých pracek. Druhou volnou rukou pokračoval ve své činnosti. Penisem jí tlačil na zadek. Pěkný klacek, pomyslela si Daidra. A přitlačila své půlky víc k tvrdému naběhlému penisu.

Ucukl. Obrátil si jí k sobě. Dal jí pokyn, aby si klekla a za vlasy jí hlavu tlačil ke svému údu. Vzala ho do úst. Jemně. Moc prostoru ji však nedával. Pevně si jí přidržoval. To se jí vůbec nelíbilo. Takhle nebyla zvyklá si hrát. Na štěstí se On za chvíli udělal. Stěží polkla to množství. Ještě chvíli ji držel za vlasy, až jeho napětí povolilo. Pak jí hrubě postrčil. Vzal provaz a přivázal jí k sloupu s větrací šachtou. V klidu, nehledě na její přítomnost se šel vysprchovat.

?Tak ty sis myslela, že mě budeš provokovat, že mě dostaneš?Tady budeš poslouchat Ty! Pak budu možná i hodnej!?

Promlouval k ní skrze tekoucí vodu a občas po ní kontrolně otočil hlavu. Aniž se namáhal s utíráním, obtočil si kolem boků osušku a přistoupil ke sloupu z druhé strany. Rukama jí začal masírovat prsa ze zadu, celkem nemilosrdně. Sténala bolestí. Nemohla reagovat na jeho vzrušení, protože stál za sloupem. Z obojího byla vzteky bez sebe a házela sebou jako vzteklá fena. Ale jeho stisk rukou nepovolil. Až po chvíli toho nechal.
Pozdvihl si její nachýlenou a vyděšenou hlavu za bradu tak, aby se mu dívala do očí. Volnou rukou sjížděl po těle až na pahrbek a ještě pod něj.

?Dívej se na mě a nezavírej oči!? Křikl přidušeně na Daidru, která je instinktivně přivírala.
Projel rychle stěrbinou a zasunul jeden prst dovnitř. Ucítil horkou a mokrou pochvu. Jeho penis už zase stál tvrdý a připravený proniknout právě tam, kde teď měl prst. Odvázal jí od sloupu a vedl jí do cely. Moc si s ní chtěl hrát. Musel si ale zároveň opakovat:? Je to nepřítel!? Ale jeho mužské ego mu odporovalo. Rozpínalo své lačné drápy chtíče i ochranitelského instinktu. ?Jak může být takováhle žena nepřítel??

Nešetrně ji hodil na kovovou postel s měkkou matrací. Ostýchavě a bojácně přitáhla nohy k sobě, dotýkajíc se koleny. Díval se na ni. Stál nad ní nahý odhodlaný muž. Jeho pohled naháněl hrůzu.

? Takhle nee? Pronesl tlumeně a panovačně. Očima jako by se probíral jejími vnitřními orgány. Zachvěla se. Bála se toho, co přijde, protože nevěděla, jak moc krutý hodlá být. Nohy od sebe nedala. Jen vyděšeně sledovala jeho odhodlaný pohled. ?Od sebe!? Reagoval už nahlas a rázně na její ignoraci. Ted dostala ještě větší strach. Svaly se jí třásly, jak tlačila kolena k sobě. Nevypadal, že by jí chtěl něžně pomilovat, jak to dělával její manžel. Přemýšlela jak utéct. Skulila se na zem a snažila se zalézt pod postel. Uslyšela nad sebou pousmání lovce, který už stejně svou kořist dávno má a vůbec o nic mu nejde. Voják jí vzal za nohu a zabránil jí provést svůj směšný manévr.

?Lehni si zpátky na postel!? Poručil jí. ?A hned!? Přikazoval nesmlouvavě. Daidra ya4ala popotahovat. Nevěděla, co se bude dít. Neznala jeho, ani jeho reakce a už vůbec nevěděla oč mu tím sexuálním trápením jde. Mohl se přece jen vystříkat? kdyby to byl primitiv, dodala ještě sama pro sebe.

Voják umístil Daidru přes postel na šířku, tak, že jí hlava skoro visela na druhé straně. Přivázal jí nohy k čelům postele. Totéž udělal s rukama. Mrskala s sebou, což mu narušovalo v klidu sledovat ten úchvatný pohled.
?Nemrskej se, chci si Tě prozkoumat a vychutnat.? Jestli sebou budeš takhle házet, třeba se ani netrefím a ublížím Ti.? Slova z něho klouzala jako kapky deště na rozpálený plech, až to chlácholilo. Celou rukou jí zakryl podbřišek a zatlačil. Pozoroval její reakci. Když se aspoň trošku zklidnila, nečekaně a rázně jí vsunul do pochvy dva prsty. Vykřikla a zase sebou začala házet. ?Řek sem neházej s sebou, to si nepomůžeš!? Napomenul jí tlumeným tónem hlasu.
Prstama dál dychtivě zkoumal růžové tajemství, které pouštělo množství šťáv v odpověď na jeho správně namířené prsty. Těšilo ho, že i přes odpor majitelky se dole děje to, co on chce. Palcem jí nepatrně přejížděl po klitorisu. Chtěl její vzrušení. Byl zvědavý, jak víc ještě bude sténat, až jí zajede dovnitř penisem.

Pomalu jí rozvazoval a při tom kousal do bradavek. Když byla volná, poručil jí, aby si klekla na posteli. Její vlasy měl omotané kolem svého zápěstí. Výborný prostředek jak tu ženskou mít pod kontrolou. Pousmál se. Přitiskl se k ní zezadu vdechoval vůni z její šíje, rukama přitom dráždil prsa a vychutnával si, jak mu plní dlaně, jsou měkká a poddajná, jen bradavky mu tuhly v prstech. Takhle pro něj byla velmi žádoucí. Povolná i připravená ho příjmout. Po chvíli ji ohnul a prstama si rozevíral staženou štěrbinu?

Přitahoval si jí přitom za dlouhé vlasy, aby se musela se prohnout v zádech a obnažit tak lépe, co potřeboval. Teď, teď mu byla bílá centralistka plně k dispozici. Patřičně vzdychala. Snažil se rozeznat, zdali to byly zvuky vydávané vztekem a bezmocí, nebo vzrušením. Pomyslel si, že asi obojím. Kvalitní samička. Konstatoval jeho penis přes mozek. Už se nemohl dočkat, až do ni vnikne. Schválně to oddaloval. Vzrušovalo ho její napětí i strach. Vychutnával si její tekoucí poklad a bezbrannost, se kterou mu celá, se všemi otvory k dispozici, náležela. Zajel dovnitř čtyřma prstama. Jeho oběť vyjekla. Překvapením a bolestí. Dráždil jí nepříčetně. Snažila se uhýbat a křičela. Ale už to nebyl křik strachu. Bylo to jen vzrušením. Palcem jí zajel do zadečku. ?Ne!? Vykřikla a bránila se úhybným manévrem. Přitáhl ji ještě víc za vlasy. To ?NE? ho vzrušovalo víc, něž nejslastněkší výkřik. Vyzkoušel to znovu. Nevypadalo to, že by trpěla příliš.

Rozhodl se nechat jí chvíli odpočinout. Pustil vlasy a začal jí hladit po celém těle. Hnětl její naběhlé bradavky. Zadek. Krk. Když vypadala zklidněná a přestala nahlas vzdychat, penisem jí pronikl rychlým pohybem do pochvy, dokud nenarazil na odpor dna. Zvuk, který vydala ho zbrzdil. Pak si ale řekl, že s touhle nemůže zacházet ani tak šetrně jako s děvkou v bordelu. Je to agentka. Až tak moc se zase k hrubému zacházení nutit nemusel.

Rád si ženy podmaňoval a dával sám sobě znát, skrz jejich bolestivé výkřiky, jaký je samec a dravec. Ale jeho samčí podvědomí a zakódované chování k ženám však pracovalo v Daidřin prospěch. Po dalších několika prudkých nárazech, kdy Daidře tekly slzy bolesti se rozhodla, že už nevydá ani hlásku.

?Ty hajzle, myslíš si, že mě zničíš?!? ?To seš teda na omylu, no jen se udělej, dělej! Vo něco lepší, než mezi matrace, co?!? ? Už ani neceknu i kdybys mě chtěl roztrhnout!? Otočila na něj hlavu s rozcuchanejma vlasama, tak jak jí za ně celou dobou tahal a projížděl je rukama, s očima sršícíma pohrdáním a odhodláním. Stále se na něj dívala, dokud mohla. On přestal. Vzala mu chuť. Vytáhl ho z ní. Na zamračeném čele se leskly krůpěje potu.

Nechal jí padnout na břicho. Nehýbala se, ale hlavu měla stále otočenou na něj. Neuhnula očima a sledovala jeho tvář. Byla stažená a jeho oči byly tvrdé. Přemýšlel. Sedl si na židli vedle postele. Jako by si jí chvíli nevšímal. Mohl jí donutit křičet výhružkami nebo mučením. Ale to už by ho stejně tak nevzrušovalo. Jak jí tak odhadoval, je paličatá a bude na ní platit spíš metoda psychologického vydírání. Ostatně, vypadá, že fyzicky vydrží dost. Zato psychicky není tak vycvičená, jak předpokládal. ? Co teď očekává? Že se na ní vrhne a sváže jí? A že mu to ona znechutí? Tak to ne, holčičko, já si s Tebou budu hrát, ne ty se mnou.? Uvažoval v duchu a koutek úst se mu přitom zkřivil.

Jeho mínus bylo, že ho zatraceně vzrušovala. Chtěl by se jí pořád dotýkat, laskat jí, hrát si s ní, mít jí jako ženu. Ale ona byla nepřítel? Bude jí muset nakonec stejně zabít. Tak proč se s ní tak páře? Co ho k ní táhne? ? Ksakru! Zatracená ženská? potřebuju ten zkurvenej negativ?chci to už mít z krku. Do prdele? Vztekal se jen tak pro sebe. Pak prudce vstal. Už se rozhodl. Udělá jí na sobě závislou. Tady jí stejně nic jinýho nezbejvá. On jí musí nakrmit, umožnit vyjít ven, když to uzná za vhodný, pustit jí na záchod a nebo vůbec pustit z cely?.

Stál a díval se na ni. Byla krásná. Nebylo v ní nic tvrdého. Blesky z očí, které ještě stále sršely, už ztrácely na intenzitě, jako když se vzdaluje bouře a vkrádal se tam strach a otázky. Voják si šel pro cigarety. Zapálil si, sedl si opět na židli a dál jí pozoroval. Musí jí co nejlépe poznat. Musí ji poznat lépe, než ona jeho. Každou její pohnutku a reakci musí mít pod kontrolou. Daidra si v tu chvíli dávala stejný závazek. Sledovala ho očima, chvíli se zastavila na uklidněném penisu a nejspíš se podvědomě zamračila. Shovívavě pousmál a pokuřoval dál. Daidra se posadila do tureckého sedu a zabalila se do prostěradla. A on jí nechal. Teď věděl, že mu neublíží. Třásla se jako malé zvířátko a vyplašeně sledovala každý jeho pohyb. Měl sto chutí jí zlíbat. To ale nesmí.

?Kde je ten negativ?? Zeptal se jen jako mimochodem, kdyby se ptal kolik je hodin.

?Nemám ani ten nejmenší důvod, zatajovat, kde je, ale zatím ani nevím, jak jsem se dostala do Tvýho džípu, nepamatuju si, co se před tím stalo!? Nadechla se a pokračovala: ?Já vím jen to, že jsem neuposlechla plukovníkův rozkaz a vypravila se s fotákem do bojové linie. To, co jsem nafotila, byla pouhá zvědavost. Kromě mýho manžela se mě válka netýká. A pak už nevím nic. Naposledy jsem mačkala spoušť a pak si nic nepamatuju. Snažila se promítnout si celou prožitou situaci. Na nic nemohla vzpomenout. Krabatila vypětím čelo. ?Nemám nejmenší zájem nechat se mučit, ale chceš-li tuhle verzi slyšet pořád dokola, můžeš začít. Nepředpokládám, že si při mučení vzpomenu, co se stalo.? Dokončila svou řeč a zkřížila ruce na prsou, blesky v očích už jí zase poletovaly.

Dokouřil cigaretu. Típl jí do popelníku na zemi. Bylo mu jasné už úplně, že násilím u ní nic nespraví. Bohatě mu postačí její strach?.. Pomalu vstal. Postavil se nad ní. Zvedl si její hlavu za bradu k sobě. ?Budu Ti prozatím věřit? ?Zkusíme jiné metody, aby sis vzpomněla na to, co se stalo.? Mluvil k ní mírným hlasem, tak mírným, že mu by v tu chvíli byla schopna říct i to, jak se narodila.
Vzal jí do dlaní celou hlavu a prstama hladil uši. Vlasy, které se pletly kolem si omotával na ukazovák. Byla zmatená a přesně to chtěl. Možná to vážně není agentka, pomyslel si, nechová se ani zbla podle základního výcviku. Mírným tahem za hlavu jí pokynul, aby vstala. Daidra přemýšlela, jestli ho má zase nakopnout mezi nohy a co by se pak stalo. Moc by jí to asi nepomohlo. Pokud nebude ubližovat on jí, nebude na něj útočit zbytečně a už vůbec ne fyzicky. Stejně má dvacekrát víc síly a mrštnosti než ona. ?Hlavou musíš, Daidro.? Říkala si pro sebe.

Prostěradlo, do kterého byla zabalená se svezlo na zem. Zase byla nahá. Chtělo se jí utéct. Chtělo se jí zůstat mu co nejblíž. A nevěděla proč. Byl přece tak?hrubý. Rukama si bezděčně zakryla své přirození. On ale na nic nenaléhal. Stále jí hladil ve vlasech. Políbit jí teď nechtěl. Bylo to moc slabošské a intimní. To si nemohl dovolit. Alespoň nasával její vůni. Jeho ruce opustily šíji a sjely k ramenům, po pažích až k jejím dlaním. Odstranil je jemně z přirození. Ještě stále jí nevěřil natolik, aby jí neměl svázanou. Kopanec do varlat si dobře pamatoval. Jemně ji strčením povalil na postel, až se s ní matrace zhoupla. Pomalu, s rozvahou, sledujíc její pohled, vzal jednu ruku po druhé a pečlivě je přivázal za čelo postele. Když měla ruce svázané, začal ji znovu hladit. Daidra ho chvíli sledovala jako ostříž. Po chvíli ale zavřela oči a postupně zrychlovala dech. Jinak nevydala ani hlásku. Najednou nebyl ani trochu hrubý. A ona nevěděla proč to dělá. Nemá k tomu žádný důvod.

Ted teprve, když byla svázaná a neškubala s sebou, mohl si v klidu vychutnat celé tělo. Jemně ji rukou přejel spánky a povolená ústa. Na chvíli otevřela oči. Když se však střetla s jeho pohledem, raději je zase zavřela. Pokračoval hrou s jejími prsy. Vzal její bradavku do úst a mnul ji mezi zuby, čím dál zřetelněji v návaznosti na Daidřin zrychlený dech. A pak druhou. Potom rychle a hbitě sáhl mezi nohy a prsty zajel dovnitř. Horkost těla sálala a její přirození už bylo zaplaveno šťávami vzrušení. Velmi jemně se jí teď dotýkal svou rukou. Všude, jen ne uvnitř, ačkoliv ho k tomu Daidra pohybem pánve vybízela. Chtěla jej instinktivně vtáhnout do sebe. Laskal se s její kůží a střídal něžné dotyky s nečekanými tvrdými chmaty, plnými agresivity.

Když se mu zdálo, že se jí to příliš líbí a je poddajná, vrazil jí nečekaně pohlavek. Pásl se na jejích rozpacích. Očekával, že vybuchne jako sopka. Ale ona se na něj podívala jako vyděšená holčička a z očí jí vytryskly slzy. Podlehla své bezmoci v jeho spárech. Tohle by cvičená agentka nedokázala, pomyslel si. Chová se jako obyčejná samička. Její tělo se oddává a mysl vyděšeně registruje nezvyklé kombinace.

Podmanila si ho svou bezbrannou nejistotou, která se rozplývala v její rozechvělé touze. Bude si s ní zatím pohrávat. Pohladil jí po skráni a snažil se svým jazykem vniknout do jejích úst. Ona však nechtěla povolit. Opět se v ní probudil vzdor. Voják si jí změřil výhružným pohledem. Nadzvedl ruku k pohlavku, kterou těsně před tváří zastavil. Sledoval jak přivírá oči a instinktivně uhýbá. Ale pak sjel něžně po křivkách těla dolů, kde zatím šťávy stékaly a němě volaly po pomstě.

Zakousl se do klitorisu až vykřikla. A pak chvíli jen dýchal na její přirození, aby zvýšil napětí očekávání. Daidřin dech se opravdu zrychloval s rostoucí netrpělivostí, připraveností a nejistotou, co se bude dít dál. Takovéhle zacházení jí přivádělo k šílenství. Chtěla křičet i prosit. Plakat i pomstít se. Duší se však cítila jeho. Ozývala se pokora a oddanost, kterou před tím nikdy nepocítila právě z takových důvodů, které by nikdy nepřipustila. Potřebovala se uvolnit. Vypustit hromadu napětí a pocitů. Nových neznámých pocitů a nahromaděných úzkostí z celé situace, ve které se ocítala. Zakřičela, jak jen mohla ?Neeeeeee!!!!? a rvala svými zápěstími provazy.

Voják využil otevřených úst a začal jí líbat. Teď to mohlo být intimní. Ted jí polibkem umlčoval a bral si, co nechtěla. Daidra cítila jeho slaný dech a chuť slin smíchaných s chutí nikotinu.
?Buď hodná a pěkně potichu? Zašeptal jí do ucha a kousl jí do něj.
Pustil svůj hladový jazyk k voňavému klínu. Objížděl jím její nejcitlivější oblast? Pár prstů zasunul do pochvy a jemně jí začal dráždit místo, které u žen obvykle startuje orgasmus. Daidra už to nemohla vydržet. Zavzdychala tak procítěně, že bezděky zrychlil pohyby ruky. Její tělo nebezpečně vláčnělo a ztrácelo stabilitu. Byla téměř na vrcholu, když přestal. Chvíli jí hladil na úplně jiných místech a pak znovu pokračoval, kde přestal. A znovu to celé opakoval. Začala se vztekat. Mrskala sebou. On jen zesílil tlak na roztažené nohy a po třetí pokračoval na nejcitlivějším místě. Zmatená oběť se zmítala v křeči a mozek přestal zpracovávat nepotřebná data.

Vsunul do pochvy jen jeden prst. Čekal na reakci?.. Nad výsledkem se spokojeně pousmál. Daidra se utápěla v rozkoši a začínala ztrácet pojem o svém těle. Nechal jí chvíli odpočinout. Za pár nekonečně dlouhých minut ji podal sklenici s vodou. Udělalo radost, že jí má tak úplně pod kontrolou. Tu tajnou agentku. Cha! Patřila mu tělem do poslední kapičky a bude mu patřit i svojí myslí.

Odvázal jí ruce i nohy, pootočil tělo na břicho, takže se tváří bořila do prostěradla na pérové matraci a nakonec jí pomohl přetočit i zbytek těla. Ležela teď uvolněná břiše. Naznačil jí, aby pozvedla pánev. Ihned uposlechla. Vychutnával po hmatu křivku jejích boků a zadek, který se pěkně klenul. Po chvíli jí svůj naběhlý penis rázně, ale pomalu vsunul do pochvy, mezi to množství šťáv. Obejmul jí pažemi pod tělem a soustředil se už jen na sebe. Vnímal horkost stěn, které obepínaly jeho ztopořený penis. Vnímal, jak jeho žalud narážel na její dno a ona pokaždé nahlas vykřikla. Po chvíli přestal, rozetřel bohatství vypuštěné jejím orgasmem tam, kam potřeboval a vyjel z pochvy, aby zamířil o kousek výš. Věděl, že bude protestovat, ale stejně si prosadil svou. Tohle místo bylo nejtěsnějším obětím, jaké si mohl přát. Křičela, ale ne dlouho. Za chvíli ucítila teplý proud a ztěžklé tělo, které se s úlevou na chvíli položilo na její. Těžce dýchal. Pár sekund se nemohl pohnout. Konečně ho vytáhl. Svalil se vedle Daidry a postupně vydýchával silný orgasmus?.

Daidra ležela stále na břiše, neschopna se pohnout. Cítila nezvykle rozbouřenou sliznici na nezvyklém místě a psychicky absolutně nechápala co se děje. Takový sex ještě nezažila. Přes to, že ho považovala za nepřítele, nemohla si odepřít sexuální přitažlivost, kterou k němu cítila. Lámala si hlavu nad tím, jak se k němu bude chovat. Předpokládal, že je agentka, ačkoliv neumí ani základní prvky sebeobrany. Na to ho nenachytá. ? Tak jak si jenom zachránit holý život?? Uvažovala v duchu a obočí měla zachmuřené. Hlavu odvrácenou od odpočívajícího muže ležícího vedle. Tak ráda by si vzpomněla, kam zmizel její foťák. Až bude mít negativ, zase se její šance na přežití o něco zvýší, když ho přesvědčí, že není tajnou agentkou a nemá v úmyslu kazit si život tím, že ze své hlouposti jednou něco nafotila. Ležel vedle ní nepřítel.

Nemohla se ani domyslet co udělá za chvíli. Spoutá ji? Zamkne jí někam? Bude jí mučit? Její nervozita stoupala. I proto se bála pohnout, aby ho ničím nevyprovokovala. Ale chtělo se jí na záchod. Opatrně se opřela o ruce a klekla si. On se v tu ránu vymrštil jako kobra a chytl jí za ruku. Daidře se málem zastavilo srdce. Chvíli rozdýchávla úlek ?.a na řadu přišly slzy, které jí samovolně tekly s očí, aniž by vydala hlásku. Byla vyčerpaná. Dlouho nejedla a tělo bylo oslabeno drogama, stresem i sexem. Dlouhodobé napětí, nejistota a strach o svůj život udělaly své. Věděla, že se musí vzpamatovat. Tělo jí to ztěžovalo, pracovalo proti ní.

?Chci si dojít na záchod? Zašeptala s nesmírnou námahou a na sucho polkla. Voják byl neustále ve střehu. Nebyl si jist, co jí napadne. Chovala se jako zranitelná žena, ale je taková? Není to jen dokonalá komedie agentky? Nevyčká nejslabšího okamžiku, aby ho jedním chmatem nezlikvidovala? Ne, i když by chtěl, nemůže připustit, že by nad ní ztratil kontrolu za každých okolností. ?Není to žena, je to tajná agentka? Říkal si důrazně pro sebe, ačkoliv tomu sám nevěřil.

Vstal z postele. Vzal pistoli. To Daidru probralo. Spustila vodopád slov: ?Neee, prosím nezabíjej mě! Nikomu nic neřeknu, do hajzlu, už nikdy nevemu foťák do ruky!Nikdy neudělám nic proti nařízení. Budu sedět doma a nikam se nehnu, ale nechci umřít! Kdybych věděla, kde je ten negativ, napsala bych název toho místa velkejma písmena na tuhle posranou bílou hnusnou zeď, ale já to do prdele nevííím!!!? Vykřikla z plných plic. Daidře povolily nervy, rozplakala se a schoulila se do sebe, objímajíc přitom rukama svoje ramena, jako by sama sebe chtěla utěšit.

Voják na ni přestal mířit. Byl zmatený. Copak může zabít obyčejnou ženskou, která nemá s válkou nic společnýho? Ženskou, kterou mohl klidně stejně tak někde píchat v bordelu, nebo ji mít za ženu a mít s ní děti? Mračil se. S takovouhle situací se ještě nesetkal. Cloumal s ním vztek, že neví, jak s danou situací naložit. Jak se zachovat.

Zareagoval jako klasický chlap. Utekl před pocity. Vzal Daidru pod paží, odvlekl jí na záchod. Zamkl jí tam a po chvíli si pro ni zase přišel. Beze slova a s tvrdou tváří jí vhodil do její cely, za ní hodil její kupku oblečení a zamkl jí. Šel pro potraviny a vodu. Otevřel konzervu a ohřál jí. Polovinu vycákl do misky, vztekle do ní hodil lžíci a šel znovu k její cele. Otevřel. Už se oblékla ale stále se třásla. Stála uprostřed místnosti. Nechtěl to vidět. Nechtěl se tím zabývat. Potřebuje klid na promyšlení. Teď ho tahle žena nebude?nesmí ovlivňovat?.Položil misku na zem a vedle hodil umělohmotnou láhev s pitím.

Daidra ztěží přemýšlela. Přikazovala si: ?Musím se najíst, musím se vzchopit. Musím přemýšlet. Nevzdám to. On se vrátí. Musím ho přesvědčit. Musí mi uvěřit??musím to s ním uhrát?..musím to uhrát ?.To už není hra, Daidro.? Šeptala si pro sebe sotva slyšitelně a jako v horečce. Snažila se dostat do sebe trochu jídla. Jakmile se však napila, s dalšími sousty se jí zvedal žaludek. Odložila misku s polovinou nedojedené porce a odšourala se k posteli. ?Ano, musím, musím?.ale až později. Teď nemám sílu. Chci spát a vůbec se nehýbat? Lehla si na postel. Měla horečku. Svinula se do klubíčka a usnula spánkem plným divokých snů, v polobdění se probouzela a zase usínala.

?Musím být na ni tvrdý, musím jí udržovat ve stresu, jinak zleniví a nevzpomene si už vůbec na nic. Nikdy nesmí vědět, co udělám? Uvažoval pro sebe voják, když vyprázdnil svou porci v kovové misce. Byl teď co nejdál od ní. Venku. Díval se přitom, jak pomalu svítá. Když dojedl, zapálil si cigaretu a pak ještě jednu a vychutnával si zase pocit nabyté kontroly nad situací a své vlastní síly. Přemýšlel už zase s chladnou hlavou, protože Daidra byla daleko. Přesto jedním hluboce zasunutým kouskem podvědomí na ni myslel.

Nemůže si dovolit brát ji jako ženu. Musí jakýmkoliv způsobem získat informaci, kterou potřebuje. Jinak bude zbaven své hodnosti. A co by dělal? Odjakživa se živil jako voják. Šel ještě zkontrolovat džíp a kódové zabezpečení. Vše bylo v pořádku. Když se vracel dolů po schodech, byl mnohem klidnější. Těšil se, jak si uvaří kávu a zkontroluje zprávy z radarového zařízení, otevře si laptop, jehož baterie už dobil a zapojil jej do sítě. Zkontroluje poštu, podá hlášení a jen tak bude procházet internetovými kanály, dokud mu víčka nepadnou únavou. Pak se natáhne a pospí si. To si plánoval. Když míjel Daidřiny dveře, natáhl ucho. Uslyšel jen ticho. Byl rád, že už nebrečí. Nač zbytečné komplikace?..

Káva mu voněla pod nosem. Radary nehlásili nic vyjímečného. V jejich prostoru byl naprostý klid. Vzduch čistý, jak by řekl. Odpověděl na soukromou poštu. Pak už se mu chtělo spát i po kávě, která by ho měla povzbudit. Byl spokojen. Zavřel laptop a hodil s sebou na postel. V minutě usnul.

Nevěděl, jak dlouho spal, když ho probudil protivný zvuk?Chvíli tápal. Snažil se jej identifikovat. Hodnotil situaci. Mozek pracoval pomaleji, než by chtěl. V první chvíli sahal po pistoli a mířil do prázdna, oči dokořán. Pak si ulevil: ?Do prdele, ta ženská zase řve? Podíval se na hodinky. Bylo deset ráno. Nespal víc než čtyři hodiny. Otráveně vstal a šel k protějším dveřím její cely.

Daidra se probudila. Měla zimnici a chtělo se jí na záchod. Než si uvědomila kde je, chtěla jít po paměti k místu, kde jindy a jinde bývalo křeslo a lampička. Kovová pelest postele jí rychle přivedla do reality. A tma. Zase tma, pořád tma!!! ?Kde se tady hergot rozsvěcí?!? Nadávala a cítila, jak jí srdce úporně tluče. Není snad mrtvá? Žije ještě? Šla podél stěn až narazila na dveře. Vypínač nenašla. Nemohla vědět, že tady se světlo ovládá dálkově. Nahmatala u dveří zástrčku. Nešla otevřít. ?Pusť mě!!!? ?Pusť mě, slyšíš, ty hajzle!? Vydala ze sebe ze všech sil. Další síly chvíli nabírala. Nic. Ticho. ?Votevříííít, chci votevrřííít!!!? Zachroptěla. Pak už neměla sílu křičet. Jen zhluboka dýchala.

Přemýšlela. ?Je tu ještě, nebo jsem tu sama?? Ta otázka jí nahnala takový strach, že vzala misku s jídlem, které se vysypalo a vší silou bušila kovovou miskou o pelest postele. Zase nic. Zhroutila se na postel, rukama se držela pelesti a přemýšlela. Nebo se jí to jen zdálo, protože upadla do stavu, kdy se začal vracet mírný účinek drog. Znovu se jí dělalo špatně a cítila, jak jede v džípu, jak se natřásá a cítila živě pach cigarety?. Stál nad ní On. Zapálenou cigaretu mezi neoholeným pyskem. Mračil se a bylo znát, že není ani trochu v dobrém rozpoložení. ?Světllo.? Promluvila jako pomatená. Světlo, opakovala stále. Mumlala přes rty suché horečkou. ?Radši mě zastřel, prosím, takhle mě ale nenechávej zemřít, prosím.? Dívala se na něj jako člověk, který je smířený se smrtí.

?Dokud z Tebe nedostanu ten negativ, nemůžu Tě zabít bez schválení od svého nadřízeného. A pokud ho od Tebe nedostanu, převezmou si Tě z mé základny a udělají s Tebou, co uznají za vhodné. A v horším případě Tě na základnu odvezu mrtvou jako důkaz. Nebo dostanu úplně jiné instrukce. Sám to nevím. Budeš si muset vzpomenout. Jakkoliv. Když to nevíš vědomě, vzpomeneš si podvědomě.? Odsekával chladně jedno slovo za druhým. Nakonec dodal sarkasticky:?Stejně chcípneš? Ale v tu chvíli ho to zamrzelo. Připomínala mu život v nejsilnější podobě. Jak se o něj rvala vší silou. Ale teď na to nechtěl myslet.


Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

 
Pritomni :
NEZNAMY_5488 
[ 23.8.2019 - 00:03 ]
info
profil
přátelé
auditka
chat
texty

Status: OK
                    Administrace : Statistika : Psat redakci : Psat teamu  
Engine pracoval: 0.059001922607422 sekund sec.
You are NOT robot. Download restrictions not apply Output processing : 0.067471981048584 sekund
Vystupni komprese: gzip Size: 78634 bytes