Nervozita, se kterou Laura tehdy vstupovala do satelitního městečka, ve
kterém byla Michalova vila, se nedá slovy popsat.
?Co mám říct? Jak se mám chovat? Jak se bude chovat on?? neplodné
myšlenky jenom umocňovaly strach a nakonec, když na Lauru přicházela
nevolnost od toho nekonečného bolení břicha, si zakázala jakékoliv
podobné otázky. Michal byl jeden z mála lidí, kteří se k ní v
posledních letech chovali pěkně, ale na druhou stranu ?už tolikrát se v
lidech zklamala?
Michal jí otevřel a uvítal. Nabídl jí kávu a požádal ji, aby se
posadila v obýváku, protože musí ještě vyřídit jeden důležitý pracovní
telefonát. Laura si okouzleně prohlížela luxus, ve kterém se octla. Za
poslední roky si zvykla nazývat domovem cokoliv, co mělo střechu, a
výhodou bylo, pokud to mělo čtyři zdi. A teď, najednou, se octla ve
světě, kde je koberec tak drahý, že by za jeho pořizovací cenu ona
vyžila celý rok.
Michal si konečně vyřídil pracovní věci a přišel se posadit k Lauře.
?Kávu?? zeptal se a Laura reflexivně vstala: ?Ano jistě, dáte si ji s
cukrem nebo mlékem??
Obývákem se rozlehl Michalův upřímný smích. Laura si neuvědomovala, co
se děje, ale než se jí stihla opět zmocnit nervozita, Michal opět
promluvil.
?Omlouvám se, jenom mi to přišlo komické. Já jsem se ptal, jestli si ty
nedáš.?
?Aha promiňte tak to bylo nedorozumění, já myslela, že chcete?? věta
zůstala viset ve vzduchu.
Michal si Lauru pozorně prohlížel.
?Řekla jsem něco špatně?co se děje?proč si mě tak prohlíží?na co
myslí?? Laura se cítila nesvá. O co víc byl Michal uvolněný, o to
napjatější byla ona.
Michal vycítil, že se Laura moc v pohodě necítí a tak se rozpovídal.
Laura se uklidnila, protože opět věděla, co má dělat a co se od ní
očekává?poslouchat. Michal mluvil o pravidlech, o tom, jak si její
práci představuje, že je třeba pouklízet, navařit, jednou nebo dvakrát
týdně vyprat a vyžehlit, zalít květiny?
?No a nakonec ještě jednu věc,? teď se Michal odvažoval na tenký led,
pokud Lauru špatně odhadl, tak se teď sebere a zmizí, pokud se ale
nemýlí, pak by se mohl splnit jeho sen? ?neposlušnost, nebo odfláknutá
práce se trestá??
Podle vyděšeného výrazu, který se v tom okamžiku objevil v Lauřině
tváři, Michal viděl, že přestřelil a proto se rychle zasmál, aby to
přetočil na žert. Laura se zasmála také, ale nucený smích nemohl nikoho
zmást. Ta dívka/žena byla vystrašená, spíše vyděšená. Když se zmínil o
trestu, vypadalo to jakoby jí řekl, že ji stáhne z kůže.
Tak Laura začala pracovat jako uklízečka a pomalu se s Michalem lépe a
lépe seznamovala. Když u něho uklízela pošesté nebo posedmé, objevila
ve skříni rákosku a důtky. Přes všechny špatné vzpomínky na Sergeje ji
předměty fascinovaly. Rákosku vytáhla ven a několikrát jí zkusmo švihla
do vzduchu. Ten zvuk, jak rákoska protíná vzduch, byl přímo magický.
Laura přistoupila k posteli a opět zkusmo švihla do polštáře. Svist a
plasknutí dopadu, ratan se zařízne do bavlněného povlečení a následuje
další rána. Magie?
?Dobrý den, Lauro.? ozvalo se ode dveří.
V prvním okamžiku se Lauře zastavilo srdce a ona zapomněla dýchat.
Neodvažovala se otočit se, a uvidět tak to, co bylo zřejmé. Doufala, že
pokud se neotočí, nenadechne, nepromluví, snad se jí podaří protáhnout
ten okamžik do věčnosti, snad zmizí a propadne se do země?snad?
?Lauro??
Otázka si vyžadovala odpověď. Lauřiny prosby, aby se propadla do země,
aby zmizela, nebo aby se jí to celé jenom zdálo, se nesplnily a ona
musela čelit realitě. Z podvědomí se jí vybavila vzpomínka na Sergeje:
jakýkoliv náznak odporu, jakékoliv omlouvání nebo prosby budou mít za
následek jenom zhoršení celé situace. Už je to tu zas. Jiný muž, jiné
místo, tatáž situace, tytéž následky. Následky, které měla Laura i po
letech ještě v živé vzpomínce, polámaná žebra od kopanců, modřiny ve
tváři, podlitiny na těle a stopy od řemenu na zadku, které jí nedovolí
pohnout se alespoň týden. Věděla, že by se měla otočit, a se sklopenou
hlavou přijmout rány, nebo to bude horší, ale prostě už na to neměla
sílu. Doufala, že to už jednou provždy skončilo?doufala?
Michal k ní zezadu přistoupil a z ochablých prstů jí vzal rákosku.
Původně měl v úmyslu naplácat jí za neposlušnost, za to že se mu hrabe
v soukromých věcech. Byl si jistý, že ji BDSM přitahuje, nebo alespoň
oslovuje, ale potom, když k ní přistoupil blíž, si všimnul, že se celá
třese a z pevně sevřených očí se jí nekontrolovaně hrnou slzy. Zdálo
se, že každou chvíli zkolabuje. Laura čekala první facku, která ji
srazí k zemi, čekala zvuk odepínaného řemenu, čekala nadávky. Místo
toho ji Michal otočil ? a ? pevně objal.
Co se děje? Je to jenom nějaký test? Má snad Michal jenom nějaké
zvrácené choutky a čeká dokud mu nepohlédnu do tváře, než začnou, jako
vodopád, dopadat první rány? Laura se ptala, ale bála se odpovědí, bála
se promluvit, bála se nadechnout, bála se myslet, takže jenom stála a
nechala se objímat. Michal vzal stojící Lauru do náruče a pevně ji
stiskl. Pořád se nepřestávala třást, pořád jí tekly slzy.
Michal nechápal co se děje, ale cítil, že na otázky ještě není čas.
?Ššššš, to je dobré. Šššššš.?
Trvalo to dlouho, než se Laura uklidnila a přestala se třást. Pak už
jenom sklonila hlavu a nechala slzy volně vytékat. Michal ji jenom
utišoval a chlácholil. Když se konečně Laura uklidnila natolik, že se
Michal nemusel bát, že jakmile ji pustí, zřítí se k zemi, uchopil ji za
ramena a odtáhl na délku paží.
?Co se děje, Lauro? Omlouvám se, jestli jsem řekl něco, co tě vyděsilo,
to jsem neměl v úmyslu.?
Laura už neplakala, ale pořád se dívala do země. Nemohla mu pohlédnout
do tváře. Tak moc se styděla, tak moc se bála ? a?
Michal ji vzal za bradu a nadzdvihl ji hlavu, aby ji přinutil
pohlédnout mu do očí: ?Podívej se na mě, Lauro. Nevím, co se ti stalo,
a až budeš sama chtít a bude ten pravý čas, tak mi to můžeš říct,
každopádně nechci, aby se toto ještě někdy opakovalo. Jasné. Slyšíš mě?
Já ti určitě nechci ublížit a ani ti vědomě nikdy neublížím, to ti
slibuji. Pokud si potřebuješ promluvit, tak stačí říct a domluvíme se.
To neplatí jenom teď, ale kdykoliv. Pokud budeš potřebovat pomoci, nebo
poradit, tak se na mě obrať a jakmile budu mít čas, tak se setkáme,
abychom to probrali. Jsi hezká, inteligentní, chytrá holka, tak se taky
podle toho chovej. Nikdo ti nemůže ubližovat, pokud ho nenecháš, ne
dnes, ne v Čechách jednadvacátého století, jasné??
Laura neměla sil na odpověď, a tak jenom přikývla. Ještě nebyla
připravena na to, aby otevřela dveře do svojí minulosti a pustila
kohokoliv za neprostupnou hradbu, kterou si kolem své zraněné duše
vybudovala. Lidé jí mohli ubližovat fyzicky, ale nikdo už nemohl
zklamat její důvěru. Zkrátka proto, že už nedůvěřovala nikomu. A teď,
teď jí Michal začal bořit její pracně vybudovanou bariéru a dobývat se
dovnitř k její duši. Nikoliv násilím, ale vlídností, nikoliv ranami,
ale porozuměním. Řekla nějakou nesmyslnou frázi, aby se dostala z jeho
sevření, a poté, co svižně dodělala svoje povinnosti v domě, přičemž se
důsledně vyhýbala pohledu na něj, rychle utekla do úkrytu svého
pronajatého bytu, kde se opět rozbrečela.
Ani po těch nejhorších výprascích od Sergeje neprolila tolik slz jako
tentokrát. Teď totiž neplakala kvůli bolesti fyzické, teď plakala kvůli
duševnímu soužení, kvůli lítosti nad svým promarněným životem, kvůli
všem těm možnostem, kterých nevyužila, kvůli tomu, čím se stala.Až
vycházející slunce oznamující příchod nového dne ji poslalo na cestu do
říše snů.
Michal vůbec netušil, jak to s Laurou vlastně je. Občas naznačí, že by
se jí líbilo být přehnutá přes koleno a vyplacena jako malá holka a
když už se skutečně k něčemu začne schylovat, tak se rozpláče a
rozklepe? Další dny se snažil mít vždycky něco na práci mimo domov,
když měla Laura přijít uklízet. Asi ještě nebyla ta pravá doba a proč
svojí přítomností Lauru rozrušovat. O to překvapenější byl, když se
Laura jednoho dne večer ukázala mimo dobu, kdy u něho obvykle
pracovala. Přišel jí otevřít dveře a zvědavě ji pozval dál. Vypadala
nejistě, to ano, ale zároveň se zdálo, že už konečně došla k nějakém
rozhodnutí.
?Dáš si něco k pití? Kávu, džus, sodovku?? nabídl jí, když se posadila
v obýváku. Zdálo se, že Laura sama neví, jak začít, a tak jí tímto dal
trochu času na rozmyšlenou.
?Spíše nějaké víno, jestli se nebudete zlobit.? odpověděla Laura. Za
celou dobu co ji Michal znal, se alkoholu vyhýbala. To, že o něj
tentokrát požádala, znamenalo, že jde o něco důležitého. Michal donesl
dvě skleničky červeného a posadil se naproti Lauře.
?Víte, tehdy v ložnici, ? začala Laura, aniž se svojí skleničky dotkla,
spíše ji měla jako pojistku, poslední záchranu, pokud jí dojdou slova,
?já jsem si vzpomněla na něco ze své minulosti. Proto jsem reagovala,
jak jsem reagovala. Ale dnes, pokud tedy máte čas?? otázku nechala
viset ve vzduchu. Michal přikývnul aby pokračovala.
?dnes bych chtěla splatit ten svůj dluh. Říkal jste, že neposlušnost se
trestá. Já jsem vám vlezla do vašich soukromých věcí a tak bych si
trest zasloužila?? bylo to velmi přitažené za vlasy. Laura ho vlastně
žádala, aby jí dal na zadek a jako záminku si vybrala tu starou příhodu.
Typická hra: Zločin a trest. Michalovi se chtělo smát, když si uvědomil
absurditu celé situace, ale cosi naléhavého v Lauřiných očích mu v tom
zabránilo. Laura očividně potřebovala hodně úsilí, aby to takto
rozehrála. Jí nešlo o vzrušení nebo sex, ona si potřebovala vyřešit
něco, o čem věděla jen ona sama.
Hrál tedy její hru.
?Dobře tedy! Zasloužila sis výprask a taky ho dostaneš.? Michal se
snažil o nesmlouvavý tón, aby hrál svoji část přesvědčivě. ?Dones
rákosku, víš přeci kde je.?
Lauře se v očích opět objevil strach.
?Ne, prosím, rákosku ne!? vykřikla v duchu, ale slova se přes sevřené
rty nedostala. Strach nebyl jenom v očích. Vlastně celé její tělo
převzalo úplně jinou roli. Hlava spadla mezi ramena, ramena se posunula
dopředu a všechen vzdor, všechna vůle, jakoby? vyprchaly někam pryč.
Zdálo se, že by chtěla něco říct, ale nakonec se postavila a pomalu
odešla nahoru do ložnice. Za chvilku byla zpátky a v předpažených
rukách, skoro jako svatou relikvii nebo naopak nástroj zhouby, nesla
rákosku. Michal si od ní převzal rákosku, několikrát jí naprázdno
švihnul ve vzduchu, ale když viděl Lauřinu vystrašenou reakci, když si
myslela, že se na ni nedívá, tak se rozhodl, že napoprvé to bude jenom
rukou. Laura však o jeho rozhodnutí samozřejmě nic nevěděla.
?Tak začneme. Svlékni si ty kalhoty.?
Laura měla na sobě přiléhavé kalhoty-bokovky a bílé tričko, které jí
končilo těsně nad pupíkem. Velmi pěkné na pohled, přesto však nevhodné
ke spankingu. Příjemným překvapením byly bílá tanga, která se objevila
jakmile Laura spustila kalhoty k zemi. Tázavě na něho pohlédla, zda má
pokračovat. Michal se místo odpovědi posadil na sofa a Lauru si navedl
tak, aby se mu položila přes kolena. Byl to překrásný pohled, když se
napjala, aby špičkami nohou dosáhla na jedné straně na zem a rukama tak
tak dosáhla na podlahu na straně druhé. Laura se položila přesně, jak
si Michal přál a potom už jenom čekala. Ten výprask potřebovala. Chtěla
konečně vypnout a v bolesti zapomenout na myšlenky a vzpomínky, které
ji neúprosně pronásledovaly.
Na co čeká?
Cítila Michalovu ruku, jak ji hladí po zadku, a druhou ruku měl
položenou na jejích zádech. Nebylo to nepříjemné, ale ona si přišla pro
něco jiného. Potřebovala se očistit od myšlenek, nepřišla si pro sex.
Ruka ze zadku zmizela a vzápětí, jako v odpověď na její myšlenky, s
plesknutím silně dopadla zpět. A znova a zas a znova. Michal zpočátku
nevěděl, co si může dovolit, takže začínal zvolna, ale když se nedočkal
žádné odpovědi, tak postupně přidával na síle i rychlosti, dokud se od
Laury nezačaly ozývat slabé steny.
Michal často hrával squash, takže měl slušnou formu, ale stejně ho
nakonec začala pálit ruka a bolet rameno. Bylo to dlouho poté, co s
výpraskem začal, Lauřin zadeček svítil jasnou červení a přesto ona
pořád ležela, aniž se snažila jakkoliv uhýbat. Pravda, každá rána byla
teď odměněna krátkým zasyknutím, ale Laura pořád statečně držela a
neuronila ani slzu. Lauru už pořádně pálil zadeček. Samozřejmě se to
nedalo srovnávat se Sergejovou krutostí, po které ještě dlouho cítila
následky, ale tady, přestože bolest cítila také a to skutečně
intenzivně, stejně to bylo jiné. Tady byla v bezpečí, protože se
nemusela obávat trvalých následků a věděla, že Michal nikdy nepřekročí
tu pomyslnou hranici.
Laura už zpátky doma ve svém bytě opět přemýšlela nad dnešními
událostmi. Bylo těžké uvěřit, že by s někdo staral skutečně o ni, a
nesnažil se jí využít. Byla to krásná představa, ale v dnešním světě,
kdy sobectví a lhostejnost vládne společnosti? co od ní mohl Michal
čekat? Proč nepřekročil tu hranici, proč nepoužil rákosku, proč ji po
výprasku neznásilnil, jak se jí to už tolikrát stalo? Proč byl Michal
tak jiný? Anebo to všechno byla jenom hra, iluze? Možná ukáže svou
pravou tvář až později, nejprve se bude bavit její nejistotou a jakmile
mu ona začne důvěřovat, tak ji zase zraní, tak jí zase ublíží. Proč
jenom musejí všichni hrát tak kruté hry?
Lauru opět přemohl pláč?proč??
Pokračování následuje...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod