31.1.2004 se konal v Eliotu již druhý oficiální sraz ctěného
ouchylstva ze všech koutů naší vlasti.. (Pro neznalce-Eliot je
jezdecký klub za Brnem, který nám poskytuje azyl ve svých prostorách
pro cca 45 lidí). Sešlo se nás tam tentokrát jen asi 35. Bohužel
spousta účastníků zrušila příjezd kvůli řádícím virózám. I naše
garda musela zaimprovizovat kvůli chybějícím
identitám a tak nakonec vše bylo jinak, než se plánovalo ve scénáři.
Jak to dopadlo, posoudíte sami v následujících řádcích. :)
Inkvizice! To slovo mě bude několik dalších životů ještě znít v
uších. Vzpomínám, že jsem kdysi, asi před 500 lety, šla kolem
moravských polí, abych si odpočinula v jedné usedlosti a vyložila lidem
karty. Jedna známá šenkýřka, Muflonek jí říkali, pracovala tam poctivě
po smrti svého otce. Já, utrmácená po cestě, shledala jsem hospodu
plnou milých lidí. Někteří vypadali sice trochu divně, svítily
jim oči a poblikávaly jim rohy na hlavě. Ale já mám tak co říkat. Coby
vdovu s pěti dětmi, za bosorku a čarodějnici mne nařkli!
Když jsem viděla, že Ti s těmi blikajícími rohy za svou taškařici
vybírají nějaké dukáty, řekla jsem si, že bych mohla začít s
vykládáním karet. Dali mi milosrdně najíst a bylo třeba začít
pracovat.
Taškařice, to si budu z druhého Eliotu pamatovat dlouho. Ještě, než
dorazili přihlášení hosté, dopilovávali jsme narychlo scénář a měnili
obsazení i role podle přítomných a chřipkou nesklácených nadšenců. Po
sedmé hodině večer, když už všichni dorazili a dokonce se objevil
i NTPT s Koprretinkou, mohl být sraz oficiálně zahájen. Iniciátor a
patron Waco vybídl všechny přítomné k příjemné zábavě ve stylu
středověku. Dodal, že možná přijde i inkvizitor a poprosil přítomné o
zaplacení vstupného výběrčím přímo z pekla, samotným čertům. Blikajícím
červeným růžkům na hlavách Blue, Čírtěte a Renn nemohl odolat ani ten
největší skrblík. Když se utišil ruch, mohla jsem začít nabízet
vykládání z karet, jako správná bosorka. Inu, nějak jsme tu inkvizici
museli vyprovokovat k činnosti ;)
Pár lidí si nechalo vyložit moje karty. Byla jsem ráda, že mne
Muflonek nebude mít na krku jen tak zbůhdarma. Najednou jsem si všimla
měšťana sedícího osaměle za stolem. Díval se tak divně?Nabídla jsem mu,
že mu vyložím. Posměšně a pohrdavě podíval se na mé karty a lačně sjel
pohledem mě, jako bych byla nějaké zboží!
?Tebe chci!? Povídá.
?Nejsem
na prodej!? Já na to.
Pán byl asi vysokého postavení. Mé odmítnutí vzal
si osobně a označil mne za čarodějnici. Bránila jsem se srdnatě, leč
občané na mou obhajobu slova nepronesli a tak pohůnek povolaný v
provazech odvedl mě do šatlavy. Souzena jsem měla býti inkviziční stolicí.
Některé lidi jsem beztrestně obtěžovala svým výkladem. Waco
představoval bohatého měšťana, který vůbec nepotřebuje vyložit karty,
nýbrž by rád něco úplně jiného od kartářky. Rozpoutali jsme malé
divadýlko jako ze středověké krčmy. Výsledkem bylo, že mne Waco
označil za bosorku, co muže svádí k hříchu. Následkem toho odvedl mne
Njal, jakožto vykonavatel soudní moci, nahoru do salonku, kde bosorky a
jiné subinstvo mělo podstoupit strašlivá muka. (Ach!) Mezitím ještě Waco
dole horlil cosi o ďáblových stvořeních... Poté byli přítomní sedící
pozváni do salonku ku shlédnutí procesu.
V šatlavě jsem byla vystavena hladu a zimě a velmi zesláblou odvedli
mne pak k soudu. V místnosti hořel krb a všude sedělo plno měšťanů.
Zahlédla jsem známého velebníčka. Vrhám se mu k nohám a prosím, aby mne
zachránil, ale pacholek mne táhne za provazy k výslechu. Nedají se
obměkčit. Ale já také ne. Nemám co bych jim řekla. Nevím žádná jména.
Přesto mne bijí důtkami až ztrácím mysl. Odpovídám jen, že karty mne
naučila vykládat prababička. Nestačí ... Konečně mě odvazují... Bože, vidím,
jak v provazech přivádějí šenkýřku! Muflonku, ty nebohá! Jen řekni co
chtějí! Ráda bych poradila. Však vlečou mne pryč ze síně a na šibeničním vrchu mne
pověsí.
Nahoře v salonku je báječně. Vše je připraveno k výslechu. Narychlo
stvořený přenosný skládací žebřík, hořící svíce, stůl soudce a v krbu to příjemně
plápolá. Pohodička. Za chvíli přicházejí zvědavci ze zdola a může začít
legrace. Njal mne vede za provazy k soudní stolici. Ani velebníček
Darksword nechybí. Avšak, zrádce, staví se na stranu inkvizice.
Ukrutně krutý soudce, Terriér, mračí se roztomile za stolem. Já klečím,
všechno zapírám. Marně. Konečně, přivázána k žebříku, dostávám důtkami
(škoda, že jen jako - Njale, měl jsi přece jen přitlačit). Ale důtek a
legracechtivých osob je víc a tak přichází na
řadu další - Muflonek. Postupně se udáváme dle vylosovaného pořadí.
Chvíli jsem se houpala ve větru a pak jsem vylétla do mraků, odkud
jsem sledovala další nelidské výslechy nevinných žen a dokonce i jakási
bytost z vesmíru dostavila se, aby žádala o mír pro nebohé. Marně.
Muflonka týrali stejně jako mě. Ten krutý pacholek s důtkami se v tom
snad vyžíval. Ale ani Muflonek jim nic kloudného neřekla. Snad jen
jednu neurčitou barvu vlasů prozradila. I to jim stačilo. Netrvalo
dlouho a přivedli drobnou ženu s barevnými proužky ve vlasech. Dívka z
hor jménem Mountbatten. Tu vzal si na starosti podsaditý, silou
obdařený pacholek. Chuděrku, stejně jako Muflonka, zbičovanou,
poslali jí houpat za mnou na šibeniční vrch.
Jak jsme postupně přivazovány k žebříku a symbolicky trestány, snažíme
se o nějaké výkřiky rádoby bolesti. Jenže místo toho si smíchy prskáme
na ruce, za které jsme přivázány. Je to velká psina. I přes improvizaci
srší soudce za stolem vtipnými hláškami a ani Darksword není pozadu. A
protože měl tolik řečí až se podřekl, ocitl se na žebříku také pod tvrdým
dopadem důtek paní Nufinky. Oba si to jistě užili. Ale výmluvnost ani
vtip z něj naštěstí nevymlátila. Udání a stíhání neunikli ani Tévéčka
Renn a VikiCross. Renn byla obuta do ?ballet boots" a práskla Viki. Ta před
pacholkem nečekaně vyskočila na stůl a když už jí konečně svázali, tak
lomcovala s žebříkem a křičela, že bylo potřeba zajet bičíkem mezi... inu
?tam? a ihned poslušně sdělila jméno další provinilé
hříšnice. Koprretinky. Ovšem i ta byla nevinná. Jen bejlí svářela a tak
po chvíli také smíchy prskala na své svázané ruce.
Skoro jsem se tam v mracích obracela stejně jako v hrobě, když jsem
viděla ta zvěrstva. Soudce byl krutý a zaujatý mladý pán. Velebníček,
ten zradil spravedlnost a podlehl úplatkům. Inu, jak se mu to hodí.
Když chce, tak káže a jindy se nechá svázat mocí pánů. Stále vidím
další a další přivlečené ženy, které na rozdíl ode mne a šenkýřky
prozradily jména dalších nic netušících žen. Dvě děvečky ze samoty, co
se rády fintí do kostela až jim to všechny ženy z města závidí, byly
také udány. A nejhorší ze všeho bylo, že ony dvě parádnice udaly dobrou
bohabojnou dceru místního knihvazače. Jediné štěstí dalších obětí
bylo, že soudce už výslech přestal bavit a dostal chuť na jinou zábavu.
Ostatně, pověsil nás dost. Potěšil jsi mne velebníčku, když jsem Tě
potkala u svatého Pavla...
Když už si všichni vychutnali výslech a spravedlnosti bylo
učiněno za dost, rozpustil soudce Terriér diváky zpět do restaurace.
Volná zábava plynula naprosto v pohodě, jak je tomu ostatně v Eliotu
zvykem. Jako vždycky byly k dispozici prostory uzpůsobené hrátkám -
ledárna a stáj a také byl k dispozici salonek pro intimnější vyzkoušení
úvazů či důtek. Tentokrát jsme byli v hospodě na vlastní pěst, protože
majitelé odešli plesat na ples. Ovšem naše společnost měla tři pěkně
kostýmovaná děvčata, která obsluhovala sice s radostí, ale nepříliš, za což občas
nastavila zadnici k odplatě. Krom toho se činila Zvířátko i Muflonek a
další pomocníci za barovým pultem. Vyložila jsem ještě
beztrestně pár přátelům karty a koukám, najednou bylo k půlnoci.
Příjemné věci tak strašně rychle utíkají. A když si lidé rozumí a mají
společnou řeč, zdá se, že čas ani není. Jen myšlenky putují a inspirují
nás Postupně jsme se odebírali do svých pokojů podle únavy a
právě rozdělaného tématu diskuze. Ráno nás čekala bohatá snídaně a
návrat zpátky do normálního života.
Byl to opět fajn víkend. Děkujeme za organizaci Wacovi i Zvířátku a
děkujeme za vaši účast i přízeň!
Nevím, jestli jsem divná, ale poprosila jsem svatého Pavla, ať mne v
příštích životech ještě jednou pustí na to krásné místo a nechá mne
uvidět ještě jednou všechny tváře. Chci se tam znovu a znovu vracet. To
asi proto, že jsem rodem bosorka. Pojďte, duše hříšné i nevinné, pojďte
si rozumět, pojďte si hrát ...
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod