Motto: ? a kdo je tu vlastně úchyl?
Pohled první: Pozorovatel
"Jdeme dolů!" nařídil muž přede dveřmi s nápisem Privat. Žena, jdoucí s ním, se sice zarazila, ale pak přece jen zamířila po schodech do tmavých prostor. "Dole" bylo v motorestu kus za městem a muž se tam měl setkat se známými.
Dveře vypadaly zvenčí jako normální prostory, adaptované na jednací místnost. Muž je otevřel a vstrčil ženu dovnitř. Ta zůstala stát a rozhlížela se, když v tom jí za zády cvakl zámek. Na stůl dopadly dva těžké kufry, jejich víka se zvedla odhalila obsah - provazy, pouta a spoustu předmětů, které vypadaly značně nebezpečně. Žena zděšeně ucouvla, ale muž již hodil na zem kus látky a poručil jí:"Svlékni se a místo!" Její pohled dopadl na bič, který se náhle vynořil odnikud a teď se jí komíhal před očima. Chvějící se strachem uposlechla. Úplně nahá si klekla na kus hadru, přikrývající tvrdou a studenou zem. Muž uchopil jednu její nohu a velice rychle ji upevnil do pouta, zakovaného řetězem do zdi. Zámek na poutu cvakl. Jediný pohled stačil k tomu, aby žena zjistila, že nemá smysl se bránit. Její pravá noha byla sevřena v těžkém koženém řemenu a řetěz, ukotvený v silné zdi nebyl dlouhý ani metr. Zámek, kterým byl řemen zajištěn, ji bolestivě tlačil do kotníku a vysmíval se tak její bezmoci. Pohled, bloudící po místnosti, odhalil teprve teď všechny hrůzy: kozu, trestnou lavici a kládu a řetězy, visící ze stropu místnosti, které nikoho, kdo je spatřil, nenechaly na pochybách o svém účelu.
Muž nedbal na ženino chvění a její na končetiny nasadil kožená pouta. "Vstaň - půjdeme vedle!" Žena, mající před očima bič, rychle vstala. "Všechno bude lepší, než tady," pomyslela si. Mýlila se - ve vedlejší místnosti se nacházel kříž z hrubého dřeva. Muž ji přistrčil zády k němu a přivázal ji. Před vyděšenýma očima se jí mihla karabina vprostřed stropu a jí se vybavil obrázek, který kdysi zahlédla v jakémsi časopise - dívka, upoutaná na kříži s ňadry vypnutými pomocí závaží, zavěšených před jejím tělem. "Vidím, že se ti to líbí, ale dneska máme jiné plány!" ozvalo se posměšně vedle její hlavy. Muž projel jakýmsi předmětem po její kůži a ozvalo se první zaúpění. "Tady můžeš křičet jak chceš nahlas, tady jsou zvyklí!" Teď teprve si žena uvědomila svoje postavení - zavřená nahá a bezmocná v hlubokém sklepě, uzpůsobeném k mučení nevinných obětí, vydaná muži na milost. Začala křičet. Přes její kůži přejížděl kovový předmět opatřený spoustou ostrých hrotů, takže se jej tělo zmítalo jako šílené v marné snaze osvobodit se od bolesti. Po chvíli se muž nabažil jejího křiku a zmítání. Poodstoupil od své oběti, aby se pokochal pohledem na její zhroucenou postavu a pak nečekaně uvolnil pouta. Trhnutím ženu otočil, takže stála tváří ke dřevu kříže a opět ji připoutal , tentokrát ještě i řetězy přes záda. Bolest, kterou žena cítila, byla nyní zjevně nad její síly. Tělo se zapřelo do řetězů plnou vahou a zmítalo ještě se dlouho poté, co skončily poslední doteky.
Když pouta konečně povolila, žena si oddechla. Nebylo to nadlouho - byla odvedena do vedlejší místnosti a tam jí muž nacpal do pusy roubík, upevněný na koženém postroji. "To jsem ti koupil pěkný postroj, že? Máš ho skoro na míru! Kdyby někde tlačil, stačí se ozvat!" posmíval se nebohé oběti. Švihnutí bičem postavilo ženu na správné místo přímo pod jeden z řetězů, visících ze stropu. Konec řetězu byl uchycen za oko ve vrcholu postroje a její ruce byly upoutány do vzpažení tak, že žena byla zavěšena za zápěstí a temeno hlavy, s nohama široce rozkročenýma. Mužské ruce nejprve silně stiskly její prsy a pak bezohledně zakroutily bradavkami tak, že její hlasitý výkřik zněl i přes roubík. Pak se ruce přesunuly dolů do podbřišku a začaly drásat její pohlaví. Silné prsty se vrývaly do vnitřku jejího těla. Žena uhýbala tak daleko, že chvílemi visela za hlavu. To se ale muži zdálo málo. Na ženiny bradavky se prudce přimkly silné svorky, zatížené řetězy. Opět silně vykřikla, ale na její bolest nikdo nebral ohledy. Jedna mužská ruka drásala její rozkrok, zatímco druhá rozrývala jemnou kůži jejích zad ostrými bodci kovového nástroje. Týrání ustalo, až když se pod ženou podlomily nohy a ona zůstala viset na řetězu. Jakmile se dokázala postavit, uchopil muž svorky na bradavkách do obou rukou a zaráz je trhnutím uvolnil. Ostrá bolest se zaryla do obou prsů ženiných a vyvolala dlouhé zavytí. Konečně muž roubík vyndal z jejích úst a odvázal i její ruce, ale opět ne nadlouho.
"Prý tě bolí nohy, tak si lehneš!" Když žena viděla trestnou lavici, pokusila se odporovat, ale proti síle mužských paží nic nezmohla. Byla připoutána na záda, s nohama do vrchu široce roztaženýma a s rukama za hlavou. Muž si stoupnul proti jejímu rozkroku a začal ji pomalu a s rozkoší švihat bičem, když v tom se ozvalo zazvonění mobilu. Po pár větách se muž ušklíbl:"Zůstaneš tady, máme návštěvu! Smím je přivést?" Bič, švihající nad jejím rozkrokem, přivolal rychlý souhlas. Zatímco muž stoupal po schodišti ke dveřím, za jeho zády se ozývaly řetězy, jak se ubohá žena zmítala ve snaze osvobodit se a zabránit tak tomu strašnému ponížení, aby ji někdo viděl takto bezmocnou a nahou. Nakonec jí ale nezbylo než vypít kalich hořkosti až do dna. Její naděje, že by snad oni neznámí mohli být současně i jejími osvoboditeli, pohasla v okamžiku, kdy uviděla úsměv v jejich tvářích. Nijak jí nepomohlo, že ji muž dočasně odvázal a ona si mohla stoupnout na vlastní nohy - pouta na všech čtyřech končetinách a vědomí nahoty jí trýznilo tak, že se jen schovávala za stůl a víko otevřeného kufru. Jakmile návštěva odešla, byla žena opět připoutána. "Teď si konečně užijeme!" zasmál se muž spokojeně. Nedbaje ženina zmítání si přitáhl její tělo a vnikl do ní. Po pár přírazech ale uchopil ženiny ruce a připoutal je k jejím kotníkům. Silné zmítání týraného těla v něm vyvolávalo vlny rozkoše a ani bolestné výkřiky jej neodradily od dokonání aktu.
Po svém vyvrcholení ženu odvázal a dovolil jí, aby se oblékla. Ta doufala, že se snad dovolá pomoci při odchodu z podzemí, ale všude byla tma - i personál motorestu měl již noc. Na roztřesených nohou se žena dovlekla do pokoje, kde klesla na lůžko a okamžitě usnula. Jen její výraz a občasné zvuky z nočního lože dávaly tušit, co má za sebou.
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod