" Hra " s hranicemi - těmi
vlastními, stejně jako s hranicemi partnerovými - je, jak
známo, jeden z podstatných faktorů, které
vytvářejí kouzlo dobré scénky. Kdo z
nás už aspoň jedenkrát tajně, přetajně...a nebo dokonce
zcela otevřeně...nesnil o tom být partnerem, kterému
důvěřuje, přiveden do
blízkosti vlastních hranic?
Mnozí v myšlenkách dokonce ještě pokračují a
přejí si alespoň jednou tu svou vlastní hranici
překročit - byť by to bylo o pouhý
milimetřík... a třeba jen proto, aby poznali, jak to tam
vlastně vypadá. Zvědavost, která se - dle
jistého lidového rčení - stala osudovou
nejedné kočce.
Podle mého názoru jsou vskutku hranice
zajímavé tím, že ve své podstatě
nepředstavují něco neměnného. Závisejí na
aktuální - fyzické i psychické -
formě konkrétního jedince ... a mohou se posouvat
každým
novým prožitkem - dopředu a nebo nazpět. Přesto, a právě
v tom spočívá jejich kouzlo, jsou tzv. hraniční
přání něčím, co vězí někde hluboko v
každém z nás, něčím, co se zase a znova dere na
povrch.
Hranice nechceme jen vytýčit, ne, jednoho dne
je chceme také poznat. Přitom je vlastně úplně jedno, zda
se přitom jedná o hranici psychickou nebo fyzickou. K
hraničnímu poznání může u jednoho
´dolejška´ např. už během nějakého
´cvičení pokory´, kdy je vyžadováno o
kapánek více, než je tento člověk připraven
odevzdat. Zatímco u masochisticky založené osoby
bude zajisté potřeba bolestivějších zkušeností,
má - li poznat své hranice. Je samozřejmé, že při
tomto způsobu ´chůze po hranici´ přináleží
tomu dominantnímu více zodpovědnosti, koneckonců v
důsledku je on tím, kdo musí v tomto případě
dbát na to, aby nezapříčinil těžké
zranění či dokonce trvalé škody.
Touha poznat své hranice není sama o
sobě nic skutečně nového - hledat je, se vydává
každý vrcholový sportovec...s pevnou
vůlí ´tentokrát´je překonat. Ale
co se vlastně děje za onou hranicí? Pro sportovce
otázka, na kterou známe přinejmenším jednu -
pro mnohé platnou - odpověd : Vědomé myšlení
končí, zůstává čistě instinktivní akce a
reakce. Duše a tělo porušují své jindy tak pevné
spojenectví, tělo jde odhodlaně svou vlastní cestou a
duše
krátkodobě pauzíruje a nebo se vydává zcela
odlišným směrem. Ale v podstatě se jedná
pokaždé o novou hranici, protože ta stará už přeci byla
minule o něco překonána.
Sportovec, který svůj sport bere
vážně, usiluje o překonání nových a
nových hranic, aby zlepšil své výkony. Převedeno
na SM znamená to, že také tady se každý z
nás pokouší stupňovat své ´osobní
výkony ´ a z toho vyplývá, že při
nejedné scénce hraje přání
´tentokrát poznat zblízka své hranice´
roli.
Každý z nás má své
vlastní vnitřní hranice. Někdy je známe dobře, ale
často také přeci jen ne. Pokud si o tomto s partnerem
nepovídáme často, nastává jednak
riziko, že budou překročeny nechtěně, ale také riziko, že se
nebudeme cítit naplněni a přání poznat hranice
zůstane nevyslyšeno, což zase může věst k nespokojenosti, které
parner nebude rozumět, protože vlastně vůbec neví, co tedy
udělal špatně.
Já osobně mám to štěstí, že se
svým partnerem mohu mluvit vždy otevřeně... tedy samozřejmě i o
mém latentním přání poznat přesně
své hranice a projednou se zcela ´rozplynout´*.
Chtěla jsem cítit, jaké je vnímat ´čirou
´ bolest a být přitom plně ´vydána
´svému milému... s vědomím, že konec přijde
teprve po té, až tato ´dekompozice ´ plně proběhne.
A samozřejmě jsem si přála být ´po té
´znovu láskyplně ´zkomponována ´...
mlsat cukr ve stejné míře jako snášet bič. V
mé fantazii mě vzrušovala jak myšlenka na
´rozplynutí se ´, tak i ( a ještě více )
myšlenka na finální rozkoš, která přijde po onom
´ rozplynutí. se´.
Můj muž a Pán nějakou dobu nad mým
přáním uvažoval, vždyť jsem o něm také často
mluvila, naznačovala - a ke konci téměř rozhořčeně jeho
splnění vymáhala. Jednoho dne mi jednoduše řekl, že se
rozhodl poskytnout mi příště to, čeho se tak zřetelně
domáhám... ovšem - a toto jsem si měla ujasnit - podle
jeho vlastních pravidel. Můj nejmilejší, který v
podstatě příliš neuznává
´strašení´ a ´slibování´,
ale jedná mnohem raději spontánně, si tentokrát
nenechal ujít nejenom oznámení (že se něco
blíží), ale dokonce také mou
mentální přípravu. Začala jsem se trošku
bát... přemýšlejíc, zda jsem přeci jen nezašla
příliš daleko. Přeci jsem měla dost poznatků o tom, že fantazie
a realita se od sebe mohou velmi důrazně lišit.
Když nastal onen Den D, kolísala jsem mezi
dráždivou zvědavostí a pochmurným tušením,
že ne vše, co má přijít, se setká s mým
naprostým souhlasem. Můj, jindy tak zjevný, smysl pro
humor mě začal opouštět a moje pokora ustupovala nejistotě, kterou jsem
se pokoušela vyrovnávat jistým druhem
úsměvného vzdorování resp.
trucování. Ale, podle naší dohody, je Pánem
on, a tak jsem najednou stála s pažemi připvněnými
vzhůru ke stropu a nohami fixovanými k rozporce. Pomalu jsem
začala chápat, co mínil ´svými
pravidly´ - chtěla jsem totiž - ve svých fantaziích
- raději ležet, abych to měla jednodušší a nemusela se
koncentrovat ještě na udržení vlastní stability, Ale on
se oproti tomu rozhodl vyžadovat ještě také moji
vlastní disciplínu - jaké nám z toho plyne
ponaučení?... přespříliš detailizované požadavky
bývají dobrým ´hořejškem´ vždy použity
proti ´delikventovi´...;-)
To, co se dělo po té, je materiálem
pro novou story, ne tak pro seriózní úvahu. Přesto
na tomto místě tolik: hrál si se mnou jako s
instrumentem. Přivedl mě k bodu, kdy jsem si přála, aby chtěl
skončit... a zároveň, aby chtěl pokračovat dále. To
první se týkalo biče, který oproti mým
fantaziím nenechal tancovat jen na mém pozadí, to
druhé zase vztahovalo na ´cukr´, který mi
chutnal tak sladce, jako nikdy předtím. Skutečně mě dovedl do
blízkosti hranic, které jsem měla pro tento večer... ale
přesto je vědomě nepřekročil. Tímto moudrým
způsobem mě sice přivedl k tušení, jak by mohla vypadat
plná dekompozice - přesto sobě i mně nechal otevřené
možnosti pro stupňování toho i onoho.
Zpětně si myslím, že to od něj byl velmi
chytrý tah. Co se skrývá za hranicemi, se
koneckonců člověk dozví, až když je o pěkný kousek
překročí. Co se stane, když se mu to, co se za nimi
ukrývá, nebude až tak příliš zamlouvat? Co se
stane s tím, kdo onu osobu přes její hranici dovedl?
Nebude - li mu odpovědí vděk..., vztah jako takový může
doznat vážných škod...! A na rozdíl od sportu,
existují hranice, které člověk, podle mého
názoru, překračovat nemůže a nesmí - chce - li sám
sebe posuzovat jako alespoň částečně "příčetnou" osobu.
Přiblížení se k denní hranici bylo s
určitostí nejlepším řešením. poznala jsem, co
znamená, doslova a do písmene: nemít vliv na
okolní dění... také jsem ale pocítila, že
moje sklony jsou skutečné a láska k Pánovi
nezlomná. Měl ze své pozice možnost pozorovat mě před a v
průběhu této scénky, a tak bude moci kdykoli
příště odhadnout, co by měl či musí udělat, abych se opět
přiblížila ke své aktuální hranici.
Zvládnul ´hru´ s hranicemi v celé její
šíři, což nám, jako páru,
otevírá zase nepřeberné možnosti k novým
hrátkám. Ovšemže - a to bych měla na tomto místě
důrazně vyjádřit - přiblížení se k hranicím
s sebou přineslo nutnost nově zauvažovat nad mírou své
vlastní podřízenosti. Ještě mnoho dnů ´po
té´ jsem tak docela nevěděla, zda ještě toužím po
scénce této intenzity. .. věděla jsem ale, že kdykoli
bych měla být připravena takovouto akceptovat, bude - li to jeho
přáním. Takže po dlouhém
přemýšlení: - a pro jednoduchý fakt, ze jsem
submisivní - tedy: když Pán bude názoru, že
opět přišel čas nově prozkoumat mé hranice, přistoupím na
to s radostí, ale také s porcičkou strachu z
neznáma. Ten ďáblík ve mně stejně nedá
pokoje, byla bych tedy právě proto smutná, neměl -li by
to po mně někdy příště vyžadovat...
Přeloženo s laskavým svolením autorky. Originál na www.domantik.de
* rozplynutí či dekompozice - v
originále: Aufloesung, dalšími evivalenty by byly
např.: rozpuštění, rozložení
Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.
Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod