Toto jsou útržky necenzurovaného deníkového zápisu bez zjevné dějové linie, proto prosím, aby tento text byl tak i brán. Nedělám si iluze, že se jedná o dokonalé literární dílo, to jistě ne. Jsou tu vyjádřeny pouze dochované myšlenky a v obavě před zkreslením, jsem se nepokoušela chybějící místa rekonstruovat.

28.6.02

Proč se tolik lidí snaží druhým věřit? Víra je o něčem jiném, je slepá, přináší s sebou dogmata. Dogmata v BDSM nemají co dělat. Víra buď je nebo není, nic mezi tím, pouze černá a bílá, žádný odstín šedé. Kdo nechápe rozdíl mezi důvěřovat a věřit, ten nemá v BDSM co dělat.

Submisivita? Otázka nezní, zda jsem nebo nejsem submisivní, ale zda mám dostatek sebevědomá a zda jsem dostatečně silná osobnost, individualistka, abych tuto sexuální roli mohla hrát opravdu dobře. Teď to ještě nevím.!Musím to vědět!!

Co mi může submisivita nabídnout? Pocit, že někam a někomu patřím, že nejsem sama. Samota je hrozná. Ale vždyť je ubohé dělat to jen kvůli pocitu osamělosti.Znamená to snad, že já jsem ubohá?

Je možné, že dokážu odhadnout dominanci u kluka na základě toho, že se mu dlouhodobě nedokážu dívat do očí?

Myslím, že adekvátní způsob je,aby muž byl prvně mým dobrým přítelem, teprve pak se může stát mým Pánem. Přátelství je nutná leč ne postačující podmínka. Toto je jediný způsob. Nic míň pro mě není dost dobré. Hodlám ho aplikovat tak dlouho, dokud nebude úspěšný, i kdyby to mělo trvat celý život, i kdybych neměla nikdy to štěstí být Pánova subinka. Raději budu celý život sama, než žít s ?vanilkovým? sexem. Všechno nebo nic. To je jediná možná volba.

To bude hrozný střet a realitou, když teď sním o Pánovi, ale o čem jiném snít. ?...The flames of love in your eyes/see the flames of love...?

Ale jak najít dominanta, když nemám ani chlapa.

Sex mi neuteče, ani ten s Pánem. Nebudu se kvůli okolí chovat jak děvka. Počkám, ráda, moc ráda.:-))

Chci milovat, chci se oddat, chci cítit lásku a radost a vášeň a bolest a pouta na rukou, kůži na krku, bičík na zadku, respekt, vůli, touhu, bezmoc, radost z rozkazu, radost z odpuštění po trestu, sex a orgasmus. Cítit, že můj orgasmus nezávisí na mě, ale na Pánovi.

Proč teď milovat, když není koho. Je možné mluvit o lásce a nepoznat ji?

29.6.02

Nebudu ale na Pánovi moc závislá? nejde o to být fyzicky závislá, to jako svázaná budu, ale jako psychickou závislost. Bojím se závislosti, ztráty a zklamání.Možná jsem moc přecitlivělá. Nemůžu se pořád vymlouvat na smrt prarodičů. To nejde do nekonečna.

Co můžu jako subinka získat? Získat někoho komu můžu dát sebe na maximum. Na druhou stranu chci taky od Pána maximum, co může subince nabídnout.

Někdy se za své romantické představy stydím. tolik mi komplikují život a tolik je mám ráda.

Není submisivita pouze způsob manipulace s muži? Není jakákoliv komunikace pouze manipulativní? Co ještě je a není manipulace? Přinutit udělat druhého člověka, co nechce. Ale jak poznám, že to nechce? JAk pozná, že to nechci já? Připomíná mi to konsensuální nekonsensualitu.

30.6.02

Člověk bere za svůj ideál to, co jej nejméně ohrožuje. jaký je tedy můj ideál? Co je pro mě ještě bezpečné?

1.7.02

Nesnáším ideály a idealizaci. Nějak svým psaním sklouzávám k patetickým žvástům.

2.7.02

Začínám být hrdá na to, že jsem subinka. Hurá!

3.7.02

Moje submisivita nemá s běžným životem co dělat, nepatří tam. Možná se k mužům chovám ?dominantně? jen kvůli vlastní ochraně. Submisivita mi v sexu zajišťuje mnohem větší svobodu. S muži jsem si rovna ve všem s výjimkou sexu.

4.7.02

Nejsem otrokyně, nikdy jsem nebyla a ani nikdy nebudu. Jediným cílem mé submisivity je můj vlastní orgasmus, mé vzrušení a mé uspokojení. Submisivita je pouze takovým prostředkem.

Bolest?Bolesti se bojím!tě ji rozhodně nechci. Možná za hodně let, ale jen možná.

Nechci muže, nechci ženu, nechci SEX. NO SEX!! Dělám to pouze kvůli vlastní ochraně. Bojím se, že bych byla na muži příliš emočně závislá.

Všechno je problém, můj život je problém, já jsem problém, vztahy jsou problém. Nic si nezasloužím. Jsem arogantní, egoistická, bezcitná, přehnaně sebevědomá, hysterická mrcha.Nimám nic,co bych mohla komukoliv nabídnout! Jak já se těším až zemřu, až nebudu nikomu na obtíž.

5.7.02

Nepotřebuji si hrát na hrdinku, velkou bolest nesnesu, jen malou, téměř malinkatou.

Včera to byl zajímavý exces.

Líbí se mi muži v obleku a s kravatou a v uniformě, vzrušuje mě to. Chtěla bych, aby můj milenec byl nuď v uniformě nebo v obleku, a byl dominantní.

Moje vnitřní rozervanost mě trochu děsí, bojím se, kam až může dojít, snad to není klasická schizofrenie.(Bojím, bojím.)

Nejde o tom, aby ta malá bolest, co snesu, pro mě byla trestem. Když nad tím tak uvažuji, nechci žádné stupidní nesplnitelné úkoly s následným trestem. Chci jen dominanci, je to pro mě forma sexu, nic víc. Je vidět, že se mé názory vyvíjejí. Chci dostat na zadek jen tak, ne proto že jsem něco udělala( či spíše neudělala).:-))

8.7.02

Nikomu nedovolím, aby mě k sobě připoutal, nebudu na nikom závislá, nijak. Závislá budu pouze v sexu. Podle mě otrokyně, jako funkce, která plní vše a přijímá vše je stupidita.

Chci rovnocenného partnera
      a rovnocenného soupeře
      a zároveň Pána
      a nejbližšího přítele.

Přesto si myslím, že bych zvládla být v submisivní roli delší dobu (max ale 48 hodin) a hlavně ne moc často. mohlo by to být zajímaví. Možná. Snad.

12.7.02

Tak nějak nevím, jestli odevzdanost není jen hezčí slovo pro absolutní závislost. Vím, co bych si vybrala, pokud bych byla okolnostmi přinucena k volbě mezi závislostí a svobodou.

13.7.02

Začala jsem pochybovat, zda vůbec jsem submisivní. Jestli to nebyla pouze reakce na smrt v rodině... V lednu, kdy jsem to zjistila, jsem někoho zoufale potřebovala, je to složité, cítila jsem velkou prázdnotu. Tehdy mi to připadalo velice vzrušující někoho poslouchat, být trestána, ale čím déle o tom přemýšlím, tím více se do toho vkrádá pocit, jestli je to pravda. Když se podívám zpět a uvědomím si, co všechno nechci, tak tu submisivitu někdy docela těžko hledám. Faktem zůstává, že momentálně nevím, zda jsem čí nejsem submisivní a nevím, jak to v dohledné době zjistit.

18.2.03

?...zbabělcům se změny hnusí, já mám taky strach...?
?...teď když napad sníh, když je venku mráz, my jsme v závějích, závěje jsou v nás...?

Co se dělo celý ten rok už ani nevím, prostě si to nepamatuji. Je to zvláštní, jak dovede člověk vytěsnit vlastní vzpomínky. Škoda, že si svoje myšlenky nezapisuji průběžně. Činy by se zrekonstruovat daly, s myšlenkami je to horší, a o činech tento článek není. Myslela, jsem, že se už dobře znám, a teď vidím, že jsem se spletla. Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí, že všechno bude úžasně krásné, a ono zatím není. Mno, naivita se může projevovat v každém věku, jak známo.:-)

xx.xx.04 *

Už nějakou dobu mě pronásleduje představa, sen, ve kterém sama sebe odevzdávám do rukou svého partnera. Tedy přesněji představa odevzdání se na určitou dobu. Velmi mě to uchvacuje a straší zároveň a sním o tom s otevřenýma očima, i na můj vkus příliš často.

Lákavé zakázané ovoce, třešně v sousedovic zahradě. A zakázala jsem si to kdysi dávno sama. Různých zákazů a vlastních pravidel morálky jsem použila jako záchrannou síť. Jenomže ne všichni muži jsou stejní a teď se ukazuje, že pravidla spíše brzdí, ale možná je to tak dobře. můj dosavadní život mě poučil, že není dobře, že by nebylo dobře dát vládu nad sebou do rukou někoho druhého. Tehdy jsem samozřejmě neuvažovala souvislosti se sexem. Někomu se dát a stát se tak ovladatelnou, vzdát se svojí vůle a místo ní přijmout cizí.

Děsí mě to a vzrušuje zároveň. Je ve mě malá ustrašená holka, co katastroficky transformuje některé vlastní vzpomínky. Část mého já ví, že to bude krásné, těší se a vzrušuje ji to, zatímco druhá část na mě vždycky vykřikne cosi o tom, že to nemusí vyjít a katastrofické myšlení se spouští. Myšlenkám se nedá utéct. Bojím se, že to nevyjde, že zklamu sebe, jeho, že to nakonec bude zcela obyčejné a prosté. Dost přemýšlím o odevzdání. Co to vlastně znamená. I se vzájemnou láskou to může být sebevražda. Vše na co myslím, jde proti touze být svobodná a nespoutaná. Problém je v tom, že tímto nedávám jen tělo, ale i duši ke spoutání.

?...Že ztěží mě zkrotíš, to drží mě nad vodou.
Proč se mnou je potíž ? Snad křtěná jsem svobodou.
Bez té zdála bych se bezcenná.
já chci být jen svá....?

* Deníkový záznam nebyl datovaný, podle použité tužky předpokládám, že se jedná o srpen/září 2004

2.11.04

Právě jsem si minulé stránky po sobě přečetla, a řeknu vám, to je teda síla. Za ty dva roky jsem udělala činy, které se absolutně neshodují s tím, co jsem napsala výše. A ublížila jsem tak především sobě. Ono na tom něco je, že člověk sám sobě dokáže ublížit mnohokrát víc než kdokoliv jiný. Dlouho jsem se za ně nenáviděla, a pak dlouho litovala, ale teď už jsou za mnou. Udělala jsem ze sebe to, čemu se tak krásně říká hadřík na podlahu a cítila se tak dost dlouho.

Trvalo to vyškrábat se zpět nahoru a stále to ještě není ono. Bez pomoci lidí, které jsem k sobě pustila, bych to nedokázala. Tak jim děkuji.

S úsměvem na rtech teď přemýšlím, jak jsem si před těmi roky myslela, že dominance se snad snoubí s oblečením. A ono to zatím o oblečení není. "Ono" to není o více "věcech".

Také použití termínů submisivní, subinka, Pán bylo přehnané. Mrazí mě při tom v zádech, to bude strachem. Nemůžu chtít víc než můžu dát a nemůžu dát něco, co nemám. Vlastně teď nevím o nic víc, kam patřím a co vlastně jsem. A jediný pokrok se dá vystopovat v tom, že už se nesnažím se někam zařadit.

?... I've got all my life to live
And I've got all my love to give
I'll survive
I will survive...?

Jsem jen normální obyčejná ženská jsem na to hrdá. Co dodat.

Správce serveru upozorňuje, že zde uveřejněná díla podléhají ochraně autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Všechna práva autorů vyhrazena. Neautorizované použití díla bez souhlasu jeho autorů se zakazuje.

Chcete na www.ds-life.cz také publikovat své články ? Přečtěte si návod  

Zobraz článek